Neutěšený ekonomický výhled pro nový rok

Znamení jsou v zabavených a zabedněných domech a doprovodném bezdomovectví. Jsou v uzavřených obchodních řetězcích, kancelářských budovách, skladech a v prázdných obchoďácích, a v obrovských ztrátách populace v produkčních městech Ameriky.

Nová ekonomika byla podvod, stejně jako „zbraně hromadného ničení“ Saddama Husseina a „válka proti terorismu“. Američané byli podvedeni „jejich zkorumpovanou vládou, hrabivostí hnanými korporacemi a korporátním podfukáři mezi ekonomy a třídou vědátorů, a přiměti věřit, že vyměňují pracovní místa „špinavých nehtů“ střední třídy za lepší místa „čistých nehtů“ ve službách. Místo toho byla rozumně placená a profesionálně náročná pracovní místa, jako softwarové inženýrství a informační technologie, vyměněna za málo placená místa číšníků a barmanů a za místa v ambulantní zdravotní péči.

Následně se střední americký příjem propadl pro převážnou většinu populace. Aby spotřebitelé nadále utráceli, když nemají žádný nárůst příjmů, použily Federální rezervy nízké úrokové sazby, aby vytvořily nemovitostní a úvěrovou bublinu. Nízké úrokové sazby vyšroubovaly ceny nemovitostí a Američané si refinancovali své hypotéky a prodávali cenné papíry. Američané maximalizovali využití kreditních karet. Nárůst zadluženosti spotřebitelů udržoval spotřebitelskou poptávku v růstu a ekonomiku nad vodou.

Ale u toho, nakolik může dluh převýšit příjem, existuje limit, a bublina praskla. A když praskla, finanční podvod, který byl v euforii zakryt, byl odhalen. To spustilo finanční krizi.

Protože je americká vláda ovládána finančními a zbrojařskými zájmy, a ne lidmi, vláda zareagovala na finanční krizi tím, že hodila více dluhů a problémů na Američany, aby finanční zájmy nemusely platit za vlastní omyly a zločiny. Místo obvinění zodpovědných stran předložila „naše“ vláda účet Američanům.

Důležitou součástí tohoto účtu je obrovské množství nových dolarů vytvořených proto, aby se udržely „banky příliš velké na krach“ nad vodou a aby se zafinancovaly enormní vládní rozpočtové deficity plynoucí z ilegálních válek. Dříve nebo později bude záplava dolarů pro Američany znamenat značně vyšší ceny.

Ke krizi dolaru se vrátíme později. Nejdříve se podíváme, co ztráta výroby a výrobních pracovních míst udělala ekonomice a u vyhlídek amerických občanů.

V prvním desetiletí 21. století ztratil Detroit v Michiganu 25% populace. Gary v Indianě ztratilo 22%. Flint v Michiganu 18%, Cleveland v Ohiu 17%. V St. Louis v Missouri je 19% domů prázdných. Tyto populační ztráty nebyly důsledkem moru nebo vražedného viru či jaderného útoku. Byly důsledkem činnosti generálních ředitelů korporací, poháněných hrabivostí, hrabivosti Wall Street a velkých prodejních řetězců, jako Wal-Mart, kterým pomáhala „naše“ vláda přesouvat miliony pracovních míst ve výrobě, softwarovém inženýrství, informačních technologiích, strojírenství, výzkumu, vývoji a návrhářství do zahraničí.

Proces přesouvání amerických pracovních míst do zahraničí zanechal městům, okresům a státům propadající se daňovou základnu. Výsledné státní a místní rozpočtové deficity byly použity k demontáži odborů veřejného sektoru a likvidaci sociálních služeb. Veřejná aktiva, jako vodárenské společnosti a budoucí příjmové toky z parkovného, mýtných silnic a mostů, jsou vyprodávány zahraničním kupujícím, aby se zajistil další rok solventnosti místní a státní vlády.

V prvním desetiletí 21. století přišli Američané o 5,500,000 výrobních pracovních míst. Americká zaměstnanost ve výrobě počítačů a elektronických produktů klesla o 40%; ve výrobě strojů o 30%, u automobilů a dílů o 44%, a v oděvnictví o 66%.

