Gerald Celente: Žádné daně, žádný sex. Jen válka!

V jarním vydání vašeho magazínu Trends Journal předpovídáte světu brzký příchod „velké války". Proč?

Když se podíváte do historie, co následuje po období ekonomických obtíží a propadů? Když trhy v roce 2008 zkolabovaly, nastala panika. Rok 2009 byl rokem celosvětových sanací a stimulů. Nafoukla se sanační bublina, jak jsme ji nazvali. Říkali jsme, že až tato bublina splaskne, až už se vládám nebude dostávat dalších peněz na stimulace, přijde nezbytně válka. K tomu to nyní směřuje.

Vážně?

Jen si všimněte těch lidí, co jsou ve vládách. Jsou to sociopati. Zajímají se pouze o svůj prospěch a klamou sami sebe. Když jste sem přijel, vystoupil jste snad z jumbo jetu a rozvinuli před vámi červený koberec? Vyhrávala k tomu snad hudba? Ten jejich sebeklam, pocit vlastní důležitosti, je obrovský. A hrozně nesnáší, když ztrácí. Když ztrácí moc. A lidé, jejichž zájmy hájí, zase nesnášejí finanční ztráty. A ty finanční ztráty nyní jen tak neustanou. Organizace jako Mezinárodní měnový fond nebo Evropská měnová unie jen zachraňují velké korporace, banky, finanční a investiční instituce, které špatně investovaly. To je proti jakýmkoli pravidlům byznysu. Sanují ovšem jen své kamarády. Když kamarádi přijdou o peníze, politici je vezmou od řadových občanů, a kamarády zahojí. A říkají tomu úsporná opatření.

Žádné nové daně, žádný sex

Co bude spouštěčem té války, záminkou pro ni?

Ano, války často začínají umělými aférami. Incident v Tonkinském zálivu, jímž začala válka ve Vietnamu, se nikdy nestal. Zvěsti o tom, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení a má vazby na Al-Kajdu - tak tomu také nikdy nebylo. Ničemu, co vláda říká, nevěřím. Žádné nové daně, žádný sex s Monikou Lewinskou, Saddám a Al-Kajda. Je to jedna lež za druhou. Co bude spouštěčem? Nevím. Nejpravděpodobněji půjde o válku v Íránu.

Proč?

Proč Spojené státy stále prosazují sankce proti Íránu? Čím se Írán tak moc provinil vůči mezinárodnímu společenství? Jen se podívejte, co dělá takový Izrael! Co dělají Spojené státy! Co jiného Írán udělal, než že donutil šáha, aby opustil úřad, který pro něj ukradli v roce 1953 USA a Velká Británie, když svrhly demokraticky zvolenou Mosaddekovu vládu? Co tedy Írán provedl? Všechno je to jenom o ropě! Myslíte, že by Spojené státy teď byly v Iráku, kdyby jeho hlavním vývozním artiklem byla brokolice a kdyby neseděl na druhých největších zásobách ropy na světě?! Takže spouštěčem bude pravděpodobně Írán, Blízký východ a nějaký teroristický útok proti Spojeným státům.

Začne válka ještě za Obamova úřadování v Bílém domě?

To je obtížné říci. On ale určitě dělá všechno možné, aby se tak stalo - vysílá třeba do Afghánistánu další vojáky, 38tisíc mužů. Spojené státy totiž momentálně ztrácejí ve dvou zásadních válkách - v Iráku i v Afghánistánu. Předpovídali jsme, že ty války prohrají, už hned jak začaly. Můžete si to ověřit - je to vytištěno černé na bílém. Američani jsou váleční looseři. Poslední válka, kterou vyhráli, byla druhá světová. Nedokážou skoncovat s pár bosými chlapíky někde v Kandaháru. Dochází to už sakra někomu?!

Jaký je v tomto ohledu rozdíl mezi Bushem a Obamou?

Vůbec žádný. Obama je celý Bush. Fakta jsou zřejmá: Obama může klidně zatknout cizince, jako jste vy, poslat vás do vazby v cizí zemi, nařknout vás, že jste terorista, uvěznit a mučit! A vám se nedostane žádného práva habeas corpus! Já můžu být uvězněn jako americký občan po nařčení z terorismu. A nikdy se mi také nedostane žádného práva habeas corpus! Nemám právo na právníka. Administrativa také může odposlouchávat kohokoli a kdekoli. Tak takhle to vypadá za Obamy!

Bude Obama prezidentem i ve druhém funkčním období?

Republikáni nemají nikoho, koho by proti němu postavili. Postaví snad Johna McCaina? (ironicky) Nebo Sarah Palinovou? Vždyť je to postavička z comicsu. Všichni jsou jak z comicsu. Politika je showbusiness pro ošklivé lidi. Doslova.

