Velká regionální válka

Navíc, soudě podle všeho, pozorovatelská mise LAS, která končí 19. ledna, situaci nijak nevyjasní. Pozorovatelé nemohou předložit Radě ligy žádné materiály o surovostech syrské armády vůči demonstrantům, protože nic takového zjištěno nebylo. A navíc nebyly zaznamenány ani případy hromadného nasazení armády, takže nepřátelům nezbude než tvrdit, že pozorovatelé nebyli vpuštěni na místa, kde k vraždění docházelo. Pravda, případů vraždění vojáků svědky byli, což Radě mohou doložit.

Logika říká, že Rada LAS označí situaci v Sýrii za nepředvídatelnou, s rostoucím počtem obětí. Takže nezbude nic jiného, než přijmout opatření k rozdělení stran, tedy vyslat do Sýrie zahraniční kontingenty.

Vyvstává otázka: proč? Aby se zajistila volná ruka pro ozbrojené „vzbouřence“? Ale ti se i bez toho nijak při volbě prostředků neomezují a střílí i na pořádkové jednotky. Takže se předpokládá, že na zahraniční vojska střílet nebudou a celé to poklidně skončí sesazením Bashara Assada. Žádná jiná varianta neexistuje, protože je zjevné, že všechny ústupky, které činí jeho vláda, vzbouřencům a jejich zahraničním páníčkům nevyhovují. Chtějí jen jedno – likvidaci režimu.

Likvidaci současného politického režimu v Sýrii chtějí i demokratickými myšlenkami inspirovaná královská veličenstva zemí Perského zálivu, i když každému z arabských šejků mohou mezinárodní organizace „pro lidská práva“ předložit celou nůši stížností na porušování lidských práv v jejich zemích. Například nedávno saudská armáda tvrdě potlačila poklidné demonstrace v Bahrajnu (a nejen tam, v posledních dnech i doma – p.p.). Nicméně podle tiché dohody mají dnes právo a pravdu všichni, kdo pronásledují, a nemají je ti, kteří jsou pronásledováni. Vládci zemí v Zálivu jednají celkem krátkozrace, když se účastní pronásledování svého arabského kolegy v zájmu západu a Izraele. Jako by nevěděli, že žádné zásluhy jim u anglo-saských páníčků bezpečnost nezaručují (dokonce ani když jsou „záruky“ písemné – uvedené na papíře „právně závaznou“ formou).

A v Bruselu si podle všeho myslí, že byl nalezen celkem elegantní postup u eskalace agrese proti Sýrii a Iránu. Stávající fázi si na sebe berou státy Zálivu. Mohou organizovat vojenské akce proti Sýrii bez toho, aby se ptaly na názor Radu bezpečnosti OSN. Sází se také na to, že Irán svého věrného spojence „odevzdá“ a nebude vážněji bránit nasazení kontingentů LAS. Vždyť na to nyní nemá – napětí ve vztahu s USA a EU dosáhlo vrcholu. Proto je hlavní otázkou jedna věc: jestli bude Bashar Assad s „kroky na oddělení stran“ souhlasit, a kolik to bude „stát“, pokud souhlasit nebude.

Bashar Assad chápe jako nikdo jiný, že kolem Sýrie byl v zahraničí zosnován komplot, s cílem zlikvidovat vymoženosti Syřanů. Účastníci tohoto komplotu se jasně vybarvili – USA, Izrael, EU a malá vycvičená uskupení usilující o moc v Sýrii, země Perského zálivu, extremistické muslimské organizace, za kterými stojí různé síly, včetně Turecka.

Ti všichni se chtějí zbavit současného syrského režimu a navrhují zavřít oči nad tím, že po zlikvidování režimu začne v zemi chaos a občanská válka.

Proto nemá Assad jinou možnost, než pokračovat ve své politické linii. Řekne intervenci rozhodné „ne“ a sdělí, že je ochoten ji odrazit vojensky. A to nás přiblíží k bodu, za kterým se rýsuje velká regionální válka.

NATO a Izrael udělají vše ve svých silách, aby LAS dotlačily k „vyslání jednotek“. V příštích dnech bude veškeré úsilí směřovat právě tímto směrem.

Nyní si představme: LAS informuje o vyslání jednotek do Sýrie, Damašek v reakci na to informuje o započetí národně-osvobozenecké války. Nad Sýrií se náhle objeví letectvo zemí LAS, které bude čistit cestu svým jednotkám. To zmobilizuje stoupence Bashara Assada v zemi i v zahraničí. K těm patří i Palestinci v Libanonu, Izraeli a Jordánsku, proti-americké teroristické skupiny v Iráku, rozsáhlá síť íránské Revoluční gardy. Využít situace nebude váhat ani síť „Al-Kejdy“, která si bude v regionu řešit vlastní problémy. Bude postupovat především z Jemenu na sever Arabského poloostrova, do poměrně klidných království Zálivu.

A sotva lze očekávat zdrženlivost od Iránu. Íránská vláda velmi dobře chápe, že agrese proti Sýrii je přípravou nástupiště pro agresi proti její zemi. Proto má přímý zájem na pomoci Damašku a zmaření plánu agrese. Protože se bude Irán obávat nařčení z přímé účasti ve válce, bude jednat tajně, k čemuž má možností dostatek. V každém případě institut „dobrovolníků“ nikdo nezrušil, a počet íránských dobrovolníků v řadách bojujících stoupenců Assada může být velmi rychle značný.

Další vývoj je obtížné předpovědět. Jasné je ale jedno: „vyslání jednotek“ uvede do pohybu válečný stroj, a kam se vydá a koho převálcuje zatím vědět nemůžeme…