Co stojí za globálním zotavením akciového trhu?

Nepřetržitý růst akciových burz přichází v době, kdy výrobní aktivity v Evropě, Číně a Spojených státech padají na své nejnižší úrovně za poslední tři roky. Evropská ekonomika jako celek se zmenšuje. V poslední sadě ekonomických údajů, zveřejněné ve čtvrtek, zaznamenaly americké objednávky zboží dlouhodobé spotřeby nejstrmější pád od r. 2009. Americký ekonomický růst v druhém čtvrtletí byl zrevidován dolů, z již tak neduživých 1,7% na 1,3%.

Jak si má člověk vysvětlit strmý nárůst hodnoty akcií, když globální ekonomika sklouzává do ještě hlubšího poklesu?

Vzestup u cen akcií je projevem globální redistribuce bohatství zdola nahoru. Sociální podmínky pracující třídy byly sráženy neoblomně dolů, zatímco biliony dolarů byly nality do bank, především za účelem finančních spekulací.

Tento proces je obzvláště patrný ve Spojených státech, centru světového kapitalismu, a centru globální ekonomické krize.

Tři hlavní akciové indexy svoji hodnotu od r. 2009 téměř zdvojnásobily, a majetek super bohatých vzrostl úměrně tomu. 400 nejbohatších miliardářů v USA mělo v r. 2009 bohatství v čistém vyjádření ve výši 1,27 bilionů dolarů. Toto již tak obscénní číslo vystřelilo na letošním seznamu na 1,7 bilionů dolarů, což je nárůst o 33% za pouhé tři roky.

Platy generální ředitelů následovaly podobný kurz. Průměrný generální ředitel v 350 největších amerických společnostech si v r. 2011 odnesl domů 12,14 milionů dolarů, což představuje oproti roku 2010 (12,04m) a 10,36 milionům v r. 2009 nárůst, jak uvádí Institut politické ekonomie.

Ale pro pracující populaci je situace přesně opačná. V letech 2009 až 2011, k poslednímu roku, ke kterému jsou údaje dostupné, vzrostl počet lidí v chudobě ve Spojených státech o 2,6 milionů, na 49 milionů lidí. Masová nezaměstnanost byla použita jako páka k protlačení mzdových škrtů v každém sektoru ekonomiky.

Od oficiálního ukončení krize, v červnu 2009, se průměrné trvání doby nezaměstnanosti téměř zdvojnásobilo, z 23 na 38 týdnů. Podíl zaměstnané populace v produktivním věku spadl, jak neduživý růst pracovních míst sotva drží tempo s nárůstem populace a stovkami tisíc propouštěných lidí, hledajících práci.

Pro ty pracující, kteří stále mají práci, reálná hodinová mzda poklesla asi o 1,0%. Příjmy typické domácnosti jen v r. 2010 klesly o 1,7%.

Nárůst u míry vykořisťování pracovníků se projevil jako obrovské snižování nákladů korporací a rekordních zisků v každém roce po r. 2009, což nadále nafouklo příjmy super bohatých.

Mimo přímého ožebračování pracovní síly byly akciové trhy vytlačeny přílivem hotovosti od centrálních bank světa.

Za poslední měsíc americké Federální rezervy, Evropská centrální banka a Bank of Japan přijaly nová opatření, aby napumpovaly stovky miliard dolarů do finančních trhů. Americký Fed podnikl z těchto tří nejdramatičtější krok a spustil neomezený program odkupu hypotékami krytých cenných papírů v hodnotě 40 miliard každý měsíc, kdy tato toxická aktiva odebírá z bilancí bank.

Údajným účelem těchto kroků je snížit úrokové sazby, oživit trh nemovitostí a zvýšit množství peněz dostupných pro korporace, aby mohly expandovat a najímat nové pracovníky. Ale místo produktivního investování peněz je korporace a banky buď hromadí, nebo je nalévají do akciového trhu a dalších forem spekulace.

Celkové množství likvidity držené hlavními americkými korporacemi činilo v druhém čtvrtletí tohoto roku 1,7 bilionů dolarů. Apple, technologický obr, je názorným příkladem. V prvním čtvrtletí t.r. držel 98 miliard dolarů, 110 miliard ve druhém a 117 miliard ve třetím. Mezitím jeho tržní hodnota neustále roste a již se mluví o tom, že tato společnost, ceněná v tuto chvíli na více než 600 miliard dolarů, se stane první bilionovou korporací na světě.

Enormní sumy peněz, které jsou pumpovány do finančního systému, inflačně likvidují hodnotu aktiv a vytlačují nahoru odměny vedoucích pracovníků, jejichž odměňování je často navázáno na ceny akcií.

Inflační znehodnocování hodnoty aktiv nemůže pokračovat uprostřed prohlubujícího se propadu ekonomiky donekonečna. Nárůst hodnoty akcií a dalších finančních aktiv, založený hlavně na politice téměř nulových úrokových sazeb a prakticky zdarma poskytovaných peněz centrálními bankami, nafukuje novou a ještě gigantičtější spekulační bublinu, než byla ta, která praskla v září 2008.

Prudký vzestup cen akcií neodráží zdravou ekonomiku, ale ekonomiku, která je silně nemocná, ve které jsou nezkrotné rozpory kapitalistického systému umocňovány bezohlednou a hrabivou finanční aristokracií, která diktuje politiku ve Spojených státech a mezinárodně.

Americká vládnoucí třída, poprvé za Bushe a pak za Obamy, reagovala na krach v r. 2008, který byl nevyhnutelným důsledkem financializace amerického kapitalismu, tím, že předala biliony dolarů veřejných prostředků bankám. Cílem bylo znovu nafouknout ceny finančních aktiv, aby se udrželo a zvýšilo bohatství finanční aristokracie.

Světové vlády učinily totéž, kdy každé nouzové vyplacení bank bylo doprovázeno ještě zuřivějším útokem na pracující. Vše musí být skrouhnuto: mzdy, penze, zdravotní péče, vzdělávání – vše, co existuje, jen ne bohatství těch, kteří jsou za tuto krizi zodpovědní.

Finanční supi, kteří ovládají hlavní investiční domy, posílají akciové trhy do výšin s každým novým útokem na pracovní místa a sociální programy – stejně jak to učinili poté, co španělská vláda, řídící zemi v hluboké krizi, přišla s návrhem rozpočtu, ve kterém budou v příštím roce skrouhnuty výdaje o 51 miliard dolarů.

Klíčem k „úspěchu“ finančního kapitálu byla doposud schopnost izolovat a potlačovat vzpoury pracující třídy, spoléhaje se na služby aparátu odborů a jejich spojenců v různých pseudo-levicových organizacích (Nová proti-kapitalistická strana ve Francii, Socialistická strana pracujících v Británii, strana Levých v Německu, SYRIZA v Řecku, Mezinárodní socialistická organizace v USA).

Nicméně akce centrálních bank a vlád nevyřešily nic. Euforie u akciových trhů stojí na shnilých základech. Stoupající trhy jsou jedním z projevů bezprecedentního zintenzivnění sociálního napětí, které již začíná přecházet do formy explozivního třídního boje ve světovém měřítku. Nové, revoluční vedení musí být vytvořeno v každé zemi, aby tyto boje sjednotilo a vyzbrojilo je socialistickým a internacionalistickým programem.