„Velký Blízký východ“ a „Velký Izrael“ – třetí část
19.10.2011 Komentáře Témata: Izrael, Střední východ, Analýza 2397 slov
S pádem SSSR a začátkem restrukturalizace systému řízení světa došlo u situace Izraele k závažným změnám. Co sestýká jeho mezinárodní politické mise, tak, když přestal být baštou boje proti SSSR na Blízkém východě, uchoval si svůj význam jako jedno z hlavních center boje proti „mezinárodnímu islámskému terorismu“. A v této rovině byla americké sionistické lobby uchystána zvláštní role. De facto byl střet sionismus-islamismus přenesen do ostatních regionů – především do Evropy, kde se připravují střety radikálního islamismu s evropským nacionalismem protestantsko-sionistického typu, jehož zářným symbolem se stal Breivik.
Spolu s tím se hluboké změny dotkly i samotné izraelské společnosti, kde se ostře objevila otázka její „židovské identity“.
Jde o to, že za posledních 20 let pod vlivem globalizace došlo v izraelské ekonomice, jak píší výzkumníci, k „tektonickým posunům“, které změnily sociální charakter této země. Výchozím momentem bylo přijetí „Stabilizačního plánu“ v r. 1985, v rámci kterého došlo ke zrušení omezení u měnových operací a který vytvořil příznivé podmínky pro zahraniční investice a poskytl izraelskému byznysu možnost ukládat prostředky v zahraničí. Skutečně revolučními byla 90. léta, označená za epochu „velkých peněz“, která položila základy pro situaci v Izraeli, která vznikla v důsledku celkem jednoznačných procesů. Zaprvé, privatizace, totální výprodej doposud v ekonomice vévodících odborových a státních koncernů a bank izraelským a zahraničním investorům za babku, kdy to bylo rozšířeno dokonce i na kibuce, které sloužily jako model rovnosti a solidarity. Zadruhé, hromadná repatriace ze SSSR (400 tisíc lidí), která podpořila vznik levné pracovní síly, extenzivní ekonomický růst a zvýšení ziskovosti jakéhokoliv podnikání, vzniku boomu v oblasti nemovitostí a růstu cen jak u nemovitostí, tak půdy (přičemž samotní navrátilci si v důsledku nemohli plody ekonomického růstu dovolit). Zatřetí, skok u vědecky náročných odvětví (high-tech), ve kterých investiční horečka připomínala situaci v době otevření zlatých rýžovišť v Kalifornii nebo na Klondyku na Aljašce. Zde velké majetky vznikaly doslova z ničeho. V letech 1992-2005 získaly nebo koupily zahraniční a izraelské společnosti v Izraeli 150 společností v oblasti high-tech a celková hodnota transakcí dosáhla zhruba 25 miliard dolarů (1).
V důsledku toho se na počátku 21. století dostala ekonomika země pod kontrolu 18 rodin, vlastnících obrovské majetky a vliv, z nichž nejznámějšími jsou S. Arison, bratři Oferovi, Wertheimerovi, Nimrodovi, L. Levajev, I. Tšuba, E. Fishman, E. Horovitz, B. Steinman a další. Jejich příjmy, podle odhadů analytické skupiny Business Data Israel (BDI), činily v r. 2006 50 miliard dolarů, což představovalo 77% národního rozpočtu a polovinu hodnoty průmyslové produkce Izraele. Tři největší banky země kontrolují 80% bankovního trhu a dostávají 70% zisků (2).
Druhým důsledkem změn bylo investiční pronikání zahraničního kapitálu do Izraele, pro který byly vytvořeny obzvláště výhodné podmínky po podpisu dohod v Oslo v r. 1993. Nadnárodní společnosti a nadnárodní banky si pro sebe doslova otevřely izraelský trh. Své pobočky zde začaly otvírat společnosti Kimberly Clark, Nestlé, Unilever, Procter & Gamble, McDonald, Burger King, British Gas, Volkswagen, banky Citigroup, Lehman Brothers, HSBC, Bank of America, Chase Manhattan. Obzvláště pozoruhodná je přítomnost amerických nadnárodních společností v oblasti high-tech, kde za nákup izraelských podniků utratily celkem 42 miliard dolarů. Společnosti Intel, Microsoft, a také SAP, IBM Cisco Systems a Motorola právě v Izraeli vybudovaly svá první zahraniční výzkumná a zpracovatelská centra. A v r. 2007 finanční holding amerického miliardáře Warrena Buffeta koupil izraelskou společnost Iscar Metalworking za 4 miliardy dolarů, což byla jeho první akvizice mimo hranice USA.
