Bioterorismus a nový světový řád (I)

Americké zdravotnické orgány odhadují úmrtnost v důsledku hantaviru na 36%, což je značně více, než 2-3% u španělské chřipky na počátku 20. století a je to okrajově srovnatelné z 30-60% úmrtností u moru za neexistence lékařské léčby… V důsledku dlouhé inkubační doby – dva až čtyři týdny po expozici – má hantavirus tendenci unikat včasné diagnóze, kdy počáteční známky nemoci jsou většinou podobné chřipce, a není k dispozici žádná specificky cílová vakcína.

Může se zdát divným, že správa parku po zprávách o úmrtích z 1. září území ani neuzavřela, ani nepřišla s varováními, aby upozornila potenciální návštěvníky. V podstatě v tuto chvíli je park otevřený a pohybují se v něm tisíce poutníků. V takovém kontextu vyvstávají otázky, jako odkud by mohli pocházet infikovaní hlodavci, jestli existovala nějaká možnost, že hantavirus unikl z tajných laboratoří amerických ozbrojených sil, a jestli lze načasování vypuknutí nemoci – krátce před americkými prezidentskými volbami – přisoudit pouhé náhodě.

Zatímco původ většiny virů může být těžko vystopovatelný, pár jich je, podle důvěryhodných svědectví, vyrobených člověkem. „Epidemie“, americký katastrofický film z r. 1995 s Dustinem Hoffmanem, byl založen na fiktivním příběhu, kdy se smrtící virus, původně objevený v zámoří, objeví později v USA, kde, jak se ukáže, existují plány pro jeho použití v biologické válce. Americká armáda dá město do karantény a nakonec ho má v plánu vybombardovat, aby zbrojní plány zakryla. Pak se zjistí, že virus do země přinesla opice, ilegálně koupená v Africe, a film se začíná blížit ke šťastnému konci.

Ve skutečnosti použily USA biologické zbraně poprvé v r. 1763, když se britští důstojníci obléhaní ve Fort Pitt pokusili nakazit indiány neštovicemi tak, že dali zástupcům kmene Delaware dvě deky a kapesník neštovicemi nakaženého vězně „na důkaz úcty k nim“, poté, co Delawarové slíbili, že obnoví své přátelství. V důsledku toho zachvátila Ohio epidemie, která zabila spoustu nic netušících indiánů.

USA začaly s vážným výzkumem biologických zbraní v r. 1943 v Dugway Proving Ground v Utahu. V r. 1945, po porážce Kwantungské armády, se USA zmocnily generála Shiro Ishii a jeho neslavně známé jednotky 731, výzkumného zařízení biologických a chemických zbraní, kde byly smrtící vynálezy testovány na sovětských válečných zajatcích a dalších jedincích, poblíž Harbin. Tomuto válečnému zločinci bylo tudíž umožněno se ukrýt před spravedlností a trestem, který si zasloužil. Později se stalo klíčovým centrem, kde Pentagon vylaďoval své schopnosti na poli biologických zbraní, zařízení Fort Detrick, nacházející se v Marylandu, které provozuje Lékařské velitelství americké armády. A Shiro Ishii přispěl k jeho vytvoření významným způsobem.

Americká armáda a CIA uzavřely v květnu 1952 tajnou dohodu, zavazující Pentagon ke sdílení informací a zkušeností s biologickými zbraněmi s touto zpravodajskou agenturou, a tu k pomáhání zvyšovat a testovat jejich potenciál. Z dokumentů americké armády, které nakonec spatřily světlo světa, se stalo jasným, že v únoru 1956 americké tajné služby a Divize zvláštních operací (SOD) se sídlem ve Fort Detrick rozjely experiment pod kódovým označením „operace Velké město“, s cílem studovat dopad biologických zbraní ve skutečných městských podmínkách. Američané byli vystaveni škodlivým látkám, aniž by byli informováni o tom, co se děje.

V r. 1955 provedla CIA tajný bakteriologický experiment na Floridě, kde rozšiřovala bakterie černého kašle z nádob maskovaných jako ruksaky a kufry, kdy výsledkem byla plnohodnotná epidemie. V letech 1964-1965 byl v Chicagu, San Franciscu a Washingtonu v silně lidnatých místech, jako konečné autobusů a letiště, z řad arzenálu biologických zbraní vypouštěn bacillus subtilis, s cílem zjistit vzory šíření nemoci na území USA. Podobné experimenty, za použití neštovic, byly provedeny později, ale informace o nich se dostali na světlo v důsledku vyšetřování kongresu v r. 1975. V 70. letech se rozsah výzkumu biologických zbraní v USA rozšířil a jeho součástí se stala laboratoř námořnictva v Oaklandu, zařízení Breeze Chemical Corp. v Pennsylvánii a laboratoř Pentagonu poblíž Baltimore.

