Rusko, Čína a WTO (II)

V epicentru tohoto konfliktu se ocitla Čína, která disponuje přibližně 1/3 známých světových zásob VZ a produkuje přes 90% ve světě tolik žádaných surovin tohoto typu. Od r. 2006 začala Čína stanovovat kvóty pro vývoz VZ, a časem to vedlo k růstu světových cen kovů této skupiny. To vyvolalo nelibost na straně USA, zemí západní Evropy a Japonska. Proti „zemi vycházejícího slunce“ začala Čína využívat omezování vývozu VZ jako nástroj ekonomického a politického tlaku v otázkách od obchodu s kovy dosti vzdálených. Západ začal být znepokojen, začaly se ozývat protesty proti čínskému omezování vývozu VZ, přičemž bylo poukazováno na to, že to ohrožuje strategická odvětví a dokonce i vojenskou bezpečnost západu.

Letos v březnu USA, EU a Japonsko podaly společnou žalobu u WTO na Čínu a obvinily ji z omezování vývozu VZ (konkrétně ve formě vývozních cel). Pozoruhodné je, že v žalobě se pravilo: Čína vytváří výhody pro domácí spotřebitele daných surovin, a to je podle kritérií WTO strašlivý zločin. V západních médiích se uvádí širší škála stížností: Čína se pokouší vytvořit na svém území výrobní řetězec, od těžby surovin a jejich prvotního zpracování po výrobu konečných high-tech produktů a jejich vývoz na světové trhy. Z toho plyne, že Čína usiluje o to, aby konkurovala high-tech produktům západu. Přičemž Čína tento konkurenční boj evidentně vyhrává: neboť pro čínské výrobce jsou suroviny levnější, než pro západní. V západních médiích létají rozhořčená slova o tom, že Čína cly omezuje vývoz surovin (VZ), ale zcela od cel a DPH osvobozuje vývozní produkty, vyrobené na základě VZ. Takže se Čína velmi brzy zmocní celého světového trhu zboží, obsahujícího VZ!

Protesty západních zemí ohledně čínské politiky omezování vývozu kovů zní velmi hrozivě. Například v prohlášení Evropské komise (z března 2012) stojí: „Čínská omezení u vývozu vzácných zemin a dalších komodit porušují pravidla mezinárodního obchodu a musí být zrušena. Tato opatření mají citelný dopad na výrobce a spotřebitele v EU a na celém světě… Bez ohledu na jasné direktivy WTO se Čína nijak nepokusila vzdát se omezení u vývozu. Takže nemáme na výběr a musíme se proti exportnímu režimu Číny postavit, abychom zajistili spravedlivý přístup našich firem k těmto materiálům.“ Toto prohlášení „civilizované“ Evropy velmi připomíná výhrůžky, které v 19. století zaznívaly z Londýna před započetím nemilosrdných a krvavých „opiových válek“ v Číně.

Reakce Číny na žalobu byla nejednoznačná.

Na jednu stranu se Peking omlouval. Pro omezení vývozu VZ byly prý pádné důvody. Zaprvé, vzniklo riziko, že zásoby VZ v zemi se za poměrně slušného „apetitu“ světového průmyslu rychle vyčerpají. Zadruhé, těžba VZ je spojena s velkými ekologickými škodami, které nelze pokrýt a kompenzovat příjmy z vývozu těchto kovů. Zatřetí, snížení nabídky VZ na světovém trhu je z části podmíněno tím, že Čína začala s rozhodným bojem proti nelegální těžbě vzácných zemin. Kromě toho, že státní pokladna nedostává od takového černého podnikání žádné příjmy, souvisí nelegální těžba s používáním obzvláště bezohledných metod, které způsobují životnímu prostředí obrovské škody. To je smysl oficiálního vyjádření Pekingu, adresovaného „partnerům“ ve WTO.

Na druhou stranu mají publikace na téma „kovového“ sporu v samotné Číně výrazně tvrdší a otevřeně proti-západní charakter. Jejich podstatu lze shrnout následovně:

Zaprvé, Číně je doporučováno pokračovat v linii snižování vývozu nezpracovaných surovin, aby jimi mohla zásobovat domácí podniky, které z nich vyrábí konečné high-tech produkty. Efektivnost vývozu se takto zvýší o jeden nebo dva řády.

Zadruhé, doporučuje se zastavit intenzivní těžbu místních ložisek VZ a získat ložiska těchto kovů za hranicemi Číny. V ideálním případě by Čína měla být nikoliv vývozcem, ale dovozcem VZ.

Zatřetí, pozornost je směrována na nespravedlivý charakter „pravidel WTO“. Obzvláště v kontextu této historie je pozornost obracena na to, že západ potřebuje dodávat stále větší množství VZ, a za nízkou cenu; zároveň západ zakazuje Číně nákup zbraní a některých typů high-tech produkce, vyrobených za použití těchto kovů.

