Komu a čemu slouží autorský zákon?
Jak jsem se pokoušel „hrát podle pravidel“
14.2.2012 Komentáře Témata: Společnost 1089 slov
Autorská práva tady jsou od toho, aby umožnila autorovi zisk za jeho dílo, říkají nám. No dobře, ale co když autor zemřel? Pak je tady někdo jiný (příbuzní, nakladatelství), kteří mají právo na zisk. Budiž. Ale co když o žádný zisk nejde, ani v přímém, ani v přeneseném slova smyslu?
Poslal mi čtenář naskenovanou knihu Alexandra Solženicyna Dvě stě let pospolu. Ta kniha u nás vyšla v letech 2004 a 2005. Mám tu knihu doma i vytištěnou, darovala mi ji před časem jedna dobrá duše, ani jsem nestačil pořádně poděkovat. Dodatečně tak činím. Je to důležitá kniha. Je to otvírač očí. Po jejím přečtení vám mnoho věcí, které dříve nedávaly smysl, do sebe zapadnou. Dozvíte se například, jak to bylo s tím alkoholismem ruských mužíků a Rusů vůbec. Solženicyn si je vědom toho, že bruslí na tenkém ledě, pod kterým teče divoký proud nenávistí, zloby, pomsty a zatracení. Úzkostlivě se snaží o objektivitu. Strohá fakta a pouze fakta bez emocí a osočování, bez ukazování prstem. Je to kniha, která by měla být povinně v každé knihovně a samozřejmě v každém knihkupectví. Bohužel není. A zjevně nebude. Je rozebrána, dotisk ani nové vydání se nepřipravuje, zkrátka zavřela se za ní voda.
Chtěl jsem tu oskenovanou verzi nabídnout ke stažení zde ve Zvědavci. Samozřejmě zdarma. A rozhodl se, že než tak učiním, získám k tomu legální souhlas majitelů autorských práv.
V tiráži knihy jsem si přečetl, že ji vydalo v roce 2004 a 2005 nakladatelství Academia. Napsal jsem řediteli Academia tento email:
Pane řediteli,
nevím, na koho se obrátit, jdu tedy přímo ke kováři.
V roce 2005 jste vydali dvoudílnou knihu Alexandra Solženicyna Dvě stě let pospolu. Ta kniha zmizela z obchodů i z edičních plánů a dokonce ji nenašlo ani vyhledávání na vašich stránkách. Nicméně v tiráži je uvedeno, že ji vydala Academia.
Tu knihu mi teď nedávno někdo poslal oskenovanou.
Jsem vydavatelem webzine Zvědavec (www.zvedavec.org) Rád bych tu oskenovanou verzi nabídl svým čtenářům ke stažení na svých stránkách. Bezplatně.
Mohu?
Děkuji za odpověď, ať už bude jakákoliv.
VS
Odpověď pana ředitele jsem měl v poště příští den. Bohužel ji nesmím uveřejnit přesně (vyloženě mi to zakázal), ale mohu ji převyprávět svými slovy. Pan Padevět mi sdělil, že k tomu, abych knihu byť zdarma nabídl ke stažení, potřebuji souhlas vlastníka autorských práv, souhlas překladatelů a souhlas jeho s použitím sazby, za kterou Academia zaplatila, tedy grafické podoby díla. Neuvedl, kdo je vlastníkem autorských práv, ani kdo jsou překladatelé.
Odpověděl jsem:
Pane Padevete,
prosím Vás, kdo má autorská práva na tu knihu? Můžete mi sdělit kontakt na dotyčného? Také bych rád, kdybyste mi sdělil kontakt na překladatele. Požádám je o souhlas.
A konečně Vás oficiálně žádám o souhlas za použití sazby. Upřímně řečeno, v knize není jediná ilustrace, jediná tabulka, jediný graf, nic, co by představovalo nějaké zvláštní náklady. Jde o souvislý text za použití klasického patkového písma bez jakéhokoliv přerušování.
Děkuji za odpověď.
VS
Reakci pana Padevěta opět uvádím vlastními slovy: Majitelem autorských práv je pařížské nakladatelství (adresu připojil). Překladatelé byli čtyři, pan Padevět uvádí jejich jména a adresy, ale nikoliv třeba emaily nebo telefony. Znamenalo by to tedy napsat každému z nich dopis klasickou poštou. Co se grafického zpracování týče, pan Padevět je ochoten mi to právo udělit, ale musím o ně požádat oficiálním dopisem.
