Proč chce Washington „skoncovat“ s Putinem?

8. prosince, několik dní po oznámení výsledků ruských parlamentních voleb, které ukázaly prudký propad v popularitě strany premiéra Putina Jednotné Rusko, obvinil Putin Spojené státy, a konkrétně ministryni zahraniční Hitlary Clinton, z rozdmýchávání a podpory protestujících z řad ruské opozice a jejich volebních protestů. Putin uvedl: „(Americká) ministryně zahraničí volby vyhodnotila rychle a řekla, že jsou nespravedlivé, a to dokonce ještě předtím, než dostala materiály od pozorovatelů Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (mezinárodních volebních pozorovatelů OSCE). (1)

Putin nadále tvrdil, že její předčasné komentáře byly nezbytným signálem pro čekající opoziční skupiny, jejichž protesty americká vláda podporovala. Komentáře Clinton, řekl tento ostřílený profesionál ruské rozvědky, se staly „signálem pro naše aktivisty, kteří začali aktivně spolupracovat s americkým ministerstvem zahraničí“. (2)

Hlavní západní média Putinův výrok buď bagatelizovala, nebo se téměř výhradně soustředila na tvrzení vynořujícího se ruského opozičního hnutí. Lehký výzkum ukáže, že pokud někdo, tak to Putin bagatelizoval míru nestoudného zasahování americké vlády do politických procesů ve své zemi. V tomto případě nejde o Tunis nebo Jemen, či dokonce Egypt. Jde o druhou světovou jadernou velmoc, i když může být zatím ekonomicky slabší mocností. Hitlery si hraje s termonukleárním ohněm.

Demokracie nebo něco jiného?

Není pochyb, že Putin není světovým šampionem praktikování toho, co většina považuje za demokracii. Jeho oznámení před několika měsíci, že současný prezident Medveděv souhlasil s prohozením si funkcí po ruských prezidentských volbách 4. března, dokonce i mnoha Rusům připadalo jako necitlivá mocenská politika a dohody za zavřenými dveřmi. Řečeno toto, to, co Washington dělá, aby dosáhl změny režimu, je více než nestoudné a intervencionistické. Stejná Obamova vláda, která právě podepsala zákony trhající na kusy Listinu práv ukotvených v americké ústavě pro americké občany (3), se vydává za nejvyššího světového soudce oddanosti ostatních tomu, co definuje jako demokracie.

Podívejme se zblízka na Putinovo obvinění USA ze zasahování do volebního procesu. Když tak učiníme, najdeme ve výroční zprávě ze srpna 2011 ve Washingtonu sídlící NGO s neškodným názvem National Endowment for Democracy (NED) otevřeně uvedeno, že je rozlezlá po celém Rusku.

NED financuje Mezinárodní tiskové středisko v Moskvě, kde může pořádat tiskové konference na libovolné téma asi 80 mezinárodních NGO. Financují řadu pracovních seminářů „mladých právníků“ a vůdců, aby „pomohli mladým zapojit se do politického aktivismu“. V podstatě oficiálně utratili v r. 2010 za desítky takových programů v celém Rusku přes 2,783,000 dolarů. Výdaje za r. 2011 budou zveřejněny až později během r. 2012. (4)

NED také financuje klíčové části ruského „nezávislého“ výzkumu mínění a monitorování voleb, což je klíčová část, když chtějí přijít s tvrzeními o volebních podvodech. Částečně financují regionální občanskou organizaci na obranu demokratických práv a svobod „GOLOS“. Podle výroční zprávy NED šly finance na „provedení podrobné analýzy volebních cyklů na podzim 2010 a na jaře 2011 v Rusku, jejíž součástí je monitorování tisku, monitorování politické agitace, aktivity volebních komisí a další aspekty aplikace volební legislativy v době před provedením voleb“. (5)

V září 2011, několik týdnů před prosincovými volbami, NED financovala konferenci pouze na pozvání Washingtonu, na které byla představena ruská „nezávislá“ organizace pro provádění průzkumů Levada Center. Podle vlastní internetové stránky NED provedla Levada, další příjemce peněz NED (6), řadu průzkumů mínění, což je standardní metoda používaná na západě k analyzování pocitů občanů. Výzkumy se zajímaly o „náladu voličů v předvečer voleb do Dumy a prezidentských voleb, vnímání kandidátů a stran, a důvěru voličů v systém „řízené demokracie“, který byl zaveden během posledních deseti let“.

