Puč v Mali – nový krok ke globálnímu vykrádání zdrojů

Komentátoři na celém světě okamžitě spojili vývoj se vzpourou Tuaregů na severu země. Prohlášení vydané v den puče ruským ministerstvem zahraničí říká, že cílem junty je ovládnout situaci v regionu, kde se vládní síly střetly se separatisty (1), a ruský náměstek ministra zahraničí M. Bogdanov popsal puč v Mali jako „politováníhodný důsledek libyjské krize“ (2). Pravda, tuarežští separatisté, kteří se nedávno vrátili z Libye, útočili na města v severní části Mali od ledna 2012. Skupina 1,000-1,500 vzbouřenců, pod velením bývalého libyjského plukovníka Aga Mohameda Najema – Národní hnutí za osvobození Azawad (MNLA) – získala kontrolu nad kusy území Mali na severu a prohlásila je za nezávislá. Obyvatelé oblastí, do kterých vzbouřenci pronikli, hromadně utíkali do Alžíru, Burkina Faso, Mauretánie, Nigeru a na jih Mali (3), zatímco armáda země byla očividně neschopná postavit se na vážnější odpor a pod útoky separatistů neustále ustupovala. Pozorovatelé mají tendenci považovat to za debakl a fakt, že kontrola téměř nad polovinou území Mali není v rukou vlády, je hlavní příčinou puče.

Povstání Tuaregů je opakující se problém Mali. První povstání závažných rozměrů propuklo na počátku 60. let, v éře přechodu Mali k nezávislosti. Nové kolo následovalo v r. 1992, kdy svržení tyranské hlavy státu Moussy Traoré dalo Tuaregům pocit, že přišla nová příležitost pro tlak na nezávislost. V té době se boje a krveprolití šířily ze Sahary do oblastí blízko velkých měst, a pozoruhodné je, že typy zbraní, které měli separatisté k dispozici, se neomezovaly pouze na střelné zbraně, ale používali též dělostřelectvo a protitankové rakety (4). Dnes jsou separatisté vyzbrojeni zbraněmi, kterých se zmocnili ve skladech libyjské armády, a představují pravděpodobně ještě zlověstnější sílu. V 90. letech vláda Mali nedokázala potlačit separatistické povstání a musela podepsat dohodu s Frontou Azawad, jejíž součástí byl závazek zvýšit rozvoj tuarežských oblastí Mali.

Skupina zodpovědná za puč uvádí jako důvod svého usilování o moc konflikt na severu Mali, ale toto vysvětlení při bližším zkoumání neobstojí. Varoval jsem před nejistou situací v Mali počátkem března (5), a přisuzoval jsem ji vnějším silám bažícím využít složité situace Mali, a nikoliv domácím problémům této země. V tuto chvíli globální média rozsáhle mluví o vnitřní mechanice stojící za touto krizí v Mali, ale buď vnější kontext přehlíží, nebo zřejmě věří, že ho lze zredukovat jen na příliv zbraní z Libye. Je třeba poznamenat, že realitou je, že zbraně jsou jen nástroj, nikoliv samotný vnější faktor.

Média jednotně zdůrazňují, že Mali patří k nejchudším zemím světa, což je v podstatě pravda, vzhledem k tomu, že se nachází na 127. místě podle GDP a na 168. (ze 179) podle indexu lidského rozvoje (7). Nicméně toto hodnocení by nemělo zastínit strategický význam a ekonomický potenciál území Mali. Hraničí se sedmi zeměmi – Alžírem, Mauretánií, Pobřežím slonoviny, Guineou, Burkina Faso a Senegalem – a pod zemí jsou značné zásoby zlata, uranu, bauxitu, železa, manganu, cínu a mědi. Podle posledních zpráv je severní část Mali bohatá na ropu, a co je důležitější, nachází se tam využitelný podzemní vodní ekosystém. Stojí za to mít na paměti, že během posledních několika let byla Komise OSN pro mezinárodní právo zaneprázdněna podíly na přírodních zdrojích, obzvláště na akviferech na hranicích, místo tradičních komodit, jako energie nebo drahé kovy, a dokonce sepsala mezinárodní konvenci k této problematice (8). Podstatné je, že v případě Mali mohou být vnější hráči – kteří nemají žádný důvod podporovat separatisty, pokud nárokování si pouštních oblastí neznamená ekonomické vyhlídky – přitahováni nedávno objevenými klíčovými přírodními zdroji. Politický přístup se projevil v Súdánu, který se nakonec musel vzdát své části, ve které se nachází zásoby ropy. Je-li zde analogie vhodná, tak v dohledné budoucnosti uslyšíme o nezávislosti „severního Mali“ (či dokonce o nějakém druhu „severního Súdánu“, vzhledem k tomu, že Mali bývalo součást země známé do r. 1960 jako Západní Súdán).