Začtvrté, obzvláštní kritice je vystavována obchodní politika USA, kterou čínská média označují za „super protekcionismus“. Konkrétně třeba formální snížení dovozních cel v USA je více než kompenzováno takovými nástroji, jako netarifní bariéry, a speciálně antidumpingová šetření vedená proti Číně. Zároveň Washington vylučuje ze sféry konkurenčního boje mnohá odvětví, pod záminkou, že mají strategický význam a jsou nepostradatelná pro reindustrializaci Ameriky. Například výroba zařízení pro „čistou“ energetiku. Tato výroba, a samotná „čistá“ energetika, má obzvláštní ochranu vlády (daňové úlevy, exportní úvěry a garance), což je v rozporu s „pravidly WTO“.

Zapáté, pozornost je obracena na to, že WTO je nástrojem prosazování zájmů zemí „zlaté miliardy“. To se projevuje v tom, že „pravidla WTO“ týkající se obchodu, investic a ekologie jsou neustále revidována, ale tyto revize jsou vždy ve prospěch západu. Tímto způsobem západní země dlouhou dobu využívaly ekologii jako argument pro to, aby bránily své trhy před zbožím ostatních zemí (za ekologicky nebezpečné byly prohlašovány buď samotné výrobky, nebo jejich výroba). Čína mluví o tom, že zvyšování vývozu VZ sebou přináší ničení životního prostředí, nicméně západ tento argument zcela ignoruje. Je to typická politika „dvojího metru“!

Po připojení Číny k WTO v r. 2001 se proti ní neustále vedlo (a vede) několik desítek procesů a antidumpingových šetření. Většinu z nich Čína prohrává. A to bez ohledu na to, že Čína vyškolila značný počet právníků specializovaných na spory v rámci WTO. Takže třeba v r. 2009 byla USA, EU a Mexikem podána na Čínu žaloba kvůli omezování vývozu bauxitu, což, podle názoru žalobců, vytvořilo výhody pro čínské producenty hliníku a diskriminovalo zahraniční výrobce. V lednu 2012 Čína tento spor prohrála u všech instancí WTO.

4. O válkách: „opiových“, „kovových“, „ropných“

Nevíme, jak spor WTO v oblasti VZ skončí. Lze pouze poznamenat, že Čína již přestala u neustálých stížnosti a žalob ze strany „partnerů“ z WTO setrvávat v defenzivě. Čína je připravena na boj se západem. V „Říši středu“ probíhá v současné době aktivní konsolidace firem těžících VZ, posiluje se státní kontrola odvětví a velké investice směřují do vytváření „výrobních řetězců“ na zpracování kovů. A v neposlední řadě jsou ze státních devizových rezerv štědře vyčleňovány prostředky na nákup zahraničních ložisek VZ. Mimochodem, podle názoru některých zahraničních analytiků se Čína může stát čistým dovozcem VZ již v r. 2015. Čína evidentně nechce hrát roli surovinového přívěsku západní „civilizace“. To vše hrozí tím, že obyčejný „obchodní spor“ přeroste v obchodní válku. Tvrdý postoj Číny je pochopitelný: historie s těmito kovy překonala rámec banálních diskusí o výši cel nebo státních dotací, a stal se z toho špatně zakamuflovaný pokus západu dostat pod kontrolu ložiska nerostů v Číně. Je to nehoráznost, připomínající příkazy Londýna Pekingu v předvečer „opiových válek“.

Připomenu, že „opiové války“ se vedly kvůli tomu, aby byl „otevřen“ vnitřní čínský trh pro opium z Bengálska, dodávaného anglickými obchodníky, a ze země se mohlo vyvážet stříbro, zlato, čaj, bavlna, porcelán a hedvábí (samozřejmě, že hlavním a konečným beneficientem tohoto obchodování byla britská Koruna). První válka (1840-1842) skončila Smlouvou z Nanking. Podle této Smlouvy musela říše Qing zaplatit impériu výpalné ve výši 15 milionů stříbrných prutů (podle tehdejšího kurzu přibližně 21 milionů dolarů – obrovské peníze), předat Británii ostrov Hong Kong a otevřít čínské přístavy pro anglický obchod. Britská Koruna získala obrovský zdroj příjmů prostřednictvím prodeje opia. První opiová válka byla počátkem dlouhého období oslabování státu a občanských nepokojů v říši Qing, což vedlo k porobení této země ze strany evropských mocností a k nucené narkomanii obyvatel. Takže v r. 1842 činil počet obyvatel Číny 416 milionů, z nich bylo narkomany 2 miliony lidí, a v r. 1881 bylo Číňanů 369 milionů, a z nich 120 milionů narkomanů.

Druhá válka (1858-1860), vedená Anglií a Francií, skončila podepsáním Pekingské smlouvy, podle které vláda Qing souhlasila zaplatit Británii a Francii kompenzace ve výši 8 milionů prutů, otevřít pro mezinárodní obchod Tianjin a povolit používání Číňanů jako kuliů (otrockých pracovníků) v britských a francouzských koloniích.