Jedním z mluvčích na toto konferenci ve Washingtonu byl Vladimir Kara-Murza, člen federální rady „Solidarnosti“, ruského demokratického opozičního hnutí. Je také „poradcem opozičního vůdce v Dumě Borise Němcova“, podle NED. Další mluvčí přišel z neokonzervativního pravičáckého Hudsonova institutu. (7)

Němcov, jeden z největších prominentů Putinovy opozice dnes, je rovněž spolupředsedou Solidarnosti, kdy tento název podivně napodobuje název z doby studené války, kdy CIA financovala polskou opozici Solidarnosc Lecha Walesy. Více o Němcovovi později.

A 15. prosince 2011, opět ve Washingtonu, právě v době, kdy byla proti Putinovi spuštěna řada USA podporovaných protestů, vedených Solidarností a dalšími organizacemi, uspořádala NED další konferenci, pod názvem „Mládežnický aktivismus v Rusku: Může nová generace přivodit změnu?“. Mluvčím byl Tamirlan Kurbanov, který podle NED „jako poslední zastával funkci programového vedoucího v moskevské kanceláři Národního demokratického institutu pro mezinárodní záležitosti, kde byl zapleten do rozvoje a rozšiřování kapacit politických a občanských organizací; prosazování účasti občanů na veřejném životě, především zapojení mládeže“. (8) Národní demokratický institut je odnoží NED.

Pochybná historie NED

Pomáhání mládeži zapojovat se do politického aktivismu je přesně to, co dělala NED v Egyptě posledních několik let, vedoucích ke svržení Mubaraka. Tatáž NED hrála podle informovaných svědků klíčovou roli při USA organizovaných „barevných revolucích“ v letech 2003-2004 na Ukrajině a v Gruzii, které dostaly k moci USA podporované pro-natovské loutky. Tatáž NED byla aktivní při prosazování „lidských práv“ v Myanmaru, v Tibetu a v čínské na ropu bohaté provincii Xinjiang. (9)

Pečlivá analýza ukrajinské „oranžové revoluce“ v r. 2004 a řady dalších USA financovaných barevných revolucí odhalila, že kontrola průzkumů mínění a schopnost ovládat vnímání mezinárodních médií, obzvláště hlavních televizi jako CNN nebo BBC, je klíčovou složkou destabilizační agendy Washingtonu. Levada Center by v této souvislosti bylo pravděpodobně klíčovým místem, které by zveřejňovalo průzkumy ukazující nespokojenost s režimem.

Podle vlastního popisu je National Endowment for Democracy (NED) „soukromou neziskovou nadací, oddanou růstu a posilování demokratických institucí na celém světě. Každoročně, za financování americkým kongresem, NED podporuje více než 1,000 projektů nevládních skupin v zahraničí, které pracují pro demokratické cíle ve více než 90 zemích“. (10)

Nemohlo by to znít vznešeněji nebo ušlechtileji. Nicméně oni rádi vynechávají skutečnou vlastní historii. Na počátku 80. let ředitel CIA Bill Casey přesvědčil prezidenta Ronalda Reagana, aby vytvořil zdánlivě hodnověrnou soukromou NGO, NED, aby prosazovala globální agendu Washingtonu prostřednictvím dalších prostředků, než jsou přímé akce CIA. Bylo to součástí procesu „privatizování“ americké rozvědky, aby se její práce učinila „efektivnější“. Allen Weinstein, který pomohl vymyslet legislativu zřizující NED, v rozhovoru pro Washington Post v r. 1991 řekl: „Spousta toho, co děláme dnes my, bylo před 25 lety prováděno tajně CIA.“ (11) Zajímavé. Většina financí NED pochází od amerických daňových poplatníků a byla přidělena prostřednictvím kongresu. V každém ohledu a aspektu jde o aktivum výzvědné komunity americké vlády.

