Lepiči nálepek, Patrik Vondrák a jeho společníci, osvobozeni pro nedostatek důkazů

Důvodem zproštění obvinění byl podle soudce naprostý nedostatek důkazů o vině obžalovaných.Takže vítězství?

Myslím, že ne. České právo je postavené na podivném systému nekonečných odvolání. Mají to úžasně propracované. Pokud se obviněnému podaří přesvědčit soudce o své nevině, takže soudce podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vynese osvobozující rozsudek, je tady ještě postavička státního zástupce, která rozsudek anuluje odvoláním se. Následné soudy vyšší instance většinou soudí od stolu, aniž by provedly nový výslech svědků a umožnily obviněnému se hájit. Soudí podle direktiv. Navíc to bývají soudci vybraní a prokádrováni, kteří vědí, co se po nich chce.

Případ může nekonečně cyklovat mezi soudy nižší a vyšší instance, protože neexistuje žádné omezení, co se odvolávání státního zástupce tyče. Kdykoliv nižší soud po opětovném šetření znovu vydá osvobozující rozsudek, státní žalobce se znovu odvolá. Soudy vyšší instance si osvojují právo doslova přikazovat soudci nižší instance, jak má rozhodnout, aniž by samy provedly otevřený proces od začátku. U většiny soudů to možná jakžtakž funguje, protože státní zástupce není nutně motivován (či instruován), aby rozsudek zvrátil, ale u politických soudů a soudů na objednávku je to úžasně zneužitelné. A pro právo a spravedlnost je tento systém vražedný. Platí, že smrtijedi vždy dostanou svého muže.

A protože i v tomto případě se státní zástupce na místě odvolal (přesně podle naprogramovaného scénaře), jsem poněkud skeptický co se konečného výsledku tyče.

Přečtěte si brilantní obhajobu Patrika Vondráka před zmíněným soudem.

Pan Pecina se k soudu vyjadřil na svém webu Παραγραφος, jinak jsem si nevšiml, že by to média někde zmínila.