Řekové a Srbové se postavili „novému světovému řádu“ (I)

USA a Evropské unii se, bez ohledu na všechny páky, které mají k dispozici, nepodařilo ani donutit řecké politiky vytvořit vládu poslušnou EU a MMF, ani zajistit znovuzvolení „nepotopitelného“ srbského prezidenta Borise Tadiče. A co víc, zdá se, že právě zásadovost Řeků – v první řadě vůdců stále více na síle nabývajících národně vlasteneckých stran a hnutí – donutila srbské voliče zapochybovat o danosti západních scénářů ve vztahu k jejich zemi. V důsledku toho se 16% náskok Borise Tadiče několik hodin před druhým kolem změnil na sice o vlas, ale nezpochybnitelné vítězství kandidáta za pokrokovou stranu Srbska Tomislava Nikoliče. To nutí k tomu věnovat zvláštní pozornost společensko-politickým procesům probíhajícím v Řecku, před očima bezradných představitelů Brusele, vůdců hlavních členských zemí EU a finanční elity.

Výsledky mimořádných parlamentních voleb konaných 6. května potvrdily bezprecedentní pokles popularity dvou tradičních „těžkých vah“ řecké politické scény – pravicové strany Nová demokracie a Celořeckého socialistického hnutí PASOK. Ty získaly 18,85%, resp. 13,18% hlasů. To znamená, že hlavním stranám vyjádřila důvěru méně než třetina lidí, kteří přišli k volebním urnám, přičemž v předešlých volbách v r. 2009 pro ně hlasovalo 77% volících Řeků. Druhé místo získala levicová radikální koalice SIRIZA, která získala 16,78% hlasů.

V prvních dnech po zveřejnění výsledků voleb v evropských hlavních městech jen málo pochybovali, že se hlavním řeckým stranám podaří vytvořit koalici a Aténám Evropskou unií a MMF na konci roku 2011 vnucené úvěrové dohody, výměnou za drakonické ořezání státního rozpočtu, neutrpí újmu. Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz potvrdil, že „rozhovory o vytvoření vlády v Aténách musí mít za cíl dodržení závazků země vůči Evropské unii“ (1). A německý ministr zahraničí Guido Westerwelle prohlásil ještě bezskrupulózněji: „Očekáváme (EU), že v Řecku bude vytvořena soudná vláda, s jasnou evropskou orientací.“ Když pak první pokusy vytvořit vládnoucí koalici a vládu nebyly korunovány úspěchem, šéf německého ministerstva zahraničí prohlásil, že bez ohledu na výsledky rozhovorů musí být všechny dřívější dohody mezi EU a Řeckem bezpodmínečně dodrženy: „O tomto tématu se diskutovat nebude.“ (2)

Nicméně řečtí politici se projevili evropsky nesoudně. Všechny pokusy prezidenta země Karolose Papouliase přesvědčit vůdce stran, které se dostaly do parlamentu, uzavřít dohodu uspokojující EU selhaly. Nepomohla ani dvě narychlo svolaná setkání v prezidentském paláci, která noviny Wall Street Journal označily za poslední pokus vytvořit vládu“ (3). Koalice SIRIZA se moudře vzdala účasti na jakýchkoliv dohodách s politicky odstřelenou Novou demokracií a PASOK. Výsledky zveřejněné 24. května řeckými sociology z Public Issue/Skai TV umožňují levicové radikální koalici počítat v nových volbách 17. června s 30% hlasů (4). Vůdce SIRIZA Alexis Cipras předem informoval o tom, že se odmítá zúčastnit posledních „mimořádných“ rozhovorů, organizovaných prezidentem Papouliasem večer 14. května. Podle jeho slov je to kvůli zásadním neshodám ohledně politiky tvrdých rozpočtových škrtů podle receptů Evropské unie a MMF, proti které se SIRIZA kategoricky staví. Je třeba mít také na zřeteli zvláštnosti řeckého zákonodárství, které „odměňuje“ vítěznou stranu ve volbách dodatečnými 50 místy v 300 členném parlamentu. V tomto případě se může SIRIZA stát nejen vedoucí, ale jedinou reálnou silou v nejvyšším zákonodárném orgánu.