Na oplátku začal být izraelský kapitál aktivně ukládán v zahraničí do nemovitostí, stavebnictví, energetiky, zemědělství a nových technologií. Jen v prvním čtvrtletí 2011 se objem zahraničních investic Izraelců zvýšil o 5%, na 11,7 miliard dolarů. Celkem, podle údajů Bank of Israel, dosáhl objem jejich investic v zahraničí 262 miliard dolarů (3).
V současné době je izraelský kapitál soustředěn v Turecku, v zemích východní Evropy, v USA, na Dálném východu, v Rusku, na Ukrajině a v Kazachstánu. Co se týká Kazachstánu, tak podle údajů deníku Ha’aretz čtvrtinu jeho ekonomiky kontroluje tam žijící izraelský miliardář z Kyrgyzstánu A. Maškevič. Spolu s F. Šodijevem a A. Ibrahimovem patří k „euroasijské trojce“ vlastníci holding Eurasian National Resource Corporation, registrovaný v Londýně a zabývající se výrobou elektřiny, těžbou a zpracováním surovin v Kazachstánu. A. Maškevič, který je také předsedou rady ředitelů Euroasijské banky, kontroluje nejen místní hliníkářský, železářský a chromový průmysl, ale účastní se také rozvoje těchto odvětví v Rusku a na Ukrajině. Zároveň je prezidentem Euroasijského židovského kongresu, jedné z větví Světového židovského kongresu, financujícího výstavbu největší synagogy ve střední Asii „Beit Rachel – Chabad lubavitch“.
Ve svých záležitostech oligarchové nezřídka zapomínají na národní zájmy, jak tomu bylo například u bratrů Oferových, obviněných z obchodu s Iránem a obcházení sankcí OSN. Během vyšetřování se zjistilo, že desítky izraelských společností, působících v Turecku, Jordánsku a Spojených arabských emirátech, ale neregistrovaných v evropských zemích, tajně spolupracují s Islámskou republikou Irán. Předseda Asociace izraelsko-arabského přátelství Y. Meiri tento fakt okomentoval takto: „Zatímco politici na obou stranách se zabývají urážkami, byznys nadále vzkvétá a vztahy mezi íránskými a izraelskými partnery jsou vynikající. Obchod s politickými výroky nemíchají“ (4).
V důsledku aktivního začleňování země do globální ekonomiky izraelský kapitál natolik splynul s nadnárodním kapitálem, že pojem „národní ekonomika“ byl připraven o veškerý smysl (a podle hodnocení nejvíce globalizovaných zemí na světě zaujímal Izrael v r. 2007 21. místo, před Německem a Francií), (5). Ekonomická globalizace upřednostňuje jako jeden z prioritních úkolů vytvoření výhodných podmínek pro investice, což je možné za stavu míru a minimálního vměšování státu. Tento proces se obecně týká všech, ale pro Izrael se přeměnil na velký problém, kdy začala být zpochybňována tatáž národně-státní myšlenka, která určuje jeho „židovskou identitu“ a představuje smysl jeho existence.
Tuto myšlenku podkopává i dříve nevídaná sociální diferenciace společnosti, a stále se rozšiřující nůžky mezi centrem (Tel Avivem) a periferií. Izrael je dnes jednou z nejnespravedlnějších společností, kde chudoba (méně než polovina průměrného příjmu) zasáhla již 20% populace. Obzvláště rozšířená je mezi navrátilci, ortodoxními židy a Araby. Zostřují se i další sociální problémy, obzvláště narkomanie. Podle údajů agentury OSN patří Izrael k vedoucím zemím ve spotřebě heroinu mezi mladistvými. V r. 2005 konzumovalo nějaké drogy v této zemi přes 10% mládeže, a stejně tolik dospělých. Jedním z nejaktivnějších spotřebitelů drog je izraelská armáda Tsahal. Aktivity izraelské narkomafie jsou úzce propojeny se státním korupčním systémem Izraele a rozšiřují se na území Palestinské autonomie, kde má, podle údajů analytiků, tajnou podporu vysoce postavených představitel (6).
