Populističtí finančníci podporující protestující jsou součástí problému, nikoliv řešení

„Oni (OWS) dávají, do určité míry oprávněně, za problémy vinu finančnímu sektoru, který nás do této šlamastiky dostal, a jsou nespokojeni s politickou reakcí zde ve Washingtonu. A do jisté míry jim to nemůžeme mít za zlé.“ – Ben Bernanke, předseda Federálních rezerv

„Probíhala třídní válka… Má třída náhodou vítězí. A má třída nejen vítězí, ale zabíjíme je.“ – Warren Buffet, v Nebrasce sídlící hedge fond Berkshire Hathaway, třetí nejbohatší muž planety

„Myslím, že je někdy třeba, aby se takové věci (OWS) děly…. (V posledních 15 letech) jsme byli svědky, jak korporace lidi opravdu ždímaly… Nikdy nebylo v mém životě období, kdy vláda zrušila tak velký počet programů, které podporují a krmí chudé lidi.“ – Howard Buffet, syn Warrena Buffeta

„Vlastně náladu (OWS) chápu, upřímně… Ale zároveň také rozhodnutí nenalít kapitál do bank, ale účinně jim ulevit od jejich špatných aktiv, jim umožňuje dostat se z díry ziskem a navršit zisk, který jim pak umožňuje nafukovat bonusy. A tento kontrast mezi těmito dvěma věcmi přispěl k objevení se velké části lidí (jak v OWS, tak v hnutí čajových párty).“ – George Soros, předseda Soros Management Fund.

Hnutí Okupuj Wall Street šířící se po celých USA čelí choulostivému dilema, jehož výsledek určí jeho historický dopad. Doposud byla část síly tohoto hnutí odvozena od jeho pestrosti a šíření vybíraných hlasů. Tato záhada ho činí pro úřady obtížně definovatelným a obtížným, jak mu čelit. Nicméně dříve či později bude muset tato kampaň přijít s vlastní agendou a definovat požadavky a cíle. Jinak riskuje, že vyčerpá pozoruhodný lidový hybný moment, který doposud vytvářelo; a takové vakuum také umožňuje, aby směr hnutí definovali jiní, kteří nesdílí obavy základny – směr, který s největší pravděpodobností povede do bezpečné slepé uličky – z pohledu vládnoucích. Postavit se tomuto dilematu si nevyhnutelně vyžaduje politickou organizaci, která si vyžádá tvrdé volby se kterými spojenci a zájmy se spojit.

Jedno dobré jednoduché pravidlo: dokud oficiální média – a dokonce i části tak zvaných progresivních médií – zůstávají vůči tomu nepřátelská nebo to ve svých zprávách haní, tak si můžeme být jisti, že toto hnutí představuje pro vládnoucí elitu vážnou výzvu.

V řadách veřejných postav, které nedávno vystoupily na podporu hnutí Okupuj Wall Street, patří k nebizarnějším zřejmě někteří finančníci ze samotné Wall Street. K těmto velkým jménům, která se očividně k této věci přidala, patří George Soros, Warren Buffet, Ben Bernanke a Al Gore.

Člověku na mysli vytane výraz „kozel zahradníkem“. Jak mohou být finančníci a spekulanti, kteří jsou ztělesněním všeho, co je v americké ekonomice špatně, součástí řešení? To je příklad toho, kde musí hnutí přistoupit k tvrdým politickým volbám a předvést, že chápe strukturální povahu výzvy, která před ním leží. Pokud tak neučiní, tak budeme svědky klasického manévru kooptace hnutí, které by jinak představovalo pro mocenskou strukturu, která tak deformovala americkou ekonomiku a společnost, výzvu.

Finančníci podporující kampaň OWS mohou vyjadřovat lidové pohrdání „hrabivými bankstery“ – ale pokud má toto protestní hnutí skutečně představovat vážnou hrozbu pro mocenskou strukturu, pak musí zajít za rámec osobních útoků proti zločinným jedincům a pochopit, že tento problém je systémový.

Je třeba se vyhnout analyzování této výzvy na základě „dobří finančníci“ a „zlí banksteři“. Je to celý systém finančního kapitalismu, co je třeba zpochybnit. Akceptování podpory ze strany zdánlivě hodných finančníků může vytvořit jistý dobrý populistický pocit, ale jen zastírá systémovou povahu problému, a tím řešení.