Dalšího účastníka koaličních rozhovorů udělala hlava státu ze strany Demokratická levice, která získala ve volbách 6. května 6,11% hlasů. Nicméně její vůdce Fotis Kuvelis opodstatněně poznamenal, že v situaci vzniklé v Řecku „se žádná vláda jednoty nemůže objevit“ z definice (5).

Jak Nová demokracie, tak PASOK nedokázaly v posledních měsících předložit voličům srozumitelný dlouhodobý program překonání krize v národní ekonomice – pokud za něj tedy nepovažujeme dohody, podepsané s Evropskou unií a MMF, slibující bezpodmínečně plnit všechny jejich požadavky. Taková politika se, z definice, nemůže Řekům líbit, protože jsou přesvědčeni, že jejich země doplácí na finančně-ekonomický krach samotné Evropské unie a mezinárodních finančních institucí. A předvolební sliby vůdce Nové demokracie Antonise Samarase výrazně snížit daně, navzdory požadavkům věřitelů, nehledě na již podepsané dohody s EU a MMF touto stranou, přeměnily předvolební ekonomické debaty v totální frašku.

Tváří v tvář houževnatosti Řeků a více než reálné hrozbě vítězství radikálních vlasteneckých sil, jak levicové, tak pravicové orientace (k nim patří strana Zlatý úsvit, která získala 6. května 6,97%) v nových volbách západní politici a finančníci nezpanikařili bezdůvodně. Londýnské Sunday Times urychleně napsaly, že Řecko bude nuceno vzdát se společné měny již za osm týdnů, a britské banky již „začaly pracovat na scénáři dalších událostí“ (6). Nakonec, nejde o malé částky. V případě vyhlášení bankrotu řeckou vládou přijdou instituce Evropské unie, podle výpočtů analytiků německé Berenberg Bank, o nejméně 113 miliard euro, a MMF o 22 miliard euro. Mimo to budou činit přímé ztráty Evropské centrální banky z řeckých státních dluhopisů minimálně 27 miliard euro. To vše neznamená nic jiného, než „finanční infarkt“ (7). Pokud se, v souladu s neúprosnou logikou ekonomického domina, zhorší problémy v Portugalsku, Španělsku nebo v Itálii, pak bude muset o vyhlášení krachu uvažovat i samotná Evropská unie.

Spiegel také vznesl rozsudek nad členstvím Řecka v eurozóně a zveřejnil úvodník s titulkem „Sbohem Akropolis! Proč se musí Řecko vzdát euro“. Podle názoru německých expertů „Řekové nikdy do měnové unie nedozráli, a navíc toho nejsou ani schopni“. A tudíž „pouze vystoupení Řecka z eurozóny poskytne této zemi v dlouhodobém horizontu možnost postavit se na nohy,“ jak jsou přesvědčeni v Spiegel (8).

Nicméně následné rozhodnutí mezinárodní ratingové agentury Fitch snížit dlouhodobý kreditní rating Řecka o jeden stupeň, z B- na CCC, jen paniku na světových finančních trzích potvrdilo. Propad na asijských burzách 18. května představoval maximum od září 2011. Podobné tendence byly patrné i na amerických burzách. Přičemž američtí investoři mají starosti nejen kvůli přetrvávající politické nestabilitě v Řecku, ale i kvůli do celé Evropy se šířícímu „dominovému efektu“ – konkrétně snížení ratingu 16 španělských bank agenturou Moody’s. Předtím tato agentura provedla totéž u 26 italských bank. Analytici Bank of America tvrdí, že během prvního roku po hypotetickém vystoupení Řecka z eurozóny zaznamenají ztráty dvě třetiny evropských bank.

Náladu panující na světových finančních trzích, zdá se, popsal ze všech nejlépe analytik jihokorejské společnosti Tong Yang Securities Cho Bun Hun. Podle jeho slov „je poměrně obtížné adekvátně ohodnotit rizika v Evropě ohledně toho, jaká z nich se stanou realitou a jaké škody z toho poplynou“ (9).