Realita, která je v rozporu s myšlenkou národního státu, v důsledku přinesla otázku bezperspektivnosti světského nacionalismu, jejímž projevem byl vždy politický sionismus, a potřebu hledat novou „izraelskou identitu“. Diskuse probíhající v židovské společnosti jsou o to ostřejší, protože samotná společnost je silně různorodá: sionisté se staví proti židům, ortodoxní židé proti světským, konzervativní judaismus proti reformnímu atd. Dokonce i v AIPAC se nyní našli silní kritici, ve formě nové izraelské lobbyistické struktury „J Street“, sponzorované Sorosem a prosazující vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu mírovou cestou (i když je tato organizace okrajová, její silné financování Sorosem z ní činí atraktivního investora pro ultra levicové židovské skupiny).
Nicméně celý tento pluralismus je pouhou svéráznou realizací známého principu – „pořádek z chaosu“. Sionistická elita, jejímž řídícím jádrem je sekta Chabad, posiluje své pozice. A právě nyní, kdy se Izrael již stal globalizovaným centrem řízení diaspory, otevřeně přistupuje k realizaci hlavní, již Achadem Ha’am prosazované, myšlenky světové nadvlády. Dnes se tato myšlenka projevuje jako obnovená forma doposud ve stínu stojícího „náboženského sionismu“ a nachází své vyjádření v „hyper sionismu“, jehož ideologem je již uvedený rabín Šmulevič. Jaké konkrétní úkoly před sebou hyper sionismus má?
Šmulevič to uvádí jako „pátý projekt“, který musí nahradit předešlé čtyři ideologické projekty, které byly postupně realizovány v historii židů. První vycházel z nutnosti uzamčení židů v zákonu tóry a talmudu, druhý z myšlenky asimilace, třetí z myšlenky reformismu a čtvrtý z námi zkoumané myšlenky politického sionismu, který působil v podmínkách tvrdého boje dvou světových systémů a dnes utrpěl porážku. Úkol hyper sionismu Šmulevič formuloval takto: „Židé se musí vrátit k roli, kterou i tak již začali ve světové evropské civilizaci tajně hrát a která je vlastně přikázáním judaismu – být silou, která řídí lidskou civilizaci, která stanovuje normy lidské civilizace“ (7). „Hyper“ znamená „vnější“. A pokud byl sionismus (politický) směrován dovnitř (všichni židé musí žít v Sionu), tak hyper sionismus překračuje těsné nakreslené hranice. „Hyper sionismu praví: ne židé pro Sion, ale Sion pro židy. Pokud je sám Sion oduševnělou fyzickou existencí židů, nachází se v centru židovského státu, tak i jakékoliv místo, kde žije žid, je Sionem“ (8).
Když mluví o území Izraele, mluví Šmulevič o nutnosti obsadit „původní území od Nilu po Eufrat, stanovené tórou“ (a z hlediska strategie logické). Druhou etapou útoku je rozšíření nadvlády státu Izrael na celou oblast Blízkého východu. Nejedná se nutně o vojenskou kontrolu a o nadvládu prostřednictvím síly, může se jednat klidně i o intelektuální a ekonomický vliv. Hlavním je začlenění tohoto území do obecné sféry, v jejímž centru se nachází Izrael. Proto byl vytyčen úkol – přeměnit Izrael na hlavní intelektuální a ekonomickou velmoc post-industriálního světa. Klíčovými při realizace tohoto úkolu jsou roky 2011-2012, a do r. 2018 se musí stát hyper sionismus hlavním hnutím.