NED byla vytvořena za Reaganovy vlády, aby fungovala jako de facto CIA, zprivatizovaná tak, aby to umožnilo větší svobodu v jednání a působnosti. Členové představenstva NED jsou typicky rekrutování z Pentagonu a z řad americké výzvědné komunity. Patřil k nim generál NATO ve výslužbě Wesley Clark, člověk, který vedl americké bombardování Srbska v r. 1999. Ke klíčovým postavám napojeným na tajné akce CIA, které působily v představenstvu NED, patřili Otto Reich, John Negroponte, Henry Cisneros a Elliot Abrams. Předsedou představenstva ED v r. 2008 byl Vin Weber, zakladatel ultra konzervativní organizace Empower America, a získávač zdrojů pro kampaň George W. Bushe. Současným předsedou NED je John Bohn, bývalý generální ředitel kontroverzní ratingové agentury Moody’s, která hrála zločinnou roli ve stále rozplétaném kolapsu amerických hypotéčních cenných papírů. Do dnešního představenstva NED patří rovněž neokonzervativní velvyslanec v Iráku a Afghánistánu za Bushovy éry, Američan afghánského původu Zalmay Khalilzad. (12)

Dobře vycvičená protiputinovská opozice

Je rovněž poučné podívat se na přední postavy opozice, které začaly v posledních dnech vystrkovat v Rusku hlavu. Současným opozičním „vzorovým propagovaným“ favoritem ruské mládeže, a obzvláště západních médií, je ruský blogger Aleksej Navalny, jehož blog nese název LiveJournal. Navalny se význačně prezentoval jako kvazi mučedník protestního hnutí poté, co strávil 15 dní v Putinově vězení za to, že se zúčastnil zakázaného protestu. Na velkém protestním shromáždění na vánoce, 25. prosince, v Moskvě Navalny, zřejmě intoxikovaný po zhlédnutí příliš mnoha dobrodružných filmů Sergeje Eisensteina o ruské revoluci v r. 1917, na dav křičel: „Vidím zde dostatek lidí, abychom mohli okamžitě zaútočit na Kreml a Bílý dom (sídlo ruského prezidenta)…“ (13)

Západní oficiální média jsou Navalnym poblouzněna. Britská BBC popsala Navalnyho jako „pravděpodobně jedinou velkou postavu opozice, která se v Rusku v posledních pěti letech objevila“, a americký časopis Time ho nazval „ruským Erinem Brockovich“, což je zvláštní narážka na hollywoodský film s Julie Roberts jako organizátorkou odborů. Nicméně relevantnějším je fakt, že Navalny chodil na elitní americkou univerzitu na východním pobřeží, Yale, která je rovněž alma mater Bushovy rodiny, kde byl „Yale World Fellow“. (14)

Nicméně charismatický Navalny byl rovněž na výplatní pásce režimy destabilizující organizace Washingtonu National Endowment for Democracy. Podle textu na vlastním Navalnyho blogu LiveJournal byl v letech 2007-2008 financován NED. Jeho kontaktní osobou v NED ve Washingtonu byl Frank Conatser. (15) Kopie e-mailové korespondence mezi Navalnym a Conatserem z listopadu 2007 je tam částečně zveřejněna.

