Temné mraky na horizontu: Morální relativismus

Není možné předložit zde filosofické důkazy o existenci boha. Nicméně prostou logikou když mluvíme o něčem jako svět, ve smyslu jeho bohatosti či plurality/mnohosti, potvrzujeme také existenci světa; „mnohé“ předpokládá „jedno“. Podobnými argumenty může člověk vydedukovat, že musí také existovat univerzální koncept „bytí“, „pravdy“ a „dobra“.

Univerzální dobro nemůže být něco nejednoznačného, aniž by to nebylo zároveň relativní. Pokud je to relativní, lze oprávněně mluvit, jak to činil Heinrich Himmler, o altruistické morálce nacistického režimu, což je nesmysl. Samotný fakt, že diskutujeme o společném dobru, dokazuje, že kritérium „dobra“ musí existovat. Vidíme, že prakticky všechny rodiny akceptují jako „dobro“ koncepty věrnosti, vděčnosti, upřímnosti, zatímco za špatné považují akty zrady, nevděčnosti, prolhanosti. Je pak jasné, že univerzální přístup k dobru a zlu je nezbytný.

Pro relativisty nicméně existuje pouze tolerance. Ale proč by měla tolerance něco znamenat, pokud nemá jako základ nějakou jinou hodnotu? Takováto „slepá“ tolerance končí tím, že se stává formou netolerance k tomu, co ve skutečnosti dává toleranci její skutečnou hodnotu: přesvědčení. A podobně i něčí přesvědčení by nemělo žádnou hodnotu, pokud by nebylo orientováno na vyšší dobro. Na tomto vztahu k pravdě je založena důstojnost člověka.

Relativisté nepřipouští žádné nadřazené kritérium, které by jim umožňovalo rozlišovat mezi dobrým a špatným svědomím. Pro ně jsou individuální a společenské činy předmětem jen svobodné vůle. Důsledkem je anarchie – zákon džungle – což není naprosto žádný zákon. Ovládání a manipulace se stávají pravidlem. Ve 20. století jsme byli svědky dvou světových válek a šíření terorismu. Jsme rovněž svědky rostoucího přijímání zel, jako antikoncepce, oplodňování ve zkumavce, eutanazie, homosexualita a potraty. Klonování lidí a možná třetí světová válka číhají za obzorem. Taková krutovláda – nelidskost člověka k člověku – je nevyhnutelným důsledkem, když neexistuje zákonný konsensus ohledně skutečné povahy lidské bytosti.

Již Platon řekl, že jen bůh má nejvyšší moc nad člověkem. Kristus také potvrdil Pilátovi: „Nebudeš nade mnou mít moc, dokud ti nebude dána shůry.“ Jak omezení, tak legitimita moci přichází od boha a jsou vyjadřovány v přirozeném zákonu morálky, který je vtisknut do každého lidského srdce a zaveden rozumem. Dokonce i když tento hlas byl umlčen tolika alternativními názory na život v našem vysoce sekulárním materialistickém světě, nadále zní v našich srdcích.

Když vláda, nebo jakákoliv demokratická většina, schválí zákon, který je v rozporu s tímto řádem, a tím je marginalizována vzdorující menšina jako „fundamentalisté“, je povinností každé lidské bytosti se proti tomu postavit. Zatímco tvrdí, že respektují svobodu volby, ve skutečnosti tito zákonodárci odvádí lidi od skutečné svobody, kterou přirozený/přírodní zákon poskytuje.

Pokud má důstojnost vůle nahradit důstojnost lidské osoby, bude pak dokonce možné si představit, slovy dr. Roberta Spaemanna, „pěstování otroků, pomocí genetické manipulace, kteří budou naprosto souhlasit se svým statutem otroka“. Přitažené za vlasy? Spaemann zmiňuje, že teprve nedávno vešlo ve známost, že kanibal našel přes internet komplice, který byl ochoten se nechat zabít a sníst. Odehrálo se to na základě vzájemné dohody a bez zásahu zvenčí. A učinil důležitou poznámku, že pro relativisty to není zločin.

Není čas, abychom všichni, obzvláště právníci a politici, zauvažovali o konceptu přirozeného morálního zákona?