A bude to nakonec Izrael, který bude tratit

Reakce Turecka na zprávu OSN o zabití 9 tureckých státních příslušníků izraelskou armádou minulý rok při incidentu s flotilou do Gazy byla prudká a ostrá, ale byla předvídatelná, protože Ankara hloubku svých pocitů nikdy neskrývala. „Plán B“, který Ankara temně načrtla pro případ, že se Izrael odmítne za incident omluvit, byl, zdá se, zahájen. Turecko oznámilo vypovězení izraelského velvyslance v Ankaře a degradaci diplomatických vztahů na úroveň druhého tajemníka – a požaduje, aby izraelští diplomaté do středy opustili tureckou půdu.

Stejně tak Turecko zrušilo vysoce lukrativní vojenské kontrakty v hodnotě přes 1 miliardu dolarů, které si Izrael za ty roky zajistil. Turecký prezident Abdullah Gul kritizoval postoj Izraele jako „postoj postrádající strategii“ a varoval, že jsou připraveny další kroky proti Izraeli. „Kroky, které jsme oznámili dnes, jsou počátečními opatřeními. Další mohou následovat, v závislosti na přístupu Izraele a průběhu událostí v budoucnu.“ Jako nepřímou narážku na Spojené státy Gul také vyzval „spojence Izraele“, aby tuto zemi varovali, že „aby dosáhla míru a stability v regionu, existují kroky, které musí Izrael podniknout“.

Turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoglu zdůraznil, že Turecko neuznává izraelskou blokádu Gazy. Naznačil možné důsledky pro izraelské námořnictvo, když řekl: „Protože jsme zemí s nejdelším pobřežím ve východním Středomoří, podnikne Turecko všechna opatření, která považuje za nezbytná, pro zajištění volné plavby ve Středomoří.“ Sdělil, že „Turecko hodlá podat trestní žalobu u Mezinárodního soudu na komanda z flotily izraelského námořnictva č. 13 a na další vysoké důstojníky, kteří byli do incidentu s flotilou do Gazy zapleteni“.

Reakce Izraele byla zatím zuřivá, vzpurně se vykrucuje tím, že se pokouší ospravedlnit své vraždění tureckých státních příslušníků a odmítá se omluvit. Rozumnější umírněnější izraelské hlasy byly přehlušeny řevem ultra-nacionalistických pravičáků. Veřejné mínění v obou zemích přitvrzuje a cesty kompromisu je, zdá se, těžké dosáhnout. Stručně řečeno, turecko-izraelské vztahy dostaly ránu, jejíž vyléčení bude trvat dlouho.

Tedy za předpokladu, že v Ankaře a Tel Avivu existuje politická vůle škody napravit a že regionální prostředí opětovné sblížení dovolí. Naopak, je velmi pravděpodobné, že vztahy se mohou v nadcházejících týdnech zhoršit ještě více. Turecký premiér Recep Erdogan plánuje návštěvu Gazy, zřejmě příští týden. Tel Aviv bude považovat za vykalkulovanou tureckou urážku, když Erdogan přijme pohostinnost Hamasu. Erdogan může dorazit do Gazy přes přechod Rafah, po návštěvě Egypta, kde může zpečetit turecko-egyptský strategický pakt. To vše bude mít závažný dopad na bezpečnost Izraele, v době, když je Sinaj na bodu varu a v Egyptě rychle sílí názory stavící se proti mírové smlouvě s Izraelem z r. 1979.

Izraelská převaha ve východním Středomoří bude Tureckem v jistý okamžik jistě oslabena. Současné varování Kypru Tureckem, aby nepokračoval v průzkumu ložisek zemního plynu ve vodách hraničících s Izraelem, nabývá nyní zlověstného podtextu. Ankara zcela odmítla tvrzení zprávy OSN, že izraelská blokáda Gazy je v rámci mezinárodního práva. Nelze vyloučit nějaký druh zvýšeného hlídkování tureckého námořnictva ve vodách východního Středomoří, což může vést k přímému střetu s izraelským námořnictvem, a pokud se to stane, může to vyvrcholit a do hry se dostane spousta věcí. Turecko je nakonec jednou z hlavních mocností NATO a Spojené státy tlačily na partnerství této aliance s Izraelem.

Obchod s Tureckem je pro Izrael klíčový, ale nikoliv pro Turecko, které je dnes nejrychleji rostoucí ekonomkou na světě – současný růst 11%% -- a má několikanásobně větší ekonomiku, než Izrael. Turecko má také možnost dalších zdrojů, aby si zajistilo vojenské nákupy, zatímco Izrael je u exportu svých zbraní a vojenských technologií silně závislý na tureckém trhu.

Tyto vztahy jsou pro Izrael obrovsky důležité. Přesto zaujal v otázce flotily do Gazy zatvrzelý postoj. Jak to lze chápat? Přední regionální noviny Beirut Daily Star to v úvodníku okomentovaly takto:

„Izrael je obklopen ze všech stran nepřátelskými zeměmi, z nichž ve třech okupuje území na jejich teritoriu. Jeho relativně dobré vztahy s Tureckem měly mnohem větší hodnotu, než jako symbol toho, že má za spojence regionální velmoc – a převážně muslimskou. Když je toho tolik v sázce, měl by Izrael uvažovat, měl by spolknout svoji obchodní značku „chucpe“ a omluvit se za zabití nevinných a neozbrojených protestujících, když se snažil vynutit si ilegální vojenskou blokádu. Nicméně vzhledem k vnitřní struktuře Izraele a jeho historii beztrestného jednání téměř ve všech mezinárodních záležitostech je na rozpad jeho vztahů s Tureckem možná lepší pohlížet jako na nevyhnutelný.“

