Janečkova pozitivní evoluce – raz dva tři, show dva tři

Málokterá postava je dnes v médiích některými pisateli na jedné straně tak oslavována a na druhé straně tak špiněna. Protože nepochybuji o schopnostech a možnostech médií zkreslit až zcela pokřivit skutečnost, chtěl jsem si učinit vlastní obraz na základě osobního zážitku. Možnost získat důkazy o kladných či záporných tvrzeních uváděných v médiích, je mimo rámec možností běžného člověka, a tak vlastně jiná varianta nepřichází v úvahu pro toho, kdo si chce utvořit vlastní nezávislý názor. Proto se tento text informacemi z médií vůbec nezabývá a věnuje se pouze večeru v pražské Lucerně.

Ještě na začátek považuji za nutné upozornit, že velmi vítám aktivity k probouzení občanské společnosti a k rozproudění celospolečenské diskuze.

Myslím, že za zmínku stojí již samotný název „pozitivní evoluce“. Trochu mně to připomíná kdysi hojně používaný název „lidová demokracie“ (volně přeloženo lidová vláda lidu). Jestliže je evoluce většinou chápána jako progresivní vývoj na rozdíl od devoluce, která bývá charakterizována jako degresivní vývoj, pak pozitivní evoluce je vlastně pozitivní progresivní vývoj. Mimo rámec tématu - pojem evoluce bývá velmi často spojován s vývojem člověka z opice či společného předka a při pohledu na současnou situaci lidstva vznikají jisté pochybnosti, zda se opravdu jednalo o vývoj progresivní .

Nepochybuji, že vlastní název byl důkladně promyšlen a tím pádem má vypovídající hodnotu o celé akci. Proč vlastně název evoluce a ne revoluce? Na jedné straně lze pochopit, že slovo revoluce v povědomí většiny lidí v sobě obsahuje prvky násilí a agrese a kromě toho ve spojení se slovem sametová je již pro většinu lidí zdiskreditováno. Na druhé straně rovněž nemálo lidí vyjadřuje pochybnosti, zda existující systém v jeho současné verzi je reformovatelný a zda evoluce tohoto systému má ještě nějaký smysl (chápáno z pohledu většiny lidí). Otázka tedy zní – lze chápat záměry autora či autorů vyjádřené v názvu akce jako snahu o „mírný pokrok v mezích zákona“?

Úvodem popisu vlastní akce několik střípků do celkové mozaiky. V první polovině sálu byly na židlích odhadem u patnácti řad cedule s nápisem „rezerve“. Když jsem se chlapců, kteří zřejmě měli na starost pořadatelské povinnosti, zeptal, pro koho jsou ty řady rezervovány, dostalo se mi zajímavé odpovědi: „Pro ty, kterým to bylo řečeno“. Překonal jsem silnou chuť říct, že mi to bylo řečeno a šel jsem si sednout do druhé poloviny sálu.

Zejména z počátku přicházelo do sálu velké množství mladých lidí a převládaly ženy, ale později se začal věkový průměr zvedat a přicházelo i více mužů. Při zahájení byla Lucerna plná a pořadateli odhadovaný počet příchozích byl dva a půl tisíce.

Vlastní představení začalo s půlhodinovým zpožděním, aniž někdo projevil sebemenší zájem to vysvětlit, či dokonce se za to omluvit. Faktem je, že vstup byl zdarma, takže proč by účastníci nemohli zaplatit ve stylu úsloví - čas jsou peníze - alespoň vlastním časem.

Na začátku akce moderátoři pozvali na pódium člověka, který prý zná Karla Janečka nejlépe, a tak může podpořit vyvrácení všech pomluv, které se o něm v různých médiích vyskytují. Nepochybně k velkému údivu všech jsme se dozvěděli od matky Karla Janečka, že je to hodný a talentovaný člověk . Kdosi vedle mne prohodil, že se jedná o výborný marketingový tah. I další část se nesla v duchu propagace osoby Karla Janečka a jeho úspěchů v podnikání a společensky prospěšné činnosti Nadačního fondu proti korupci, což bylo ze strany zejména mladé části publika bouřlivě aplaudováno.