Právě jihokorejské akcie utrpěly v důsledku rostoucího finančního zmatku v Evropě maximální propad. Ředitelé evropských institucí na venek pokračují v zachovávání klidu. Základním motivem jejich výroků je: Řecko ještě není pro Evropu ztraceno, ale i když k tomu dojde, Evropská unie se se situací vypořádá. Takže šéf Evropské centrální banky Mario Draghi již dal najevo, že i když on osobně členství Řecka v eurozóně podporuje, nebude ho zachovávat za každou cenu. A jeho předchůdce ve funkci Jean-Claude Trichet trvá na realizaci tvrdší finančně-rozpočtové politiky institucemi EU. Na vystoupení ve washingtonském Petersonově institutu mezinárodní ekonomie v předvečer summitu „velké osmy“ navrhl udělit vedení EU právo vyhlašovat bankrot členských zemí a zavádět nadnárodní kontrolu jejich daňové politiky. Prý to Evropské unii umožní kontrolovat vývoj situace v zemích s velkými rozpočtovým deficitem, jako Řecko, Portugalsko, Irsko, Španělsko a Itálie (10). Nicméně zatím jsou šance na přijetí takových spěšných kardinálních opatření nevelké – v první řadě proto, že vývoj situace nabývá stále „hromadnějšího“ charakteru, a nikdo tomu tempu zkrátka nestačí. Proto také ředitel analytické sekce společnosti Charles Stanley & Co. Jeremy Batston-Carr říká, že pravděpodobnost rozpadu eurozóny je „velmi velká“.

Posledním záchranným stéblem, kterého se nyní evropští politici a finanční experti chápou, jsou blížící se nové volby v Řecku. Spoléhají se na to, že řečtí voliči, vystrašení katastrofickými scénáři, se zamyslí a budou hlasovat pro strany podporující pokračování úvěrové spolupráce s EU a MMF (a západní sračkomety již začínají s podvodnými mediálními masážemi tvrdícími, že podle průzkumů prý většina Řeků začala podporovat euro zmrdistrany – p.p.). „Netrpělivě čekáme na navázání kontaktu s vládou, jakmile bude vytvořena“ po těchto volbách, sdělil oficiální představitel MMF David Hawley (11).

Teoreticky taková možnost existuje, ale podle posledních sociologických průzkumů je silně nepravděpodobná. V případě vítězství koalice SIRIZA mezinárodní experti již vypracovali dva možné scénáře vývoje událostí. Podle odhadů Citigroup Evropská unie se buď nějak pokusí donutit novou řeckou vládu ke spolupráci s věřiteli a přislíbí Aténám nové odklady a úvěry, nebo Brusel přizná nemožnost zachovat Řecko v eurozóně. Tuto variantu považují experti za nejpravděpodobnější. Jürgen Michaels, odpovídající v Citigroup za Evropu, již označil nadcházející volby v Řecku za „zhoubné pro členství Řecka v eurozóně“. Podle názoru Citigroup činí pravděpodobnost vystoupení Řecka z eurozóny 75%, a termín vystoupení 2 měsíce (12).

Nicméně Řeky to, zdá se, nijak neděsí. Na rozdíl od celosvětové korporace bankéřů nemají co ztratit, mimo pocitu národní hrdosti a odhodlání žít podle vůle vlastního národa, a ne podle kalkulací EU a MMF. Přesně stejně neměla ve volbách 20. května co ztratit vlastenecká většina Srbů – a Srbové si zvolili a šokovali Evropu stejně, jako střety v Řecku.

(pokračování)

Odkazy

1. http://www.neurope.eu/article/european-leaders-point-greek-obligations
2. http://www.bloomberg.com/news/2012-05-08/greek-government-mandate-passes-to-syriza-after-samaras-fails.html
3. The Wall Street Journal, 14.05.2012
4. http://www.athensnews.gr/portal/8/55798
5. AFP 140558 GMT MAY 12
6. The Sunday Times, 13.05.2012
7. РБК daily, 14.05.2012
8. Der Spiegel, 13.05.2012
9. REUTERS 0554 180512 GMT
10. REUTERS 0214 180512 GMT
11. РИА НОВОСТИ 18/05/12 08:05
12. Московские новости, 18.05.2012