Izraelský vzdušný útok na Írán: plány a následky

Narůstá spekulace, že se Izrael přidržuje preventivního útoku na íránská jaderná zařízení s ohledem na předloženou nejnovější zprávu Mezinárodního úřadu pro atomovou energii, ve které se uvádí, že Teherán vyrábí 20% obohaceného uranu ve své elektrárně Fordo poblíž Qomu. USA nedávno uvalily sankce na íránskou centrální banku a tři ropné společnosti, které s touto zemí obchodují. Evropská unie rozhodla u uvalení embarga na vývoz íránské ropy.

Špičkoví světoví představitelé, včetně šéfa OSN a šéfa sboru náčelníků štábů americké armády generála Martina Dempseye navštívili nedávno Izrael a naléhali z pozice svých vedoucích funkcí, aby se dal prostor diplomatickým jednáním a účinkům sankcí ze strany USA a EU. Americký president Obama hodně očekává od sankcí uvalených na íránskou národní banku. Ale Izrael je tvrdá. Generálu Dempseyovi bylo řečeno, že Izrael přijme rozhodnutí bez konzultace s USA, pouze jim ho oznámí s dvanáctihodinovým předstihem. Americký ministr obrany Panetta údajně usoudil, že izraelský útok na Írán nastane pravděpodobně v nadcházejících měsících. Šéf obrany USA řekl redaktorovi Washington Postu Davidu Ignatiusovi, že se Izrael může rozhodnout zaútočit již toto jaro, dříve než Írán bude schopný vyrobit plnohodnotnou jadernou bombu.

Ministr obrany Ehud Barak prohlásil během výroční bezpečnostní konference Herzliya v Izraeli dne 2. února, že „celý svět chápe, že vojenská akce může být zapotřebí“. Řekl: „neexistuje žádný argument k neúnosnému nebezpečí, jaké by jaderný Írán znamenal pro budoucnost Blízkého východu, bezpečnost Izraele a bezpečnostní a ekonomickou stabilitu celého světa. Izraelští představitelé na konferenci prohlásili, že Írán již vyrábí dostatek obohaceného uranu na výrobu čtyř primitivních atomových bomb a dokonce vyvinul raketový systém, schopný zasáhnout Spojené státy. Bylo to den po návštěvě generálního tajemníka OSN Ban Ki-Moona, který se snažil udělat co mohl, aby přesvědčil Izrael, aby nalezl mírové řešení této patové jaderné situace.

Izraelský premiér Benjamin Netanyahu často vykresluje podobnosti mezi současným Íránem a nacistickým Německem v předvečer holokaustu. Izrael považuje Írán za smrtelnou hrozbu, cituje íránské výzvy na zničení Izraele, íránskou podporu protiizraelských militantních skupin a íránskou raketovou techniku, schopnou udeřit na Izrael. Dne 3. února íránský nejvyšší vůdce ajatoláh Alí Chameneí nazval Izrael „rakovinovým nádorem, který by měl být vyříznut a taky vyříznut bude,“ a pyšnil se podporováním všech skupin, které napadnou židovský stát.

Důvody v pozadí

Proč problém spěje k vyvrcholení s tak nešťastným načasováním, kdy v USA a Izraeli jsou na obzoru volby a před světovou ekonomikou leží hrbolatá cesta?

Izrael nemá moc času k jednání v případě, že se rozhodne zahájit útok sám. Protože Izrael má menší palebnou sílu, jeho představitelé zvažují, zda by jednostranný útok nebyl nejefektivnější před začátkem léta. Později, podle izraelských odhadů, může být Írán schopen přemístit příliš mnoho svého jaderného zařízení do podzemí, mimo dosah izraelských raketových a bombových útoků.

Dalším důvodem pro zintenzivnění izraelských hrozeb je to, že se Izrael a Spojené Státy neshodnou na tom, kolik času je potřeba ponechat na diplomatická jednání a zda není vojenský útok poslední zoufalou možností. Izraelští představitelé, kteří upřednostňují útok, nechtějí čekat, až Írán nashromáždí dostatek materiálu na zhotovení bomby, což je sporný moment, který by mohl podle nich nastat již za šest měsíců. Američtí představitelé se domnívají, že schopnost vyrobit bombu, není dostatečným ospravedlněním útoku. Argumentují, že je zde minimálně rok a půl, než by Írán mohl představovat jadernou hrozbu vlastněním jaderné hmoty v čisté formě.

