Ješivy dostávají hromady peněz ze státních grantů

Židovské instituce byly ještě dominantnější při posuzování podle počtu studentů školy, která grant dostává; devět z 10 škol v Americe, podle tohoto kritéria, je židovských.

Pellovy granty, největší vládní školské programy pomoci pro nízkopříjmové studenty, dosáhly v r. 2011 celkem 35 miliard dolarů, což činí sumu jdoucí na náboženské školy prakticky kapkou v moři. V uvedeném roce dostalo Pellův grant asi 9,5 milionu studentů, kdy 5,550 dolarů je maximum, které mohou studenti dostat, v závislosti na potřebě.

Navzdory tomu, že tento program je zaměřen na pomoc nízkopříjmovým studentům v naději, že se zvýší jejich kariérní vyhlídky, zdá se, že u programů pro ješivy neexistuje téměř žádný dohled, ani se nikdo nezabývá otázkami, jestli ješivy pomáhají dostat nízkopříjmové židovské studenty z ekonomických problémů. Nedávná studie Newyorské federace-UJA zjistila, že ortodoxní rodiny se v newyorské židovské komunitě, největší v zemi, rozrůstaly, ale trpěly výrazně vyšší mírou chudoby, než neortodoxní židé.

Mark Schneider, hostující vědátor Amerického podnikatelského institutu v oboru vzdělávací politiky, řekl, že pokud by černošští absolventi škol byli chyceni do stejného cyklu chudoby, „lidé by si rvali vlasy“.

Schneider, bývalý americký komisař statistiky vzdělávání na ministerstvu vzdělávání, dodal, že z tohoto důvodu je důležité zjistit údaje o příjmu a pracovních místech, aby se vidělo, jaký z toho mají studenti prospěch.

Na takové čísla je v podstatě těžké narazit. Židovské školy a židovská akreditační agentura, která osvědčuje jejich způsobilost pro Pellův grant, odmítly s Forward mluvit. A ministerstvo vzdělávání sdělilo, že nemá žádné údaje o pracovním umístění, míře vzdělanosti a dalších důležitých měřítcích, která tyto školy vypracovávají pro akreditační agentury jako součást svého zhodnocovacího procesu.

Pro svoji recenzi použil Forward údaje Národního střediska pro statistiku vzdělávání ministerstva vzdělávání. Náboženský zaměřené školy byly vybrány prostřednictvím klasifikačního systému vyvinutého Carnegieho komisí pro vyšší vzdělávání v „teologických seminářích, škol o bibli a dalších s vírou souvisejících institucí“. Definice vylučuje školy jako Brandeis, Notre Dame, Goergetown a univerzitu Ješiva, které jsou náboženský sponzorované, ale nabízí většinou sekulární vzdělávání.

Podle údajů Integrovaného systému údajů o postsekundárním vzdělávání NCES dostávalo v r. 2010 76% studentů Beth Medrash Govoha v Lakewood NJ – 2,000 studentů – příspěvek z Pellova grantu. Ve stejném roce činil průměrný podíl studentů ve 152 náboženských školách v zemi, kteří dostávali grant, 47%; nicméně v osmi ješivách a židovských seminářích dostávalo Pellův grant 91-100% studentů.

Židovské školy byly také na prvních třech místech u celkové pomoci v rámci Pellova grantu v r. 2010: Uta Mesivta of Kiryas Joel v Monroe NY dostala 5,9 milionů dolarů, United Talmudical Seminary v Brooklynu dostala 6,4 milionů. A v BMG, jedné z největších ješiv ve Spojených státech, dostali studenti celkem 10,5 milionů dolarů grantů.

Když rabín Aharon Kotler školu v r. 1943 otevřel, učinil tak s cílem splnit si svůj sen Torah Lishmo – studia kvůli studiu – namísto studia kvůli kariéře, jak uvedla Ali Botein-Furrevig, profesorka univerzity v okrese Ocean, která napsala knihu o židovské komunitě v Lakewood.

Neexistuje žádný zákonný požadavek, aby Pellovým grantem financované studium vedlo k práci: ministerstvo vzdělávání říká, že Pellův program byl vytvořen prostě proto, „aby podporoval přístup k postsekundárnímu vzdělávání“. Přesto někteří stoupenci říkají, že Pellův programu by měl být odrazovým můstkem pro nízkopříjmové studenty, aby našli lepší práci a příležitost.

„Není to jen o vytváření přístupu k vyššímu vzdělávání,“ řekla Heather Valentine, vice-prezidentka Rady pro příležitost ve vzdělávání pro veřejnou politiku, zastupující studenty z první generace a nízkopříjmových skupin. „Je to o zajištění, že studenti absolvují a dostanou placenou práci.

Je těžké vědět, co senátor Claiborne Pell z Rhode Islandu a další zákonodárci, kteří podpořili grantový program Příležitost základního vzdělávání před 40 lety – program, který se stal známý jako federální Pellův grantový program – říkali tomu, že federální finance jdou na podporu titulů ze studia talmudu v židovských institucích nebo na studium bible v křesťanských teologických školách. Ale stoupenci vzdělávání v ješivách poukazují na to, že kritické myšlení a argumentační schopnosti, které se rozvíjí při přemítání o talmudu – nemluvě o vyčerpávajících celodenních studijních sezeních přerušených jen dobou pro modlitbu a na jídlo – slouží studentům velmi dobře v kariéře v mnoha profesích, obzvláště v obchodě a právu.

Ve své knize „Srdce cizince: Portrét ortodoxní komunity Lakewood“ Botein-Furrevig uvedla, že současný generální ředitel BMG, Kotlerův vnuk Aaron Kotler, ji řekl, že BMG má „úspěšnou službu umístěnek“ pro absolventy a že mnoho studentů se vydává na kariéru v „obchodě, jako rabíni, v akademické oblasti, medicíně, financích, právu nebo technologiích“.

