Globální finanční diktatura a Írán
23.11.2011 Komentáře Témata: Nový světový pořádek 1680 slov
Západ, po skoncování s poslední obětí – Libyjskou džamahírií – se chystá na zničení dalších států. K oněm „dalším“ patří Sýrie a Írán. U Sýrie ne vše probíhá hladce: zaprvé prezident Sýrie Bashar Assad předložil syrské veřejnosti balíček skutečně neodkladných reforem; zadruhé Rusko a Čína zablokovaly přijetí rezoluce RB OSN o Sýrii, která hrozila tím, že se v této zemi zopakuje „libyjský scénář“. Proto bylo třeba proti-syrskou operaci korigovat za pochodu a vsadit především na rozpad republiky zevnitř, za pomoci západních zvláštních služeb, zahraničních žoldáků a místní „páté kolony“. Také v Íránu se pokusili provést revoluci, ale Peršané, kteří mají zkušenosti s vměšováním ze zahraničí, dokázali zorganizovat opozici, a sankce, i když zemi brání žít normálně, nejsou zdaleka smrtelné. Tím spíše zkušenosti s „demokratizací“ Iráku a Libye vedly v Íránu k vystřízlivění dokonce i pro-západních sil.
Po uměle vyvolaném rozpadu SSSR se svět posunul k jednopolárnosti, ale ne k takové, o které psali anglosaští geopolitici A. Mahan, H, Mackinder, N. Spykman a další. Ti přišli s koncepcí světovlády západních námořních velmocí – USA a Británie, ale na počátku 21. století se pány světa stali ti, v jejichž rukou jsou světové finance. Je to 147 rodin, příbuzensky propojených, a kontrolujících světový finanční systém, emitujících dolar a jako chobotnice držících v sevření vládnoucí elity prakticky všech států. Základ této stínové globální vlády tvoří finančně-politické struktury Rockefellerů, Rothschildů a Vatikánu. Již na počátku 20. století se sešli na jednom z amerických ostrovů američtí finančníci a přijali tam tak zvaný „plán Marburg“, jehož podstata byla vyjádřena následujícím výrokem: Moc je zboží, ale velmi drahé, proto musí mít moc ti nejbohatší, a světová moc musí patřit mezinárodním finančníkům. Plány jim překazil Sovětský svaz. A po jeho odstranění byla cesta ke světovládě otevřená. Dnes je hlavním subjektem světové politiky globální finanční oligarchie, která vytvořila architekturu finančních center, nadnárodních a národních bank, výkonných struktur (MMF, SB), vlastní tiskárny peněz (Fed), sítě vědecko-prognostických institutů a tajných politických štábů. V zájmu moci finanční oligarchie se realizuje řada globálních úkolů, kdy k nejzávažnějším patří:
- učinění z peněz smysl života člověka a aktivit státu a společnosti;
- pevné svázání všech ostatních měn a celé světové ekonomiky s americkým dolarem;
- otevření hranic pro volný pohyb dolaru a za něj získávaného zboží a služeb;
- vytvoření a dosazení k moci místních podřízených „elit“, které budou donuceny jednat podle tvrdě stanovených pravidel v zájmu globální finanční komunity;
- nastolení totální kontroly nad ekonomickými a politickými aktivitami každého člověka, firmy a státu.
Arzenál prostředků globální finanční diktatury je obrovský – vydírání, podplácení, bankroty, uvěznění, vražda, diskreditace, krize, revoluce, likvidace států, teror a války. Pro vystižení podstaty tohoto strašného systému se lépe hodí „globální finanční diktatura“, jejíž ideologií je fašismus. Stěžejní ideou působení této formy moci je, že za peníze lze vše. Aby to nevypadalo, že jsem si výše uvedené vymyslel, odkážu na výroky několika amerických prezidentů – jak zavražděných, tak sešlých přirozenou smrtí.
