Volby v Argentině pod dohledem Washingtonu

Politické procesy v latinské Americe se vyvíjí dynamicky. Na velmi krátkou dobu byla tendence „posunu vlevo“ na tomto kontinentu vyčerpána. Západní propaganda se chytila teze o „pravicové odplatě“, znamenající nezvratný triumf neoliberálního modelu. Nadšenou reakci ve Washingtonu vyvolalo vítězství Sebastiana Piňery v Chile. Světová reakce do něj vkládala nemalé naděje, především jako do potenciálního „hrobníka“ populistických nálad v regionu. Piňera se účastnil vytvoření „Pacifické aliance“ (Chile, Peru, Kolumbie, Mexiko), která byla vymyšlena ve Washingtonu jako protiváha „radikálních režimů“ Chaveze, Moralese, Correi a Ortegy. Ale posílit a aktivizovat toto uskupení se Spojeným státům na anti-populistické frontě nepodařilo. V Peru zvítězil Ollanta Humala, který podniká konstruktivní kroky v rozvoji přátelských vztahů se zeměmi bolívarského bloku. V Mexiku je v nadcházejících prezidentských volbách velmi pravděpodobný triumf Andrése Obradora, přesvědčeného „populisty“, kterému vítězství v r. 2006 ukradla mexická reakce za spolupráce s Říší. Za zmínku stojí i to, že v Chile a Kolumbii získávají na síle mládežnicko-studentská hnutí, která jsou podporována levicovými stranami a stále bojovnějšími odbory.

Opoziční síly v Argentině se k „populismu“ a „socialismu 21. století“, zosobňovaným venezuelským prezidentem Hugo Chavezem, staví kriticky. Oponenti Cristiny odmítají i předložený integrační projekt ALBA – bolívarskou alternativu pro země latinské Ameriky, který podpořila Kuba, Ekvádor, Bolívie a Nikaragua. V těchto záležitostech argentinská opozice zřetelně podkuřuje Washingtonu, který usiluje za jakoukoliv cenu nedopustit posílení ALBA novými členy! Americké velvyslanectví v Buenos Aires používá „agenturu pro ovlivňování“ k tomu, aby zabránila dalšímu sbližování Cristiny Fernandez s „populistickými“ vůdci. Když se v r. 2007 americké zvláštní služby pokusily zmařit první prezidentskou kampaň Cristiny, kdy vypustily falešnou informaci, že Chavez „ji tajně pomáhá petrodolary“, málokterý její oponent se zdržel pokrytecké podpory tohoto obvinění. Pokrytecké proto, že dolarová podpora konkurentů Cristiny z tajných amerických fondů nikdy nevyschla. Ale autorita Cristiny v zemi je natolik velká, že nové pokusy zkompromitovat ji pomocí mytického „Chavezova zlata“ nebo šířením zvěstí o jejích „psychických problémech“ jsou odsouzeny k neúspěchu. Většina Argentinců vnitřní a vnější politiku Cristiny schvaluje. Političtí pozorovatelé jsou v hodnocení jednotní: „Pokud nedojde k nějaké mimořádné události, Cristina zvítězí s velkým náskokem.“ Nicméně současná a budoucí prezidentka Cristina Fernandez má hodně nepřátel, vnitřních i vnějších.

Obzvláště znepokojuje zostření sociálně-politické situace a ekonomické situace v Argentině, prognózované severoamerickými zvláštními službami. Problémy mohou vzniknout v souvislosti s prohloubením světové krize v letech 2012-2013. Může Argentina odolat tlaku nepříznivých finančně-ekonomických a energetických okolností? Na tuto otázku je zatím obtížné odpovědět. Ale pozitivní zkušenosti s východem z krize země má. Nestor Kirchner za svého prezidentského období (2003-2007) vytvořil přátelské vztahy s Venezuelou navzdory naléhavému požadavku Říše „nepodporovat Chaveze a jeho režim“. Právě Chavez pomohl Argentině dostat se z pasti neoliberálního modelu a sociálních konfliktů. Cristina dobře ví, na koho se může v obtížnou chvíli spolehnout, a koho se bát.

Nedůvěra Cristiny vůči Washingtonu posílila po pokusu nezákonně dovést do země zbraně, komunikační prostředky a drogy na palubě letadla amerického letectva Hercules C-130. Jasné vysvětlení z Washingtonu nepřišlo, ale skrytých hrozeb na adresu Cristiny – prostřednictvím různých kanálů – kvůli „nezákonnému zadržení“ letadla zaznělo mnoho. Na americkém velvyslanectví se pokusili ututlat také incident s „kontraktorem“ zadrženým na letišti se dvěma odstřelovacími puškami, na které neexistovaly žádné dokumenty. „Kontraktor“ byl spolupracovníkem správní sekce, ale měl široké diplomatické pravomoci pro pohyb v zemi, navazování „užitečných styků“, provádění samostatného „vyšetřování“ a odhalování „nepřátel USA“ na území Argentiny.

Existuje spousta dalších příkladů nezákonné operační činnosti kontraktorů z USA v zemi. Využívají různá „krytí“ a legendy, je možné je potkat v příhraničních oblastech s Bolívií, Chile a Brazílií. Část těchto „specialistů“ patří k CIA a americké vojenské rozvědce (RUMO) a existují i takoví, kteří plní úkoly DEA, přestože dvoustrannými dohodami mají Američané takové operace v Argentině zakázány. Mnoho otázek vyvolává „netransparentní“ činnost organizace Kroll Associates SA, se sídlem na ulici Franklina Roosevelta 2318 v Buenos Aires. Její skutečné vedení sedí v New Yorku za štítem Kroll Inc. (Risck Consulting Company). V argentinském vedení Kroll Associates pracují bývalí pracovníci argentinské policie a kontrarozvědky a bývalí agenti CIA a Mossadu. Formálně se Kroll Associates zabývá problémy zajišťování bezpečnosti a prováděním zvláštních vyšetřování. Ale skutečnou specializací „firmy“ a jejích poboček v zemích latinské Ameriky je špionáž. Právě její pracovníci zkoumali kořeny rodiny Kirchner, legálnost jejích obchodních styků a příjmů. Seriozní kompromitující materiály se vyšťourat nepodařilo, ale různé zvěsti a drby byly proti Kirchnerovým použity v rámci „aktivních opatření“.

