Romové I. část

Cigáni z řeckého atsingani je původně název frýgijské manichejské sekty athinganoi, které se zřejmě Romové podobali některými magickými praktikami.

Název cigán (cikán) asi polovinu z Romů těžce uráží, název Rom nikoho. Proto dále budu užívat výhradně označení Rom. Na všechno, co souvisí s etnicitou jsou Romové velmi citliví. Jazyková podoba Rom, resp. Róm není v češtině ustálená, správnější je krátké Rom.

Pravlastí Romů je území středoindického Rádžasthánu. Patrně arabské vpády od 7. století a později kruté vpády Mongolů vedly k vlnovité migraci. Mezi příčiny stěhování celých rodových skupin patřily také hladomory. Masová migrace postihla všechny vrstvy obyvatelstva, ačkoli podle toho, co víme o profesní struktuře těchto emigrantů se zdá, že šlo převážně o příslušníky nižších džátí (kast) a tím i nižších sociálních vrstev.

O indickém původu svědčí: jazyk (až 40% slov podobných či stejných jako v současných jazycích jejich pravlasti); „neevropské“ krevní faktory – vyšší výskyt sk.B, Rh+; velká genetická odlišnost od evropských národů, ale i mezi skupinami Romů (vliv genet. driftu a efektu zakladatele); odlišné morfologické a dermatologické charakteristiky.

Nejstarší zprávy:

Gruzínský mnich v klášteře na Athosu 1068: „athinganoi“ jsou čarodějníci.

Ne zcela zaručené zprávy na našem území:

– Dalimilova kronika – zpráva o roce 1242

–popravčí kniha pánů z Rožmberka 1399

–zpráva starého českého letopisce 1416

Nejstarší bezpečně doložené zprávy:

– v SR okolí Spišské Nové Vsi 1322

– v ČR kronika pražského písaře Prokopa 1417

Nejstarší písemný záznam romštiny je z roku 1597.

Romové mají kastovní společnost a v kastovní společnosti nesmí každá kasta vykonávat každé zaměstnání.

• hudebníci: nástroje přejali od místních usedlíků většina skupin mimo např. balkánských Romů neužívala bubny -> výrazné rytmy; tance jsou sólové (ne párové)
• kováři: nejrozšířenější zaměstnání, vyspělejší neradili zaostalejším, obvykle prováděli méně náročné práce. Byli ale mezi nimi i praví mistři ve zpracování kovů (vyráběli kvalitní ocel, lili zvony), zřejmě přinesli do Evropy techniku kování za studena.
• pálení uhlí.
• proutěné výrobky: převzali od usedlíků
• výroba syrových cihel (sláma, jíl)
• provazy, lana, háčkování
• koňští handlíři: krádež Neromovi je vynikající čin; bohatí, konzervativní
• překupníci zemědělských produktů
• korytáři, práce se dřevem (v Rumunsku měli dobrou pověst)
• magie, karty, léčení
• žebrota, krádeže: jen zřídka výhradní zdroj obživy

Každá skupina konala jen tu práci, která patřila k její dharmě (kastovnímu úvazku). Proto dodnes např. věštění provádějí jen olašské Romky. Skupina, která byla situací donucena konat nižší práce, než měla v kastovním úvazku, si přivodila pokles sociálního statutu. Tak např. fyzická práce má nižší status než obživa hudbou a dodnes je u některých rodů a u všech olašských Romů nepřijatelná.

K neuvěřitelně zaneřáděným společným prostranstvím je třeba poznamenat, že jde o pozůstatek kastovnictví. Pro Roma platí podvědomé tabu vůči dotýkání se cizích odpadků. Problém se stupňuje dalším tradičním tabu: není dovoleno později dojídat zbytky z předchozího jídla. Tak jsou mezi běžným odpadem i potraviny, což nahrává výskytu hlodavců a s ním spojeným chorobám.