„Na celém světě proti nám stojí monolitní nemilosrdné spiknutí, které tajně rozšiřuje sféru svého vlivu, invaze neprovádí vojensky, ale svrháváním států, místo voleb a svobody zastrašuje. A tento systém, který zmobilizoval obrovské lidské a materiální zdroje, vytvořil vysoce efektivní mašinérii, která provádí vojenské, diplomatické, výzvědné, ekonomické, vědecké a politické operace.“ To řekl John Kennedy v projevu k americkému lidu a 22. listopadu 1963 byl veřejně před televizními kamerami zastřelen. Aby už nepromluvil. Něco podobného tvrdil Abraham Lincoln. Aby se vyhnul diktatuře bankéřů, Lincoln rozhodl vrátit tištění peněz do rukou státu, načež Rothschild prostřednictvím svých novin Times of London sdělil: „Tato vláda musí být zlikvidována.“ Což se i stalo. Abraham Lincoln byl zavražděn. A zde je výrok Woodrow Wilsona, amerického prezidenta v letech 1913 – 1921: „Již nejsme vládou z vůle lidu, již nejsme vládou volenou většinou, ale vládou ovládanou malou skupinkou lidí.“ A ti, kterým byla tato slova určena, podstatu své moci ani neskrývali. Ředitel Bank of England v letech 1928 – 1941, sir J. Stamp řekl: „Současný bankovní systém vytváří peníze z ničeho… Lichva byla vymyšlena zvůlí a zrozena nectností. Bankéřům patří celý svět… Když jim tuto velkou moc seberete, ale necháte jim pravomoc vytvářet peníze škrtem pera, skoupí si svět pro sebe opět.“
***
Od 90. let probíhá čistka od všech lidí podporujících socialistický experiment a všech, kdo nesouhlasí s globálním světovým řádem, postaveným na všemocnosti nevelké skupiny bankéřů. Jugoslávie byla zlikvidována kvůli tomu, že se pokusila o vlastní cestu rozvoje, kdy kontrolovala svůj finanční systém a oběh dolaru v zemi, zatímco celá Evropa byla již vtažena do řad finančního impéria. Irák Saddama Husseina se také pokoušel vytvořit arabský socialismus, zrušil platbu za ropu v dolarech a celkově byl poměrně samostatný. A Muammar Kaddáfí se pokoušel zorganizovat Africkou unii a zavést na kontinentu vlastní měnu – zlatý dinár, a chtěl dokonce vytvořit společné ozbrojené síly Africké unie. Vlastní cestou se pokouší jít Sýrie, a proto je proti ní vedena komplexní operace s cílem svrhnout režim, a proto bylo na její území propašováno přes dva tisíce cizích ozbrojených žoldáků, američtí a evropští diplomati otevřeně vyzývají „opozici“, aby s vládou nevyjednávala, nediskutovala návrhy reforem a neskládala zbraně. Finančním diktátorům vyhovují režimy typu režimů v Perském zálivu, které mají své miliardy uloženy v amerických bankách a jsou ochotny splnit jakýkoliv příkaz, nebo země nacházející se v permanentní vnitřní válce, jako Somálsko, Afghánistán a Irák.
Na Wall Street chápou, že dnes je v regionu „Velkého Středního východu“ hlavním odpůrcem globální finanční diktatury Írán. O nezávislost se pokusilo Turecko, ale zdá se, že u premiéra Erdogana, a obzvláště u ministra zahraničí Davutoglu, byly zvoleny účinné nátlakové prostředky a dnes se Ankara pilně účastní destrukce Sýrie a podporuje sankce proti Íránu. Proti Íránu byla spuštěna operace s cílem zlikvidovat jeho samostatnost v zahraniční a vnitřní politice, zlikvidovat ostrov stability v „oblouku nestability“ od Balkánu po Pákistán, a potrestat ho za odmítnutí podvolit se „globálnímu hegemonu“. (Mimochodem, Írán také ignoruje americký dolar, a už toto je ortel smrti). Nicméně operace proti Íránu je těžší oříšek, než bylo zničení Libye. Metoda volného lovu letectva NATO zde nebude mít patřičný účinek. Navíc evropská populace nechce další výdaje a oběti, protože žije v těžké finančně-ekonomické krizi. A situace pro zákulisí světových financí se vyostřuje: oslabuje se dolarová zóna coby zdroj moci a nástroj světové moci; začal globální odpor proti moci oligarchie pod heslem „Okupuj Wall Street“. Navíc je zde silný nástup Číny, podpořený ekonomickým a vojenským posílením Indie, integračními procesy v latinské Americe, vyvářením nových struktur mezinárodní integrace (SCO, BRICS) a aktivizací ASEAN, APEC atd. Ale i ruská vláda se mlčky staví proti diktatuře Rockefellerů a Rothschildů a usiluje o nezávislost na světových finančních centrech. Proto je třeba silného komplexního útoku, který by snížil hrozbu pro dolar a jeho vlastníky, silně by oslabil konkurenci (Čínu a Evropu) a demonstroval by „nezlomnou sílu“.
Zdá se, že rozhodnutí o operaci proti Íránu již padlo. Pro zpracování amerických daňových poplatníků a mezinárodního veřejného mínění byla vybrána zpráva IAEA, ve které je, na základě údajů bůhví čí rozvědky, Írán líčen jako země pracující na výrobě vlastních jaderných zbraní. Za iniciátora útoku byl vybrán Izrael, protože Nobelova cena míru B. Obamy v tom americké vládě brání, obzvláště v předvečer prezidentských voleb.