Jinými slovy, za deset let byla americká ekonomika zdecimována přesunem práce do zahraničí, s jediným výhradním cílem dosažení vyšší návratnosti kapitálu ve formě mnohamilionových bonusů vedení a akcionářských zisků. Pár ředitelů hedge fondů dostalo ročně miliardu dolarů a pár desítek jich dostalo jako roční odměnu 500 milionů dolarů. Jaký to má smysl? Obrovské sumy zaplacené za rok práce, nikoliv za produktivní aktivitu, ale za zničení finančního systému a hodnoty penzí, na které desítky milionů Američanů pracovalo celý život.

Zatímco k tomu docházelo, „naše“ vláda profrcala několik bilionů dolarů v Iráku a Afghánistánu, ve válkách založených na lžích a podvodech. Američanům bylo lháno a byli podváděni, a jsou nadále, aby se mohl zbrojní průmysl těšit rekordním ziskům a aby šílení neokonzervativní váleční zločinci mohli prosazovat svoji ideologii světové nadvlády a říše. Lhali nám dokonce i o počtu amerických válečných ztrát. Jak ve své knize Globalizace a demolice společnosti (2011) poukazuje Dennis Loo, 4,801 Američanů zabitých v boji v Iráku nezahrnuje 50,000 sebevražd veteránů a vojáků v aktivní službě. Pravdou je, že počet mrtvých v Iráku je stejně velký, jako ve vietnamské válce.

V situaci, kdy byly všechny příjmové přírůstky přesměrovány do finančního a válečného sektoru, stala se distribuce příjmu v USA, podle OECD, nejhorší ze všech vyspělých zemí. Ústřední zpravodajská služba – ano, CIA – došla k závěru, že Amerika zaznamenala nejen nejhorší distribuci příjmů ze všech vyspělých zemí, ale také horší distribuci příjmů, než Brazílie, Mexiko, Zimbabwe, Rwanda, Mozambik a Bulharsko. (CIA)

Ekonomické „zotavení“, o kterém žvaní Washington a finanční tisk, jsou jen kecy, a ne skutečnost. „Zotavení“ je vyráběno podhodnocováním míry inflace, která překračuje růst GDP, a vynecháváním dlouhodobě nezaměstnaných z měření nezaměstnanosti. Ekonomika, jejíž hnací motor byl přesunut do zahraničí, se nemůže zotavit, dokud nebude ekonomika vrácena zpět domů, a to si vyžaduje zrušení globalismu.

Přehánění je běžné, aby se vytvořily dobré zprávy, ale nakonec to překrucovatele nachytá na švestkách. Minulý měsíc Národní asociace obchodníků s nemovitostmi oznámila, že její model „narození/zemřelí“, který používá Úřad pracovní statistiky k odhadování čistého dopadu neoznámených uzavření firem a nově spuštěných firem na údaje o pracovních místech, nadhodnotil roční počet nových pracovních míst během obtížných ekonomických časů přibližně o jeden milion ročně. Každý rok jsou nahromaděná měsíční nadhodnocení v tichosti revidována BLS.

A podobně lze podhodnocovat údaje, aby se zakryly špatné zprávy. Podhodnocení inflace má za následek, že CPI je postaven na substitucích, místo na pevném zbožovém koši, jak je tomu v tradiční metodě. Během „pokrokového“ Clintonova režimu byla u CPI provedena podvodná změna. Pokud ceny zboží rostou, například u svíčkové, vyšší cena se v indexu neobjeví. Místo toho CPI předpokládá, že spotřebitelé přejdou ze svíčkové na levnější druh masa, jako zadní. Takže nárůst cen je negován nahrazením zbožím, které představuje nižší životní úroveň.

Podhodnocením inflace byla vláda schopna vyrobit „zotavení“, zatímco ve skutečnosti je pozitivní číslo u ekonomického růstu vytvářeno tím, že se započítává inflace nebo nominální růst GDP jako růst reálného GDP. John Williams říká, že když se inflace měří starým způsobem, z dob před Clintonem, nezaznamenaly USA v 21. století prakticky žádný růst reálného GDP. Jinými slovy, měli jsme dekádu fakticky nulového růstu GDP, zatímco prestitutky v médiích vytrubují „zotavení“.

