Mexičtí drogoví baroni se mstí CIA za tajné věznice

V médiích se během několika hodin po útoku objevily první uvolněné střípky informací. Ty sváděly víceméně k následujícímu výkladu událostí. Pracovníci CIA a důstojník mexického námořnictva (jeho jméno nebylo z počátku uváděno) byli na cestě do výcvikového střediska v Capulina, kde jsou američtí poradci pro strategii a taktiku vedení boje s drogovými kartely. Muži ze CIA si povšimli, že je sleduje terénní Voyager. Přes jeho napůl stažená okna bylo možné vidět cestující v civilním oděvu a automatickými zbraněmi. Jejich výhrůžná gesta nevěstila nic dobrého. Za minutu, dvě se k terénnímu autu přidalo ještě jedno – X-Trail s tónovanými skly. Nebylo pochyb: přesně takto jednají na mexických silnicích mobilní skupiny drogových kartelů, útočící na vojensko-policejní hlídky. Zazněly první výstřely, které zanechaly díry v plechu a sklech Toyoty. Její řidič dělal, co mohl, aby se odpoutal a vrátil zpět na silnici Mexico-Cuernavaca. Ale Toyotu zasypala hromada olova, navíc i ze třetího auta, „Chevy“ modré barvy.

Když Toyota zajela k pumpě, pronásledovatelé zaujali v jejím okolí vyčkávací pozice. Střelba přestala. Během této pětiminutové zastávky kapitán námořnictva Hierra zavolal mobilem na své velitelství v Capulina a dostal příkaz probojovat se do Cuernavaca. Toyota prudce vystřelila vpřed. Honička pokračovala. Střelec v Chevroletu zahájil palbu z AK-47 (tuto zbraň používají v Mexiku drogové kartely). Byla zničena kola Toyoty, objevily se díry ve sklech. Právě těmito kulkami byli zraněni Američané. Těžko říct, jak by honička skončila, pokud by se neozvaly sirény hlídkových brigád federální policie. Útočníci se doslova ztratili. Z Toyoty vytáhli raněné členy CIA a dopravili je do nemocnice v Cuernavaca. Po poskytnutí první pomoci je rychle evakuovali do USA. Podle jedné verze proto, aby je nevystavili nebezpečí nového útoku ze strany drogového kartelu, podle další proto, aby je mexičtí vyšetřovatelé nemohli vyslechnout a získat „horké stopy“. Nepohodlné otázky by zazněly zcela jistě. Například na tak delikátní témata, jako okruh operačních úkolů, které tito Američané plnili na území Mexika. Pochybnosti o tom, že jsou to specialisté na boj s drogovými kartely, nebyly. Za ty dva roky, kdy Hoods Garner a Dove Boss pracovali v zemi Aztéků, se zúčastnili „rozbití“ několika zločineckých organizací v různých oblastech Mexika. Takže pod jejich vedením byl v červenci 2010 odhalen a zlikvidován drogový mafián Ignacio Coronel.

Předávání iráckých a afghánských zkušeností z „boje se zločinnými elementy“ mexickým kolegům, výuka účinných technik vedení výslechu a pronikání do drogových kartelů, to vše bylo součástí služebních povinností těchto dvou, a stovek dalších pracovníků amerických zvláštních služeb, kteří od r. 2006 v rámci plánu Merida poskytují „spojeneckou pomoc“ Mexiku. Přitom se plnil zcela jiný strategický úkol: zabránění pokusům mexických drogových kartelů zakládat na severoamerických partnerech „nezávislé“ pobočky ve Spojených státech.

Války drogových kartelů, vyprovokovávané CIA a DEA, z pohledu Washingtonu čistí místo pro „vlastní“ provozovatele toho perspektivního, a v budoucnu podle západních prognóz legálního, podnikání. Nicméně krveprolití, která potyčky drogových klanů v Mexiku a zemích střední Ameriky doprovází, nesmí v žádném případě zasáhnout USA! Zatím je tento úkol plněn úspěšně: 60,000 Mexičanů zahynuvších v drogových válkách představuje do značné míry „zachráněné“ životy občanů USA…

Zároveň musí Washington mexickým úřadům dokazovat, že „součinnost“ v boji s drogovými kartely na mexickém území přináší konkrétní ovoce. Zde hraje jednoznačnou roli informačně-propagandistický aparát „severního souseda“. Máme-li věřit materiálům šířeným jeho kanály, zárukou úspěchu se stala „ocelová houževnatost a nezlomná vůle“ prezidenta Calderona, který, ignoruje protesty opozice a „obzvláště“ vlastenců-nacionalistů, povolil Pentagonu a americkým zvláštním službám provozování tajných základen na území Mexika. Samozřejmě, že v dokumentech definujících charakter přítomnosti příslušníků silových složek Říše v zemi se to neobešlo bez „svrchované klauzule“ o tom, že se nebudou účastnit operací v Mexiku. Ale cožpak záruky podobného rázu někdy bránily Washingtonu jednat ve vlastním zájmu a povýšenecky ignorovat námitky a protesty „partnerů“?

Jako „místní komponentu“ podpory Američané předpokládají, že využijí důstojnický sbor a vlastní personál mexického námořnictva, coby nejvíce bojeschopný a nejméně zkorumpovaný. Podle údajů bloggerů byla v řadě případů CIA a DEA pro věznění zajatých členů drogových kartelů a „získávání“ od nich užitečných informací používána právě infrastruktura mexického námořnictva. Zdaleka ne všem se po „intenzivních rozhovorech s cílem získat operačně významné operace“ podařilo zůstat na živu. Doposud se to obešlo bez skandálních odhalení. Silové struktury Mexika jsou pod totální kontrolou Američanů. Mexičtí pohlaváři dobře vědí, že osvědčení o loajalitě a nezkorumpovatelnosti vydávají Američané. Na nich závisí služební postup, materiální blahobyt. Proto vlezdoprdelství a donašečství v mexických „orgánech“ vzkvétá. V podmínkách vnitřní války, rozpoutané USA, kdy se zmrzačená a rozkouskovaná těla „pašeráků drog“ povalují všude, dokonce i v hlavním městě na Paseo de la Reforma, se nikdo nebude zabývat objasňováním okolností dvou, třech „neidentifikovatelných těl“ někde v provincii na krajnici. Takže tragická historie s „tajnými věznicemi“ CIA v evropských zemích má pokračování v Mexiku.

