Proč musel jít David Rath do basy

Jiří Paroubek ve svém článku dále zmiňuje případy Evy Klimovičové (blízké spolupracovnice Davida Ratha) a Jana Hanáčka (funkcionáře ČSSD), tzv. Kubiceho zprávu, zatčení Věry Jourové a s tím související kauzu Budišov. Všechny se sobě podobají jako vejce vejci – spektakulární označení „korupčníků“, mediální kampaň, zničené kariéry i osobní životy obviněných a po čase... tiché ukončení vyšetřování. A všechny tyto kauzy mají jednu věc společnou – na jejich začátku stál Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) pod vedením Jana Kubiceho.

Ptáte se, jak to souvisí s kauzou Davida Ratha?

26. dubna 2011 se konala mimořádná schůze Poslanecké sněmovny, na jejímž programu bylo vyslovení nedůvěry vládě. Na tomto zasedání vystoupil i David Rath a nekompromisně se opřel do Jana Kubiceho, který byl pět dní předtím jmenován ministrem vnitra. Za napjatého ticha vyjmenoval všechny spackané případy, na nichž se Jan Kubice v minulosti podílel. David Rath ve svém projevu označil čerstvě jmenovaného ministra vnitra za „sociálního vraha“ a obvinil jej z toho, že zničil životy několika nevinným lidem. Svůj projev zakončil tím, že se ministerského předsedy Nečase zeptal, zda si nedělá jmenováním Kubiceho z poslanců legraci. Všimněte si toho, jak se při Rathově projevu tváří lidé za předsednickým stolem. David Rath si svým vystoupením právě z několika svých politických soupeřů udělal nepřátele na život a na smrt...

Akce: Překážka ke 260miliardovému tunelu odvalena

V neděli 13. května 2012 vystupuje David Rath v Otázkách Václava Moravce. Partnerem v diskusi mu je ministr zdravotnictví Leoš Heger a mimo jiné se diskutují „reformní“ zdravotnické zákony. Pozorně si prohlédněte Rathovo vystoupení po 6. minutě, kdy hovoří o připravované „skryté privatizaci“ zdravotních pojišťoven a popisuje mechanismus, pomocí nějž se formálně stále ještě veřejnoprávní zdravotní pojišťovny mají fakticky stát privátními subjekty. V odkazu si pozorně přečtěte především pasáže o „zrovnoprávnění“ zdravotních pojišťoven a o pravidlu, podle nějž klienti a majetek krachující zdravotní pojišťovny přecházejí na další v pořadí podle velikosti. To je ten mechanismus, pomocí nějž bude možné, aby „agelovci“ jednoho krásného dne získali kontrolu nad VZP. Všimněte si také nervozity Leoše Hegera, když vysvětluje, že se nic takového nemůže stát, aniž by reagoval na Rathovo tvrzení, že minimálně u České průmyslové zdravotní pojišťovny již ke skryté privatizaci došlo a že zákony, které vláda poslala do sněmovny, umožňují, aby byly podobným způsobem „zprivatizovány“ i ostatní zdravotní pojišťovny. V besedě byla zmíněna i částka vybraná na zdravotním pojištění, o kterou se v tuto chvíli hraje – 260 miliard Kč ročně.

Tu samou noc je poslední překážka odstraněna, David Rath je v noci z pondělí na úterý zatčen a po několikadenních výsleších následně odvezen do vazební věznice v Litoměřicích.

Mediální šílenství

To, co propuklo ve dnech následujících po zatčení Davida Ratha se nedá nazvat jinak, než jeho mediální poprava. O mnohém vypovídají titulní strany středečních novin, málo se naopak mluví o tom, že zpráva o zatčení Ratha vyšla v noci z pondělí na úterý na elektronických verzích nejčtenějších českých sdělovadel v rozmezí několika minut, a to i přesto, že se nejednalo o zprávu agenturní.

Náhoda? Nenechte se vysmát!

O mediální štvanici, řízených únicích z vyšetřování, rozporech a neústavnosti postupu orgánů činných v trestním řízení i předsedkyně poslanecké sněmovny toho zde bylo napsáno hodně a bude zajímavé sledovat, jak se s tím poperou poslanci, soudci i „nezávislá“ média, která, pravděpodobně v reakci na překvapivě velký počet odmítavých reakcí v diskusích, v posledních dnech přece jenom poněkud „ubrala plyn“.

Přesto pokračují řízené úniky, jsme svědky dezinformací a vzájemně si odporujících „zaručených“ zpráv o „sprostém podezřelém“. Jako by právě a jenom v tomto případě přestala platit zásada, že o vině rozhoduje soud na základě předložených důkazů, což byla a stále je mantra pravice v těch případech, kdy podezřelým z korupce je někdo z jejich řad.

Geniální výstřel (do cizí i do vlastní nohy)

Ať už je David Rath šílenec, který si nejdříve nebere servítky a poštve na sebe takřka celou vládní garnituru, aby se poté sám zapojil do toho, co na ní předtím nejvíce kritizoval, nebo je jen nevinnou obětí ďábelského komplotu, jedna věc je naprosto jasná – Rath-gate má a ještě bude mít devastující účinek nejen na sociální demokracii, ale postupem času i na celou politickou scénu.

Přitom na první pohled to vypadá jako jasná věc. Obvinění a zatčení Davida Ratha zbavilo sociální demokracii jednoho z jejich nejschopnějších a nejbojovnějších členů, posílilo opozičně-smluvní křídlo v jejím vedení, podkopalo prezidentskou kandidaturu Jiřího Dienstbiera ml. a především zastavilo z pohledu pravice hrozivý nárůst preferencí ČSSD.

Další efekty také nejsou k zahození. Odvrácení pozornosti od žhavých korupčních kauz ODS (Promopro, IZIP, Pražský okruh...), připravovaného církevně-restitučního megatunelu či ztráty legitimity vlády po odchodu Věcí veřejných z vládní koalice. Možnost přesunout odpovědnost za finanční katastrofu, která se rýsuje v souvislosti s pozastavenými evropskými dotacemi na „oranžové“ hejtmany. A konečně – volná cesta pro „slovenskou“ (či spíše „visegrádskou“) cestu k ovládnutí českého zdravotnictví. V parlamentu totiž seděli v posledních několika letech jen dva poslanci, kteří měli přehled o českém zdravotnictví a hlasitě hájili zájmy pacientů a lékařů proti zájmům mocných finančních skupin – Ludvík Hovorka a David Rath. V tuto chvíli už tam nesedí ani jeden z nich.

Pokud se však na celou kauzu podíváme detailněji, zjistíme, že v dlouhodobé perspektivě bude mít devastující vliv na českou politiku, ať už se bude její koncovka jmenovat Rath na Pankráci (ta hrůza, kdyby v tom případě začal mluvit) nebo Rath na Hradě (pokud to Kubice a jeho hoši a děvčata spackají, jak je jejich dobrým zvykem). Ještě více totiž zpochybnila exekutivní, zákonodárnou i justiční složku naší demokracie. „Demokratickou“ levici oslabila, „demokratické“ pravici k lepším volebním preferencím nepomohla. Mnozí občané totiž vnímají zkorumpovanost politiků, ale i nestandardní postupy policie, státních zástupců i nejvyšších ústavních činitelů a vyvozují ze svého pozorování velmi radikální závěry. A po radikálních závěrech přicházejí radikální činy, přinejmenším ve formě volby velmi radikálních stran.