Od 50. let probíhala velká část experimentů Fort Detrick na lidech v Jižní Africe, v zařízení pro chemický výzkum a vývoj v Louis Trichard. To se běžně se objevovalo jako epicentrum epidemií cholery, tyfu, dětské obrny a dýmějového moru. Testování na lidech probíhalo také v koncentračním táboře Oshakati na severu Namibie, kde jihoafrická armáda vystavovala vězně virům. Americká armáda údajně použila biologické zbraně proti severokorejským jednotkám a čínským dobrovolníkům v korejské válce, ale příležitostně byli zasaženi i její vojáci – jen hantavirem bylo za tři roky konfliktu zabito asi 3,000 amerických vojáků.

Americký ministr obrany a firemní ředitel Robert Strange McNamara je považován za hlavního ideologa stojícího za americkými programy biologických zbraní, kdy jeho heslem bylo, že Země není schopna uživit rychle rostoucí populaci. Profesor kalifornské univerzity Antony Cyril Sutton ve své knize „Tajná vláda Ameriky: Zasvěcení do řádu Skull and Bones“ tvrdil, že AIDS byl vytvořen v laboratořích americké armády, v rámci programu, finančně podporovaného americkým kongresem, s cílem realizovat sen fanatické elity o likvidaci velké části globální populace. Podle Suttona bylo vytvoření viru zodpovědného za AIDS schváleno osobně McNamarou. McNamara v říjnu 1970 řekl, že jedinými dvěma možnostmi, jak zabránit, aby globální populace dosáhla počtu 10 miliard, je snížit porodnost, nebo zvýšit úmrtnost. V tomto světle je vysvětlitelné, proč Afrika a Haiti, dva ekonomicky chudé regiony, byly epidemií AIDS zasaženy jako první.

V červenci 1969 dr. Donald MacArthur, vysoce postavený správce biologického výzkumu ministerstva obrany, řekl skupině amerických kongresmanů, že „do 5 až 10 let bude možné vytvořit syntetický biologický agens, který vyřadí lidský imunitní systém“. Záznam ze slyšení byl zveřejněn na konci 80. let a přinesl šokující odhalení ohledně vývoje umělých patogenů v tajných laboratořích.

Koncept proklučení světové populace za pomoci smrtících virů je v řadách „globální elity“ stále populární. Občas její příslušníci opakovaně přicházejí s výroky v tom smyslu, že na Zemi by mělo přežít jen asi 500 milionů lidí, což naznačuje, co čeká nepodařený zbytek. Není pochyb, že tato politika se zhmotní ve formě ozbrojených konfliktů, hladomorů a epidemií. Dvě skupiny výzkumníků – jedna vedená Ronem Fouchierem v Amsterdamu, a druhá Yoshihiro Kawaoka na univerzitě Madison ve Wisconsinu – syntetizovaly druhy virů ptačí chřipky, schopné přenášení kapénkami. Odpovídající experimenty byly provedeny na hlodavcích a tyto skupiny zaslaly dokumenty do časopisů Science a Nature, ale americká Národně-bezpečnostní rada pro biologickou bezpečnost časopisy a autory požádala, aby se zdrželi zveřejňování tohoto výzkumu. Šéf Rady Paul Keim řekl médiím, že potenciál viru H5N1 je příliš děsivý, aby byla zjištění odvysílána, uvádí Reuters.

Keim varuje, že smrtelnost viru je asi o 50% vyšší, než v případě španělské chřipky, která si v letech 1918-1919 vyžádala 40 milionů životů. Rada dále zdůrazňuje nebezpečí, že by se teroristé mohli pokusit získat přístup k těmto dvěma výše uvedeným modifikacím viru ptačí chřipky. Normálně je vytvoření vakcíny doprovázeno kultivací viru jako biologické zbraně, ale Keim v tomto kontextu žádnou vakcínu nezmínil, pravděpodobně proto, že léčba nemá být dostupná obyčejným lidem.

Pokračování