Je to válka TOTALu, monsieur

Říkejme tomu válka FOL; válka R2P (responsibility to protect – „zodpovědnost chránit“ plundrování Západu); válka Air France; válka Total; tak či tak FOL radostí z vítězství slintali.

Velký osvoboditel Arabů, prezident Napoleon Nicolas Sarkozy, se škodolibě chvástal: „Sjednotili jsme se s arabským lidem v jeho aspiracích na svobodu.“ Bahrajnci, Saudové, Jemenci, nemluvě o Tunisanech a Egypťanech, byli zcela oprávněně v rozpacích.

Sarkafarka dodal: „Díky intervenci byly zachráněny desítky tisíc životů.“ Dokonce i „rebelové“ připouští, že bylo nejméně 50,000 mrtvých, kdy NATO zemi stále divoce bombarduje dál.

Katarský emír aspoň připustil, že utíkající Muammar Kaddáfí nemohl být svržen bez NATO. Ale dodal, že Arabská liga mohla udělat víc; v podstatě udělala – tím, že poskytla podvodné hlasování, které otevřelo cestu pro anglo-francouzsko-americkou rezoluci OSN č. 1973.

Dočasný premiér Přechodné národní rady (TNC) Mahmoud Jibril ujišťoval: „Svět na Libyjce vsadil a Libyjci prokázali svoji odvahu a svůj sen naplnili.“ „Svět“ nyní znamená NATO a tlupu zpátečnických monarchií v Perském zálivu. A zbytek musí držet hubu.

Ještě zlověstnější, v souladu se svoji náturou, musel být generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen: „Nemáme naprosto žádné plány zasahovat do konfliktů v tomto regionu.“ Pak přišlo nevyhnutelné „ale“. Rasmussen dodal: „Ale řečeno obecněji, myslím, že toto by mělo vytvořit vzor. Předvedli jsme svoji schopnost jednat na podporu OSN a předvedli jsme svoji schopnost zahrnout do takových operací i partnery mimo NATO.“

Afrika a Střední východ, nemluvě o většině globálního Jihu, byly varovány; novým právem a zákonem je humanitární imperialismus, pod zástěrkou R2P.

Zajištění kořisti

Několik hodin před mejdanem v Paříži francouzský deník Liberation uveřejnil na své internetové stránce dopis, napsaný pouhých 17 dní po rezoluci OSN č. 1973. V tomto dopise TNC ratifikuje dohodu, kterou postupuje nejméně 35% celkové libyjské produkce ropy Francii, výměnou za „humanitární“ podporu Sarkafarky.

Dopis je adresován úřadu katarského emíra (prostředníka mezi TNC a Francií od prvopočátku) – a kopie tehdejšímu generálnímu tajemníku Arabské ligy Amr Moussovi. V hlavičce stojí Lidová fronta za osvobození Libye.

Tento slib zcela odpovídá tomu, co minulý týden řekl jeden představitel ropné společnosti v Cyrenaica – že „novými majiteli“ ropné bonanzy budou země, které podporovaly TNC od začátku.

Podle očekávání se začala vršit popírání. Alain Juppe – francouzský ministr zahraničí – řekl, že o takovém dokumentu nikdy neslyšel (nelhal, jen ho prý viděl – p.p.). Totéž Mansur Said al-Nasr, zvláštní vyslanec TNC na konferenci v Paříži. Člověk TNC v Británii, Guma al-Gamaty, dodal, že všechny budoucí ropné kontrakty budou přiděleny „na základě zásluh“. A dokonce i energetický obr Total si musel přisadit; jeho vrchní ředitel, Christophe de Margerie, přísahal, že ropné obchody s TNC nikdy neprobíral.

Jako by Sarkafarka a Total byli altruistickými humanisty ve stylu Rousseau, kterým nikdy na mysl myšlenka na 44 miliard barelů ropy nepřišla. Total v Benghází probíral byznys s TNC již v červnu. Hořká vnitroevropská „ropná válka“ mezi Total a italskou ENI je již v plném proudu.

ENI – která je v Libyi aktivní od r. 1959 – již podepsala s TNC dohodu o podpoře svého podnikání a o okamžitých dodávkách paliva do Libye – výměnou za budoucí splátky v ropě. Cílem tlaku Total je zajistit si mnohem větší kus libyjského energetického koláče, než jaký nyní má – jako formou budoucích kontraktů.

Přesun do Arábie

Je to kvazi oficiální. Libye již není v Africe. Byla přemístěna (povýšena?) do Arábie. Možná, že to saudský král Abdullah nařídil dekretem a nikdo si toho nevšiml. Do FOL nepatří Afričané. Africká unie (AU) TNC uznat odmítla; učiní tak pouze tehdy, když bude na místě legitimní vláda.

Zatímco NATO se vydalo cestou Air France – osvobození ze vzduchu, v business třídě – AU od začátku požadovala příměří a vyjednávání. FOL to imperiálně ignorovali.

Možná, že si Afričané všimli, že součástí mise NATO „chránit civilisty“ je nyní i bombardování Sirte – kde chytré střely dopadají výlučně na hlavy „zlých“ Kaddáfího stoupenců, maskovaných za civilisty, zatímco dobří hoši unikli bez újmy.

Možná, že Afričani byli jediní, kdo slyšel hrozbu z éry Vietnamu od člena TNC Ali Tarhouni – který má velmi blízko ke Kataru – který ohledně několika měst a regionů stále věrných Kaddáfímu řekl: „Někdy abychom se vyhnuli krveprolití, musíme prolít krev – a čím rychleji to uděláme, tím méně krve bude prolito.“

Možná, že Afričané byli jediní, kdo si povšiml informací (nikoliv v oficiálních médiích) o neustále probíhajících a stále větších etnických čistkách prováděných „rebely“; jako by nikdo nevěděl, že lidé v Cyrenaica jsou historicky vůči subsaharským Afričanům silně podjatí.

Nebo možná Afričané agendu FOL rovnou prohlédli; nový statut Libye je jen špatně maskovaný statut kolonie západu; orwellovská báchorka humanitárního imperialismu.