Volby

Volby. Jednou za několik let proběhne ve státě korytáři organizovaný proces, který má ve znásilňovaných a olupovaných masách dole vzbudit dojem (a naději), že se spolupodílejí na moci. Teoreticky to funguje tak, že si masy vyberou své zastupitelé a ti pak vládnou a zastupují zájmy těch, kteří je zvolili.

Jak všichni víme, nic není vzdálenější pravdě. Volby jsou dne ubohou, zmrzačenou zpotvořeninou tzv. vlády lidu. A to nejen u nás, ale ve všech západních státech. Nebudu rozebírat současný úděsný systém v ČR, který umožňuje, aby politické strany o několika stech členů obsadily svými lidmi klíčová ministerstva státu s deseti miliony obyvatel, kde lze volit jen z předem vybraných kandidátů, a kde neexistuje možnost jednou dosazeného korytáře z místa odvolat. Nebudu ani navrhovat lepší volební systém, tomu tématu jsme se zde ve Zvědavci už hodně věnovali, padla řada návrhů na objektivnější systémy, téměř vše, co tady bylo řečeno, je lepší než současný systém.

Mně jde spíše o to, podívat se, jak se zachoval národ. A je to na jedné straně povzbuzující zjištění, na druhé straně smutné. To povzbuzující – národ není blbec. Kolektivní inteligence zjevně funguje. Národ ví, co si má o volbách myslet. Vnímá to reálně. Ví a cítí, že to, co se děje, je obrovský podvod a nespravedlnost. Že volby jsou jen berličkou. Lízátkem. Protézou. Podvodem. Volilo jen nějakých 35 % voličů. Dva ze tří Čechů a Moravanů se odmítli na té frašce podílet.

A ti, kteří volili, v zoufalé snaze najít nějaké řešení, se alespoň pokusili volit menší zlo. Pokusili se nevolit zprofanované strany současně u moci. Pokusili se vykroužkovat největší grázly. Pokusili se demonstrovat svou nespokojenost odevzdáním neplatných hlasů. V zoufalé snaze najít ty nejméně škodící dávali hlasy komunistům. Zkrátka z toho mála materiálu, co se jim nabídlo, se snažili vytěžit maximum. To je také povzbuzující zjištění.

Malá vsuvka k volbě komunistů

Komunisté ale nedostali tolik hlasů, aby to zřetelně změnilo směr, kudy se ubírá tento stát. Podle mého názoru a podle zásady volit menší zlo ale klidně mohli. Dnešní komunisté nejsou ti, kteří tady pouštěli hrůzu čtyřicet roků po válce. A nemají za sebou podporu SSSR. Za těch uplynulých 22 let po Sametu prasklo na ně nejméně velkých zlodějských kauz. Nestudoval jsem to důkladně, ale myslím, že komunisté také hlasovali „relativně rozumně“ kdykoliv se jednalo o přijetí dalších zločinných zákonů ožebračujících národ nebo vzdávání se naší suverenity. Je to od nich (komunistů) diplomatické, že se chovají tiše a nenápadně. Vědí, že v současné situaci stačí prostě nic nedělat a lidé si je časem najdou.

Zatím k tomu ještě čas nedozrál. Lidé se také báli volit komunisty, protože jsou neuvěřitelně masírováni a strašeni tiskovými prostitutkami v masmédiích. Na iDnes jsem odpoledne napočítal v titulcích článků na hlavní stránce 14krát v různém tvaru slovo rudý. (Volby sečteny, kraje ovládne rudo-oranžová levice, Oranžové tsunami zrudlo, OBRAZEM: Rudé oslavy, rudá nostalgie, Všem bych přála rudé hejtmany, řekla po debaklu ČSSD v Ústí Vaňhová, Vítězové a poražení: ODS, Paroubka i Bobošíkovou pokořil „Rudý říjen“, ČSSD ztratí nejméně dva hejtmany. Ne všude, kde povládne, kraj zrudne, atd.)

* * *

V každém případě ale volby ukázaly, že národ je zahnán do kouta. Jako zvíře. A ví to. Rezignuje. Ne proto, že by byl apolitický, ale protože vidí, co se děje. Češi a Moravané nejsou jediní, podobná situace se objevuje i u dalších evropských národů. Prostě nemáme řešení, nevidíme světlo na konci tunelu. A to je ta smutná strana mince.

Jenže co se dá navrhnout?