Odmítnutí BMG a její akreditační agentury, Asociace pokročilých rabínských a talmudistických škol, mluvit s Forward činí nemožným toto tvrzení posoudit.

Mluvčí ministerstva vzdělávání řekl, že Forward by měl předložit formální žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím, aby mohl nahlédnout do nějakých formulářů sebehodnotících zpráv, které ješivy předkládají AARTS, akreditační agentuře. Ale mluvčí dodal, že krátké projití dokumentů v elektronickém systému ministerstva neodhalilo žádné sebehodnocení dodané AARTS.

Záležitost plýtvání, podvodů a zneužívání programu Pellových grantů se v posledních letech dostala do popředí, obzvláště co se týká obrovských na zisk orientovaných škol, které požírají každý rok v rámci Pellova grantu miliardy dolarů. Tyto školy byly kritizovány při nedávném senátním slyšení, které vrhlo světlo na jejich chabou spoluúčast a počet absolventů.

Skladba Pellových grantů je v tuto chvíli obzvláště relevantní. Tento program se za Obamovy vlády dramaticky rozrostl, na letošních 35,7 miliard dolarů, z 18,3 miliard v r. 2008. Prezident Obama a guvernér Mitt Romney slíbili, že výdaje na Pellovy granty zachovají. Přesto ani jeden z nich nevysvětlil, jak ucpe díru ve výši 7 miliard dolarů, která hrozí Pellově programu v r. 2014.

Stephen Burd, hlavní politolog programu pro vzdělávací politiku nadace New America, řekl, že Obamova vláda se pokusila snížit zneužívání tím, že zavedla opatření, která vyhodnocovala, jestli školy poskytují „výdělečné zaměstnání“ svým studentům. Ale tato opatření, která byla v létě napadena federálním soudcem, se týkají pouze na zisk orientovaných škol. I kdyby byla obnovena, netýkala by se náboženských neziskových škol.

Forward zavolal největším pěti židovským institucím, které dostaly v r. 2010 z Pellova grantu celkem 27 milionů dolarů, a zeptal se jich na údaje o úspěšnosti dokončení školy a pracovní umístění studentů.

Představitelé United Talmudical Seminary a Uta Mesivta of Kiryas Joel se doposud neozvaly. Představitelé BMG a Yeshivath Viznitz odmítli s Forward mluvit, protože, jak řekli, zpravodajské organizace jsou vůči ultraortodoxním podjaté.

Rabín Moshe Gluckowsky, ředitel pro finanční pomoc Central Yeshiva Tomchei Tmimim Lubavitz, řekl, že na diskusi o škole nevidí nic „konstruktivního“. „V průzkumech to jasně vidíte,“ řekl Gluckowsky.

Ale sběr federálních údajů se může jevit nahodilým. Ačkoliv NCES ukazuje údaje o spoluúčasti a počtu absolventů u ješivy Lubavitz, nemá podobné údaje o BMG.

Mimoto zaměřování se na takové údaje může postrádat smysl.

„Existuje spousta číselných ukazatelů, jako míra počtu absolventů a míra spoluúčasti,“ řekl Mark Kantrowitz, autor tří knih o finanční pomoci studentům. „Ale nic… se netýká skutečného jádra problému, kterým je, že některé tyto instituce berou federální studentskou pomoc na financování náboženské výuky, namísto sekulárního vzdělávání.“

Kantrowitz, který vydává internetové stránky zaměřené na plánování a placení vysoké školy, Fastweb a FinAid, řekl, že Pellovým grantem financovaný úvěr nelze poskytnout na náboženskou výuku. Ale ješivy našly kličku v prostoru mezi židovskou filosofií a židovskou modlitbou. „Talmud je v šedé zóně, protože je jako studium práva,“ řekl Kantrowitz. A podobně lze pro náboženské účely použít hebrejštinu, ale je to také živý jazyk.

Aby se školy kvalifikovaly pro federální financování, musí být akreditovány organizací uznávanou ministerstvem vzdělávání. Židovské instituce uvedené v tomto články jsou jen hrstkou z 82 škol akreditovaných AARTS.

Bernard Fryshman, výkonný ředitel AARTS, to odmítl komentovat a uvedl „filosofické námitky pro rozmluvu s Forward“.

Nicméně kopie akreditačního manuálu AARTS, předložená v r. 2007 jako součást petice za obnovení jejího uznání ministerstvem vzdělávání, je odrazem některých výstředností systému ješiv.

Tento manuál, řada otázek na 90 stránkách, je určen k tomu, aby pomohl ješivám vytvořit sebehodnotící dokument, jako součást jejich akreditační procedury. Spolu se standardními otázkami ohledně organizační struktury, rozpočtů a absolventů, pokládá AARTS otázky, které by normálně a konvenčnějších institucí pokládány nebyly, jako:

„Je váš Bais Medrash dostatečně velký, aby sloužil vašemu studentstvu?“

„Někteří lidé cítí, že nadměrné používání knih vede k povrchním znalostem textového materiálu, spíše než k hloubkovému pochopení. Souhlasíte?“

„Snažíte se mít studentstvo homogenní u přístupu a pozadí, nebo se snažíte o různorodost?“

Především tento manuál podtrhuje obtížnost ohodnocování takových náboženských institucí podle sekulárních standardů. „Neexistuje žádný státní licenční test, který lze použít k ověření úspěšnosti, a naše schopnosti neumí popsat, co ješivy dělají, abychom to, jako akreditační subjekt, mohli předložit vnějšímu světu,“ píše Fryshman ve svém úvodu k manuálu.