Na bezpečnostní konferenci Herzliya vicepremiér Moshe Yaalon, bývalý náčelník generálního štábu izraelských obranných sil řekl, že všechna jaderná zařízení Íránu jsou stále vojenským útokem zranitelná. Zdá se, že proti sobě postavil hodnocení zahraničních expertů a izraelských představitelů obranných sil tím, že by bylo obtížné udeřit na citlivé íránské jaderné cíle, pokud by se skrývaly hluboko v podzemí.

Američtí představitelé vzali na vědomí, že současná verze jejich bomb na likvidaci bunkrů, které jsou považovány za největší nejaderné bomby v arzenálu USA, nejsou možná schopny proniknout íránská silně opevněná podzemní zařízení. Ministerstvo obrany USA žádá kongres, aby uvolnil asi 82 milionů dolarů na zajištění výkonnějších bomb na likvidaci bunkrů do jejich inventáře.

Existují i jiné způsoby, jak ochromit nebo vyřadit z provozu areály, například zacílení na vstupní a výstupní cesty do podzemních zařízení a učinit je tak nedostupnými.

Plány a možnosti

Izrael má již za sebou historii zaútočení jako první. V roce 1981 to byl nálet, který zničil nedokončený irácký reaktor a v roce 2007 nálet na Sýrii za účelem vyřazení z provozu jaderného reaktoru v raných fázích výstavby.

Vyzbrojeni flotilou ultramoderních v USA vyrobených stíhaček F-15 a stíhaček F-16, bezpilotních letounů UAVs a raket středního doletu Jericho, je Izrael schopna jednat znovu.

Íránské zastaralé letectvo a protivzdušná obrana se stěží mohou postavit k překonání vážných problémů. Dostat se na cíle, bude vyžadovat lety přes Jordánsko, Saúdskou Arábii, Irák, Sýrii a Turecko. Všechny tyto země jsou muslimské a lze si sotva představit, že kdokoliv z nich vědomě umožní Izraeli použít svůj vzdušný prostor. A s cíli vzdálenými přibližně 1 600 km by izraelská letadla musela tankovat za letu, což je úkol dost komplikovaný. Letoun by musel mít takové vybavení, aby se zabránilo odhalení v případě, že nebylo uděleno povolení k přeletu. Zákulisní dohoda s těmito zeměmi, nechat narušitele překřížit svůj vzdušný prostor, vyvolá veřejné pobouření a odsouzení. A pak je tu důležitý úkol, zaslepit íránské radary a dostat se mimo dosah protivzdušné obrany.

Izrael má v inventáři 55 bomb na likvidaci bunkrů. Jsou to řízené bomby GBU – 28 s váhou 2 268 kg laserem naváděné na likvidaci bunkrů přezdívané „Hluboký chřtán“ navržené k proniknutí opevněnými cíli umístěnými hluboko v podzemí. Pravděpodobnost získání přesných zpravodajských údajů o jaderných zařízeních skrytých v horách je nízká. Letoun musí opakovat vysoce přesné údery dopadající stále na totéž místo s velkou přesností jednoho náboje za druhým, aby se vytvořil viditelný kráter, na jehož dno udeří další a dostane se hlouběji. Zbraň, která se pro tento účel hodí nejlépe, je v USA vyrobený strategický bombardér MOP – B – 2 Stealth vážící 13.608 kg. Střelivo s vysokou průraznosti s 2,4 tunovou vysoce trhavou hlavicí. Ale zatím žádné takové zbraně nebyly do Izraele dodány, alespoň ne podle otevřených zdrojů.