A proto pokud dříve znamenal sionismus politiku, využívající náboženský faktor, tak nyní izraelská elita mění celé náboženství na politický faktor. Jak uvádí Šmulevič, „hyper sionismus vyzdvihuje mystiku na politickou úroveň“. „Základem našeho hnutí je kabala, a ta se mění na politický zdroj“, jejím úkolem je zorganizovat společnost, i za pomoci manipulace vědomím mas. Kabala je ideologie, je to politická zbraň, umožňující židovské civilizaci, založené na judaismu, stát se světovou civilizací. „Nepohlížíme na judaismus jako na kmenové náboženství, ale jako na civilizaci, světovou civilizaci, která se musí stát hlavní ideologickou silou lidstva.“ Musí zaujmout místo amerických civilizačních norem a americké kultury, která dnes dominuje. Protože Izrael je centrem „jiskry svatosti“, tak je úkolem osvobození a zalidnění Země Izraele, výstavba chrámu, který se musí stát duchovním centrem lidstva, vytvoření „spravedlivého řádu“ a „rozšiřování této svatosti do celého světa“ (9).
A proto je sionismus povýšen na novou úroveň manipulace vědomím a židy a nežidy, a bere na sebe poslání vytvořit jednotné náboženství pro celé lidstvo. Toto náboženství představuje židovskou variantu ekumenismu, ve které se judaismus zachová nezměněn, zatímco ostatní náboženství budou prostřednictvím reformování („očištění“) přetvořena na „judaismus pro nežidy“, „židovský monoteismus pro celé lidstvo“ – na tak zvaný „noahismus“ (odvozenina od „b’nai Noah“, tedy „Noemovy děti“). V souladu s tímto učením existují pouze dvě cesty spásy: pro židy, vyvolené bohem, je to zachování 613 přikázání Starého zákona; a pro gojimy dodržování 7 Noeho přikázání. Ostatní náboženství judaismus nepovažuje za vedoucí k bohu. 7 Noeho přikázání je minimální soubor nařízení, která byla, podle učení židů, dána bohem Adamovi a Noemu – jedná se o následující: 1) zákaz modlářství – monoteismus, 2) zákaz cizoložství – úcta k rodině, 3) zákaz rouhání – uctívání boha, 4) zákaz zabíjení – úcta k lidskému životu, 5) zákaz kradení – úcta k majetku bližního, 6) zákaz konzumace tkáně z živého zvířete – úcta k živým tvorům, 7) povinnost vytvořit spravedlivý soudní systém – jmenování soudců (10).
Tato ustanovení nebyla vzata z tóry (ve které nejsou), ale byla zavedena mudrci talmudu (traktát Sanhedrin 56a), v souladu s principy interpretace slov a sousloví tóry, a jedná se o rabínskou tradici. Jak se uvádí v jedné z židovsko-katolických deklarací z r. 2007, „židovská tradice vyčleňuje spojení s Noem jako projev univerzálního morálního kodexu, který musí dodržovat celé lidstvo“ (11). Je charakteristické, že signál k šíření tohoto učení byl dán šéfem sekty Chabad Schneersonem v r. 1983, kdy jeho činnost překročila hranice židovské komunity, a nyní lubavitchští chasidé vykazují největší aktivitu při popularizaci tohoto kodexu. Za nejúčinnější formu prosazování přijetí hodnot „židovského monoteismu pro celé lidstvo“ je považováno šíření „novelizovaných“ verzí křesťanství, jeho judaizice (což již bylo provedeno u katolicismu a u řady směrů protestantismu), šíření zjednodušených verzí kabaly pro gojimy (čímž se aktivně zabývá předseda Mezinárodní akademie kabaly M. Leitman), podněcování ekumenického hnutí, spolupráce s různými esoterickými směry, tedy vše to, co pracuje na erozi tradičních náboženství.
Co se týká samotných židů, tak je v jejich řadách prováděno široké a nepřetržité vzdělávání, realizuje se intenzivní program jejich zapojení do judaismu prostřednictvím všech možných kanálů, na čemž pracuje rozsáhlá síť náboženských středisek a škol a různých židovských a sionistických organizací. Obzvláštní aktivity v tomto ohledu vykazuje Chabad. A zde je důležité poznamenat, že silná různorodost hnutí v rámci judaismu ho v žádném případě nijak neoslabuje, ale naopak mu poskytuje možnost přitáhnout k sobě nejrozličnější vrstvy židovské společnosti (včetně sodomitů, které podporuje reformní judaismus). Posílení náboženských zásad v Izraeli (kde tóra a talmud jsou i dnes uznávány jako zdroje práva a kde nebyla přijata ústava proto, aby nebyl zákonodárný text postaven nad tóru) vedlo k tomu, že izraelský ministr spravedlnosti Yaakov Neeman již v r. 2009 řekl, že tóra musí nahradit izraelské zákony: „Krok za krokem budeme darovat občanům Izraele zákony tóry a uděláme z halachy základní zákon země. Musíme národu vrátit dědictví otců. Tóra poskytuje odpovědi absolutně na všechny otázky, se kterými se setkáváme“ (12).