ГРАНТЫ

From: Frank Conatser [mailto:frankc@NED.ORG]
Sent: Saturday, November 17, 2007 12:12 AM
To: Navalny Alexey; Aleksey Navalny
Cc: John Squier; Marc Schleifer
Subject: NED Agreements No. 2006-576 & No. 2007-688

…

Frank Conatser
Grants Administrator for Eurasia
National Endowment for Democracy
1025 F St, NW, Suite 800
Washington, DC 20004
202-378-9660 (phone)
202-378-9860 (fax)

(Výňatek z e-mailové korespondence mezi Aleksejem Navalny a NED). (16)

Spolu s Navalnym jsou klíčoví aktéři hnutí protiputinovských protestů soustředěni kolem Solidarnosti, která byla vytvořena v prosinci 2008 Borisem Němcovem, Vladimirem Ryžkovem a dalšími. Němcov je stěží někým, kdo by mohl protestovat proti korupci. Podle Business Week Russia z 23. září 2007 Němcov představil ruského bankéře Borise Brevnova Gretchen Wilson, americké občance a zaměstnankyni International Financial Corporation, finanční odnoži Světové banky. Wilson a Brevnov se vzali. Za pomoci Němcova dokázala Wilson zprivatizovat papírny Balachna za dárkovou cenu pouhých 7 milionů dolarů. Tento podnik byl vytunelován do sucha a pak prodán investiční bance z Wall Street a Švýcarska CS First Boston (stejná banka, která u nás prostřednictvím svaté trojice v čele s Bakalou vedla privatizaci a správu tohoto státu – p.p.). Roční obrat papírny činil údajně 250 milionů dolarů. (17)

CS First Boston také platila za Němcovovy výlety na velmi drahé Světové ekonomické fórum v Davosu. Když se stal Němcov členem vlády, jeho chráněnec Brevnov byl jmenován předsedou Jednotného energetického systému Ruska JSC. O dva roky později, v r. 2009, použil Boris Němcov, dnes „pan antikorupčník“, svůj vliv, aby zbavil Brevnova obvinění ze zpronevěry miliard z aktiv Jednotného energetického systému. (18)

Němcov bral také peníze od uvězněného ruského oligarchy Michaela Chodorkovského v r. 1999, kdy posledně zmíněný používal své miliardy k nakupování ruského parlamentu či Dumy. V r. 2004 se Němcov setkal se miliardářem v exilu Borisem Berezovskym, na tajném setkání ruských magnátů v exilu. Když byl Němcov ruskými úřady zpraven o obviněních z financování své nové politické strany „Za Rusko bez nezákonnosti a korupce“ ze zahraničí, američtí senátoři McCain a Joe Liberman a Mike Hammer z Obamovy Rady pro národní bezpečnost vystoupili na podporu Němcova. (19)

Němcovův blízký kamarádíček, Vladimir Ryžkov ze Solidarnosti, má rovněž úzké vazby na švýcarské kruhy v Davosu, a dokonce založil Sibiřský Davos. Podle zpráv ruského tisku z dubna 2005 vytvořil v r. 2003 Ryžkov Výbor 2008, aby „odsál“ peníze uvězněného Chodorkovského a požadoval finance od uprchlých oligarchů, jako Boris Berezovsky, a od západních nadací, jako Sorosova nadace. Uvedeným cílem těchto jeho snah bylo dát dohromady „demokratické“ síly proti Putinovi. 23. května 2011 Ryžkov, Němcov a několik dalších zažádali o registraci nové Strany národní svobody, aby mohli nominovat prezidentského kandidáta proti Putinovi v r. 2012. (20)