Americké zvláštní služby používají pro kompromitování styků Argentiny s Venezuelou různé záminky. Jsou uměle vytvářeny situace, aby se opakovaně obrátila pozornost na „venezuelské podvratné aktivity“. Před rokem zatkli pracovníci FBI vědce Pedro Leonardo Mascheroni, Argentince, který přijal americké občanství. Po jistou dobu pracoval v jaderném středisku v Los Alamos, kde měl přístup k tajným informacím. Podle šablony, která se v současné době v amerických zvláštních službách stala běžnou, byl Mascheroni agentem FBI, který se prohlásil za „oficiálního zástupce Venezuely“, majícího zájem na získání amerických jaderných tajemství pro výrobu „bolívarských jaderných zbraní“. Během dalších setkání Mascheroni souhlasil se spoluprací s „Venezuelcem“, předal mu disketu s první částí informací a dostal za to 20,000 dolarů. Celkem měl Mascheroni dostat 800,000 dolarů a „venezuelské občanství“.

Letos v červnu diplomatická mise Saudské Arábie v Buenos Aires informovala argentinskou vládu o „pravděpodobném provedení teroristické akce“ proti svému a izraelskému velvyslanectví. A nyní – v říjnu – rozjela americká propaganda „historku“ o spoluúčasti Iránu na „přípravě atentátu“ na saudského velvyslance ve Washingtonu. Prezident Barack Obama řekl, že FBI a CIA mají k dispozici dostatek „důkazů“ a vyzval k okamžitému zavedení sankcí proti Teheránu. Prezident Mahmoud Ahmadinejad a duchovní íránský vůdce ajatolláh Ali Chamenei toto obvinění kategoricky odmítli jako „absurdní a nesmyslné“. Ale důvody ke znepokojení íránské vedení má. Stačí připomenout, že americká agrese v Iráku byla spuštěna na základě zfalšovaných informací o zbraních hromadného ničení. Tyto zbraně nikdy nenašli. Ale cíle bylo dosaženo. Během operací „koaličních jednotek“ byl Irák přeměněn na sutiny. Zemřel téměř milion obyvatel této země. Ale ropa se dostala pod kontrolu amerických a západoevropských společností.

„Historka“ o přípravě íránského atentátu na saudského velvyslance má zlomyslný proti-argentinský podtext. V letech 1992 a 1994 došlo v Buenos Aires k výbuchu na izraelském velvyslanectví a v budově Evropské asociace vzájemné pomoci (AMIA). Zemřelo mnoho lidí. Z těchto teroristických činů obvinili Íránce, Syřany a členy Hizballah. Ale během mnohaletého vyšetřování, které vedli nejlepší kriminalisté Interpolu, USA, Izraele, Argentiny a dalších zemí, se přesvědčivé důkazy potvrzující verzi o „autorství“ teroristických činů získat nepodařilo. A náhle, téměř po dvaceti letech, Washington přesvědčuje o tom, že v nejbližších dnech nebo týdnech může dojít v Buenos Aires k dalšímu výbuchu. Samozřejmě, že to vyvolalo rozruch v židovské komunitě. Příbuzní těch, kteří zemřeli v troskách AMIA, přišli s prohlášením, že veškerá zodpovědnost za nové atentáty spočívá na bedrech těch představitelů moci, „kteří kdysi neprovedli patřičné vyšetřování a nešli po horkých stopách organizátorů této diverze“.

Prezident Židovského kongresu latinské Ameriky Claudio Epelman vyzval k bdělosti ohledně „hrozby íránského terorismu“. Podpořil ho poslanec argentinského parlamentu Alfredo Atanasov, který obzvláště zdůraznil, že „skupina zákonodárců již dávno vyjadřovala své znepokojení kvůli sbližování země s Iránem, a také kvůli „předání jaderné technologie (Teheránu), za zprostředkování Venezuelou“. Atanasov řekl, že ministr zahraničí Hector Timerman musí argentinské veřejnosti doložit provedená opatření, která byla přijata s cílem zabránit dalšímu teroristickému činu v hlavním městě. Znepokojivé výroky podobného typu se množí a šíří, i když panika nepanuje.

Velvyslanectví USA, Izraele a Saudské Arábie v Buenos Aires dostala zesílenou ochranu, a byla přijata zpřísněná bezpečnostní opatření u západoevropských zastupitelství a některých mezinárodních organizací. O hrozbě atentátu jsou přesvědčeni Američané žijící v Argentině (60,000) a židovské komunity (zhruba 190,000). Santiago O’Donell, dopisovatel oblíbených novin „Pagina 12“, odhalil ohledně „íránského spiknutí“ ve vystoupeních amerických oficiálních představitelů spoustu rozporů a došel k závěru: „…těžko říct, jak se bude tato historka vyvíjet, buď teprve začíná, nebo již skončila.“

Když si člověk vybaví pokusy amerických vojenských složek nelegálně dovézt do Argentiny zbraně a výbušniny, vytane na mysli, že historka o „íránských spiklencích“ šířená v USA na nejvyšší úrovni bude mít pokračování, a ne kdesi, ale právě v Argentině.