Na sjednocení židů a na povýšení role Jeruzaléma jako jejich duchovního centra byla vypracována a v r. 2008 přijata revize Základního zákona země, stanovující, že „Jeruzalém je věčným hlavním městem Izraele a židů“. To znamená, že se fakticky stali občany Izraele všichni židé na světě, nezávisle na tom, jestli stát Izrael uznávají, nebo ne.
Koncem září 2011 zahájil vysílání první židovský celosvětový satelitní televizní kanál Juis News One, jehož cílem je uvádět oficiální izraelský výklad světových událostí. Jeho sídlo je v Bruselu, a kanceláře má v Tel Avivu, New Yorku, Kyjevě, Berlíně a Moskvě (následně budou otevřeny v Londýně a Washingtonu). Vysílání se plánuje v osmi jazycích. Oficiálně tento kanál patří dvěma občanům Ukrajiny – prezidentovi Evropské židovské unie (EJU) I. Kolomojskému a vice-prezidentovi EJU, vice-prezidentovi Celoukrajinského židovského kongresu V. Rabinoviči, a tento projekt financuje již zmíněný A. Maškevič…
S cílem konsolidovat židovské komunity se již nyní začíná uskutečňovat myšlenka, přednesená před několika lety Shimonem Peresem a odsouhlasená vedením EU, o vytvoření Evropského židovského parlamentu – zákonodárného orgánu, majícího zastupovat zájmy židů, informovat o nich světové a evropské vůdce a být garantem jejich uskutečňování. Volby 120 poslanců se mají provádět pomocí internetové stránky www.eju.org a plánuje se, že ke svolání parlamentu dojde v Bruselu do konce roku 2011.
Pokud vycházíme z myšlenky, že „každé místo, kde žije žid, je Sionem“, není snad správné a oprávněné považovat formující se instituci za evropskou složku Velkého Izraele, která na sebe již bere konkrétní funkce paralelně s EU ve vztahu k evropským židům?
* * *
Ať by vedení jakýchkoliv současných států hrálo jakékoliv politické hry, pochopení, že jsou pouhými loutkami v rukou největších finančních klanů světa, nám musí umožnit hodnotit probíhající události ze střízlivých pozic. A všechen ten zmatek, rozpoutaný kolem uznání palestinského státu, má zakrýt proces posilování mezinárodních pozic sionistického kapitálu, připravujícího nastolení své duchovní nadvlády nad světem…
Odkazy
- Dubson V., Izraelská podnikatelská elita. Velké peníze v malé zemi. M., str. 27
- Adiv A. Israël mondialisé : les règles ont change// http://orta.dynalias.org/inprecor/article-inprecor?id=1209
- http://www.zman.com/news/2011/06/15/103714-print.html
- http://www.mignews.com/news/economics/world/260511_212700_09696.html
- http://www.ural.ru/news/life/news-78955.html
- http://www.islamnews.ru/news-20812.html
- Šmulevič A., Mystika a politika, část 1, http://www.apn.ru/publications/article22126.htm
- http://avrom.livejournal.com/87572.html
- Šmulevič A., tamtéž.
- Těchto 7 přikázání, která jsou základními morálně-filosofickými a právními kategoriemi, obsahuje zároveň více než sto zákazů. Viz zákonů potomků Noa – 229 zákazů tóry http://www.hatikva.dn.farlep.net/7_229; Sedm přikázání Noeho: Synedrion nebo Kristus?
- Benoit XVI à la synagogue de Rome // Serviam, № 25, 11 mars 2010 http://www.nostra-aetate.org/HTML_La-lettre-Serviam/2010/SER...
- www.lefigaro.fr...