Z tohoto důvodu se zamlčuje role „Capity“ v této historii s honičkou a přestřelkami. Byl veřejně označen za „informátora“ zvláštních služeb, čímž se na dobu neurčitou zablokovala možnost, aby si s ním mohli promluvit jeho příbuzní, novináři a ochránci práv. Nicméně ve skutečnosti je situace jiná: v Toyotě s americkým diplomatickým číslem převáželi „Capitu“ do mučícího střediska CIA, vytvořeného na základně mexického námořnictva v Capulina. Proto tohoto drogového dealera (jako ochranka) doprovázel důstojník námořnictva, a příslušníci CIA byli vyzbrojeni automatickými zbraněmi. V nejkritičtější okamžik útoku se Američané chystali zahájit odvetnou palbu, ale kapitán Molina Hierra je přemluvil, aby to nedělali, jinak by se únik informací o tajném převozu „Capity“, roli příslušníků CIA a „tajných věznicích“ stal více než pravděpodobným.

Podle některých bloggerů zorganizoval útok na Toyotu kartel Hectora Beltrana Leyvy, který v letech 2010-2012 přišel o více než třicet „válečníků“, v důsledku mimosoudních poprav, se kterými neměli místní drogoví konkurenti nic společného. Zdroje Beltrana Leyvy ve vyšších mocenských kruzích podezření potvrdily: cíleným „stahováním z oběhu“ se zabývají kontraktoři z USA. Podle všeho bylo účelem protioperace Beltrana Leyvy, tedy zajetí příslušníků CIA, získat konkrétní informace o přímé účasti amerických zvláštních služeb v drogové válce. Tím se také vysvětluje i zvýšená nervozita amerických oficiálních představitelů v Mexiku, kdy znepokojivé oznámení dostali všichni „poradci“ působící v zemi. Během projednávání okolností „pasti“ zaznívaly na americkém velvyslanectví dotěrné otázky: „Jak se Beltranovi lidé dozvěděli o převozu „Capity“ na základnu v Capulina? Kdo prodává tajné informace drogovému baronovi? Není tato akce signálem pro nový útok na americké oficiální představitele, a americké občany v Mexiku obecně?“ Počet Američanů s povolením k pobytu v zemi činí asi 2 miliony, kdy mezi nimi převažují penzisté. Osady, ve kterých žijí, jsou z pohledu zajištění bezpečnosti silně zranitelné. Statistika násilných úmrtí občanů USA v Mexiku neustále roste. Jestliže v r. 2007 bylo v Mexiku zabito 35 Američanů, tak v r. 2010 jich bylo 111, a v r. 2011 nejméně 130. Negativní dynamika pokračuje i letos. Na tento fenomén poukázala i americká masmédia: dnes v Mexiku umírá více Američanů, než v Afghánistánu.

Skrytá nenávist k „imperialistickým gringos“ je Mexičanům vlastní. Z učebnic historie chronologie intervencí ze strany „severního souseda“, které skončily záborem prapůvodních mexických území, nezmizela. Proces neo-liberálního finančně-ekonomického zotročování země je nová, modernizovaná fáze americké expanze. „Stali jsme se protektorátem Říše“ – tato trpká slova lze od Mexičanů slýchat často. V silových strukturách Mexika nesouhlasné hlasy proti nadvládě amerických „poradců“ existují také, ale pečlivě se skrývají, ze zcela pochopitelných důvodů. Proto jsou operace drogových kartelů snažících se dostat kokain a další halucinogeny do Spojených států mezi mexickými příslušníky silových složek často vnímány jako specifická forma boje proti říšskému diktátu. Stojí za zmínku, že v intelektuálních kruzích Mexika je oblíbenou tezí to, že růst spotřeby drog „urychluje proces zahnívání a blížícího se pádu Říše“. Z „válečníků“ drogových kartelů jsou v národním povědomí děláni hrdinové, obzvláště v těch případech, kdy se dělí o peníze s obyvateli oblastí, ze kterých je prováděna přeprava drog do USA. Mimo výrazu „drogové kartely“ se v Mexiku stále častěji používá výraz „drogoví povstalci“ (narco insurgencia). Uskupení, organizovaná na vojenském principu, velmi pohyblivá a po zuby ozbrojená, jsou schopna vojenských střetů s americkými oddíly prakticky jako rovný s rovným. Drogoví povstalci jsou nyní považováni za reálnou hrozbu pro americkou bezpečnost, a pro jejich hraniční státy.

Za všech okolností jak drogové kartely, tak drogoví povstalci, i když si vzájemně konkurují, považují za hlavního nepřítele Říši a všechny její zvláštní služby. Romantizace tohoto boje, obzvláště mezi mládeží, vzrůstá. Vznikl dokonce hudební styl – narco corrido – romantická balada, často vyprávějící o střetu odvážných Mexičanů (ne nutně pašeráků drog) s proklatými gringos, kteří krásnému a milovanému Mexiku způsobili tolik utrpení. Takže drogoví baroni a narco comandantes, jakkoliv to zní podivně, se postupně stávají hrdiny národního odporu proti americké expanzi.