Další prominentní tváří na současných protiputinovských shromážděních je bývalý šachový mistr světa, ze kterého se stal pravičácky politik, Garry Kasparov, další ze zakladatelů Solidarnosti. U Kasparova bylo před několika lety odhaleno, že je členem představenstva neokonzervativního mozkového trustu Washingtonu. V dubnu 2007 Kasparov připustil, že je členem představenstva Národně-bezpečnostní rady Centra pro bezpečnostní politiku, „neziskové nestranické národně-bezpečnostní organizace, která se specializuje na identifikování politiky, akcí a potřebných zdrojů, které jsou klíčové pro americkou bezpečnost“. V Rusku je Kasparov více nechvalně proslulým svými dřívějšími finančními vazbami na Leonida Nevzlina, bývalého vice-prezidenta Jukosu a partnera Michaela Chodorkovského. Nevzlin po obvinění z vraždy a najmutí vrahů pro likvidaci „problematických lidí“ v Rusku během svého působení jako vice-prezident Jukos utekl do Izraele. (21)

V r. 2009 se Kasparov a Boris Němcov setkali s nikým jiným, než Barackem Obamou, aby probrali ruskou opozici vůči Putinovi, ve washingtonském hotelu Ritz Carlton, na osobní pozvání amerického prezidenta. Němcov vyzval Obamu, aby se setkal s opozičními silami v Rusku: „Pokud Bílý dům souhlasí s návrhem Putina mluvit pouze s pro-ruskými organizacemi… bude to znamenat, že Putin zvítězil, ale nejen to: Putin si bude jistý, že Obama je slabý.“ Během stejné cesty do USA v r. 2009 byl Němcov pozván, aby promluvil v newyorské CFR, možná nevlivnějším mozkovém trustu americké zahraniční politiky. Významné též je, že nejen že americké ministerstvo zahraničí a USA podporované politické NGO, jako NED, nalévaly miliony do budování antiputinovské koalice v Rusku. Ale že do tohoto procesu zasáhl osobně prezident. (22)

Ryžkov, Němcov, Navalny a bývalý Putinův ministr financí Aleksej Kudrin byli všichni zapletení do organizování protiputinovského shromáždění v Moskvě o vánocích 25. prosince, kterého se podle odhadů zúčastnilo 120,000 lidí (23). (Hodně přehnané, samotné západní zdroje uváděly v té době 30,000 – p.p.)

Proč Putin?

Nabízející se otázkou je, proč Putin v tuto chvíli? Odpověď netřeba hledat daleko. Washingtonu, a obzvláště vládě Baracka Obamy, je naprosto ukradené, jestli je Rusko demokratické, nebo ne. Zajímá je to jen proto, že Putinovo prezidentování představuje překážku plánům Washingtonu na plnospektrální převahu na planetě. Podle ruské ústavy je prezident Ruské federace hlavou státu, vrchním velitelem a držitelem nejvyššího postu v Ruské federaci. Bude přímo řídit obranu a zahraniční politiku.

Musíme se zeptat, jakou politiku. Jasná silná protiopatření proti zjevnému obkličování Ruska NATO a nebezpečným raketovým zařízením Washingtonu kolem Ruska budou v Putinově agendě hodně vysoko. „Obnova vztahů“ Hitlary Clinton spadne do popelnice, pokud tam už není. Můžeme také očekávat agresivnější používání ruské energetické karty u produktovodné diplomacie, aby se prohloubily ekonomické vazby mezi evropskými členy NATO, jako Německo, Francie a Itálie, a tím se oslabila podpora EU agresivním opatřením NATO proti Rusku. Můžeme očekávat prohloubení u obrácení se Ruska směrem k Euroasii, obzvláště na Čínu, Irán a zřejmě i Indii, aby zpevnilo vratkou páteř odporu proto plánům Washingtonu na nový světový řád.

Bude potřeba více, než jen pár demonstrací bandy zkorumpovaných nebo pochybných opozičních postav, jako Němcov nebo Kasparov, v mrazivém počasí v Moskvě a Petrohradu, aby se Rusko vykolejilo. Jasné je, že Washington tlačí na všech frontách – Irán a Sýrie, kde má Rusko klíčový přístav, na Čínu, nyní na Rusko, a na země eurozóny, vedené Německem. Vše to smrdí posledním pokusem ve hře ze strany upadající velmoci.

