Krize Nabucco

O krizi Nabucco poprvé otevřeně mluvili na konci ledna, kdy oficiální představitel tureckého ministerstva energetiky řekl, že Turecko již nehodlá nadále tento projekt politicky podporovat. Účasti v konsorciu pro výstavbu Nabucco se Turecko nezřeklo, ale začalo preferovat Transanatolský plynovod (TANAP), kterým by měl proudit plyn z ázerbájdžánského naleziště Shah Denis přes Gruzii do Turecka, a dále pak do EU. Zároveň Turecko dovolilo Rusku výstavbu hlavního konkurenta Nabucco, plynovodu Southstream, ve svých teritoriálních vodách.

Pozoruhodné je, že nedlouho předtím jak turecký ministr energetiky a přírodních zdrojů Taner Yildiz, tak premiér Recep Erdogan vyjádřili naprosté přesvědčení, že Nabucco bude postaven. Pravda, ve Washingtonu a v Bruselu o tom již tehdy veřejně pochybovali. Představitel amerického ministerstva zahraničí pro energetické otázky Evropy a Asie Richard Morningstar poznamenal, že výstavba takového rozsáhlého plynovodu si vyžaduje určitou dobu a mohou vzniknout problémy se surovinovou základnou.

A 23. dubna maďarský premiér Viktor Orbán sdělil, že maďarská naftařská společnost MOL vystoupila z konsorcia pro výstavbu Nabucco. Hlavním důvodem tohoto rozhodnutí Budapešti se stalo prodražení projektu, jehož hodnota vzrostla ze 7 na 24-26 miliard euro. V polovině května informoval o možnosti vystoupení z projektu německý energetický koncern RWE, který je rovněž rozladěn nárůstem nákladů na Nabucco a neexistencí zaručené surovinové základny. Vystoupení dvou hlavních evropských společností staví konsorcium před nutnost hledat nové partnery, projekt zastavit nebo jeho rozsah výrazně zredukovat.

Turkmenistán a Ázerbájdžán, které měly zajistit surovinovou základnu pro Nabucco, hodnotí budoucnost projektu opatrně. V polovině prosince, kdy byly na západě otevřeně vyjádřeny pochybnosti ohledně reálnosti Nabucco, prezident ázerbájdžánské státní ropné společnosti (GNKAR) Rovnag Abdullajev to jako krach projektu nevyhodnotil. „Zatím jsme si nevybrali trasu přepravy ázerbájdžánského plynu do Evropy,“ řekl novinářům, „zkoumají se pečlivě všechny předložené návrhy.“ Podle všeho zvítězí v tomto boji projektů Transanatolský plynovod. Nicméně co se týká jeho výstavby, panují mezi Ankarou a Baku silné neshody. Původně bylo v plánu, že GNKAR získá v projektu 80% a dvě turecké státní společnosti – ropovodná BOTAS a naftařská TPAO – po 10%. Nicméně k podpisu kontraktu, naplánovanému na konec března, nedošlo, protože turecké společnosti začaly požadovat od GNKAR rovný podíl. Ázerbájdžán, který se chystá prodat část svého podílu britské BP a norské Statoil, s přerozdělením podílů nesouhlasí. V důsledku toho zůstává projekt Transanatolského plynovodu zatím jen na papíře.

V Ašchabadu projevují ve vztahu k Nabucco optimizmus. V březnu ředitel státní turkmenské agentury prezidentské kanceláře pro správu a vyžívání uhlovodíkových zdrojů Jagšigeldy Kakajev na zasedání vlády informoval o úspěších dosažených na trojstranném setkání ohledně Transkaspického plynovodu v Bruselu, kdy tento plynovod má zajistit minimálně polovinu celkové energetické základny Nabucco. Prezident G. Berdymuhamedov v souvislosti s tím poznamenal, že Turkmenistán přesvědčivě zvyšuje svoji přítomnost na hlavních energetických trzích světa a realizuje „velké projekty v oblasti vytváření polyvariantního systému přepravy plynu“. Avšak za neexistence rozhodnutí o právním statutu Kaspiku tyto výroky odráží spíše záměry, než reálné plány. Námořní hranice mezi Iránem, Ázerbájdžánem a Turkmenistánem nejsou definovány, a není jasné, po území koho povede Transkaspický plynovod, dokonce i za předpokladu, že se ho podaří postavit navzdory postoji Moskvy a Teheránu. Irán trvá na takovém vytyčení hranic v Kaspiku, v jehož rámci musí každý z pěti pobřežních států dostat 20% jeho rozlohy; podíl Ázerbájdžánu a Turkmenistánu se tím výrazně sníží.

Zkrátka a dobře, k pokusům oživit Nabucco dojde. Politický zájem západu na vytvoření alternativního plynovodu k Southstream zůstává, Baku a Ašchabad také doufají, že zde získají výhody. Podle slov ázerbájdžánského ministra průmyslu a energetiky Natiga Alijeva se v současné době připravují dva dokumenty o „Jižním plynovém koridoru“, z nichž první má politický charakter, a druhý představuje mezivládní dohodu mezi Ašchabadem a Baku o výstavbě Transkaspického plynovodu. Tuto snahu podporuje politicky Washington, jehož zájem spočívá v tom, aby se tyto jižní země CIS odtrhly od Ruska v energetické, dopravně-komunikační a ekonomické oblasti. Jedním z posledních kroků v tomto směru je jmenování zvláštního představitele amerického ministerstva zahraničí pro energetické otázky Evropy a Asie Richarda Morningstar velvyslancem v Ázerbájdžánu. Ten již dříve mnohokrát Transkaspický plynovod podpořil a vyjádřil se v tom smyslu, že Rusku prý do jeho budování nic není. Jednou z variant oživení Nabucco je výstavba levnějšího a kratšího plynovodu Nabucco-West, který by měl vést z turecko-bulharské hranice do Baumgartenu v Rakousku. Ten má délku 1300 km a je oproti původní variantě Nabucco třikrát kratší. V případě realizace projektu Transanatolského plynovodu bude proudit ázerbájdžánský plyn z Shah Denis do Evropy přes Nabucco-West. Nicméně projekt výstavby Transkaspického plynovodu pak ztrácí smysl, protože propustnost TANAP pro přepravu turkmenského plynu evidentně nestačí.

Krize Nabucco zvyšuje šance pro ruský Southstream, který problémy s financováním výběrem trasy a surovinovou základnou nemá.

Poznámka editora

25. května přinesly První zprávy.cz článek BP nebude dodávat plyn přes Nabucco. Píše se v něm: Britská společnost BP uvedla, že nebude dodávat plyn ze svého rozsáhlého pole Šach Deniz II v Ázerbájdžánu přes plynovod Nabucco. Tak vida. Něco na tom asi bude. :)