Vůdčí osobou skupiny (komunity více rodů) byl čhibalo: bohatý a silný muž znalý jazyka místních obyvatel. Funkce byla doživotní nebo dědičná. Velká skupina měla horší možnosti obživy -> rozdělili se (vůdce podskupin zvaný phuro), živé kontakty zůstaly.

Čhibalo (od "čhib" = jazyk) zastupoval skupinu před místními orgány, za ni byl i trestán (provinilce zradit nesměl – což platí u Romů obecně). Určoval směr cesty, zastávky. Nejtěžším trestem byla exkomunikace. Vyloučeného obvykle neprovázela ani žena, byl prokletý. Trest smrti se užíval výjimečně.

Phuri daj: zkušená, inteligentní žena. Jejím úkolem bylo udržovat staré zvyky, vykonávat obřadní a léčebné úkony.

Děti, mladí: cílevědomá záměrná výchova neexistovala. Brzy se zapojovaly do shánění obživy (kejkle, krádeže). Úplná volnost ve většině skupin i v sexuální oblasti -> pohlavní styky začínaly s pubertou. Manželství jen uvnitř skupiny -> endogamie. Dívky se kupovaly a bylo věcí cti dostat za nevěstu co nejvíc (až do současnosti u olašských Romů). Nevěrná žena byla bita a nucena přísahat před oltářem. U mužů se považuje nevěra za normální. Nepřípustné bylo, aby děti před rodiči mluvily sprostě. Rodina, kde se mluvilo sprostě, byla v pohrdání. I zde dnes nastal určitý posun k horšímu zapříčiněný asimilačním tlakem.

Křest: magická funkce vody a ohně. V kostele křtili i vícekrát s jiným jménem kvůli daru kmotrů. Vlastní romský křest prováděl čhibalo. Chránil před strigou (čarodějnicí).

Jméno: vždy měli dvě – dodnes mezi sebou užívají zpravidla přezdívky, které jsou někdy vulgární. Proto je třeba vědět, co přezdívka znamená, než ji např. duchovní osoba začne používat. Úmyslně si dávali stejná jména kvůli matení vrchnosti. Původnějším smyslem druhého jména bylo ukrýt svou identitu před světem nečistých sil, do kterého patřily i nemoci. Ty nemohly napadnout člověka, pokud neznaly jeho pravé jméno.

Věřili na sny (padající stěna -> smrt).

Rodiče opatroval a dědil po nich nejmladší syn.

Náboženství: Věřili v posmrtný život podobný pozemskému. Představy o Bohu měli mlhavé, znali řadu různých démonů.

Strava

• pasivní konzumenti odkázaní na domácí obyvatele
• nejoblíbenější bylo maso: darování zdechlin, nemocných zvířat, krádež drůbeže
• úzký sortiment nádobí -> jednoduchá vařená jídla
• někteří jedli koně a psy
• polévky málo
• hodně vnitřnosti – goja (těsto vařené ve střevě)
• pacale (bachor vařený či pečený)
• placky bokoli
• matky kojily děti do 2-3 let
• snaha zvyšovat energetickou hodnotu potravy (tuk)
• pili pouze vodu
• kouřit začínali kolem 8 až 10 let
• vařilo se max. 1x denně, každý jedl, kdy chtěl
• alkohol

Odívání

liší se podle skupin:

• oděvem se dávala a dodnes dává najevo úroveň rodiny
• vždy pestré, hlavně u kočovných (převaha červené, černé, ale i modrá, žlutá, zelená), oblíbené vzory květinové a tzv. turecké. Červené barvě se přisuzovala ochranná funkce. Je dodnes nejoblíbenější barvou spolu s fialovou, černou a bílou.
• snaha přizpůsobit se svým vzorům
• ženy dlouhé vlasy a sukně (jinak upravená žena byla v některých skupinách považována za lubňi – prostitutku)
• touha po cenných ozdobách – znak bohatství
• vytoužená mužská oděvní součástka: červená košile
• děti do 8 let nahé
• dodnes přetrvává nedostatečná nebo žádná údržba šatstva a prádla a neznalost funkční specializace oděvu (často se nepřevlékají do jiných šatů doma, na spaní, někdy ani do práce).