Izrael testoval mezikontinentální balistické střely Jericho III v listopadu loňského roku. Specifikace zbraně jsou tajné a podle odhadů vojenských expertů se dá předpokládat, že tato třístupňová střela na pevné palivo s nosností více než 1000 kg, může nést náklad MIRV s několika samostatně naváděnými vratnými nosiči hlavic. Dostřel je 4 800 až 6 500 km, dost na to zasáhnout jakýkoliv cíl v regionu i daleko za jeho hranicemi. Hlavice může být samozřejmě i konvenční. Určitě je to odstrašující zbraň, která se nedá přehlédnout. Je to také útočná úderná možnost. Vybavení konvenčními hlavicemi čtyřiceti střel Jericho III by stačilo na zničení jaderných zařízení v Natanzu, Isfahanu a Araku, pokud by nebyly přemístěny do objektů pod horami.

Bezpilotní letouny Heron – 2 a Eitan se budou vznášet nad místy s íránskými balistickými raketami Shahab – 3, zatím co se izraelský protiraketový systém Arrow (hebrejsky Hetz) dostane do plné připravenosti k boji. Letouny mohou zůstat ve vzduchu více než 20 souvislých hodin (některé zdroje uvádějí, že Eitany se mohou vznášet ve vzduchu po dobu 45 hodin) a zajistit letecký průzkum a rušit komunikační spojení nepřátel. Není známo, zda nesou útočné zbraně.

Izrael buduje tajné, mnohamiliardové, vysoce technicky vyspělé zbraně, které by umožnily rušení, oslepení a ohlušení Teheránských obranných sil v případě preventivního leteckého útoku. Bezpochyby by Izrael mohl vést elektronickou válku proti íránským elektrickým sítím, internetu, sítím mobilních telefonů a nouzových frekvencí pro hasiče a policii. Izrael například rozvinul zbraň schopnou napodobovat signály pro správu sítě mobilních telefonů, které uvedou sítě do spánku a účinně tak zabrání přenosu signálu. Izraelci také mají rušičky, schopné proniknout do nouzových frekvencí íránských záchranářů. Při útoku na domnělé jaderné zařízení v al-Kibaru v roce 2007 okusila syrská armáda tento druh války, když izraelská letadla zmátla, nebo mystifikovala radary protivzdušné obrany v zemi tím, že nejprve to vypadalo, že žádné tryskáče na obloze nebyly a pak v mžiku vytvořila pro radary iluzi, že obloha je plná stovek letadel. Kromě toho by Izrael mohl zasáhnout slabé místo, elektrickou rozvodnou síť íránských měst připojenou k internetu, což by umožnilo použití červa Stuxnet (který infikoval jaderný reaktor v Bushehr) a útoků DDoS (nedostupnost webů). Výše uvedené letouny Neron-2 a Eitan jsou tím pravým prostředkem pro dopravení elektronických bojových systémů na místo určení.

Zkušenost říká, že Izrael nebude útočit, pokud bude pravděpodobnost úderu široce diskutovaným tématem v médiích. Před útokem na Irák 7. června 1981 bylo v médiích úplné ticho.

Dopady

Rusko varuje, že útok na Írán by byl katastrofou pro region a prohlásilo, že světové mocnosti by měly přijmout politiku nevměšování se na Blízkém východě a v severní Africe. „Je nemožné vyjmenovat všechny důsledky,“ řekl o útoku ministr zahraničí Sergej Lavrov v každoročním projevu dne 18. ledna 2012. „Ale nepochybuji o tom, že by to bezpochyby přililo olej do stále doutnajícího ohně sporu mezi sunnity a šíity, což by vedlo k řetězové reakci.“ A dodal: „ pokud jde o to jak by taková katastrofa vypadala, musíte se zeptat těch, kteří ji vytrvale zmiňují jako jednu z možností. Řekl také, že Rusko bude „dělat všechno“, co je v jeho silách, aby zabránilo útoku na Írán. Situaci si můžete ujasnit v následujícím seznamu dopadů.

Akce by byla zjevným porušením mezinárodního práva. Útok by byl proveden státem, který sám získal jadernou zbraň nelegálně s tichým souhlasem USA a Západu v jasném rozporu s režimem nešíření jaderných zbraní a to proti státu, který nikdy nebyl vlastníkem stejné zbraně a neexistuje solidní důkaz, že jeho nukleární program má vojenskou složku. Západ nikdy nežádal o uvalení přísných sankcí na Izrael v době, kdy tato země byla v procesu realizace svého jaderného programu, ačkoliv to bylo veřejným tajemstvím. Vzpomeňte si na případ Mordechaie Vanunu, izraelského technika, který zveřejnil, že jaderné zařízení podzemní továrny v Dimoně bylo použito pro vojenské účely. (odseděl si za to 18 let, pozn. překl.)