Vládní předpovědi rozpočtových schodků jsou založeny na předpokladu, že probíhá ekonomické zotavení. Pokud ve skutečnosti žádné zotavení není a ekonomika se zhoršuje, budou deficity přesahující bilion dolarů, které vláda předpovídá kam až oko dohlédne, mnohem horší. Protože vytváření větších dluhů pravděpodobně znamená vytváření více peněz Federálními rezervami, zdá se, že budoucí kupní síla amerického dolaru bude pochmurná.

Bezstarostné zadlužování federální vlády, aby mohla financovat své dobyvačné války, a zneužívání pravomoci Federálními rezervami vytvářejícími 16,1 bilionů dolarů v tajných úvěrech americkým a evropským bankám (jak odhalil audit GAO ve Fedu) vytvořily obrovské množství nových dolarů. Navíc finanční deregulace měla za následek to, že banky vytvářely papírové nároky na reálná aktiva, které dalece přesahovaly hodnotu podkladových reálných aktiv. To je neudržitelná situace. Jak bude pravděpodobně vyřešena?

To je otázka o dvou částech: jsou zde dluhy bank a jsou zde dluhy federální vlády. Obojí je závažným problémem.

Hypotékami kryté deriváty přesahují hodnotu nemovitostí, a kreditní swapy a další finanční inovace měly za následek, že papírové nároky na aktiva dalece převyšují hodnotu podkladových reálných aktiv. Úvěrové swapy považujte za formu „pojištění“ bez vytvořených rezerv. Investoři a skuteční spekulanti nemusí vlastnit řecké státní dluhopisy nebo hypotékami kryté deriváty, aby mohli nakoupit „swap“, který zajišťuje jejich hodnotu. Tudíž celková hodnota swapů vydaných, například, na řecké dluhopisy může dalece převyšovat celkovou hodnotu řeckých dluhopisů. Hodnota swapů vydaných na hypotékami kryté cenné papíry může převyšovat celkovou hodnotu hypotekárních nemovitostí.

Finanční instituce, jako americké banky, které prodaly „swapy“ na řecké dluhopisy, si v kasinu vsadily na to, že Řecko bude nouzově vyplaceno a nezkrachuje. Finanční instituce považovaly poplatky, které jim byly placeny za „garance“, za snadné peníze. Neznám rozsah swapů u státního dluhu, ale nedávno jsem viděl zprávu, že jen Bank of America prodala swapy na zahraniční státní dluhy ve výši 2,1 bilionů dolarů. Představte si tu krizi, kdyby Bank of America musela tyto swapy vyplatit.

Je zjevné, že pokud evropské státní dluhy bouchnou, americká finanční krize se stane hlubší.

Audit Federálních rezerv GAO ukázal, že Fed poskytl bankám mezi prosincem 2007 a červnem 2010 tajné úvěry ve výši 16,1 bilionů dolarů. Abychom dali toto číslo do perspektivy, je to více, že GDP USA a více, než americký veřejný dluh. Jinými slovy, bylo třeba neskutečného množství nových peněz, aby se zabránilo kolapsu finančního systému. Navzdory této obrovské sumě napumpované do bankovního systému jsou banky stále považované za slabé a problémové. Nejistota vkladatelů se odráží ve výnosu fondů peněžního trhu a pokladničních poukázek ve výši 0,01%. Mnoho Američanů je ochotných dostávat záporný výnos, jen aby měli své peníze v nástroji, který lze vyplatit nově vytvořenými penězi.

Když papírové nároky a aktiva přesahují hodnotu podkladových aktiv, jedním z řešení by mohlo být pomalé odepisování špatných papírů, jak to dovolí zisky bank. To by si vyžadovalo zrušení pravidla oceňování podle trhu a umožnění bankám zůstat „solventní“ tím, že by se započítávala špatná aktiva jako dobrá, dokud by zisky neumožnily jejich odepsání.