Romština nese stopy všech zemí, kde se déle zdrželi, prý se i dnes Romové v Pandžábu dorozumí. Ze současných indických jazyků je romštině zřejmě nejpodobnější hindština.

Řada regionálních variant -> obtížná kodifikace spisovné romštiny.

Má 8 významových pádů + nepřímý pád. Přízvuk bývá obvykle na předposlední slabice. Mnoho slov proniká ze slovenštiny a češtiny. Původní a přejatá slovesa se časují jinak.

Podle statistického průzkumu v SR považuje jen 6% Romů za nutné pro další rozvoj národa užít romského jazyka a etnických zvláštností. V ČR už mnozí rodiče přestali na své děti mluvit romsky, odhaduje se, že 60% Romů neumí romsky.

Menší děti neumějí dobře ani česky ani slovensky ani rómsky. V českých podmínkách zřejmě nejčastěji slyší a používají romskou modifikaci češtiny (odborně etnolekt). Ten ale není přiměřený k pochopení výkladu ve škole a znesnadňuje ovládnutí vyučovacího jazyka. Podle zahraničních zkušeností dosahují děti ve školách se spoluvyučovacím romským jazykem lepších výsledků a později vyššího vzdělání.

Pro Romy je mnohem významnější než pro Neromy mimojazyková komunikace. (Rom, který neovládá romštinu: „Rozumím, ale spíš podle výrazu tváře, než že bych znal slova.“) Staletí Romy naučila nikdy neodporovat, uniknout. Domluví se gestem, intonací, držením těla. Slova někdy slouží jen k odvedení pozornosti a ukrytí významu. Rom dá najevo, že udělá něco jiného než řekl, ale ta zpráva je mimoverbální, někdy mimosmyslová.

Rozdělení Romů v ČR:

• slovenští asi 85%
• olaští asi 10%, bohatí, sebevědomí, světlejší pleť (někdy i vlasy), zachovalá sociální struktura, členové klanů, přišli po roce 1945 z Rumunska. Navázat s nimi kontakt bývá obtížné. Jsou aktivnější a asi mají v průměru vyšší přirozenou inteligenci.
• maďarští
• Sinti (hrstka)

Všechny skupiny se vzájemně liší jazykem.

Odedávna se vyhýbají sčítání, protože po něm pravidelně následovaly represe. Při sčítání 1989 schovávali ledničky, pračky...

Reálné odhady počítají necelá 3% obyvatel ČR. Obývají asi 21% všech obcí a měst ČR. Nejvíce Romů žije v severních Čechách – asi 25% a na severní Moravě – asi 21% z celkového počtu.

Přírůstek romského obyvatelstva byl v letech 1970-1980 v ČSSR 30%, tedy 5x vyšší než průměrný přírůstek všech obyvatel. Přitom v ČR byl 9,6x vyšší v důsledku imigrace, na Slovensku 2,5x.

Ottův slovník naučný: „O budoucnost se nestarají, o povinnostech nemají pojmu. Čest je jim cizí, zásadám nerozumějí. Cit jejich je hluboký, žádost neukojitelná.“

Předem třeba říci: u Romů byla a zčásti je dvojí morálka, což plyne z uspořádání kastovní společnosti a ze staletých dějin pronásledování. Jsou tři oblasti výměny:

• genetická (partneři)
• informační
• ekonomická (u Romů jediná zasahovala mimo vlastní skupinu)

Okrást gádža je hrdinství, okrást Roma je zločin. Blízkým a známým se podrazy nedělají. Mají „jánošíkovský pocit“, že berou bohatým a dávají chudým. „Cigánom sám Pán Boh dovolil kradnúť.“

Gádžové Romům zničili a zpochybnili jejich systém hodnot a oni teď z našeho přijímají to nejhorší.

