Transformace moci

Ačkoliv se ekonomická síla Číny může zdát někomu „spekulativní“, ve skutečnosti se již Číňané pevně zmocnili stanovování kvót u produkce vzácných zemin na export a snadno regulují ceny těchto kovů na zahraničních trzích. Na Čínu připadá 97% světové produkce vzácných zemin. Tyto kovy jsou široce používány při výrobě elektroniky, zbraní a obnovitelných energetických zdrojů.

Asi před dvěma týdny USA, Japonsko a EU podaly na Čínu žalobu u WTO, po rozhodnutí Pekingu zavést omezení u exportu kovů vzácných zemin. Čína omezila svůj vývoz vzácných zemin proto, aby snížila ceny pro národní průmysl, který je silně využívá. Čína také zvýšila výnosy z prodeje vzácných zemin v zahraničí. Od počátku r. 2011 vzrostly ceny vzácných zemin pětinásobně, v důsledku zavedených omezení. Podle Reuters oznámil Peking plán založit jedinou asociaci producentů vzácných zemin, aby „urychlil konsolidaci v této oblasti“.

Čína již zaujala dominantní pozici na trhu v Evropě, severní Americe, Africe, jižní Americe a Austrálii. Čína dosáhla impozantního úspěchu v exportu svých high-tech produktů. A čínská masmédia informovala o přístupu Pekingu k ekonomickému diktátu USA, který děsí mnohé země.

„USA pokračují ve své kritice Číny, před prezidentskými volbami,“ uvedly noviny „Jenmin Jibao“. Kandidáti se chovají drsně a obviňují Čínu z „nečestného obchodování“ v naději, že „ochrání příležitostná pracovní místa pro americké občany“. Čínský průmysl se opět stává „obětním beránkem“ vnitřních politických hrátek amerických politiků. „Strýček Sam“ se pokouší útočit prakticky na všechny oblasti čínsko-amerického obchodu, od bilaterálních vztahů v rámci WTO, po kritizování práce nových agentur pro vynucování práva v čínském podnikatelském sektoru, a regulace umožňující výběr vyrovnávacích cel. Čína je největším světovým producentem a více než 70% šetření kvůli vyrovnávacím clům souvisí s Čínou.

Ale porušení pravidel WTO a zavedení dotací ve vztahu k Číně, po ztrátě vlastních zisků, nejsou objektivní opatření. Průmyslový rozvoj Číny je výsledkem efektivnosti národní ekonomiky, jakož i její velikosti, různorodosti a rychlého růstu výroby… Místo tlačení na čínské společnosti by měly americké společnosti přijmout jejich zkušenosti. USA tvrdí, že čínská vláda, tím, že nastavuje nízké ceny u půdy a elektřiny a poskytuje výhodné úvěry, pomáhá národním společnostem a zároveň vytváří „prostředí nekalé konkurence“ pro americké společnosti. Ale takovéto kritické poznámky nezní příliš logicky, neboť USA také poskytují zvýhodněné úvěry svým společnostem na domácím trhu. To je důvod, proč když USA iniciovaly žalobu kvůli vyrovnávacím clům ve fotoelektrickém průmyslu, začalo čínské ministerstvo obchodu s vyšetřováním obchodních bariér, státní podpory a dotací v oblasti zdrojů obnovitelné energie, poskytovaných USA. Je obtížné uvést jinou zemi, která si může dovolit ve vztahu k USA takový „políček do tváře“. „Strýček Sam“ by měl pochopit, že vážné problémy při výrobě v USA jsou především důsledkem obtížné situace v této zemi,“ uzavírají „Jenmin Jibao“.

A jaká byla reakce Číny (a také Ruska) na daň, kterou Brusel uvalil na emise kysličníku uhličitého na letecké dopravce? Zde je výňatek z článku zveřejněném „Corriere della Sera“: „Je zde riziko, že svět bude uvržen o několik desítek let zpět a náklady a cestující budou přepravováni mnohem pomaleji. K tomu dojde, pokud Rusko a Čína budou nadále pokračovat ve svých protiopatřeních, o kterých již informovaly EU… Ruské úřady odmítly otevřít ruský vzdušný prostor pro 19 z 30 nákladních dopravců přepravujících německé zboží do Číny, Japonska, Taiwanu a Jižní Koreje. Německá letadla budou muset volit delší trasu, která nevyhnutelně povede ke zvýšení cen a ztrátám pro Deutschland AG.