Moje reakce:
Pane Padevěte,
děkuji za informace, ale prosím Vás, nekomplikujme to. Jestli jsem to dobře spočítal, tak bych potřeboval šest oficiálních schválení, jedno z francouzského nakladatelství, jedno od Vás a čtyři od překladatelů. Přičemž to od Vás požadujete "oficiálně" dopisem. Email (ačkoliv digitálně podepsaný) Vám nestačí.
To vše je jistě nutné, kdybych se knihu chystal vydat znovu, ale o tom není řeč.
To, že bych text knihy zpřístupnil formou stažení, by Vám nezpůsobilo žádné škody vzhledem k tomu, že kniha je beznadějně rozebrána (takže zisk z prodeje Vám už neplyne), další vydání ani dotisk se nechystá. Vy sami ji nikde v edičním plánu neuvádíte a (co mě překvapilo), ani se nějak zvlášť nehlásíte k tomu, že jste ji vydali. Pod jménem Solženicyn na Vašich stránkách je pouze uveden Souostroví Gulag.
Něco jiného by bylo, kdybyste ji momentálně nabízeli nebo se chystali ji vydat. Pak by Vám teoreticky škoda vzniknout mohla. Ale takhle?
Předpokládám, že pokud knihu převedu do elektronické podoby za použití OCR, nebudu potřebovat Váš souhlas. Mám pravdu?
A ještě poslední věc. Svou zkušenost se získáním legálního souhlasu chci zveřejnit formou článku. Prosím o svolení, abych mohl uveřejnit naši korespondenci. Jde o soukromé emaily, proto se ptám.
Děkuji
VS
Pan Padevět (už viditelně iritován) odpověděl v tom smyslu, že „...jakékoliv zveřejnění textu bez souhlasu majitele autorských práv nebo držitele licence je porušením zákona.“ A doplnil, že v žádném případě mi nedává svolení k publikování jeho odpovědí.
Tak teď nevím. Mám psát do Paříže dopis, aby mi laskavě dovolili nabídnout tu knihu v oskenované verzi zdarma svým čtenářům? Asi ano. Zákon to vyžaduje. Mám psát čtyři dopisy do ČR překladatelům a žádat je o souhlas, i když je jasné, že žádný zisk (a tudíž žádná ztráta pro ně) z toho neplyne? Jistě ano. Zákon to vyžaduje. Co se stane, když se jeden z nich špatně vyspí a odmítne? Co mu mohu nabídnout, abych získal jeho souhlas? A co grafická úprava, mám žádat oficiálním dopisem pana Padevěta, aby mi dovolil zobrazit písmenka, která jeho sazeč vysázel? Jistěže ano, pořádek musí být.
Kniha je „sazečský sen“. Bez jediného obrázku, grafu, bez přerušení, prostě čistý text shora dolů stránka po stránce. Pan Padevět nezapomněl připomenout, že být tam jediná ilustrace, musel bych žádat o souhlas i majitele autorských práv té ilustrace. Na dotaz, zda bych potřeboval jeho souhlas i v případě, že bych knihu převedl pomocí OCR do „písmenkové podoby“, neodpověděl, ale patrně nepotřeboval.
A je tady ještě něco, co mi vadí. Pan Padevět byl slušný a celkem vstřícný a neřekl proti té knize nic konkrétního, ale mám divný pocit, že by byl raději, kdyby to nakladatelství nikdy nevydalo. Nikde na jejich stránkách se k ní nehlásí. Pod heslem Solženicyn uvádějí pouze Souostroví Gulag. Ano, jsou to „knihy na skladě“, Gulag byl vydán v roce 2011, takže je čerstvější. Ale oni nenabízejí 200 let pospolu ani v eknihy.cz, ačkoliv ve formátu pdf nebo epub by to nebyl problém.
Jinými slovy, za tou knihou se zavřela voda. Je nežádoucí. Pohřbena pod autorskými právy. Koupit ji nelze, stáhnout ji nesmíte. Můžeme si koupit Mein Kampf, ale nikoliv Dvě stě let pospolu. Nemohu vám ji ani nabídnout zdarma zde, aniž bych porušil zákon. Nejsem si jistý, zda by měl Alexandr Solženicyn z toho radost, kdyby byl žil. Tož tak.
P.S. Ještě mě napadlo, zkuste někdo zjistit, zda je ta kniha alespoň k půjčení ve veřejných knihovnách a napište to do komentářů.