Nejvyšší uznávané hodnoty:

• láska v rodině:
  – dětí k matce x 60% dětí v dětských domovech jsou děti romské
  –rodičů k dětem
• soudržnost a velikost velkorodiny (rodu)
• zdraví
• úcta: Rom by šel na konec světa, aby ji získal (praktická poznámka: úctou neplýtvat, hrozí totiž zneužití). Mají rádi, když se jim vyká.
• peníze: 1. otázka „Kolik vyděláváš?“
• fyzická síla: nekritický obdiv, který se dá využít (přitáhnout chlapce na vyučování bojových sportů), je patrný i v pohádkách. Dítě, které někoho zbije, je doma chváleno.
• držet slovo: platí jen uvnitř skupiny, zatímco podvést gádža je mistrovství a čím je učenější, tím lepší výkon. Na smrtelné posteli varoval starý Rom kněze: „Rómom neverte!“
• hmotná úroveň: neuspořádaná snaha vyrovnat se majoritní populaci -> kombinace bídy a přepychu
• bezhlavá touha vyniknout: malý vzrůst vlastní úrovně je důvodem pohrdat ostatními
• pohostinnost: je povinností bez ptaní přinést jídlo. Host nesmí odmítnout (znamenalo by to, že považuje hostitele za rituálně nečisté a štítí se jich). Nejvyšší projevy pohostinnosti: maso a alkohol. Laskavost prokazuje ten, kdo si bere, ne ten, kdo dává. Rozdělit se o to, co mám, se považuje za samozřejmé.
• televize, video: hlavně brutalita, horory, méně porno.
• hudba, tanec: silný motivátor, který je třeba při výchově využít. Pubescenti se často na nic jiného nedají přilákat. Hlavní druhy písní: čardáš, halgató, pop, novoromské písně. Rocková hudba je Romům cizí, hodnotí ji např.: „Nemôžem pochopiť ako gadžovia môžu počúvať metal.“
  – text bývá bez logiky a podřízen rytmu: „Velmi tě miluji / umírám za tebou / proč za mnou chodíš / když já tě nechci.“
  – hlavní témata: smutek, láska
  – za romskou hymnu byla přijata píseň Jarko Jovanoviče-Jagdina „Gjelem gjelem“
• sexuální život: začíná s nástupem puberty. Pohlavní styk se požaduje denně a za případné odmítnutí je žena bita. Tradiční přísná cudnost romských rodin vylučovala jakékoli projevy sexuality rodičů před dětmi. Některé skupiny se dodnes stydí objevit se před lidmi v plavkách. Zakořeněný názor, že Romové žijí pohlavní život před dětmi nebo že incest je u nich běžným jevem, je nesprávný. Je ale pravdou, že s asimilačním tlakem dostal i smysl pro cudnost mezery.
• romský jazyk: ZŠ: nepoužívat a nevyučovat ho chce 80% Romů. Používat a vyučovat ho chce 8% Romů.
• psané slovo: nemají k němu vztah (velká část romských tiskovin se vyhazuje)
• „aby lidé neřekli“ je moc nezajímá; kdo neví, co bude zítra, potřebuje udělat především první dojem, ne mít dobrou pověst
• vzdělání

Málo uznávané hodnoty:

Povědomí národnostní soudržnosti Romové nemají a nikdy neměli – byli vždy izolovaní do konkurujících skupin. Meziskupinové vztahy stojí za zvláštní pozornost. Obecně lepší vztah mají Romové ke gádžům než k Romům jiné skupiny. Hlavní rozlišující znaky skupiny: řeč, způsob života, barva pleti, způsob obživy. Základní zásady meziskupinového kontaktu: Nezasahovat do záležitostí jiné skupiny; pomoci i členovi jiné skupiny hlavně v konfliktu s Neromy a se zákonem. Vůči jiným romským skupinám jsou velmi kritičtí. Nejčastější důvod k odsouzení: „Jsou černí a celí špinaví.“ Pravidla meziskupinové pohostinnosti: Rom příbuzné skupiny může zůstat neomezeně dlouho a zadarmo; gádžo několik dní; cizí Rom jednu noc. Finanční pomoc se poskytuje jen uvnitř skupiny, často je jednostranná a nenávratná. Členství ve skupině nelze získat. Silnější religiozita je důvodem k vyššímu sebehodnocení skupiny. Za poslední éry stáli v čele skupin dosazovaní funkcionáři tzv. vajdové bez přirozené autority. V současnost slovenští Romové neuznávají žádnou autoritu, ať skupinovou, státní či politickou. Džada jako kolektivní příležitostný soudní orgán zanikla.