Abychom pochopili systémovou výzvu, musíme se na ni podívat v historickém kontextu. Americká a evropská ekonomika se vyčerpaly obrovskou polarizací bohatství během několika desetiletí. Ekonomika zdegenerovala do deformovaného stavu, ve kterém malinká vrstva společnosti má a akumuluje obrovské bohatství, zatímco dominantní většina má problémy se základní obživou. Tato elitní finanční aristokracie je totéž, co feudální aristokracie v Evropě z minulých staletí, která nabyla svého bohatství parazitováním na nevolnících. V obou případech není aristokracie zapojena do výroby zboží; existuje jen díky tomu, že panuje masám, ždímá z nich dávky v rámci sítě rentiérských vztahů.

Je pro ně určitým historickým úspěchem, že USA, které započaly svůj moderní vývoj bez feudální vládnoucí třídy, která tak vykořisťovala evropské masy, jsou nyní tak ovládané aristokracií, která se navrací k chamtivé šlechtě Evropy. Americká republika měla být zvěstovatelem vzestupu demokratických práv, který měl znamenat nový začátek univerzálních společných práv, kdy bylo od práva bohem určených a pověřených upuštěno. Ačkoliv tato omezení americké demokracie byla definována tím, co její buržoazní otcové zakladatelé tolerovali, tak USA nicméně nikdy nepředstavovaly radikální odklon od evropského řádu.

V Evropě, kde se bála, že by revoluční impuls zašel příliš daleko, uzavřela nově vzniklá evropská buržoazie s feudální aristokracií mír, aby udržela masy na uzdě. Kompromis mezi „novými“ a „starými“ penězi v Evropě lze dnes vidět na pokračování ústavní role královských rodin a pánů, například ve Španělsku, Holandsku, Norsku a především v Británii. Zatímco v USA, které nemají feudální minulost, byla nová společenská smlouva uzavřena mezi kapitalistickými výrobci a vznikajícími průmyslníky a širší pracující populací. Tudíž lze tvrdit, že USA představovaly progresivnější demokracii, nabízející masám větší práva a příležitosti.

Ale během posledních třiceti let byla progresivní povaha americké kapitalistické demokracie zcela vykuchána. Nepsaná společenská smlouva, kde pracující mohli očekávat spravedlivější podíl na bohatství, které vytváří, byla roztrhána. Koupení a placení zákonodárci dvou hlavních politických stran zajistili, že politika neúprosně převádí bohatství na vládnoucí třídu. Za rostoucí chudoby a s tím klesající poptávky dokonce ani tradiční kapitalisté, kteří vlastnili výrobní prostředky, již nemohou najít trhy. Výrobní buržoazie – architekti americké republiky – byla nyní překonána finanční aristokracií, která již nepřispívá k akumulaci kapitálu žádným produktivním způsobem. Je to zbytečná a neužitečná třída spekulantů, která vydělává peníze na penězích. Nadvláda prostředků směny nad výrobními prostředky je nyní hlavním rysem koncového kapitalismu. Jde o systémovou povahu problému, a ten nemohou změnit nebo zmírnit dokonce ani ti nejdobrotivější jednotliví finančníci s dobrými úmysly.

Kampaň Okupuj Wall Street, která nyní propuká ve stovkách měst po celých USA, Kanadě a západní Evropě, představuje potenciálně dramatický vývoj. Ale pouze tehdy, když zpochybní a prořeže systém v jeho kořenech, a ne jen sem tam prořeže větve. Kořeny je kapitalistická ekonomika, která zdegenerovala na parazitickou aristokracii.

Bezdůvodné násilí, se kterým se protestující setkávají ze strany drábů vládců, a hanobení, kterému jsou vystavováni ze strany politických a mediálních poskoků vládců, jsou jasné známky toho, že lidé prosazují obrovskou změnu. Další jasnou známkou toho, jak vážné nebezpečí toto hnutí pro systém představuje, bude to, do jakého okamžiku klika finančníků, která ho podporuje, v tomto hnutí zůstane. Protože ti jsou součástí problému, nikoliv řešením.

Za vytváření popularity a lidové vlny pro potenciální radikální změnu, která zabezpečí zájmy mas obyčejných pracujících Američanů, si hnutí OWS zaslouží uznání. Ale nikoliv uznání od finančních kapitalistů, kteří USA a svět zbankrotovali.