Spojené státy dnes jsou de facto zbankrotovanou jadernou velmocí. Role dolaru coby rezervní měny je zpochybňována, jako nikdy od vytvoření Bretton-Woods v r. 1944. Udržování role Spojených států jako bezkonkurenční světové vojenské velmoci bylo základem hegemonie v americkém století od r. 1945.

Za oslabení role dolaru v mezinárodním obchodu a jako rezervní měny nyní Čína vypořádává své obchody s Japonskem v domácích měnách a od dolaru upustily. Rusko podniká se svými hlavními obchodními partnery podobné kroky. Primárním důvodem, proč Washington začal koncem r. 2009 totální měnovou válku proti euro, bylo zabránit rostoucí hrozbě, že Čína a další se u rezervní měny odvrátí od dolaru a přikloní se k euru. To není nic zanedbatelného. V podstatě Washington financuje své války v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi a jinde díky faktu, že Čína a další země s obchodním přebytkem investují tyto přebytky do dolarových amerických státních dluhopisů. Pokud by došlo k výraznému posunu, americké úrokové sazby by výrazně vzrostly a finanční tlaky na Washington by se staly obrovskými.

Tváří v tvář narůstající erozi svého nezpochybnitelného globálního statutu coby jediné velmoci se zdá, že se Spojené státy nyní stále více uchylují k hrubé vojenské síle, aby to udržely. Aby mohly uspět, musí být Rusko neutralizováno, spolu s Čínou a Iránem. To bude primární agendou kohokoliv, kdo bude příštím americkým prezidentem.

Poznámky:

1. Alexei Druzhinin, Putin says US encouraging Russian opposition, RIA Novosti, Moscow, December 8, 2011
2. Ibid.
3. Jonathan Turley, The NDAA’s historic assault on American liberty, guardian.co.uk, 2 January 2012
4. National Endowment for Democracy, Russia, from NED Annual Report 2010, Washington, DC, published in August 2011
5. Ibid.
6. Ibid.
7. NED, Elections in Russia: Polling and Perspectives, September 14, 2011
8. NED, Youth Activism in Russia: Can a New Generation Make a Difference?, December 15, 2011
9. F. William Engdahl, Full Spectrum Dominance: Totalitarian Democracy in the New World Order, 2010, edition.engdahl press. The book describes in detail the origins of the NED and various US-sponsored “human rights” NGOs and how they have been used to topple regimes not friendly to a larger USA geopolitical agenda.
10. National Endowment for Democracy, About Us, accessed in www.ned.org
11. David Ignatius, Openness is the Secret to Democracy, Washington Post National Weekly Edition, 30 September-6 October,1991, 24-25.
12. F. William Engdahl, Op. Cit., p.50.
13. Yulia Ponomareva, Navalny and Kudrin boost giant opposition rally, RIA Novosti, Moscow, December 25, 2011.
14. Yale University, Yale World Fellows: Alexey Navalny, 2010, accessed in http://www.yale.edu/worldfellows/fellows/navalny.html
15. Alexey Navalny, emails between Navalny and Conatser, accessed in Russian (English summary provided to the author by www.warandpeace.ru) on http://alansalbiev.livejournal.com/28124.html
16. Ibid.
17. Business Week Russia, Boris Nemtsov: Co-chairman of Solidarnost political movement, Business Week Russia, September 23, 2007, accessed in http://www.rumafia.com/person.php?id=1648
18. Ibid.
19. Ibid.
20. Russian Mafia.ru, Vladimir Ryzhkov: Co-chairman of the Party of People’s Freedom, accessed in http://www.rumafia.com/person.php?id=1713
21. Russian Mafia.ru, Garry Kasparov: The leader of United Civil Front, accessed in http://www.rumafia.com/person.php?id=1518
22. The OtherRussia, Obama Will Meet With Russian Opposition, July 3, 2009
23. Yulia Ponomareva, op. Cit.