Šlo u zřícení Suchoje v Indonésii o průmyslovou sabotáž?

Dopravní letoun Suchoj měl na palubě potenciální indonéské zákazníky, jakož i novináře a zaměstnance společnosti Suchoj, když se zřítil na vrcholek hory Salak, poblíž Jakarty. Ze zhruba 50 cestujících a posádky nepřežil zřícení nikdo. Spolehlivý indonéský novinář důvěrně sdělil, že jediná kopie seznamu cestujících byla na palubě letadla. Mimo posádky a představitelů Suchoj byla na palubě řada zástupců indonéských aerolinek, jakož i místní novináři a občané Francie, Itálie a Spojených států.

Po 21 minutách předváděcího letu požádal pilot řízení letového provozu o svolení sestoupit z 10,000 na 6,000 stop. Ačkoliv mírně pršelo, nebylo počasí nebezpečné. Důvod pilotovy žádosti sestoupit níže není znám. Krátce po sestupu letadla ztratil řídící letového provozu s letadlem kontakt. Pozemní pozorovatelé sdělili, že letadlo vypadalo před zřícením „nestabilně“. Letoun nevzlétl z mezinárodního letiště Sukarno-Hatta, ale z jiného místního letiště, letiště Halim Perdanakusuma, na kterém je také základna indonéského letectva Halim.

Právě Halim je místem, kde americké zvláštní jednotky trénovaly své indonéské protějšky v různých leteckých taktikách, včetně taktiky elektronické války zachycování a převysílávání signálů, pronikání, rušení (MIJI), určené k narušování a zasahování do navigačních systémů letadel. Určitý výcvik probíhá každý rok, jako součást cvičení COPE WEST, pod záštitou velitele amerického velitelství Pacifik na Havaji. Loňské cvičení, COPE WEST 10, se zaměřilo na simulování vojenských operací proti letectvu Čínské lidově-osvobozenecké armády, které používá letouny navržené a licencované firmou Suchoj, včetně Suchoj 27 a Suchoj 30.

Suchoj je mnohem levnější, než protějšky od Boeing, stojí 35 milionů dolarů a jde o první nabízené ruské dopravní letadlo od kolapsu Sovětského svazu. Tři nové indonéské aerolinky, Kartika Airlines, Sky Aviation a Queen Air, již objednaly 48 Superjetů, a ze zbytku světa bylo objednáno dalších 170 letadel. Zřícení Superjetu narušilo důvěru v životaschopnost a atraktivnost letounu u současných a budoucích zákazníků.

Při své poslední návštěvě Indonésie podepsal prezident Obama dohodu s indonéskou Lion Air na dodávku 230 letadel Boeing, s úvěrovou zárukou americké EXIM Bank ve výši 22 miliard dolarů. Obama řekl, že tato dohoda, v jejímž rámci dodá Boeing letadla Lion Air, vytvoří v USA 110,000 pracovních míst. Nicméně vstup firmy Suchoj na lukrativní indonéský trh dopravních letounů, na kterém má nyní polostátní Garuda Indonesian Airlines s nevalnou historií u bezpečnosti řadu konkurentů, představoval pro byznys Boeingu v zemi a dohodu podepsanou Obamou hrozbu.

Lion Air vlastní bratři, bývalí prodejci cestovní kanceláře, Kusana a Rusdi Kirana. Špatná bezpečnostní historie této společnosti ji vysloužila zákaz vstupu do Evropské unie kvůli její špatné údržbě a nedostatečné transparentnosti společnosti, a někteří její piloti byli zapleteni do pašování drog. Zpráva Reuters z 15. února 2012 týkající obroční letecké show v Singapuru, kterou Rusdi navštívil, uvádí, že je o bratřích Kiranových známo velmi málo, mimo faktu, že Kirana je také bývalým prodejcem psacích strojů Brother. Bratři rozjeli Lion Air před něco více než deseti lety.

Letecké show v Singapuru se zúčastnil i prezident Boeing Southeast Asia Ralph „Skip“ Boyce, který tam vnucoval komerční nabídky, včetně Boeing 787 Dreamliner, Boeing 737-MAX a Boeing 747-8 Intercontinental, a také vojenská letadla, jako KC-135R Stratotanker a F-15. Boyce je bývalým americkým velvyslancem v Indonésii a Thajsku, a zástupcem velvyslance v Singapuru. Boyce byl kritizován opozicí v Thajsku za to, že se stavěl proti protivládnímu hnutí „Rudé košile“ během vojenské vlády v této zemi. Nicméně Boyceovy kontakty v thajské vládě a podnikatelských kruzích mu umožnily zajistit od Thai International Airways objednávku na 77 letadel pro Boeing. Boyce byl také kritizován částí indonéského tisku za údajné ututlávání podrobností o teroristickém útoku v Bali v r. 2002, při kterém zemřela řada občanů Indonésie a zahraničních turistů.