Na Romy působí obrovský sociální a psychický tlak. Ten je do určité míry jednotící, ale jak překročí jistou úroveň, stává se každý každému vlkem, padají tradiční hodnoty. Proto se snaží zalíbit skupině, která jim může poskytnout výhody, napodobují, co jim imponuje. Naprostá nejednota vládne ve smýšlení politickém (soupeření stran a straneček, vzájemné osočování v masmédiích). Mnozí pociťují nejednotu svého národa jako největší chybu Romů. Romové u nás nikdy neměli krále (na rozdíl např. od Polska) a ani ho mít nechtějí.

Věková struktura je vysoce progresivní (předznačuje další početní nárůst):

V důsledku nemocí, úmrtí na banální choroby atp. je průměrný věk:

– žen 59,5 roků (u gádžů 75,4)
– mužů 55,3 roků (u gádžů 67,8).

Sestupme na úroveň rodiny:

Tradiční romská rodina (rod) je odlišného demografického typu: Obvykle má jednoho mužského předka a jedno příjmení. Je tří a vícegenerační, značně sociálně závislá na příbuzenstvu. Vysoký je i počet závislých dětí. Neexistuje jiný národ s tak silnými rodovými vazbami. Obvyklý je nízký věk při svatbě, prvním porodu i při úmrtí. Děti jsou největším bohatstvím rodiny: „Žena je ako strom, ktorý musí rodiť každý rok.“ Děti a často ani dospělí nerozlišují stupeň příbuznosti s jinými (např. bratra od bratrance). Svět dětí splývá se světem dospělých, takže generační spory prakticky neexistují.

1. Hierarchie: vlastně nejdůležitějším principem je fyzická síla. Obecně platí: muž > žena; starší > mladší. Z dospělých osob má nejnižší postavení snacha bydlící u rodičů manžela. Její vážnost roste s věkem a s počtem dětí. Přesto není výjimkou, že muž jde bez zavazadel před ženou, zatímco ona nese dítě a tašky. Také věnce při pohřbech nosívají ženy. Je běžné a nepovažuje se za neslušnost ptát se ženy na její věk. Zcela zvláštní postavení a důstojnost má matka ženatých synů. Muž bydlící u rodičů manželky je tzv. pristášis, jeho postavení je velmi potupné.

2. Láska k dětem: bývala pro ně příslovečná. Je v ní ale velká složka čistě pudová, zatímco sebekázeň a obětavost jsou nižší. Milují své děti takovou láskou, že jsou obvykle k nim i k sobě zcela nekritičtí. Přistupuje psychická nezralost matek (diskotéka má přednost před nemocným dítětem). Romských dětí je v dětských domovech asi 60%, z nichž téměř polovina jsou děti svobodných matek. U dětí je častá mentální i fyzická retardace: v raném věku chybí kvalitativní i kvantitativní složka potravy, hygiena je slabá, často žijí ve špatně vytápěných místnostech. V šesti letech často bývají hmotnostně hluboko pod normou umožňující přijetí do školy (dívky 17 kg, chlapci 19 kg). Romské děti v dětských domovech trpí deprivací a postižením v oblasti řeči. Víc než jiné potřebují alespoň napodobeninu rodiny. S adopcemi je ovšem poměrně mnoho varujících zkušeností.

Děti v rodinách nemají žádné povinnosti (kromě péče o vlastní sourozence), mohou si všechno dovolit, nejsou vychovávány v našem smyslu slova. Jedí, když mají hlad, vstávají, až se samy probudí, jdou spát, až se jim chce, třeba o půlnoci. Učí se tím, že vnímají, co dělají druzí. Nikdo jim neporoučí, učí se samočinně. Lpí na matce. „Když umře dětem otec, umře jim chleba. Když umře matka, umře všechno.“

Manželství:

• 6% rodiček je mezi 14-16 roky (3x víc než u neromských matek)
• asi 19% žen rodí poprvé v 16-ti letech
• duševní a tělesná nedospělost romských rodičů znesnadňuje výchovné působení na romské komunity
• těhotná žena je svatá, přináší štěstí. Po porodu je nečistá. Těhotná se nemá dívat na ošklivé věci (nová aplikace: nemá se dívat na televizi)
• věrnost závisí na intenzitě vztahu k manželovi, uvědomělá věrnost chybí (silnější vyhrává)
• v době puberty je mnozí považují za nezvládnutelné, nebo alespoň značnou část z nich
• častá jsou manželství příbuzných

U olašských místy až 30% manželství příbuzných, což je nejvyšší naměřená hodnota v Evropě -> glukom (zelený zákal), pokles zdatnosti organismu, nemoci (i mentální). U slovenských Romů je místy až 15% manželství příbuzných.

Zvláštnosti psychiky:

1. slabá vůle – mnozí nejsou schopni získat řidičský průkaz. „Neumějí chtít.“ V návalu citů to myslí opravdově a jsou schopni i velkých jednorázových obětí. Překážce se raději vyhnou, vzdají se. Schopnost vyhnout se, neodporovat, je základní komunikační dovedností.

2. malá vytrvalost a trpělivost – nejsou schopni vytrvat u jedné činnosti ve škole a v práci. Do najaté tělocvičny jich přijde první den padesát, druhý den deset, třetí den nikdo. Problémy řeší emotivně, a tak se při překážkách vzdávají. Neustálá změna je pravidlem přežití. Stačí položit stéblo přes cestu a odstěhují se na druhý konec republiky.

3. nespolehlivost – slova zasvěcených: „Keď desať raz Róm urobí dobre, po jedenásty raz určite nie.“ „Taková léta už spolu žijeme, a mě ani nenapadlo, že by mě mohl zklamat.“

4. strach – je podmíněn mnohogenerační zkušeností i osobními zážitky. Tuto přesně nedefinovatelnou emoci prožívají Romové skupinově a je významným činitelem působícím jejich soudržnost. I mlhavě definovaný nepřítel vytváří pocit sounáležitosti, vědomí „my a ti druzí“. Bezpečný je Rom jen ve vlastní skupině. Už pouhé „být sám“ pro něj znamená „být v nebezpečí“. Mnohost je podmínkou štěstí a bezpečí. Proto např. nikdy necestují sami. Jako jednotlivci jsou často zbabělí, stačí jim ukázat odvahu, neustoupit. Strašně se bojí v noci a to lidí, zvířat i duchů. Typy „ať jsem bit, jen když se peru“ jsou řídké. Obvyklou reakcí na emoci strachu jsou různé formy únikového jednání nebo agrese. Mají značný strach z bolesti a smrti -> u lékaře mohou být skutečně v šoku. Práce s Romy musí opakovaně obsahovat ujištění o ochraně a bezpečí.

5. nesamostatnost – u dětí i u dospělých – sami nikam nejdou, sami si nic nezorganizují, nic si nedovedou řídit, neumějí vyplňovat úřední listiny. Kdo chce v romském společenství rozhodovat něco sám, je považován za sobce. „Nemohl jsem, rodina rozhodla.“ Každé rozhodování je společné a jen společné je správné. Když pak má dítě ve škole pracovat samostatně bez napovídání, je zmatené. Je trestáno za něco, zač je doma chválili, a chváleno za něco, co by se doma nelíbilo. Je to jeden ze zdrojů napětí a nervozity romských dětí ve škole.

6. mají slabou schopnost zobecňovat a abstraktně myslet, nemají pro to ani pojmy -> problémy ve škole – matematika; chybí teologické pojmy (např. ctnosti).