Mezi špičkovými odborníky USA a Izraele panuje všeobecná shoda, že izraelský útok by íránský jaderný program nezničil. V nejlepším případě by ho to mohlo oddálit o jeden až dva roky. Naopak by to mohlo urychlit íránské práce na něm, protože by se vytvořil dobrý důvod k ospravedlnění úsilí. Takže proč riskovat hrozné následné dopady, když program zůstane v chodu.

Oproti takovým skromným výsledkům mohou být negativní následky obrovské. Izrael se stane cílem raketových útoků Hamasu a Hizballáhu. Navíc, podle izraelských odhadů, má Írán stovky balistických střel Shahab, rakety odpalované ze země s dopadem na zem, schopných zaútočit na Izrael. A spolu se Sýrií vybavil Írán Hizballách arzenálem více než 50 tisíc raket, které jsou určeny právě pro tento scénář. To znamená, že Izrael bude muset provádět bojové operace na území Libanonu (další z rizik řetězové reakce).

Útok by se pravděpodobně odrazil na zvýšení íránského odhodlání postavit zbraň a zároveň by zvýšil podporu domácího režimu. Írán bude mít dlouhodobé příležitosti sjednotit svůj lid a potlačit své opoziční strany z nacionalistických důvodů.

Pokud bude Írán přesvědčen, že se Saúdská Arábie domluvila s Izraelem, může odpálit rakety na zpracovatelské centrum ropného vývozu v Abqaiq a podnítit šíitské muslimy ve východní části Saúdské Arábie, aby se vzbouřili proti vládě. Posun bojů k obraně saúdského ropného zařízení a Íránského využití stoupenců, může vést k zapojení dalších regionálních hráčů.

Írán může také provádět teroristické útoky na evropské cíle, v naději, že se vláda obrátí proti Izraeli a USA.

V případě napadení to povede k zaměření pozornosti na prvky protiraketové obrany NATO v Turecku. „Pokud budeme ohroženi, jsme připraveni se zpočátku zaměřit na raketové štíty NATO v Turecku a pak se zaměřit na další místa,“ řekl Amir Ali Hajizadech, velitel íránských Revolučních gard vzdušných sil 26. listopadu 2011 tiskové kanceláři Mehr. Turecko hostí americký radar včasného varování, důležitou součást protiraketové obrany NATO. To by znamenalo útok na členský stát NATO.

I kdyby Írán neblokoval Hormuzský průliv, ceny ropy by vyletěly a dále poškodily globální ekonomiku. Celý blízkovýchodní region by se dále destabilizoval.

I když Izrael zaútočí sám za sebe, budou viněny USA (pokud by USA zaujaly neoblomný postoj proti Izraeli, nikdy by nemohl použít vojenských složek) se všemi důsledky pro americké síly v regionu. „Pokud Izraelci učiní takové rozhodnutí, museli bychom být připraveni chránit v této situaci naše vojenské složky. A to je to, čím bychom měli být znepokojeni,“ řekl americký ministr obrany Leon Panetta tváří k národu na CBS dne 8. ledna 2012. Americká vláda vytvořila nebývalý mezinárodní tlak na Írán. Prezident Obama vložil velké naděje na sankce uvalené na aktiva íránské centrální banky. Předčasný izraelský útok by podkopal tato americká úsilí dříve, než by začala přinášet ovoce. Útok by mohl ohrozit americké zájmy a současně selhat v dosažení izraelského cíle zničit íránský program. Může Izrael přežít bez pomoci USA? Sotva.

Před námi leží otázka: stojí to za to, riskovat samotné národní existence a uvrhnout svět do řetězové reakce v důsledku protiprávní agrese k získání nejistých výsledků vojenských akcí s pravděpodobně zničující íránskou odpovědí, možná dokonce regionální válkou, strohé mezinárodní opovržení a zhoršení vztahů se Spojenými Státy?