V tuto chvíli je obrázek puče v Mali v mnoha ohledech poměrně zastřený. Například je překvapením, že prezidentský palác byl pučisty převzat tak lehce – při své poslední návštěvě této země jsem získal dojem, že rezidence nacházející se na vrcholu hory Kuluba musí být proti útokům dosti imunní. Její svržený nájemník Amadou Toumani Touré (ATT) se dokázal paláce zmocnit v puči v r. 1991, který vedl k sesazení Moussy Traoré, člověka, který vládl Mali čtvrt století, a u kterého bylo možné předpokládat, že ve světle vlastní zkušenosti bude dosti opatrný. Je pravděpodobné, že palác v době obsazení opuštěn, a skutečně dostupné záběry neukazují žádné známky po boji. Máme dojít k závěru, že ATT věděl, co se peče, a z nějakého důvodu se odboji vzdal? V rámci zajímavé náhody došlo k údajnému útoku na palác 22 března, a ATT byl dosazen k moci veřejnými nepokoji, které vypukly 22. března 1991. Skupina, která je nyní u moci, tvrdí, že ATT byl zajat, ale že je naživu nelze nezávisle ověřit. Další podezřelou okolností je, že delegace Africké unie (AU) vedená šéfem Komise AU Jeanem Pingem a šéfem jihoafrické diplomacie Maite Nkoana Mashabane navštívila palác v předvečer puče, aby prodiskutovala pomoc Mali, kdy se Jižní Afrika zavázala přispět asi 7 miliony euro na vyřešení konfliktu, který zmítal severní částí země (9). Jak jsem napsal dříve, západ si zvykl blokovat jakékoliv pokusy AU zklidnit krize (10). Tato kombinace okolnost svádí k hypotéze, že puč byl preventivním útokem, který měl zabránit vyřešení věcí v Mali.

Nakonec, je třeba brát v úvahu, že vůdce puče kapitán Amadou Haya Sanogo působil v protiteroristickém týmu americké vlády a byl vycvičen v USA v rámci zvláštního programu (11). Jako zvláštní kontrast, svržený vůdce Mali Amadou Toumani Touré byl vzdělán v SSSR.

Puč v Mali byl rychle odsouzen vůdci zemí ze světové špičky, a tuto chvíli je členství Mali v různých mezinárodních organizacích zrušeno, spolu s programy pomoci (12). V invektivách jsou patrné bizarní podtóny – ani jedno prohlášení vydané v souvislosti s pučem v Mali nevolá po okamžitém návratu Amadou Toumani Touré k moci. Místo toho generální tajemník OSN Ban Ki-moon vyzýval „všechny zodpovědné, aby se zdrželi jakýchkoliv akcí, které by mohly zvýšit násilnosti a dále destabilizovat zemi“ (13), francouzský ministr zahraničí Alain Juppé řekl, že „je klíčové obnovit v zemi ústavní pořádek, politickou stabilitu a bezpečnost, a vyhnout se násilí“ (14), a komisař EU pro rozvoj Andris Piebalgs oznámil, že „se rozhodl dočasně zrušit rozvojové operace Evropské komise v zemi, dokud se situace nevyjasní“ (15). Jedinými zmínkami o Amadou Toumani Touré je důležitost zajištění jeho osobní bezpečnosti, a mimo to naprosto nic víc. Vyzývání k obnově ústavního pořádku v Mali lze interpretovat různě: k možnostem, jak si ji vykládat, patří také předělání ústavy země, nové volby /potenciálně bez zapojení registrovaných kandidátů, kteří jsou nyní zatčeni) atd. V kontrastu s tím koncem r. 2011 Francie a mezinárodní společenství v Pobřeží slonoviny jednoznačně požadovaly dosazení konkrétního člověka – Alassane Ouattaru – místo Laurenta Gbagbo, a žádný čas abstraktními kecy o ústavním pořádku v této zemi neztrácely. V obou případech je zpráva jasná, a tentokrát očividně nerozdělené mezinárodní společenství nebude tlačit na obnovu legitimní autority Amadou Toumani Touré v Mali.

Puč v Mali je dalším krokem ke globálnímu přerozdělení území a přírodních zdrojů, řízenému nadnárodními a transteritoriálními hráči. Afrika proto vstupuje do dlouhé obtížné éry kolabujících států a státnosti.

Odkazy

1. www.mid.ru
2. ria.ru
3. The Mali ambassador's official position is spelled out at the site of the Mali foreign ministry: www.diplomatie.gouv.ml
4. S.S. Novikov, D.P. Ursu. Mali Modern History. Institute of Africa of the Russian Academy of Science. 1994 (in Russian)
5. www.fondsk.ru.
6. IMF Data: www.imf.org. World Bank Data: databank.worldbank.org
7. hdr.undp.org/
8. UN International Law Commission http://untreaty.un.org/ilc/summaries/8_5.htm
9. Site of the government of Mali
10. www.fondsk.ru.
11. blog.foreignpolicy.com
12. Mali membership in the AU suspended World Bank aid to Mali suspended
13. Oddly enough, the statement was voiced by an aid to the UN Secretary General
14. French foreign ministry site: