Přímý útok na prezidenta

Pořad popisoval skladbu prezidentské kolony, jednotlivé automobily mají každý svůj úkol. V některých je nemocnice, v jiných rušicí zařízení mobilních telefonů (aby atentátník nemohl odpálit nastraženou bombu mobilem), v dalších malá armáda vybavena špičkovou technikou. Prezidentský vůz jede v koloně dvakrát a kromě několika zasvěcených nikdo neví, v kterém ze dvou identických vozidel prezident sedí. Samotný prezidentský vůz přezdívaný The Beast – zvíře – je osmitunová vzduchotěsná limuzína s vnitřním oběhem vzduchu (v případě biochemického útoku), řídícím a komunikačním centrem a dokonce veze i krevní konzervy s krevní skupinou prezidenta. Prezidentovi řidiči procházejí zvláštním výcvikem zaměřeným na to, že vůz s prezidentem se musí probít z jakéhokoliv obklíčení za jakoukoliv cenu.

Cestu prezidentské kolony hlídají ostřelovači umístěni na střechách budov a další stovky policistů v civilu vmísených do davu na chodníku, vrtulníky a kdoví, co ještě.

Je-li prezident venku z vozu, je zranitelný a jeho ochranka je zvlášť na tuto situaci pečlivě cvičena. Základem je v okamžiku náznaku jakéhokoliv útoku nebo jen podezření útoku bleskově vytvořit kolem prezidenta neprostupnou hradbu z vlastních těl i za cenu, že prezidenta srazí k zemi a nalehnou na něj. Bodyguardi mají neprůstřelné vesty, je tedy velká šance, že útok přežijí. Samozřejmě v pořadu neřekli zdaleka všechno, byly tam rozhovory s penzionovanými bodyguardy prezidenta Reagana, to bylo ještě před 9/11. Od té doby prezidentští bodyguardi svou paranoiu ještě vystupňovali – úměrně s tím, jak velmi je americký prezident nenáviděn a jak velmi se (oprávněně) bojí.

Poučen tímto pořadem jsem nevěřícně sledoval dnes v televizi, jak mladík v maskáči docela normálně a pomalu přistoupil k prezidentu Klausovi s pistolí v ruce, přiložil mu ji k boku a několikrát vystřelil. Pak klidně ustoupil zpět do davu. Klausovi bodyguardi, pokud tam nějací byli, neudělali vůbec nic. Ani náznakem. Ani se nepokusili zasáhnout. Mít ten chlap v ruce skutečnou pistoli a ne jen airsoftovou, je prezident Klaus po smrti. I tak byl zraněn a v této chvíli se neví, zda nebyl infikován.

Atentátník ještě stihl udělat interview pro noviny a zakouřit si cigaretu, než byl zadržen. Být to v USA, byl by rozstřílen na hadry v okamžiku, kdyby vytáhl pistoli v blízkosti hlavy státu.

Vrcholem je reakce šéfa Útvaru pro ochranu prezidenta Jiřího Sklenky. Ten drze říká, že ochranka nepochybila a otevřeně lže, když navzdory záběrům, které mohli vidět všichni, tvrdí, že muž střílel na prezidenta z větší dálky.

Potěš Pánbůh za takovou ochranku.

Konspirátoři v diskuzích okamžitě přišli s ujištěním, že vše bylo nahráno, že o tom ochranka i prezident věděli předem, že střílející vlastně ochranku znal a ona znala jeho... Jen nějak zapomněli vysvětlit, PROČ. Proč by to někdo dělal? Několik pokusů o vysvětlení jsem četl, ale nějak mě to nepřesvědčilo. Budu se tedy zatím držet názoru, že to nahráno nebylo.

Stejně tady zůstává otázka PROČ. Proč to někdo udělal? Mělo to být politické prohlášení? Test ochranky? Varování? Byl to blázen? Pracoval sám? Zatím nedovedeme odpovědět ani na jednu otázku.

Zdá se, že útoky na prezidenta se stupňují navzdory tomu, že ve svém úřadu brzy skončí. Mnoha lidem leží prezident v žaludku. Nenávist, kterou budí, je opravdu ohromující a jestli platí, že velikost muže se pozná podle velikosti a síly jeho nepřátel, pak je Václav Klaus velký muž.

Připomeňme pokus partičky doktorů kolem dr. Hnízdila, která před časem konspirovala proti Václavu Klausovi a vážně si domlouvala postup, jak využít (=zneužít) své lékařské profese k prohlášení prezidenta za blázna poté, co se prezident zdráhal podepsat kapitulační zrádcovskou Lisabonskou smlouvu, ve které se země vzdává své suverenity. Případ rozkryl Adam Bartoš (také a zde) spolu s uveřejněním jejich korespondence. Hnízdil a jeho kumpáni nejen, že zůstali nepotrestáni a policie případ odložila, ale dokonce podali na Adama Bartoše udání za zveřejnění soukromé korespondence. Hnízdil se dnes těší úctě a veřejné popularitě.

