Používání organizací pro lidská práva pro vyvolávání válek

Více než kdy jindy je třeba brát vážně v potaz mezinárodní instituce a jejich zaujatost. USA a jejich spojenci opakují proti Damašku stejné kroky, které podnikly proti Tripolisu. K nim patří výzvy předvést syrské představitele k Mezinárodnímu trestnímu soudu a k zavedení „humanitární nárazníkové zóny“ v severní Sýrii Tureckem, což je pozemní ekvivalent bezletové zóny.

Co se stalo Libyi v Ženevě v OSN?

Jedním z hlavních zdrojů obviňování, že plukovník Kaddáfí vraždí vlastní lidi, byla Libyjská liga za lidská práva (LLHR). LLHR hrála klíčovou roli v přinucení Komise pro lidská práva OSN zrušit členství Libye a v přinucení Rady bezpečnosti OSN v New Yorku schválit proti Libyi sankce. Tato organizace je také členem ve Francii sídlící Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH), která je napojena na National Endowment for Democracy (NED).

21. února 2011 získala LLHR dalších 70 nevládních organizací a zaslaly dopis generálnímu tajemníkovi OSN, prezidentu Obamovi a Catherine Ashton, ve kterém požadovaly v Libyi mezinárodní akce a intervenci. Následná kampaň proti Libyi byla organizována OSN a Watch, nevládní organizací, která rázně pracuje na ochraně a prosazování izraelských zájmů. Navíc pouhých 25 členů této koalice proti Tripolisu skutečně tvrdilo, že jsou organizacemi pro lidská práva. Na základě jejich dopisu a bez jakýchkoliv důkazů u obvinění LLHR, že Kaddáfí zavraždil 6000 libyjských civilistů, byla Rada bezpečnosti OSN Washingtonem a jeho spojenci zmanipulována k vytvoření bezletové zóny. USA a NATO to použily jako záminku a krytí pro vedení agresivní války, která ilegálně skončila změnou režimu v Tripolisu, a nakonec to vedlo k zavraždění Muammara Kaddáfího ve městě Sirte.

Indický velvyslanec v OSN správně poukázal na to, že OSN schválilo rezoluci proti Libyi bez jakýchkoliv důkazů a že je to znepokojivý vývoj. Nyní probíhají pokusy udělat totéž u Sýrie. Když byla LLHR a její šéf vyzváni, aby svá obvinění, že Kaddáfí vraždí vlastní lidi, dokázali, žádné důkazy neposkytli a drze řekli, že žádné důkazy neexistují. Dr. Sliman Bouchuiguir, šéf LLHR a švýcarský občan, v podstatě připustil, že to byl Mahmoud Jibril, kdo byl zdrojem těchto obvinění. Jibril následně vytvořil v Benghází Přechodnou radu a stal se premiérem.

Avšak běžně známo není, že Mahmoud Jibril, člen kabinetu džamahírie, byl roky přítelem Slimana Bouchuiguira. Pět jedinců, kteří se stali ministry v Přechodné radě, bylo také členy LLHR a rovněž přáteli Bouchuiguira. K nim patří Ali Tarhouni. Je to jasný střet zájmů, který by žádná seriózní organizace neignorovala. Když byl dr. Bouchuiguir dotázán, jak přiměl další NGO, aby přijaly tvrzení LLHR, v rozhovoru vysvětlil, že to bylo na základě osobních vazeb.

Ve stejné době, kdy byla vznášena tato obvinění, Aly Abuzaakouk a tito jedinci vyjednávali také nové kontrakty na libyjskou ropu, s výhodnými podmínkami pro USA a EU, až dojde ke změně režimu v Tripolisu. Ali Tarhouni, americký profesor ekonomie prosazující ekonomický neoliberalismus, dostal na zodpovědnost oba důležité sektory, energetický a finanční, v rámci podivně zkombinovaného ministerského portfolia. Jako divné ministerské portfolio se to zdá být jen do té doby, dokud člověk nepochopí, jaké jsou cíle Tarhouniho. Byl v podstatě poslán Washingtonem, aby otevřel dveře do Libye pro zahraniční plundrování. Ali Tarhouni, jako ministr zodpovědný jak za sektor ropy, tak financí, nakonec energetický a finanční sektor Libye zprivatizoval, jako svůj první krok. To je důvod, proč on a jeho konspirátoři přislíbili svoji podporu tomu, že Libye bude přeměněna na novou Dubaj.

