Země, kde se vláda bojí svého národa

O tom, jak se „konsolidace“ projevuje na sociální náladě obyvatel zemí Evropské unie přední finančníci a politici raději nemluví. Ale i bez toho je jasné, že snížení výdajů vede ke snížení kupní síly obyvatel, což prohlubuje krizi, a tím také vytváří další miliony nezaměstnaných.

Ale svádí se krize jen na rozpočtové problémy?

George Soros například pohlíží na krizi v Evropě jinak. Podle jeho názoru se evropští politici mylně domnívají, že buď bude krize euro, nebo rozpočtová krize. Vždyť ta přeci začala krachem bankovního systému USA a byla prohloubena nestejnoměrnou konkurenceschopností evropských zemí. Tvůrci euro, tvrdí Soros, nepochopili, že nerovnováha může být vyvolána nejen státním sektorem, ale samotným trhem. Tento miliardář je přesvědčen, že „euro podkopává politickou celistvost EU, a pokud to bude pokračovat, může EU dokonce zničit. Důvodem je nesprávné chápání holému“.

A proto je uzavření fiskálního paktu 25 zeměmi Evropské unie krok nesprávným směrem, protože vlády zavazuje vyrovnat rozpočty a snížit zadlužení v době, kdy je poptávka nedostatečně vysoká. Mezitím, tvrdí George Soros, poštvává neschopnost eliminovat krizi občany proti EU, zostřuje vnitřní spory v zemích EU a mezi těmito zeměmi.

Důvod nečinnosti evropského vedení se nachází v Německu, kde veřejnost důvěřuje Bundesbank, „dominantní síle v evropské politice, ale realizující strategii výhodnou pro Německo, a ne pro Evropu“, upozorňuje tento finančník. „Německo je vzkvétající země, využívá krize euro, nízký kurs eura ve vztahu k jeho silné ekonomice a velmi nízké úrokové sazby u financování svého dluhu,“ řekl Soros.

V reakci na to šéf Evropské komise, ve svém vystoupení na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku 18. dubna, řekl, že „silná ekonomika nebude bez silného eura“. Je nutné euro upevnit a nelze se divit, že odpůrci unie (rozuměj: Soros a za ním stojící americké finanční kruhy) se pokoušejí společnou měnu podrýt. „Trvám také na významu investic,“ řekl José Manuel Barroso. Podle jeho názoru jsou „klíčem k ekonomickému růstu“. Ale kde vzít na investice na pozadí všeobecných výzev ke „konsolidaci“?!

V podmínkách nejistoty ohledně nových protikrizových opatření pozastavila ECB aukce s levnými úvěry. Zatím pod záminkou, že prý nejsou nezbytné, protože tuto možnost již využili „všichni, kdo chtěli“.

Skutečně, v prosinci 2011 a v únoru 2012 poskytla ECB bankám zemí EU 3leté úvěry v celkové výši přesahující 1 bilion euro. Nicméně nikomu se lépe vést nezačalo, o čemž vypovídá minimálně fakt, že ECB již nehodlá kupovat dluhopisy Itálie a Španělska. Posledně uvedené zemi se vede obzvláště zle.

Španělsko po Řecku?

O tom, že se řecký scénář krachu může zopakovat ve Španělsku, mluvili ekonomičtí analytici po vyjádření ministra hospodářství Španělska z 11. dubna, který nevyloučil, že bude Španělsko brzy potřebovat finanční pomoc. Připojil se k němu také předseda španělské centrální banky Miguel Angel Fernandez Ardonez, který řekl, že úvěrové instituce země potřebují dodatečný kapitál. Dokonce potvrdil, že země vstoupila do krize. Jak ve 4. čtvrtletí 2011, tak v 1. čtvrtletí 2012 GDP poklesl. GDP klesající minimálně dvě čtvrtletí po sobě se považuje za krizi.

O zhoršení situace ve Španělsku vypovídá i nárůst výnosů jeho dluhopisů. 17. dubna dosáhl výnos 10letých dluhopisů 5,94% -- což je spolehlivou známkou toho, že trh považuje investice do španělských finančních aktiv za maximálně riskantní. To mimochodem znamená návrat k loňským maximům.

Takže obsluha státního dluhu stojí nyní Španělsko de facto 6% p.a.

