Libye, revolucionářští hrdlořezové a OSN

Bez ohledu na to, že zpráva generálního tajemníka OSN se snažila představit činnost nových libyjských mocenských struktur v maximálně pozitivním světle, na skutečných událostech v Libyi to nic nezměnilo. V nové zprávě Bank Ki-Moona jsou informace o vojenských akcích sil libyjské džamahírie, které nadále pokračují v boji s okupanty NATO/OSN a místními kolaboranty. Tento odboj probíhá v největších městech země: Tripolisu, Bani Walid, Kurfu a dalších (1). Generální tajemník OSN se pokouší vážnost situace bagatelizovat a činnost sil odboje označuje za „potyčky“, a toto není jediná nehoráznost v jeho zprávě, která nejen, že neobjasňuje probíhající události, ale situaci ještě více komplikuje. Takže se náhle, vedle nové mocenské struktury v Libyi a „stoupenců bývalého režimu“, kde se vzal tu se vzal, objevuje třetí subjekt – jakési „revoluční brigády“. Co jsou zač, jaké území ovládají, kdo jim velí – o tom není ve zprávě Ban Ki-Moona ani písmenko. Zato je z textu zprávy jasné, proč byl takový subjekt potřebný: „Revoluční brigády pokračují v zatýkání osob, podezřených z napomáhání bývalému režimu, vyslýchají je na neznámých místech, a také mají pod kontrolou známá vězeňská centra… brigády podrobují zatčené mučení a tvrdému zacházení, v důsledku čehož došlo často k úmrtím vězňů… taková situace je nejvíce charakteristická pro Tripolis, Misurata, Zintana a Gariana.“ (2) Nyní je již vše jasné: ukazuje se, že nová mocenská struktura Libye v tom prsty nemá – na vině jsou nějaké mytické „brigády“. Pravda, vyvstává další otázka: pokud tyto brigády operují přímo v Tripolisu, tak cože vlastně má „vláda“ pod kontrolou?

Neméně uboze vypadá zpráva zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro Libyi I. Martina, pobývajícího v Libyi, který byl pozván na zasedání RB právě kvůli tomu, aby vylíčil situaci na místě. Nicméně i on tvrdil, že v zemi jsou jakési „ozbrojené brigády“, ale co jsou zač a komu podléhají je „rovněž nejasné“ (3).

Otevřenějším byl stálý zástupce Libye v OSN Schalke, který přímo řekl, že „existují oblasti, nad kterými se vládě nepodařilo získat kontrolu“, že „tam neexistuje policie ani soudy“, a, prý, nová vláda nemůže nést odpovědnost za to, co se v těchto oblastech děje. Takže proč Schalke neupřesnil, jak velkou část země tato „vládou“ nekontrolovaná území tvoří? Podle mezinárodního práva je nějaký mocenský subjekt vládou dle práva tehdy, pokud má pod kontrolou celé území. To de jure. De facto se mlčenlivě přiznává, že vláda musí kontrolovat aspoň většinu země. A tomu tak v případě TNC právě není. A tak musí „mezinárodní zprostředkovatelé“ vymýšlet přitroublé zprávy.

Mocenská struktura „nové Libye“ ví, že může přijít o hlavu během okamžiku. Proto také bil na poplach zástupce Libye v RB OSN: „Víme, že někteří z bývalých vůdců Kaddáfího režimu připravují převrat. Během několika posledních dnů byli zadrženi příslušníci řady ozbrojených skupin. Připravovali plány sabotáží a odpalování bomb v Tripolisu. Kaddáfího agenti posílají do Libye prostředky pro organizování sabotážních akcí.“ (4) Schalke řekl, že Radě bezpečnosti a Mezinárodnímu trestnímu tribunálu zaslal přepisy telefonních rozhovorů, v nichž bývalý libyjský premiér Bagdadi al-Mahmoudi (pobývající v současnosti v Tunisu) osobně vydal pokyny k provedení sabotáží. O týden později vystoupil v RB OSN již „premiér“ Libye Abdel Rahim al-Keeb, který se u Rady doprošoval zrušení embarga na dodávky zbraní do Libye.

Ano, „vládě“ hoří půda pod nohama! Pro záchranu současného režimu RB OSN zrušila embargo na dodávky zbraní do Libye, zavedené bodem 14 rezoluce č. 1973, nicméně body 9 a 10 rezoluce č. 1970 (se změnami provedenými rezolucí 2009) nezrušila – odboj národa vůči nově dosazené moci přece pokračuje. A tak na úpěnlivou prosbu vrátit Libyi její finanční prostředky, zabavené „západními demokraciemi“, tito demokraté z jakéhosi důvodu nereagovali. Rezoluce jen „nařídila“ Sankčnímu výboru „permanentně vyhodnocovat ostatní opatření, zavedená rezolucemi č. 1970, 1973 a 2009“, a to pouze ve vztahu k Libyjské investiční správě a Libyjsko-africkému investičnímu portfoliu, a také stanovila, že Výbor sice může tyto sankce zrušit, ale pouze tehdy, „když to bude prakticky účelné“ (5).