Byla to tato nepodložená tvrzení, v doprovodu mediálních lží o žoldácích ze subsaharské Afriky v Libyi, které líčili černé Libyjce jako cizince, a podvodná tvrzení, že libyjské letectvo střílí na neozbrojené civilní protestující, co bylo použito pro falešné obvinění Libye a započetí války NATO. Později byl Bouchuiguir za svojí roli v komplotu v Ženevě odměněn tím, že byl jmenován novým velvyslancem Libye ve švýcarském Bernu.

Nahrazení syrské vlády Syrskou národní radou

Stejně jako u Libye i zde vytvořila Arabská liga rámec pro nezákonné uznání Syrské národní rady. Libye byla zrušena Arabskou ligou již předtím, než NATO začalo svoji válku, a nyní byla zrušena i Sýrie. Nicméně tentokrát zašla Arabská liga o dva kroky dále. Arabská liga se rozhodla, že předá syrské předsednictví Syrské národní radě. Tentokrát Arabská liga rovněž drze a nestoudně porušila vlastní chartu. Ratifikace a právní závaznost tohoto rozhodnutí potřebovaly jednomyslný souhlas, ale k tomu nedošlo. Mimo Sýrie hlasoval proti tomuto kroku Libanon a Jemen. Irák se zdržel hlasování. Alžír a Súdán byly tlačeny USA, EU a arabskými šejchanáty, aby hlasovaly za zrušení Sýrie.

Komise pro lidská práva OSN bude nyní použita v rámci pokusu nahradit Syrskou arabskou republiku Syrskou národní radou, což je klon Přechodné rady, která nahradila vládu Libyjské džamahírie. Opět, OSN a Watch stojí v čele těchto obvinění a organizují NGO v Ženevě. Činí to ve spolku s FIDH, NED a několika syrskými ekvivalenty Libyjské ligy pro lidská práva (LLHR). K nim patří Středisko pro studium lidských práv Damašek, které je navázáno n FIDH.

Středisko pro studium lidských práv Damašek a jeho vůdce dr. Radwan Ziadeh fungují jako ekvivalent LLHR. Ziadeh byl dokonce přítomen na stejných fórech, jako vůdci libyjské Přechodné rady. Navíc má Bouchuiguir vazby na izraelské zájmy, prosazované v jeho tezi a doktorské práci, a to že Arabům musí být zabráněno použít ropu jako vyjednávací nástroj. Zdá se, že dr. Ziadeh spadá do kategorie cizího agenta. Ziadeh a jeho komplicové odmítli odpovědět na to, jestli uznají Izrael, pokud v Sýrii vytvoří vládu. Díky svému poddanství odmítají na tuto otázku odpovědět. Vyhnuli se tématu Izraelem okupovaných Golanských výšin a neprojevili vůči Tel Avivu žádné nepřátelství, zatímco byli velmi nepřátelští vůči Iránu, Rusku a Číně.

Dojde k tomu, že Syrská národní rada bude ilegálně, a v rozporu s mezinárodním právem, uznána za vládu Sýrie arabskými ropnými šejchanáty a Tureckem. Pokud bude tento gambit úspěšný, EU a USA učiní dříve či později totéž. Syrská velvyslanectví budou předána nebo převzata Syrskou národní radou a diplomatická válka proti Sýrii se zintenzivní. Souběžně s tím začnou oficiální média a organizace pro lidská práva s řevem a dožadováním se intervence proti Sýrii, zatímco na Irán, Rusko, Čínu a další bude vyvíjen nátlak, aby Syřany nechaly na holičkách…