K tomu si dovolím učinit jednu poznámku, která zdánlivě přímo nesouvisí s vlastní akcí. V současném (pravděpodobně nejen) světě existuje jeden fenomén. Většina lidí má tendenci posuzovat nějaký názor, myšlenku či teorii ne dle obsahu, ale dle toho, kdo danou informaci předkládá. Klasickou ukázkou je Václav Klaus. Existuje skupina lidí, která považuje za svatou pravdu cokoliv, co řekne a na druhé straně skupina lidí, která naopak cítí „vnitřní povinnost“ zastávat vždy názor přesně opačný k jeho stanovisku. Účinná metoda v takto fungující společnosti je „zbožštění“ konkrétního člověka, jehož názory jsou pak již všeobecně bez dalšího přijímány jako pravdivé a správné.

Zdá se, že organizátoři Pozitivní evoluce tuto metodu pochopili a aplikovali s úspěchem, což se projevilo zejména v části nazvané „diskuze“ a zvláště u mladých lidí.

V další části Karel Janeček představil návrh nového volebního systému do parlamentu. Informace o tomto návrhu jsou snadno dostupné na internetu, a tak nepovažuji za nutné se o něm rozepisovat. Po té byli na podium pozváni další hosté, z kterých nemůže zůstat nepovšimnut v poslední době mediálně proslulý doktor Hnízdil. Ten se zaskvěl mimo jiné zejména tím, že při výčtu pozitivních osobností zaměnil jméno Janeček za Janouška. Jak jsem zaslechl ve svém okolí, nejen mě napadlo známé: „Freude, Freude, vždycky na tebe dojde“. Pro ty, kteří nejsou seznámeni s tímto rčením, tak uvádím, že zjednodušeně řečeno Sigmund Freud tvrdil, že při přeřeknutí říkáme to, co si skutečně myslíme.

Následně začalo to, co mělo být hlavním bodem programu a co bylo nazváno diskuzí, i když ještě před zahájením bylo moderátory publikum upozorněno, že tak zvaní diskutující z řad publika nemají říkat své názory, ale pouze klást otázky lidem na pódiu. To se sice snažili částečně zmírnit připuštěním možnosti říct svůj názor, ale v průběhu diskuze byla většina diskutujících často přerušována s tím, aby už konečně položili otázku. Jestliže z úst samotného Karla Janečka několikrát zaznělo, že se mu jedná zejména o rozproudění celospolečenské diskuze, tak v tom vidím zásadní rozpor mezi slovy a skutky. Jestliže má celospolečenská diskuze vypadat ve smyslu: „Položte otázku a my vám vysvětlíme, jaký máte mít správný názor.“, tak se to nijak zvlášť nekryje s  představou mojí a předpokládám i mnoha dalších klidí.

Karel Janeček si mě příliš nezískal ani svými reakcemi na diskuzní příspěvky či dotazy z řad publika. Označit názor diskutujícího za nesmysl a svůj názor za správný bez zvláštních dalších argumentů, zejména když už diskutující nemá velkou šanci svůj názor bránit, jsem nepovažoval za vhodný příklad celospolečenské diskuze. Následné zesměšňování diskutujícího větou typu, že záporná čísla pochopil už v pěti letech s nevyřčeným, že diskutující je pravděpodobně nepochopil ani v dospělém věku, bych kladně nevnímal, i kdybych byl fanoušek Karla Janečka. Bouřlivý smích a aplaus části publika mně připomenul, že tato slova nebyla určena pro mě a podobně smýšlející.

Z diskuze vypíchnu pouze hlavní body, které mě zaujaly. Vše je zkráceno (každý může shlédnout plný záznam) a můj komentář je napsán kurzívou.

Základem a v podstatě hlavním či dokonce možná jediným bodem pozitivní evoluce je změna volebního systému. I když je navrhovaný volební systém diskutabilní (ostatně stejně jako všechny ostatní), je údajně zpracován odborníky a je ten nejlepší.