Profesor univerzity Pennsylvánie Jesus Fernandez-Villaverde novinám „El Mundo“ 16. dubna řekl, že pro nedůvěru investorů existují všechny důvody. Zaprvé je to žalostný stav španělské ekonomiky, její nekonkurenceschopnost, pokračující pokles výroby a nejvyšší nezaměstnanost v EU – 23,6% práceschopného obyvatelstva. Obrázek doplňuje krizový stav bankového sektoru, který prakticky zastavil financování reálného sektoru.

Mimo to, pokračuje profesor, investoři vědí, že španělská vláda není schopná kontrolovat dodržování rozpočtové disciplíny v autonomních oblastech. Například činitelé levicových opozičních stran – socialisté a komunisté, kteří vládnou v Andalusii na jihu země -- tvrdí, že nehodlají dodržovat finanční požadavky ústřední vlády. Proto slib snížit rozpočtový schodek připadá mnohým analytikům nesplnitelný.

No a pro nás je nejvyšší čas připomenout, že když výnos řeckých státních dluhopisů dosáhl 7%, Brusel, i když po dlouhých průtazích ze strany Berlína, rozhodl o poskytnutí pomoci. Cena této pomoci je známá: po všech komplikacích bylo utraceno, podle slov José Manuela Barroso, 380 mld euro, či 3% GDP celé EU v r. 2011; a jak se říká, jsme tam, kde jsme byli. Státní dluh Řecka, kterého není schopno obsluhovat samostatně, převyšuje 350 miliard euro. Za těchto podmínek Evropská komise a MMF nevymyslely nic lepšího, než požadovat po Aténách nové snížení platů ve státním sektoru.

Pokud relativně malé Řecko nadělalo tolik rozruchu, tak mnohem větší ekonomika Španělska bude mít v případě zopakování řeckého scénáře na světové finanční trhy a na situaci v Evropské unii silně negativní dopad.

Je nad čím přemýšlet. Neboť státní dluh Španělska vzroste letos na 78% GDP, jak řekl počátkem dubna ministr hospodářství Luis de Gindoza. To je o 10% více oproti předešlému údaji, tedy 735 miliardám euro a 17letému maximu. Za důvod zvýšení je uváděna neschopnost zajistit růst ekonomiky v podmínkách snižování rozpočtových výdajů. To je názorná cena za „konsolidaci“!

V důsledku toho americká agentura Egan-Jones Ratings Company snížila rating Španělska o jeden stupeň, na BBB. Podle verze této vlivné organizace jsou španělské státní dluhopisy nyní jen o jeden stupeň výše, než smradlavé dluhopisy, které nemají investiční stupeň. Jako hlavní důvody pro snížení ratingu specialisté agentury uvedli „vysoký státní dluh Španělska a velký problém rostoucí nezaměstnanosti“.

A nezaměstnanost v zemi skutečně řádí. Její výše, 23,6% (kolem 5 milionů lidí) je sama o sobě impozantní – téměř každý čtvrtý práceschopný Španěl je bez práce. Připomenu, že nezaměstnanost v celé EU dosáhla 10,8%, což je také rekord. Ale 23,6% ve Španělsku – to je jen celkové číslo. Mnohem horší je situace mezi mladými. Nezaměstnanost mladých do 25 let dosáhla ve Španělsku 50%. V důsledku toho mnozí mladí, stejně jako v Itálii, nemohou založit rodinu, roste zločinnost a narkomanie.

Poptávka po drogách vedla místy k podivuhodným receptům boje s krizí. „V podmínkách ekonomické krize se musí místní samosprávy uchylovat k „krkolomným saltům“, aby naplnili rozpočet. V malé zemědělské komunitě na severovýchodě Španělska našli kreativní řešení financování. Místní radní Razcuera v Katalánsku, po uspořádání zvláštního referenda, akceptovali neobvyklý návrh pěstovat marihuanu pro osobní použití, napsaly „Corriere della Sera“.

Nová španělská vláda, v čele s Mariano Rajoy přislíbila učinit z boje proti nezaměstnanosti svoji hlavní prioritu. Ale víc slíbit v podmínkách proslulé „konsolidace“ nešlo. Situace u nezaměstnanosti se bude ve Španělsku zhoršovat nadále, v souvislosti se silným snížením státních výdajů. Vláda 30. března sdělila, že rozpočtové výdaje na rok 2012 budou sníženy o 27 miliard euro. Rezortní rozpočty budou sníženy téměř o 17%.

