Regionální strategie USA po roce 2014: Sestavování kamínků stavebnice

Na první pohled skončily rozhovory neúspěchem. Zvláštní zápletkou této historky je, že se rozhovory rozpadly proto, že USA odmítly poskytnout pákistánské straně ujištění, že se omluví za americké útoky v loňském listopadu, které skončily zabitím 24 pákistánských vojáků na afghánské hranici.

Ale proč americký prezident Barack Obama nesouhlasil s omluvou? Zdá se, že to v klíčovém volebním roce nevypadá dobře, aby se Obama omlouval v té míře, ve které činí – kdykoliv američtí vojáci spálí korán nebo pomočí mrtvé Afghánce, nebo se prostě utrhnout s řetězu a jdou vraždit civilisty.

Na druhou stranu, jaký má omluva význam? Sázky jsou pro Obamu ve věci urovnání s Pákistánem vysoké. Summit NATO se sejde v Chicagu zakrátko a Obama musí ukázat něco jako světlo na konci tunelu v afghánské válce. Evropští spojenci USA jsou stále vzdorovitější a Washington potřebuje sehnat peníze (podle odhadů asi 4 miliardy dolarů ročně) na financování afghánské armády ve scénáři po r. 2014.

A především se USA a NATO naléhavě snaží znovu otevřít tranzitní trasy přes Pákistán, aby mohly podporovat své jednotky v Afghánistánu a rovněž stahovat desítky tisíc zbraní a materiálu, jak se blíží velké stažení v r. 2014.

Ovšem tyto vyhlídky neznamenají, že by měl Obama u omluvy slovíčkařit a záměrně zpomalovat jednání s Pákistánem. Tedy, pokud má nějaký hrací plán.

Podle mluvčího amerického ministerstva zahraničí: „Toto je začátek sbližovacích rozhovorů. Budeme muset tyto otázky probrat a to zabere určitý čas.“ Tyto tak zvané „otázky“ jsou především tyto čtyři: i) požadavek Pákistánu, aby USA zastavily útoky bezpilotními letouny a omluvily se za listopadový útok; ii) tranzitní trasy přes Pákistán; iii) platby vojenské pomoci; iv) mírový proces Talibanu.

Začíná se vynořovat to, že USA pracují podle plánu. Když americký zvláštní vyslanec Marc Grossman navštívil minulý týden Pákistán, Washington již inicioval americko-afghánskou „dohodu o strategickém partnerství“, a předtím dvě memoranda o pochopení týkající se převozu vězňů do afghánských věznic a ukončení „nočních útoků“ americkými jednotkami.

Formálním podpisem dohody o strategickém partnerství v Chicagu bude strategie přechodu do summitu začleněna, a pak se USA posunou do další fáze vyjednávání s Kábulem o „smlouvě o statutu jednotek“, týkající se dlouhodobé americké vojenské přítomnosti v Afghánistánu.

Je stále zjevnější, že USA budou udržovat výraznou vojenskou v Afghánistánu i po r. 2014, včetně bojových jednotek a kontingentů sil zvláštních operací. Nyní si takový přítomnost vyžaduje podporu amerického lékařského personálu. A samozřejmě vrtulníků a bojových letadel, obzvláště vzdušných dělových člunů a útočných raket vzduch-země. Tyto bojové jednotky nemohou působit ve vzduchoprázdnu, a proto bude muset zůstat také letka výzvědných letounů a jejich posádky. Podtrženo sečteno, výrazná americká vojenská přítomnost bude pokračovat. Krycí báchorkou je, že USA „neopustí“ Afghánistán jako v r. 1989.

Nicméně sekvencování jednání s Kábulem a Islámábádem (a Talibanem) se stává důležitým. USA by chtěly, aby „smlouva o statutu jednotek“ byla vyjednána výhradně s Karzaiem, a byla tak oddělena od mírového procesu s Talibanem, nebo od normalizace americko-pákistánských vztahů.

Takže lze očekávat, že souběžně s tím budou USA při mírových rozhovorech s Talibanem pospíchat pomalu, dokonce i když bude dosaženo „smlouvy o statutu jednotek“. Washington se z irácké zkušenosti, kde byla americká okupace ukončena koncem r. 2011 navzdory zoufalým americkým pokusům to zmařit, hořce poučil. USA nyní nenechávají v Afghánistánu nic náhodě.

Kamínky stavebnice

Ústředním bodem americké strategie je zřízení amerických vojenských základen v Afghánistánu, a vše ostatní je na tom postaveno – nebo v různých fázích v době od tohoto okamžiku do konce r. 2014 bude integrováno. Můžeme tedy očekávat, že navzdory nedávným masivním útokům Talibanu v Kábulu budou mírová vyjednávání pokračovat. Obecně panuje dojem, že Taliban přišel s plánem získat si prostřednictvím těchto útoků větší pozornost, což bude moct být použito jako páka v jednáních s USA. Ale útoky Talibanu mohly místo toho v afghánském mínění připravit půdu pro pokračování vojenské přítomnosti v Afghánistánu i po r. 2014.