Pod krytím mise OSN a jejího šéfa I. Martina probíhá nyní zvláštní operace přesunu hrdlořezů syrské „opozice“ do Libye. Vzhledem k tomu, že tento fakt vešel ve známost (6), pokusil se I. Martin interpretovat to tak, že vůbec nejde o bojovníky, ale o „utečence“, prchající z krvavého režimu Bashara Assada. Nicméně každému, kdo ví, jak vypadá mapa, je jasné, že „prchat“ ze Sýrie do Libye lze pouze po překročení Jordánska nebo Izraele, a pak ještě území Egypta. A to jen proto, aby byl získán azyl v „nejblahobytnější“ zemi! To již nejsou běženci, ale špičkoví maratonci. Obecně, i toto vysvětlení je jakési přitroublé. Nicméně hodnověrnost předkládaných vysvětlení nikoho nezajímá. Zasedání RB OSN se již dávno stala vzorem cynismu a pokrytectví, celosvětovou scénou pro šíření lží, majících zajistit podporu těm nejkrvavějším a nejpodlejším zločinům ze strany veřejného mínění.

9. března v Ženevě, na zasedání Rady pro lidská práva, byla oficiálně předložena zpráva Mezinárodní komise pro monitorování hrubých porušování lidských práv v Libyi. Její předseda, F. Kirsch (bývalý prezident Mezinárodní trestního soudu), řekl, že v Libyi došlo ke zločinům proti lidskosti a vojenským zločinům. Sdělil, že je nutné provést dodatečné šetření týkající se činnosti NATO v Libyi, a rovněž prošetřit okolnosti smrti Muammara Kaddáfího a jeho syna Mutassima.

Ruský představitel v Radě OSN pro lidská práva označil tuto zprávu mezinárodní komise za „nedostatečně vyrovnanou“. Což je diplomatický výraz pro úžas. To, že v důsledku vojenských akcí NATO v Libyi byly spáchány mnohé zločiny, je dobře známým a zdokumentovaným faktem. Stačí například vzpomenout bombardování Zlitan 9. srpna 2011, které vedlo ke smrti 80 lidí, včetně 30 dětí. Nebo bombardování televizní stanice v Tripolisu v červenci 2011. Z jakéhosi záhadného důvodu nebyly tyto zločiny, a spousta dalších (těch nejhorších!), při kterých pod bombami NATO umírali lidé, ve zprávě Komise ani zmíněny. Nehledě na to, že ve zprávě Komise je zvláštní část „Smrt Muammara Kaddáfího a jeho syna Mutassima“, vypadají závěry právníků podivně. Komise třeba tvrdí, že bez ohledu na četné urgence nedostala pitevní zprávu, ale jen fotografie těla, takže není na základě čeho stanovit příčinu smrti. To Komisi umožnilo učinit závěr, že „smrt M. Kaddáfího nelze kvalifikovat jako válečný zločin“ (7). Členové Komise, význační právníci, se tváří, že jsou právničtí nováčci a že ani neviděli videozáznamy pranýřování Kaddáfího, ani jeho vraha. Tento klíčový závažný fakt, že byl zajatec připraven o život, neměl tedy v rukách zkušených právníků naprosto žádný právní význam.

Posouzení situace v Libyi v březnu t. r. Radou bezpečnosti OSN a výsledky působení Vyšetřovací komise OSN demonstrovaly, že je nadále realizován plán přeměny Libye na „zónu soumraku“ světové politiky, jakýsi hybrid Iráku a Somálska, místo nekontrolovatelného „šíření“ a používání zbraní, bezplatného čerpání ropy a přípravy hrdlořezů pro nové revoluce. Nicméně dokud nebude zlomem odpor sil libyjské džamahírie, může být tento plán zhacen.

Poznámky

1. Viz Zpráva generálního tajemníka OSN o Misi OSN na podporu Libye, dokument OSN: S/2012/129. 1. března 2012, odst. 9-12
2. Zpráva a generálního tajemníka OSN o Misi OSN na podporu Libye, odst. 24
3. Viz projev I. Martina na zasedání RB OSN 29. února 2012, dokument OSN: S/PV.6728, setr. 3
4. Viz projev stálého zástupce Libye v OSN M. Schalkeho na 6728. zasedání RB OSB 29. února 2012, dokument OSN: S/PV.6728, str. 9-10
5. Viz rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2040 z 12. března 2012, odstavec 9
6. Stálý představitel Ruska v OSN V. Čurkin na zasedání Rady 7. března řekl: „Rusko je znepokojeno předkládaným oznámením, že na území Libye, přičemž za podpory mocenských orgánů, je organizováno zvláštní středisko pro přípravu tak zvaných „syrských revolucionářů“. Jeho „absolventi“ jsou odesíláni do Sýrie, aby tam bojovali proti zákonné vládě. To je nepřípustné podle všech kritérií mezinárodního práva.“ (Viz dokument OSN: S/PV.6731, str. 9-10)
7. Report of the International Commission of Inquiry on Libya, // UN Doc.: A/HRC/19/68. Para 33-34