Španělská vice-premiérka Soraya Sáenz de Santamaria říká, že stát se nachází v mimořádné situaci: „Tato situaci si vyžaduje velkého úsilí u snižování výdajů, ale jsou také třeba strukturální reformy, které by přispěly k růstu ekonomiky a vytváření pracovních míst.“ Ale zatím reformy trhu práce prováděné Rajoyou nepředpokládají nárůst pracovních míst, ale v první řadě poskytují velmi volnou ruku zaměstnavatelům. Má dojít ke zjednodušení procedur najímání a propouštění, ke snížení výše peněz na odchodnou, umožní se zaměstnavatelům měnit platy a plán práce v případě tzv. „výrobní nutnosti“ bez souhlasu odborů. Jinými slovy, kapitál získá právo jednat svévolně.

Od paktu Moncloa k nové diktatuře?

Vzhledem k bojovnosti španělských odborů uvažovala vláda o přitvrzení zákonů ohledně práva zaměstnanců na stávku a protest. Například španělský ministr vnitra Jorge Diaz nedávno ohromil šokujícím výrokem. Navrhl zpřísnit tresty pro organizátory pouličních protestů, „vážně narušujících obecný pořádek“. Šéf ministerstva vnitra je přesvědčen, že sazba odnětí svobody za tento zločin by měla činit minimálně 2 roky. Diaz rovněž trvá na tom, že „pokusy organizovat demonstrace spojené s násilím, včetně přes sociální sítě“, musí být trestány jako trestný čin.

Jinými slovy, přemísťování „bleskových davů“ a dokonce i samotná účast na jejich hodnocení na internetu si, podle slov ministra, zaslouží kriminál. A pokud to vedlo k pouličním nepokojům, pak je to zločin proti státu.

Poznamenejme, že toto vše se děje v zemi, která kdysi dala světu celkem dobrý příklad u politického kompromisu. Mám na mysli pakt Moncloa, kdy v r. 1977 při přechodu od frankismu k demokracii byly na základě iniciativy premiéra Adolfo Suareze v jeho rezidenci podepsány dohody mezi různými politickými silami Španělska o spolupráci na dosažení celonárodních cílů a zřeknutí se msty.

Zdá se, že po skončení diktatury bylo Španělsko schopné dialogu, ale nyní, když je v Evropské unii, si náhle vzpomnělo na tvrdou kontrolu, hraničící s diktaturou.

Vláda a moc ve Španělsku se skutečně bojí svého národa. Poslední generální stávka proti novým pracovním zákonům se v Madridu a v hlavním městě autonomní oblasti Katalánsko zvrhla v masové nepokoje a skončila střetem s policí. Zhruba 800,000 Španělů po celé zemi protestovalo proti zjednodušení propouštění.

V Madridu, podle odhadů policie, vyšlo do ulic asi 80,000 lidí. V Barceloně přešli demonstranti od provolávání hesel k činům a začali zasypávat auta strážců pořádku kameny a láhvemi. Policie byla nucena použít k rozehnání slzný plyn.

Předtím, 11. března, proběhly četné demonstrace, jejichž organizátory byli odborové organizace, v 60 španělských městech. Odbory podpořily také levicové opoziční strany – Španělská socialistická strana práce a „Svaz levých“.

Podle názoru předsedy Generálního svazu pracujících Candido Mendeze je reforma pracovního trhu v zájmu pouze podnikatelů a řeší všechny problémy na úkor chudých vrstev obyvatelstva. „Je to útok na životní úroveň Španělů,“ ubezpečil C. Mendez.

„Zahnívání špiček“ je tu

Dlouhé roky byl za morální autoritu národa považován král Juan Carlos. Právě on, bez ohledu na dekorativní charakter monarchie, rozhodoval složité situace ve společnosti a ekonomice. Eurokomunista Santiago Carrillo jednou v záchvatu emocí před televizními kamerami pronesl: „Bože, ochraňuj krále!“. Autoritě Juana Carlose neuškodila ani okolnost, že v r. 2005 podepsal zákon legalizující sňatky stejného pohlaví (v katolické zemi!).

Nicméně vše jednou skončí. Nevyhnulo se to ani králi. Bouři nevole ve Španělsku vyvolala zpráva o cestě krále Juana Carlose do africké Republiky Botswana, kde král lovil slony. Nejde přitom ani tak o slony, kterých je nyní v Jižní Africe 300,000. Nevoli Španělů vyvolal fakt, že svůj výlet, jehož přibližná cena byla 40,000 euro, si král udělal na pozadí nejtěžší ekonomické krize v historii Španělska a nejvyšší míry nezaměstnanosti v Evropské unii.

V takových případech se mluví o „zahnívání špiček“. A to je další argument ve prospěch toho, že změny v zemi jsou nevyhnutelné.