Na události a následky opiových válek si dobře pamatuje spousta Číňanů; jejich jednání v 21. století je ve značné míře určováno právě těmito vzpomínkami. Na jednu stranu u nich tyto vzpomínky vyvolávají strach a přání nedráždit „barbary“ (jak Číňané v 19. století označovali dobyvačné Angličany). Na druhou stranu je tytéž vzpomínky nutí věnovat veškeré úsilí tomu, aby se stali silnou zemí, schopnou odrazit vojenské útoky „barbarů“. Číňané velmi dobře chápou, že obchodní spory mohou přerůst v obchodní válku, a obchodní válka ve skutečnou „horkou“ válku.

Ale vraťme se k moderní Číně a dozrávající obchodní válce. Ta může vejít do světové historie jako „kovová“ válka (analogicky podle „opiových“ válek). Tyto informace jsou nutné k pochopení toho, proč nás tahají do WTO. A pro pochopení toho, jak se WTO, plníc požadavky hlavních „akcionářů“ (západních zemí), bude chovat ve vztahu k Rusku po jeho vstupu do této organizace.

Již dnes je Rusko největším dodavatelem zemního plynu a ropy na světové trhy. Je na prvním místě u zásob zemního plynu, mnohých barevných kovů, platiny, apatitů a dalších surovin. Rusko již i tak vyváží nadmíru mnoho přírodních zdrojů. Například na zahraniční trhy jde 50% vytěženého „černého zlata“, 25% zemního plynu, až 100% (podle roku) zlata a některých kovů z platinové skupiny atd. Vnitřní potřeba se uspokojuje na „principu co zbude“. Je patrná jasná a zjevná priorita potřeb TNK před potřebami národní ekonomiky.

Pokud se vláda země náhle rozhodne rozvíjet zpracování ropy na ropné produkty, bude muset snížit dodávky surové ropy na světové trhy.

Pokud se vláda náhle rozpomene, že máme tisíce a tisíce vesnic a měst, která doposud nemají k dispozici zemní plyn, a že je je potřeba konečně plynofikovat, tak bude nutno snížit dodávky tohoto energetického zdroje do západní Evropy (či je aspoň nezvyšovat).

Pokud se vláda náhle rozpomene, že je lepší hromadit v devizových rezervách nikoliv „zelené papírky“ ale „žlutý kov“, tak bude muset snížit (či dokonce zastavit) jeho dodávky na světový trh zlata.

Pokud se vláda náhle rozpomene, že potřebujeme rozvíjet domácí petrochemii, tak bude muset snížit dodávky na zahraniční trhy nejen u surové ropy, ale také u kovů platinové skupiny, které se používají při výrobě katalyzátorů, v petrochemii nutných.

Pokud se vláda náhle rozpomene, že Rusko může, a musí, mít budoucnost, tak i v této souvislosti je třeba potomkům předat přírodní bohatství obdržené od boha, což znamená, že bude nutné snížit (či dokonce zastavit) dodávky přírodních zdrojů na světové trhy.

A právě toho se západ bojí. Bude dělat vše možné pro to, aby Rusko zůstalo i nadále surovinovým přívěskem „zlaté miliardy“. A k tomu je právě potřeba WTO s jejími „pravidly“. Rusko jako člen WTO bude obviněno z následujících „zločinů“:

a) omezování vývozu zdrojů;

b) pokus zvýšit ceny zdrojů na světových trzích prostřednictvím snížení jejich dodávek;

c) poškozování nadnárodních korporací prostřednictvím „omezování přístupu“ ke zdrojům.

Z Ruska vyrazí kompenzaci škod, způsobených nadnárodním korporacím, a nařídí mu obnovit „volný přístup“ ke zdrojům.

Takže je těžké nepřipomenout trestné akce Anglie ve vztahu k Číně v době „opiových válek“. Na počátku 21. století může být historie podobná. Jen místo Číny to bude Rusko a místo Anglie USA. A tato válka může být nazvána „ropnou“, „plynovou“ nebo „zlatou“. Ve výrocích amerických státních a politických činitelů v souvislosti se vstupem Ruska do WTO, kterého se nemohou dočkat, je již slyšet výhrůžný tón. Takže například zde jsou slova obchodního zástupce USA ve WTO: „Členství Ruska ve WTO bude přímo podporovat americké obchodní zájmy proto, že Rusko vstoupí do systému s tvrdými pravidly, regulujícími obchod, a také proto, že budou existovat prostředky k vynucení si dodržování těchto pravidel a závazků Ruska v oblasti zpřístupnění trhu.“ Ne nadarmo se říká, že WTO je organizace, kde je za vstup třeba zaplatit rubl, a za vystoupení deset.