Vstup Suchoj na lukrativní asijský trh s levnějším Superjetem byl firmou Boeing evidentně považován za hrozbu pro její podnikání v regionu. Boeingu rovněž pomohlo, že Obama zajistil úvěrovou garanci EXIM Bank pro nákup letadel Boeing společností Lion Air.

Navíc neschopnost Lion Air provést IPO (initial public offering) svých akcií ve výši 1 miliardy dolarů, v důsledku globálního finančního krachu, znamenala pro tyto aerolinky finanční problémy. Jejich hlavní konkurent, Garuda, umístění svých akcií odložil také, což způsobilo velké vlny na indonéském leteckém trhu. Je silně pravděpodobné, že bez Obamových úvěrových záruk u smlouvy s Boeing by byly Lion Air nuceny vyhlásit bankrot.

Amerika se nezdráhá použít proti svým konkurentům průmyslovou sabotáž, obzvláště když jde o Asii.

V rámci bezprecedentních „automobilových válek“ s Japonskem se Obamova vláda nezdráhala použít proti Japonsku průmyslovou sabotáž, prostřednictvím předem naplánované operace namířené proti japonskému autovýrobci Toyota. V r. 2010 Obamův republikánský ministr dopravy Ray LaHood začal hořkou kampaň proti Toyotě kvůli problémům s některým plynovými pedály, které nebyly vyráběny Toyotou, ale v Indianě sídlící firmou CTS (dříve známou jako Chicago Telephone Supply).

LaHood začal americkou kampaň proti Toyotě tím, že řekl, že všichni majitelé aut Toyota by měli přestat se svými vozy jezdit a měli by je vrátit prodejcům na opravu. K potěšení ve finančních problémech se nacházejících General Motors a Ford líčil LaHood své komentáře proti Toyotám barvitě. Problém se týkal jen malého zlomku aut Toyota, která měla v USA vyrobený pedál plynu. Záležitost s pedálem měla za následek dobrovolné stažení milionů aut Toyota, včetně oblíbených modelů Camry a Corolla, japonskou automobilkou.

LaHood rozjel operaci Bílého domu proto, aby se zmocnil velkého podílu Toyoty na trhu a předal ho General Motors a Fordu. Obamova vláda se, prostřednictvím svého nouzového vyplacení GM, stala prakticky automobilkou a rozhodla se hrát s Japonskem tvrdě, stejně jako nyní činí v případě Ruska ve prospěch Boeing.

Obamovi předchůdci v Bílém domě se rovněž nevyhýbali průmyslové špionáži, aby zvětšili tržní podíl Ameriky. V r. 1995 prezident Bill Clinton schválil NSA provádění špionáže proti společnostem jako Toyota a Nissan, během obchodních vyjednávání USA v Tokiu ohledně dovozu japonských luxusních aut do Spojených států. Georgie H. W. Bush také použil NSA, aby odposlouchávala v Indonésii během vyjednávání mezi tehdejší vládou prezidenta Suharto a japonskou NEC, týkajícího se velkého telekomunikačního kontraktu za mnoho milionů dolarů. Bush se o výzvědné informace podělil s AT&T, konkurentem NEC u indonéského kontraktu. Pod tlakem Washingtonu se Jakarta rozhodla rozdělit kontrakt rovnoměrně mezi NEC a AT&T.

Bývalý americký kongresman se svěřil, že nebyl nikdy spokojen s vysvětlením náhlé smrti svého přítele a mocného předsedy Podvýboru sněmovny pro přidělování vojenských zakázek, Johna Murtha z Pennsylvánie, který zemřel v únoru 2010 údajně na infekci po běžném chirurgickém zákroku ve vojenské nemocnici námořnictva Bethesda ve Washingtonu DC. Murtha byl vlivným hráčem v přidělování kontraktu na vojenské letouny, kde si konkurovaly Boeing a evropská EADS u dodávky tankovacích letadel pro americké letectvo. Murtha byl nahrazen kongresmanem Normanem Dicksem ze státu Washington, známým jako „kongresman za Boeing“. Rok po Murthově smrti dostal kontrakt na tankery pro letectvo Boeing.

Co se týká sabotáže a špionáže, jsou Spojené státy schopné všeho, včetně vražd, a nelze je nikdy podceňovat. Jejich špinavá historie mluví sama za sebe.