Proto bylo rozhodnuto obětovat blahobyt izraelských občanů, kteří byli zastrašeni možnou ztrátou jaderného monopolu v regionu. A tak izraelská elita a média, po obdržení příkazu „velkého bratra“ z Wall Street, již začala vřeštět o íránské jaderné hrozbě a akutní nutnosti preventivního jaderného útoku na „jaderný islamismus“. Což je možná i celkem pravděpodobné. A proč ne? Kdo proti tomu může něco vážně namítnout? Mýtinky a demonstrace vyřeší policie. Svět je jednopolární, je v moci peněz. Svědomí a morálka v něm neexistují. Neexistuje ani mezinárodní právo, stejně jako všechny ostatní atributy bipolárního uspořádání světa. Írán může zůstat osamocen, stejně jako zůstal osamocen Irák, Libye, Jugoslávie… Leda by vůdce Severní Koreje poslal své vojáky, což by samozřejmě situaci nezachránilo. Írán má dobrou armádu, ale ta se nemůže rovnat americké vojenské mašinérii. Tím spíše, pokud operace začne řadou izraelských jaderných útoků. Odpor vedený metodou klasické obrany povede k porážce Peršanů: nepřítel má drtivou technickou převahu. Jiná věc je asymetrická komplexní odpověď, která způsobí agresorovi nepřijatelné ztráty. Tedy povede k hromadám mrtvol a destrukci na straně nepřítele a na jeho území; povede k ohrožení existence státu Izrael. Mají takovou odpověď Peršané připravenou? Nevím. A jsou tu další otázky. Chápe Peking, že útok na Írán je útokem na budoucnost Číny a na dynamiku jejího rozvoje? Válka, tím spíše jaderná, přeruší dodávky blízkovýchodní ropy do Číny – se všemi z toho plynoucími důsledky. Evropa může po troškách dostávat ropu za 300-400 dolarů za barel, což také vyvolá kolaps Evropské unie a rozpad eurozóny. Takže se mimo vojenské porážky Íránu plánuje také útok na základní geopolitické nepřátele světovládců – Čínu, Evropu, Indii. I ve světě islámu, který přijde o přísun petrodolarů, se zpomalí rozvoj, a jak sní objednatelé války, sníží to jeho revoluční aktivity.
Nicméně v minulosti ani jeden z plánů fašismu nebyl realizován. To, že si současná světová finanční elita vzala na pomoc fašismus, jako ideologii a metodu řízení, u specialistů pochyby nevyvolává. Je zde popírání mezinárodních norem, pokusy o překreslení mapy světa podle vlastí šablony, ignorování přírodních zákonů a sociálního rozvoje, sázení na drzost, sílu a nacismus. Navíc je zde snaha zbavit se miliard „podlidí“. A to je fašismus. Nicméně pohlédneme do historie a uděláme prognózu budoucnosti.
Systémová krize dřevního kapitalismu začátku 20. století vedla zaprvé k revoluční situaci v Rusku a v Evropě; zadruhé, vyvolala dvě světové války, v jejichž důsledku byly všechny fašistické režimy rozdrceny; zatřetí, silně se změnil řád světa: svět se stal bipolárním, vyrovnanějším, spousta národů a zemí dostala možnost vybrat si cestu svého rozvoje, rozpadl se koloniální systém. V tom všem je patrná objektivní zákonitost rozvoje lidstva. A znamená to, že i současné pokusy vnutit lidstvu model finančního fašismu jsou odsouzené k neúspěchu. Nicméně aby zvítězily zdravé síly, je potřeba času a obětí. Předpokládám, že Írán svým postavením se neofašismu položí první základní kámen budoucího vítězství. Jeho příkladu budou následovat další země. Východ a anti-globalistické síly na západě si uvědomí nutnost organizované ofenzívy proti finančnímu fašismu. Mezi těmito silami se objeví vůdčí civilizace, která lidstvu předloží nový model uspořádání světa, smysl štěstí pro každého člověka, nový souhrn pravidel civilizovaného soužití, harmonického soužití s přírodou a vesmírem. Tímto vůdcem se stane Rusko. To má historickou zkušenost s řešením všelidských problémů, má silný duchovně-intelektuální potenciál a posvátný ekumenický úkol. Amerika, která posloužila jako tělo nového fašismu, utrpí v gradující potyčce nejvíce, protože v sobě nahromadila celkem mnoho negativní energie a zlo vždy přitahuje pohromy.