Izrael ztrácí nejvíce v tom, že ztrácí přátelství významné muslimské země. Jediným zbývajícím přítelem Izraele na Středním východě je dnes slabé Jordánsko, a dokonce i to se chystá zakrýt svoji dobrosrdečnost ve vztahu k Tel Avivu. Řečeno jednoduše, regionální izolace Izraele se stala velmi akutní…

Posun v geopolitice

Na druhou stranu „nestátní hráči“ v Gaze a Libanonu, kteří byli Izraelem obzvláště nenáviděni – Hamas a Hizballah – se budou cítit tureckým tvrdým postojem vůči Izraeli povzbuzeni. Celý arabský svět s radostí sleduje, jak Erdogan pokořil Izrael a není nic, co by s tím Tel Aviv, nebo jeho ochránce Washington, mohl dělat. Postoj Turecka získal v očích Arabů silné sympatie a zdůrazňuje alchymii obrovského vzestupu v mínění veřejnosti v regionu namířeného proti izraelské politice a nezpůsobilé podpoře této politiky ze strany USA.

Izrael a USA tvrdě pracovaly na zabránění kroku Palestinců vystoupit v září na Valném shromáždění OSN v New Yorku a požádat o uznání palestinského státu. Izraelský ministr obrany Ehud Barak se v tichosti minulý týden v Ammanu setkal s šéfem palestinské samosprávy Mahmoudem Abbasem. Konflikt v turecko-izraelských vztazích, otevřená podpora palestinské snahy o vlastní stát Tureckem a Erdoganova návštěva Gazy oslabily Abbasovu schopnost vyhovět americko-izraelské demarši zříct se kroku v OSN.

Turecko-izraelské napětí vážně ochromilo regionální strategii USA. Protože především odhaluje slábnoucí vliv USA na Středním východě. USA nemohou zjevně ovlivnit již ani své spojence v regionu. Je jasné, že americká strategie sesmolit alianci „pro-západních“ arabských režimů, s Tureckem a Izraelem, je v troskách. Dopad na syrskou šachovnici a na íránskou jadernou otázku je náhle zjevný.

Jakýkoliv koordinovaný krok západu s cílem podkopat režim v Sýrii je silně závislý na aktivní spolupráci a partnerství Turecka. Ale Turecko se pohybuje opatrně, vzhledem k obnovení kurdských vzpour ve východních provinciích v poslední době a k dlouhodobým vazbám Izraele na  vedení iráckých Pešmergů. Izraelští komentátoři nedávno psali o vyhlídkách na Kurdistán, který by se mohl objevit na pozadí arabského jara. Je myslitelné, že by Izrael mohl v jistém okamžiku provést odvetné kroky proti sílícímu sbližování se Turecka s Hamasem v Gaze.

USA jsou silně tlačeny být k Turecku tvrdými. Izraelská lobby v USA by chtěla, aby vláda Baracka Obamy na Turecko zatlačila, aby přistoupilo na kompromis s Izraelem. Ale to se snadno řekne a hůř udělá. V situaci, kdy je Irák ve zmatku, Irán zůstává vzpurný, Egypt se vymyká kontrole a aspirace Palestinců rostou, postupuje Washington opatrně, aby nešlápl na citlivá místa Turecka. Otřesy na Středním východě činí z Turecka klíčového partnera pro USA v mnoha kontextech.

Rozhodnutí Turecka umožnit rozmístění komponent protiraketového deštníku je výmluvným příkladem toho, jak cenným spojencem Ankara pro Washington stále zůstává. Paradoxně bude Washington chovat naděje, že sílící statut Turecka v muslimském Středním východě může mít také pro americké regionální strategie kladné stránky, dokud bude moct být narušena vedoucí role Iránu… „Pro-západní“ režimy v regionu Perského zálivu jsou potěšeny, že se Turecko objevuje ve středu jeviště na prknech „spravedlnosti“ a „odporu“, která si doposud monopolizoval Irán.

V každém případě je pro USA obtížné tlačit na turecké vedení, když se současná vláda v Ankaře těší masivní podpoře 50% obyvatel – což je u jakékoliv demokraticky zvolené vlády nemyslitelné – a Erdogan je nadaným politikem, který příliš dobře ví, že jeho kroky proti „válkychtivosti“ Izraele a směrem k regionální nadvládě v muslimském Středním východě se doma těší masové podpoře. Postará se, aby kalibroval všechny takové potenciálně prospěšné kroky ve svůj prospěch, když bude v nadcházejících měsících prosazovat svoji oblíbenou agendu ústavní reformy, aby přeměnil Turecko na stát s prezidentskou vládou pod svým vedením.

Řečeno toto vše, geopolitická krajina na Středním východě již nikdy nebude stejná. Nemístná aliance sekulárního a „kemalistického“ Turecka s Izraelem se rozbila a má to vliv na arabský svět. Erdogan silně posílil svoji schopnost znovu získat dědictví Osmanů v muslimském Středním východě. Posílení koordinace s jeho arabskými sousedy se nyní stává pro Turecko možné, kdy ideologicky a politicky, jakož i v praktickém smyslu vychyluje rovnováhu sil v regionu silně proti Izraeli. Pravděpodobně se ukáže, že rozkol a rozpad turecko-izraelského strategického partnerství je rozhodujícím okamžikem arabského jara.