7. obrovský komplex méněcennosti: „Neznám Roma, který by neměl pocit méněcennosti.“ Z tohoto pocitu a z nepřijetí plyne jejich nejistota, kterou odreagovávají nadutostí, vychloubáním, lží, primitivní brutalitou, předváděním, strháváním pozornosti (u některých dětí až chorobné). S pocitem méněcennosti souvisí, že se stydí na něco se gádžů ptát, nebo žádat pomoc, obávají se, že něco udělají nebo řeknou špatně. Pokud je prosí o pomoc Nerom, imponuje jim to.

8. spontánnost, živý temperament, někdy až na hranici psychické lability.

9. jsou velmi urážliví, ale ani v tom nemají vytrvalost

10. jinak chápou svou nervozitu či vztek. Ten, kdo „má nervi“, je jaksi omluven za to, co dělá, jako by byl pro tu chvíli téměř nesvéprávný. Ostatní ho většinou nechávají, až se vyřádí. „Nervi“ mohou mít dospělí i děti.

11. jejich život uznává jen „dnes a teď“, žádné „zítra“. „Zítra „vzbuzuje úzkost, proto se na ně nemyslí. Problém Romů vždy zněl „jak dnes přežít“, proto není možné čekat jejich zájem o kulturu, vzdělání a budoucnost. „Zítra“ je něco mlhavého a neurčitého, takže dohodnout se na zítra znamená „od zítřka do někdy“.

12. jsou mimořádně citliví vůči každé nespravedlnosti, i zdánlivé.

13. mají tendenci silně přeceňovat své výkony. Těžko si přiznávají chybu.

14. za svou nejlepší vlastnost obvykle považují dobrosrdečnost a soucit.

15. často jednají pro nás nepochopitelně, nelogicky. Z příkladů by mohla vzniknout celá kniha.

16. Vstávání: jejich život je posunutý do noci. Dětí o víkendech spí často až do 11 h, dospělí rovněž vstávají pozdě. Při jakékoli aktivitě není vhodné nic domlouvat před 9:00.

17. Velmi špatně se orientují podle hodin. Čas pro ně nehraje roli, hodinky nemají, děti dlouho neznají čas. „Čas poroučí jen bílým...“ Smluvit s nimi něco podle času je spolehnutí se na štěstí. Potíže vznikají např. při léčbě antibiotiky, která vyžaduje pravidelné dávkování, nebo také při liturgii, která začíná v přesnou dobu. Před bohoslužbou je tedy třeba zvonit, jinak nepřijdou.

18. Jídlo: vaří se většinou 1x denně, každý jí, kdy chce. Děti konzumují kvanta sladkostí. Některá jídla úplně odmítají, někteří pijí jen vodu. Po výplatě se do noci pije, šunka se kupuje po kilogramech. Nespotřebované jídlo se neohřívá, ale vyhazuje, což sice logicky vyplývá z historických kořenů (nic nezbývalo, a když, nebylo to kde uchovat), ale stejně logicky to vede k ekonomickému propadu v současnosti. Podle statistického průzkumu utrácejí v den výplaty 60-70% peněz. Před výplatou si půjčují peníze a nosí věci do zastavárny. Důvod je zřejmý: po dlouhá staletí byla pro Romy pravidelná mzda zcela nezvyklou vymožeností a dosud si s ní mnozí nevědí rady. Umožňuje, ale i vyžaduje plánování a spoření, na což je třeba dlouhodobě přivykat.

19. Někteří si dosud nevědí rady s pro nás běžnými výdobytky civilizace. Pro bývalé obyvatele chatrčí či kočovníky představuje zacházení s klikou, s vodovodním kohoutkem, s vypínačem, s plynem, s nábytkem, se splachovadlem nebo s parketami příval nových úkonů, z nichž každý sám o sobě nevyžaduje obzvláštní dovednost či inteligenci. Avšak všechny dohromady znamenají nepředstavitelný problém a jejich význam uživateli dokonale uniká.