To by bylo rozumné řešení, pokud by banky měly vyhlídky na zisk. Ale v situaci, kdy jsou spotřebitelé příliš zadlužení a zbankrotovaní, aby si mohli půjčit, a spotřebitelský trh příliš paralyzován, aby měly firmy vyhlídky na dobré prodeje, jaké vyhlídky na zisk mohou banky mít? Jen u zisků vytvořených „carry trade“ podpořeným Federálními rezervami, díky schopnosti finančních institucí půjčovat si od Federálních rezerv prakticky za nulu a vkládat peníze do řeckého a italského státního dluhu. To je hazard, známý jinak také jako „kasinové bankovnictví“.

Pokud realita vylučuje řešení postupného odepisování, zůstává pouze bankrot nebo inflace. Federální rezervy a americká vláda vyloučily, že bankám bude umožněno zkrachovat. Tak zbývá inflace.

Vyjma relativně pár indexovaných státních dluhopisů mají finanční instrumenty nominální hodnotu. Takže špatné dluhy lze inflačně odstřelit tak, že se vyšroubuje nominální hodnota podkladových reálných aktiv a nominální hodnota mezd a platů. Zdá se, že tvůrci politiky se vydali cestou snížení kupní síly peněz, aby vyšroubovali nominální hodnotu aktiv tak, aby přesáhla nároky na ně vystavené.

Například řekněme, že člověk má hypotéku ve výši 200,000 dolarů, ale dům by mohl prodat pouze za 175,000 dolarů. Aktivum tohoto člověka je pod vodou. Nicméně inflace vyšroubuje cenu jeho domu na 250,000 a tento člověk přešel z mínus 25,000 na 50,000 v černých číslech. Zdá se jasné, že aby zachránila finanční instituce a sebe, obětuje vláda kupní sílu dolaru.

Takže se zdá, že stejné řešení probíhá i u rostoucího státního dluhu. V tuto chvíli má dolar prospěch z útěku z euro, v důsledku nafouknuté krize státních dluhů v Evropě. Stejně jako v minulosti se vyděšený finanční svět uchyluje do dolaru a do dluhových nástrojů americké vlády. Hlavním rozdílem mezi zadlužeností Řecka a Ameriky je, že Řecko nemůže tisknout euro, ale USA mohou tisknout dolary. Tudíž držitelé amerického dluhu vždy mohou dostat zpět nominální hodnotu státních dluhopisů. Samozřejmě, reálná kupní síla těchto natisknutých dolarů může být velmi malá.

Dolar jako útočiště je krátkodobým fenoménem. Jakmile dojde k transferu z euro do dolarů, jak ministerstvo financí prodá další tranše dluhopisů, aby zafinancovalo deficity přesahující bilion dolarů? Dříve nebo později se Federální rezervy uchýlí k monetizaci nových tranší státních dluhopisů, tedy Federální rezervy vytvoří nové peníze, za které nakoupí nové tranše dluhopisů.

Dříve nebo později si tyto nové peníze najdou cestu do ekonomiky a vyšroubují ceny, nebo neustálá monetizace nového amerického státního dluhu způsobí, že svět ztratí důvěru v dolar. Silné prodeje amerických dolarů na měnových trzích srazí kurs dolaru a zvýší ceny dovozů, jako energie, zboží a potraviny. V každém případě je výsledkem inflace. Skutečně, k obojímu může dojít zároveň, což je pravděpodobným výsledkem.

Normálně inflace je spojována s prosperující ekonomikou, ale protože byla příliš velká část americké ekonomiky přesunuta do zahraničí, vyjma cen toho může jít nahoru jen málo. Proto je pravděpodobným osudem očekávajícím Američany kombinace vysoké inflace a vysoké nezaměstnanosti.

Nemohu předpovědět, jak dlouho dokážou tvůrci politiky oddalovat Armageddon pomocí překrucování, vytváření peněz, měnových swapů, intervencí u zlata a stříbra, a čistých lží. Jeho příchod by mohl být náhlý a mohlo by k němu dojít letos, ale neměli bychom podceňovat moc překrucování nad důvěřivou veřejností, která věří „své“ vládě a horlivě věří, že se na ní chystají muslimští teroristé a že zrušení ústavy, výsledku osmi set let bojů, které daly vzniknout anglo-americké svobodě, je dobrou cenou za „bezpečnost“.

V policejním státě se zkrachovalou měnou žádná bezpečnost není. Pohodlný svět, který Američané znali, se rozpadá.