Skutečně, k žádnému rozruchu v Pákistánu (nebo mezi regionálními mocnostmi) kvůli inicializaci „dohody o strategickém partnerství“, vedoucí k vytvoření amerických vojenských základen, nedošlo. Karzai věci posychroval, když přišel s načasovaným krokem, který zahrál na tádžickou strunu, kdy rovněž oznámil, že syn zesnulého Burhanuddina Rabbaniho bude novým šéfem Vysoké afghánské mírové rady.

Chybějícím mezičlánkem zde je, jaké místo má v americkém uspořádání věcí Pákistán. Krátkou a jednoznačnou odpovědí je, že Pákistán zůstává úhelným kamenem celé americké strategie. Což je také důvod, proč Washington stále zadržuje slíbenou vojenskou pomoc pákistánské armádě, činící podle odhadů 1,18 až 3 miliardy dolarů.

Není pochyb, že Grossman dosáhl v Islámábádu dva důležité úspěchy. Zaprvé byla vytvořena „jádrová skupina“, která pomůže zajistit bezpečný průchod pro Taliban, který pojede na mírové rozhovory konající se v Afghánistánu, Pákistánu nebo v jiné zemi. Co je však důležitější, Pákistán přijal Obamovo pozvání zúčastnit se summitu NATO v Chicagu. Zúčastní se ho premiér Yousuf Gilani

Mezitím Washington také vzkřísil projekt nové Hedvábné stezky, která představuje ve scénáři po r. 2014 důležitý rozměr a jejíž realizace závisí zcela na spolupráci Pákistánu. Washington považuje očividně spolupráci Pákistánu za hotovou věc. Geoffrey Pyatt, náměstek americké ministryně zahraničí pro jižní a střední Asii, který měl v Almatě během svého regionálního turné po střední Asii 20. dubna projev, řekl: „Jako důkaz tohoto konceptu (nové Hedvábné stezky) Kyrgyzstán, Tádžikistán a Afghánistán právě formalizovaly vlastní vzájemné Smlouvy o přeshraniční přepravě.“

Pyatt uvedl řadu aktivit, které představují pro projekt nové Hedvábné stezky impulz: afghánsko-pákistánská obchodní a tranzitní dohoda zmírňující omezení u komerčních vztahů; uzbecké a turkmenské dodávky elektřiny do Afghánistánu; nové železniční spojení mezi Kazachstánem, Turkmenistánem a Afghánistánem; nová železniční trať z uzbecké hranice do Mazar-i-Sharif; pokrok ve vyjednáváních o projektu plynovodu Turkmenistán-Afghánistán-Pákistán-Indie; indický projekt těžby železné rudy v Hajigak v Afghánistánu; nabídky amerických společností v chystaných prodejích šesti těžebních licencí v Afghánistánu (3 na měď, dvě na zlato a jedna na hliník); vytvoření Vysoké školy správy hranic v Dušanbe a Celního školícího střediska v Biškeku, atd….

Pyatt spojil novou Hedvábnou stezku s afghánským vyřešením situace. „Podél nové Hedvábné stezky budou mít… z ukončení odboje a politického řešení postaveného na širokých základech prospěch všichni sousedé Afghánistánu.“ Stačí říct, že Obamovo setkání s Gilanim v Chicagu, což bude jejich druhé setkání za poslední 3 měsíce, podtrhuje velký význam toho, aby USA podařilo získat Pákistán pro projekt nové Hedvábné stezky. Bez ohledu na to, co se říkalo o Grossmanových rozhovorech minulý týden v Islámábádu, Washington tvrdě pracuje na zlepšení vztahů s Pákistánem, aby mohly být za spolupráce Islámábádu obnoveny mírové rozhovory s Talibanem, zatímco souběžně bude dořešen statut amerických vojenských jednotek v rámci smlouvy o statutu. Očekává se, že všechny tyto procesy se spojí koncem roku 2014 a poskytnou oporu projektu nové Hedvábné stezky.

Kamínky stavebnice projektu nová Hedvábná stezka a začlenění Afghánistánu do regionu střední Asie již byly patrné na nedávném fóru Regionální ekonomická spolupráce v Afghánistánu (RECCA-V) v Dušanbe, kde byla dohodnuta řada širokých reforem, přeshraničních ekonomických aktivit, zlepšení celních opatření a vnitroregionálních tranzitních dohod, určených k posílení regionální ekonomické integrace ve střední Asii pod vedením USA.

Opět, konference Organizace ministerské konference spolupráce v oblasti bezpečnosti Iniciativy bezpečnosti hranic střední Asie, pořádané 17. dubna ve Vídni (které se zúčastnil Pyatt) úsilí RECCA podpořila. USA daly na vídeňské konferenci jasně najevo, že OSCE bude mít při urychlení projektu nové Hedvábné stezky v Afghánistánu a střední Asii, s cílem posílit ekonomickou integraci mezi jižní a střední Asií s Afghánistánem jako jejím centrem, klíčovou roli.