20. Mají rádi humor, ale ironii obvykle nechápou.

21. Děti napoprvé v jiném prostředí kradou. Doma nemají nic, a tak touží po všem, co vidí. Myslí, že to je jejich poslední možnost. V rámci jejich „krátkodobé logiky“ a dvojí morálky to není divné. Později už to nedělají, ale je třeba počítat s velkou nespolehlivostí. Zde se dělá mnoho chyb.

22. Lžou často, nejčastěji se něčím chlubí, získávají výhody („celý den jsem nejedl“) nebo chtějí přechytračit gádža. Často jim jedině lež umožňovala přežít, uplatnit se. A tak lžou bez uzardění. Jindy lžou proto, že nechtějí odporovat a zas jindy pro jejich jiné pojetí pravdy. Pro Roma není pravda shoda výpovědi se skutečností, ale to, za co by dal ruku do ohně.

23. Dovedou se dělat hloupí a nevinní. Kněz: „Proč jsi nebyl v neděli na mši?“ „A ona byla?“ Lest a přetvářka jsou zřejmě tradičními zbraněmi slabých.

24. Strašně obtížně se tvoří jednotná skupina z těch, kteří se neznali nebo sebou pohrdali. Spíš to končí rvačkou. Je to takřka nepřekonatelný problém, i když jsou často téměř sousedé. Kořeny: kastovnictví, způsob obživy. Z tohoto hlediska se jeví problematické, aby vedoucím skupiny romských dětí byl Rom. Pokud ho totiž rodiče neuznávají, nedovolí dětem účast na setkáních skupiny.

25. Peníze obvykle nevracejí. Kdo s nimi chce pracovat, ať nepůjčuje a v opravdové nouzi ať raději dává. Vracejí jen ti nejspolehlivější a ani tito ne vždy. Pak mají nečisté svědomí a bojí se jednat s tím, komu dluží. Jindy mají tendenci takovou dobrotu zneužít. Jiná možnost: stanovit pro půjčování přesná pravidla, např. znovu půjčím jen tomu, kdo už peníze vrátil.

26. Půjčené věci většinou brzy rozbijí, nevrátí či poškodí. Darované věci brzy rozbijí. Zvlášť knihy u nich mají velmi nízkou životnost.

27. Dar dívce se považuje za závazek a za vyznání lásky.

28. Rituálně nečisté zvíře je kočka. Jako dar je tedy nevhodná.

29. Nepřípustné je požívání masa koní a psů, příp. koček (ne ve všech skupinách). Skupiny, které takové maso jedí, jsou ostatními označovány jako „dupki“ nebo „degeši“.

30. Mají jiné estetické vnímání. Nápadné barvy.

31. Dospělí i děti se velmi stydí za nedostatky ve stavu domácnosti, hygieně, oblékání apod. Proto se někteří neúčastní akcí, kde by se museli vyzout (nemají ponožky), převlékat do cvičebního úboru (nevlastní ho), nepřijdou do školy (nemají svačinu) nepozvou gádža do bytu (mají tam nepořádek). Na pozvání je třeba čekat.

32. Nejsou zvyklí děkovat a prosit. Rom, který vyžaduje, aby ho druzí prosili, je považován za lakomého. Ani za jídlo se neděkuje. Zdá se ale, že kde není prostředek, není ani cíl, a tak lze pozorovat jistý nedostatek vděčnosti.

33. Romové se nezdraví podáváním rukou, nebo jen velmi zřídka. Pokud podá ruku žena muži, považuje se to za erotickou výzvu. Mnozí se ovšem přizpůsobili zvykům gádžů.

34. Nepřípustné je konzumovat potraviny, které upadly na zem. Když do jídla padne vlas, má se vyhodit. Je neslušné, aby host snědl jídlo beze zbytku.

35. V některých skupinách jsou vysoce citliví vůči jakémukoli trestání dětí (zejména fyzickému) cizí osobou.

36. Ve své rodině nemá Rom prakticky žádné soukromí. Touha po něm se považuje za gádžovskou.

37. Není neobvyklé, ani zahanbující, že muž pláče.

Pokračování