Trojský kůň Goldman Sachs je vtahován do eurozóny

Řecko má nyní novou vládu, ale to nevedlo k žádným pozitivním změnám. Problém státní dluhové krize zůstává stejný. Západní média se věnovala faktu, že nově jmenovaní premiéři problematických zemí eurozóny a nový předseda Evropské centrální banky mají úzké vazby na Goldman Sachs.

Týká se to prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghi, řeckého premiéra Lucase Papademose a nového předsedy italské vlády Mario Monti.

Šéf ECB, Mario Draghi, působil jako vice-prezident a výkonný ředitel evropské divize Goldman Sachs v letech 2002-2005. Draghi byl pověřen prodejem finančních swapů, které poskytly příležitost zakrýt státní dluhy. Řecko zmanipulovalo statické údaje poté, co se ocitlo v dluhové pasti.

Veřejný dluh rostl nejaktivněji v letech 1994 až 2002, kdy byl současný premiér Lucas Papademos předsedou řecké centrální banky.

V r. 2001, kdy přešlo Řecko na euro, pomohla Goldman Sachs Aténám získat mnohamiliardovou dolarovou půjčku. Tato transakce byla zaregistrována jako operace měnové konverze.

Manipulace se statistikou poskytly Řecku příležitost přimět všechny uvěřit, že země splňuje požadavky EU týkající se rozpočtového deficitu. Technologie Goldman Sachs poskytly Řecku příležitost neuvést ve statistikách skutečný stav věcí.

Podle francouzských Le Monde se premiéři Lucas Papademos a Mario Monti dostali k moci bez voleb, v důsledku dosazení tak zvané vlády národní jednoty, vedené technokraty.

Co se týká Mario Monti, působil jako evropský komisař pro antimonopolní politiku, v letech 1994-2004. V r. 2005 byl jmenován mezinárodním poradcem Goldman Sachs.

Le Monde se o těchto třech představitelích zmínily jako o „členech evropské vlády Goldman Sachs“.

Nyní chce Evropská komise od Řecka písemné záruky, že země bude dodržovat úvěrové závazky.

Německá kancléřka Merkel řekla, že chce od Bruselu získat legální právo zasahovat do rozpočtové politiky států, které porušují fiskální disciplínu. Mezitím Jim O’Neill, šéf divize řízení aktiv Goldman Sachs, uvedl, že země eurozóny by mohly ztratit důvěru ve společnou měnu, vystoupit z měnového bloku a zavést národní měny.