„Pasažérské lety z Itálie do Pekingu, Šanghaje a Tokia mohou čelit stejnému problému… Reakce Pekingu může být nejtvrdší. Již zakázal přistávání Airbusu 380 v Šanghaji. Tento letoun byl nakoupen německou společností pro její trasu Frankfurt-Šanghaj: investice 240 milionů dolarů přišla vniveč. Čínská vláda rovněž zakázala svým leteckým společnostem kupovat evropská letadla a tyto letecké společnosti musely zrušit své objednávky 40 Airbusů.“ To je suchý dozvuk. Nemyslím si, že výrobci letadel Bruselu tuto „hořkou pilulku“ (daň z emisí kysličníku uhličitého) odpustí.

Na žádost Londýna začala Play Fair, západní „nevládní organizace“, s vyšetřováním aktivit dvou čínských výrobců suvenýrů pro letní olympijské hry v Londýně, uvádí „Corriere della Sera“. Dle očekávání vyšetřování odhalilo, že „kupující se budou na tyto olympijské suvenýry dívat a myslet si, jak krásné tyto malé věcičky jsou, a nikdy se nedozví, kolik práce a potu bylo na jejich výrobu potřeba a jak nízké platy pracovníci mají a jak špatné mají jídlo“.

Ale toto vše je jako pískot myši pod nohama „hlavního světového výrobce zboží“. Když přijde řeč na ropu a plyn, na malé suvenýry si již nikdo nevzpomene. V r. 2011 se čínská ropná a plynařská společnost Petro China stala největším světovým producentem ropy, a dalece překonala americký Exxon Mobil u skupování aktiv po celém světě. Vloni vyprodukovala Petro China 886,1 milionů barelů ropy, s průměrnou denní produkcí rovnající se 2,43 milionům barelů. Kde berou Číňané všechnu tuto ropu, přestože nemají vlastní bohatá ropná pole? Analytici IHS World Markets Energy přisuzují nárůst produkce ropy rozvoji obrovského ropného pole Rumaila v Iráku. Říkají, že „v budoucnosti bude produkce nadále růst, díky využívání nových ropných a plynových polí, jako Halfaya v Iráku a ropné písky v Kanadě. Mimo toho bude Čína nadále rozvíjet ropné projekty v Kazachstánu a Indonésii. Petro China si může udržet svoji převahu nad Exxon Mobil po několik let“.

Před osmnácti měsíci vedení Petro China oznámilo, že v příštích deseti letech má tato společnost v plánu investovat nejméně 60 miliard dolarů do akvizic aktiv po celém světě. Již tehdy společnost koupila 60% podíl v projektu těžby uhlovodíků z ropných písků Mac Kay Rivery kanadské Athabasca Oil Sands. Počátkem roku koupili Číňané zbývajících 40% projektu, který přišel na 2,5 miliardy dolarů. Šéf Petro China Jiang Jiemin řekl, že jeho společnost plánuje nákup mnoha aktiv: „Zaměřujeme se na čínský trh, ale v dlouhodobé perspektivě máme v plánu rozšířit naše aktivity mimo Čínu,“ řekl.

Způsob, jakým Peking jedná v sousedních zemích, lze ilustrovat na příkladu Myanmaru, který sdílí s Čínou hranici o délce více než 2,000 km. Myanmar, kde bylo poprvé po dvaceti letech umožněno vůdci opozice zúčastnit se voleb, nyní očekává, že západ zruší své ekonomické sankce, výměnou za politické reformy. Americká ministryně zahraničí Hitlary Clinton již řekla, že USA se pokouší reformy prováděné v této zemi podpořit, což znamená, že opozice dostala 47 ze 48 volných křesel v parlamentu. Ale zdá se, že Yankeeové přišli se svými reformami trochu s křížkem po funuse: v letech blokády se Myanmar stal protektorátem Číny. Nyní závisí na Pekingu, nikoliv na Washingtonu, jak dobře si lidé, „kteří vyhráli volby“, budou žít.

Dnes Čína jasně ukazuje, že bude respektovat pouze silné sousedy. To nelze považovat za výzvu pro Rusko, ale je to podmínka míru a stability v Evropě.