Řecko v chaosu

Zatímco úsporná opatření se vrší, lavina zákonů, dekretů a nařízení smetává sociální, ekonomické a administrativní rámce. Realita včerejška se bortí. A co bude zítra – kdo ví.

Řečtí občané jsou vystaveni kafkovské byrokracii s jejími nepochopitelnými proměnlivými pravidly. V projevu ke kolegům v Cyclades jeden komunální zaměstnanec řekl: „Lidé chtějí dodržovat zákony, ale nevíme, co jim máme říct, úřady nám neposkytly žádné podrobnosti.“ Jeden člověk musel zaplatit 200 euro a předložit 13 dokumentů a důkazů své totožnosti, aby si mohl obnovit řidičák. Snižování platů veřejných zaměstnanců narušilo veřejný sektor. „Když zavoláte policii, abyste ji informovali o situaci, odpoví „je to váš problém, vypořádejte se s tím“,“ řekl inženýr obchodního loďstva v penzi. Napětí roste. Zprávy ukazují na velký nárůst domácího násilí, krádeží a vražd.

Platy se propadají (v některých sektorech o 35-40%), zatímco jsou vymýšleny daně, některé antidatované tak, aby platily od počátku kalendářního roku. Čisté příjmy klesly drasticky, v mnoha případech o 50% či více. Od léta byly zavedeny další daně, solidární daň (1-2% z ročního příjmu) a energetická daň (vypočítávaná podle spotřeby benzínu a zemního plynu). K dalším novinkám patří snížení nezdanitelného minima z 5,000 euro na 2,000 a zavedení nové daně z nemovitostí ve výši 0,5 až 20 euro za metr čtvereční, jako součást účtů za elektřinu, splatná ve třech splátkách (nezaplacení se rovná odstřižení elektřiny a pokutám).

Od začátku listopadu se penzisti a zaměstnanci veřejného a soukromého sektoru nemohou spoléhat na obdržení svého měsíčního příjmu. Mnoho pracovníků nedostane plat vůbec. Stát snižuje počet svých zaměstnanců drasticky, jakou součást svého restrukturalizačního programu. Do r. 2015 má odejít do „částečného důchodu“ 120,000 zaměstnanců veřejného sektoru starších 53 let, jako mezidobí před povinným odchodem do důchodu po 33 odpracovaných letech, během kteréžto doby budou dostávat pouze 60% svého základního příjmu a budou muset zůstávat doma. Jakmile budou v plném důchodu, bude žít mnoho veřejných zaměstnanců z mála. Skupina bývalých železničářů ve věku 50 let a více uvedla, že dříve vydělávali 1,800 až 2,000 euro měsíčně, což byl pro Řecko relativně slušný plat. Nyní byli převedeni na práci jako hlídači v muzeu, jako součást balíčku „dobrovolného přechodu“, a jejich základní měsíční příjem se pohybuje od 1,100 do 1,300 euro; lidé v polovičním důchodu mají příjem omezen maximálně na 600 euro. Všichni mají zakázáno vedlejší pracovní činnost, aby si přilepšili k příjmu – trest, okamžitá ztráta příjmu, je pečlivě aplikován.

„Platby pojistného se zastavily“

Ztráty příjmu likvidují společnost. Účty nejsou placeny, spotřeba se propadla, obchody se zavírají a nezaměstnanost roste. V květnu činila oficiální míra nezaměstnanosti 16,6% (o 10 bodů výše, než v r. 2008) a mezi mladými činila 40%. Skutečná míra je mnohem vyšší. Sociální, ekonomická a politická krize otřásla systémem národního zdraví. Rozpočty nemocnic a veřejných center zdravotní péče byly sraženy v průměru o 40%. Více pacientů je přijímáno do akutní péče, další se obrací na zdravotnická střediska Lékaři světa a mnoho lidí se rozhodlo obejít se bez zdravotní péče zcela. Jedna novinářka řekla, že její otec trpí Parkinsonovou nemocí: „Náklady na jeho léky činily 500 euro měsíčně. Lékárna nám řekla, že mu je přestane dodávat, protože platby pojistného se zastavily.“

Fyzické nemoci (především srdeční) a duševní nemoci rostou znepokojivým tempem. Nedávné epidemiologické studie ukázaly, že zvýšený stres, zhoršovaný rostoucím zadlužením a prodlužující se dobou bez práce, vytváří „silné depresivní nemoci, poruchy a obecnou úzkost“ a je příčinou dramatického nárůstu sebevražd. Podle neoficiálních údajů probíraných v parlamentu vzrostl od r. 2009 do r. 2010 počet sebevražd o 25%, a v první polovině 2011 došlo k dalšímu nárůstu o 40%, a to podle zdrojů ministerstva zdravotnictví. Údaje zveřejněné v Lancet odhalují alarmující nárůst u prostituce, jakož i u nakažení HIV a dalších sexuálně přenosných nemocí. Je bezprecedentní počet bezdomovců, a nejde již jen o alkoholiky, drogově závislé nebo duševně nemocné. Nedávná studie demonstruje, že střední třída, mladí a mírně chudí pravděpodobně skončí na ulici.