Odvolatelnost zvolených zástupců není nutná, protože díky volebnímu systému budou až na výjimky zvoleni jen slušní lidé a pokud by snad přece jen byli systémem zkaženi, stačí, že budou za čtyři roky nezvoleni. Na otázku, že i v novém volebním systému budou o zvolení rozhodovat peníze, Karel Janeček odpověděl, že lepší volební kampaň bude vždy rozhodovat o výsledku voleb. Představa, že jakýkoliv, byť sebelepší systém, sám o sobě zajistí zvolení pouze slušných lidí, se zdá opravdu hodně naivní, pokud se ale opravdu jedná o naivitu.

Referendum není momentálně nejdůležitější, a pokud bude potřeba, nový parlament zákon o něm přijme. Totéž se týká nové ústavy.

K vlivu negativních nadnárodních mocenských struktur (jak byly definovány v dotazu) se Karel Janeček vyjádřil tak, že náplní pozitivní evoluce je obnova hodnot a aby nevládli zlojedi. Náplní není, zda nějaké mocenské skupiny ovládají svět, a když se nám to podaří, tak se pak můžeme podívat na to, zda je na tom něco pravdivého. Nemůžeme řešit svět. Pan Libor Malý, který v části diskuze zasedl také na podiu, k tomu ještě dodal, že se v Americe setkal s šéfy velkých korporací a že jsou to neuvěřitelně zodpovědní, pracovití, féroví a skvělí lidé. Jestliže jsou tito lidé tak skvělí, jak je možné, že společnost je v takovém stavu, v jakém se nyní nachází. Nerozumím rovněž tomu, jak je možné chtít realizovat podstatnou změnu a abstrahovat při tom od situace v Evropě a ve světě. Kdo má největší potencionál ovlivňovat situaci u nás a komu patří banky, velké firmy a média v České republice? Kdo jsou největší odběratelé českých vývozců? Opět se vkrádá otázka – jedná se o tak velkou naivitu nebo o úmyslné vyhýbání jednomu ze zásadních problémů? Copak nemáme dostatečnou dějinnou zkušenost z let 1938 a 1968?

Dle mého názoru o tom nejdůležitějším, tj. jakým způsobem donutit současné poslance a senátory, aby přijali pro ně nevhodný volební systém (protože mají být zvolení slušní lidé, což oni nejsou), nebylo řečeno v podstatě nic. Karel Janeček v jedné části své řeči prohlásil: „Za námi stojí dva miliony voličů.“ Pomineme-li, co je míněno tím „za námi“, a že způsob výpočtu těchto dvou milionu voličů byl hodně „zajímavý“, tak je na místě si připomenout, že 80 % voličů bylo dle všech možných průzkumů proti církevním restitucím a přesto to vládní koalici nijak zvlášť nevadilo a zákon odhlasovala i proti vůli senátu. Navíc je zřejmé, že nepřijetí zákona, který by byl víceméně v rozporu se zájmy velké většiny poslanců, je daleko jednodušší, než protlačit celým složitým legislativním procesem zákon o restitucích. Na to v podstatě stačí nečinnost či činnost předstíraná a utopená či zmrazená v legislativním procesu. Příkladů je na to dost.

Celý večer na mě působil dojmem americké show pro věřící či voliče, což může být někdy to samé. Vypadalo to, že věřících je v sále dost, i když obraz v jiných městech prý nebyl stejný jako v Praze. Protože Karel Janeček prohlásil, že nechce zakládat politickou stranu a zdá se, že toto mu lze věřit, celá akce může budit dojem, že Karel Janeček je pouze předskokan a hlavní protagonista se na scéně teprve objeví. Zda a kdo jím bude, je pravděpodobně věc důležitější než vše výše uvedené, ale je otázka, jestli je to již rozhodnuto. Uvidíme, co nás čeká. Na výběr je několik možností: Pozitivní evoluce, devoluce, nová „sametová“ revoluce, násilná revoluce nebo pozitivní revoluce – transformace společnosti.

Nezapomínejme však na to, že záleží na nás všech, k jaké variantě dojde.

Každý si samozřejmě může svůj názor na celou akci udělat sám, i když přímou účast s vnímáním nálady a energií v sále asi nelze zcela nahradit.

Záznam z vystoupení najdete zde: Praha, Lucerna, Velký sál.