Napadání prezidenta Klause má ovšem i subtilnější formy, i když o nic méně nebezpečné. Jeho nepřátelé na něj útočí různými zbraněmi, dalo by se říct – každý tím, čím vládne, ale o to zarputileji. Český spisovatel židovského původu (mohu to vůbec napsat?), satanista Michal Viewegh, nesmírně sebestředný a domýšlivý člověk, napsal knihu Mráz přichází z Hradu, která má vyjít v říjnu. Viewegh nikdy nebyl dobrý spisovatel, jen dobrý řemeslník, ale poslední roky je u něj vidět tvůrčí krize a úplné vyhoření. Každá další jeho kniha je unavenější, trapnější. Viewegh se snaží zamaskovat povrchnost svých děl šokem, ale jde mu tom čím dál hůř. Tentokrát sáhl opravdu na dno. Nejen vkusu, ale i lidské slušnosti. Podle toho, co se už dostalo ven, je Klaus v knize vypodobněn coby homosexuál a ruský agent. Kniha má být román, Viewegh tentokrát použil skutečná jména politiků, aby to došlo i těm nejpomalejším.

Jak trefně napsala Ivana Haslingerová v Parlamentních listech:

Člověk žasne, kam až může klesnout člověk jen v honbě za ziskem, kam je schopen dojít jen s cílem, aby se kniha luze dobře prodala. Protože jinou hodnotu jistě nemá a jeho vyřadila navěky ze společnosti seriózních spisovatelů. Nejodpornější na knize je to, že pan Viewegh používá osvědčený přístup profesionálů státní bezpečnosti, kteří věděli velmi dobře, že stačí naprosto lživé sdělení, a již na něj masy naletí jako na dokázanou pravdu a hned se píší petice za popravy nevinných.

Ví, že když napíše ty nejsprostší pomluvy, pak tyto zůstanou čtenářům v hlavách, i když on nakonec zbaběle sdělí do médií, že je to jen nadsázka a fabulace. Spoléhá se totiž na to, že noblesní postižení se takové špíně nebudou soudně bránit. Blíží se prezidentské volby a sprostá slova na největšího nepřítele znovubudování socialismu u nás se budou množit. Pravdoláskaři nemohou přežít, že satanáš Klaus přežil jimi organizované Sarajevo a snaží se alespoň znepříjemnit jeho poslední měsíce v čele státu. Navíc jeho dlouholetý přítel Ladislav Jakl si dovoluje kandidovat na jeho místo. To se prostě podle nich neodpouští.

Já bych neřekl, že za útokem na Klause jsou jen pravdoláskaři. To by bylo příliš zjednodušující. Klaus vadí polovině národa, možná dvěma třetinám. Poznávám to například z rozhovoru se svým švagrem, prostým venkovanem kdesi v horách na severu Moravy. Považuje Klause za příčinu většiny běd, ve kterých jsme. A zdaleka není sám. Poznávám to z reakcí čtenářů za různými články. Jsou to většinou obyčejní lidé, kteří ani Havla nemusí, přesto slepě a umanutě opakují těch několik diskutabilních Klausových výroků starých dvě desítky let.

Klaus jistě není svatý. Má mnoho chyb. Udělal i v minulosti mnoho chyb, jedním z jeho největších omylů byla patrně samotná kuponová privatizace. Ta se zoufale nepodařila. Pamatujme ale, že Klaus v tomto případě prošlapával novou stezku. Nikdo před ním podobný experiment nikdy nezkusil. A jak praví klasik, ten, kdo prošlapává novou stezku, často může ztratit směr, protože jde první a zabloudit je tak velmi snadné.

Nesouhlasím s jeho názorem na globální oteplování a bylo by toho víc, s čím nesouhlasím. Ale jak už jsem tady nejednou řekl, je to státník nadnárodního formátu. Druhý takový v Evropě není a možná ani na celém světě. Tam, kde si politikové dělají do huby a zakopávají o sebe ve snaze vetřít se někam, splnit přání neviditelných loutkařů ještě dříve, než bude vysloveno, zaprodat a zradit své voliče, tam stojí Klaus pevně a pojmenovává věci pravými jmény.

Klaus vadí svým pevným postojem, svým vlastenectvím, svou úctou k tradici. To jsou vlastnosti, které se dnes nepromíjejí. Klaus vadí i svým lidským rozměrem. A vadí i hlupákům a malým lidem, protože je převyšuje.

Proto se útoky na něj stupňují. Dnes jeho nepřátelé spáchali dosud nejvážnější útok na jeho osobu. Možná to měl být test jeho ochranky. Možná to mělo být varování. Možná příště už bude mít muž v ruce pistoli skutečnou. Měli bychom to brát vážně. A měli bychom – my všichni – vidět dál než na špičku vlastního nosu a pokusit se nahlédnout z výšky na činy a chování Václava Klause. A patrně si ho i více vážit.