Řekové se snaží najít cestu z toho, co sociální pracovníci popsali jako návrat k „barbarskému“ stylu života. Cítí se opuštění a neschopní se s věcmi vypořádat. Silné rodinné vazby se pod tlakem mizících příjmů a kolabujícího sociálního státu bortí. Ti, kteří mohou odejít, tak činí. Lidé, kteří zůstanou, mají omezené možnosti. Někteří se obrátí na církev, která poskytuje polévky pro chudé a další sociální služby. V Soluni je otec Stefanos Tolios z ortodoxní církve zaplaven zoufalými lidmi hledajícími práci. Obyvatelé několika měst (Volos Patras, Heraklion, Atény, Korfu, Soluň) vytvořili na komunitě založené neformální ekonomiky postavené na místním systému výměny. Rodiny si berou své příslušníky zpět s domovů důchodců, aby ušetřily měsíční poplatek ve výši 300-400 euro.

Něco takového by nepřestála žádná země. Řecko má nyní díky sociálním následkům úsporných opatření uvalených s „vědeckou krutostí“ národní a nadnárodní elitou horší možnosti se s tím vypořádat. Řecko po r. 1945, za slabého státu a klientelismu, nemělo ani čas, ani prostředky na vytvoření odolné sociální ochrany. Existující bezpečnostní sítě se nyní trhají. „Vše se rozpadá,“ řekl Sotiris Lainas, psycholog a koordinátor programu Svépomoci z Aristotelovy univerzity v Soluni.

Kdo je na vině?

Předešlá vláda, pod Georgem Papandreu, se horlivě snažila vyhovět požadavkům „triumvirátu“ – Evropské unie, Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky – a zrušila například 210 titulů v rozpočtu ministerstva zdravotnictví. Nijak ji nezajímalo, jak tyto rozpočtové škrty podkopají schopnost fungování základních služeb, jako denní péče poskytovaná Panhelénskou federací Alzheimerovy nemoci a souvisejících nemocí. Takže nadnárodní síly, které téměř 30 let pracovaly na likvidaci sociálního státu, předaly tento úkol národním vynucovatelům, kteří sami měli dlouhou dobu z tohoto protekcionářského neefektivního a zkorumpovaného systému prospěch.

Zodpovědnost za krizi byla nestoudně svalena na Řeky. Ti byli obviněni a prohlášeni za viníky kvůli své spojitosti se svými neschopnými vůdci. Jisté části populace jsou vystaveny vzteku veřejnosti: protože jsou považováni za privilegovanou kastu, jsou stigmatizováni zaměstnanci veřejného sektoru; lékaři a majitelé obchodů jsou podezřívání z falšování daní. Ale lidé vědí, že kořenem prohnilosti jsou systém a jejich vůdci. Avšak znalosti neznamenají moc a země neví, co dělat dál.

Klientelismus a korupce mají historické kořeny. Řecko nikdy nemělo moderní stát s relativně autonomní byrokracií, bez soukromých zájmů, schopnou utvářet ekonomický a sociální vývoj. Nemělo ani silnou občanskou identitu. Cizí mocnosti mu vnucovaly své preference od vyhlášení nezávislosti v r. 1830, kdy bylo Řecko násilně integrováno do světové kapitalistické ekonomiky v periferní pozici, udržováno v servilitě a rozkrádáno různými mocnostmi. Historie vnutila umělý politický model roztříštěné společnosti, tradičně ustředěné kolem místní loajálnosti, široké rodiny a komunitních hodnot. V důsledku toho byl řecký politický systém vždy autoritářský a centralizovaný, upíral oddělení moci, místní autonomie nebo skutečnou demokracii – což je plodná půda pro korupci a klientelismus, které slouží zájmům a upevňují nadvládu elity. Řekové na to vše rezignovali.

Nejsou naivní nebo ignorantští ohledně nedostatků svých a své země. Ale jsou zbídačelí a malomyslní. Jakou naději má země, které se ukázala být „fundamentálně neschopná vytvořit politickou komunitu“? I kdyby se chtěla vrátit do doby před krizí, „kdy jsme žili ve lži“, jak řekl Lainas, nebylo by toho Řecko schopné. Bylo zasaženo příliš tvrdě, jak ozřejmují opakované výzvy k pořádku a nastolení kontroly. Výzkumy z počátku pro novou vládu vytvořenou Lucasem Papademosem, bývalým guvernérem řecké centrální banky, který nahradil premiéra Papandrea, příznivé nyní ukazují, že někteří Řekové věří, že technokratická vláda by byla lepší, než zostuzená politická třída. Z toho neplyne příznivý postoj k úsporným opatřením, ale spíše ochota věci napravit. Pro některé by mohla být zárukou upřímné a kompetentní vlády jednající v zájmu země silná zahraniční autorita, kterou zmínil Mario Monti předtím, než se stal italským premiérem.

Ale vše je proti tomu. Když vyhodili své bezcenné vůdce, Řekové již nevědí, kdo je nepřítel. „Není žádný nepřítel, se kterým bojovat,“ řekl Lainas. „Nemůžete bojovat s tím, co nevidíte. Jejich síla spočívá v abstraktních vládách. Jako EFSF (Evropský fond finanční stability). Nepřítel může být abstraktní, ale tragédie je skutečná. Kradou nám životy a připravují nás o budoucnost.“

Poznámka editora

Řecko bylo zjevně vybráno jako testovací stát. Chtějí vědět, kam až mohou zajít ve svém ožebračování národů. Lze oprávněně předpokládat, že přesně tuhle medicínu chystají dříve nebo později pro ostatní země.