To nejsou muži, to jsou zbabělci

Po vašem líčení se situace zdá takřka bezvýchodná.

Věřím v systémy, jakým je třeba ten švýcarský - v přímou demokracii. Jenže tady jsou politici arogantní. A je to proto, jak je k nim přistupováno - jako ke šlechtě, se všemi těmi červenými koberci. Samozřejmě, že si pak domýšlí, že jsou lepší než ostatní. Mimochodem, sledoval jsem je po 11. září. Zamrzli. I Bush zamrzl. Znáte ten obrázek, jak něco předčítá dětem v mateřské školce, řeknou mu, co se stalo, a v tom zamrzne? To nejsou muži, to jsou zbabělci. Přizdisráči. A tyhle lidé vedou ty války. Sami nikdy pořádně nebojovali. Ať si sbalí svá fidlátka a vyrazí na frontu! A za své peníze, ne za moje! Jediný způsob, jak může Amerika získat zpět ztracenou rovnováhu, je vrátit se k základním principům, na nichž byla vystavěna. A byla založena s tím, že se nebude účastnit zahraničních výbojů. A celé devatenácté století byly volby vždy bojem proti zájmům velkých bank. Prezidenti jako Andrew Jackson těmhle zájmům ještě vzdorovali.

A o kterém z prezidentů z posledních dekád máte valné mínění? O Reaganovi?

Poslední prezident, jejž si celkem ještě vážím, je Eisenhower. Dokázal zabránit, aby se národ dostal do tenat vojensko-průmyslového komplexu. Neprodal svoji zemi. Nevážil další válku po té korejské. A Reagan? Zbankrotoval zemi. Byl však alespoň tak chytrý, aby nezabředl do zahraničních bojů. Když byli v roce 1983 zabiti příslušníci amerického námořnictva v Libanonu, raději se stáhl.

Zmínil jste banky a jejich zájmy v politice. Jaký vliv dle vás v současnosti mají velké banky typu Goldman Sachs či JP Morgan?

Je to celé jeden velký gang Wall Streetu. Wall Street vydírá Washington. Dejte si dohromady jejich tváře, jejich jména, odkud pochází. Henry Paulson, Bushův ministr financí - někdejší šéf Goldman Sachs. Robert Rubin, Clintonův ministr financí, muž, který dereguloval bankovní sektor - předtím působil jako jeden z předsedů Goldman Sachs. Šéf zaměstnanců ministerstva financí nyní za ministra Geithnera je rovněž bývalým zaměstnancem Goldman Sachs.

Třeba v Goldman Sachs opravdu pracují nejlepší. Ti pak míří i do vlády.

Podívejte se, mám italské předky. Všechno, co jsem vždy slýchal jako malý kluk, byly příběhy o mafii. Samá mafie, mafie, mafie! Už jsem nikdy nechtěl slyšet další mafiánskou story. Pokud jsou to jména jako Celente, Caruso, Mondavi, Puccini, Rossini, Bellini - označují to za mafii. Ale nemůžete přece označit za mafii ten spolek chlapců v drahých oblecích, absolventy Harvardu, Princetonu, Yale. Ne, to jsou vždycky experti na svém místě - úžasní. Nikdy je neoznačí za gaunery, cvoky! Za ty, co rozkrádají Ameriku! Nikdy. Jsou nedotknutelní. Jak říkám, Harvard-Princeton-Yale, kulky-bomby-banky. To je, co ničí Ameriku. A je mi z toho nanic! Co to znamená, že je banka příliš velká na to, aby mohla padnout? V kapitalismu, když jste neúspěšní, odejdete prostě z byznysu - tak to má být. Výjimkou jsou tihle velcí hoši. Ti padnout nemůžou! Pouze šest bank tak nyní kontroluje 64 procent veškerého majetku tohoto národa. Jen tři banky zodpovídají za celkem dvě třetiny všech transakcí uskutečněných s kreditkami. Lichvářskými kreditkami.

Co Federální rezervní systém, americká obdoba centrální banky?

Ten je těm bankami vlastněn. Federální rezervní systém je prostě asi na tolik federální jako Federal Express. Není ani kvazi-vládní, a vůbec ne vládní. To je fakt. Je to proti ústavě: článek jedna, sekce A, věta pátá - tam se jasně praví, že pouze Kongres je oprávněn regulovat nabídku peněz. Stalo se to v předvečer svátku vánočního roku 1913. Umíte se představit, že Washington byl jako po vymření. Ten den byl hrstkou zákonodárců přijat zákon o Federálním rezervním systému. Podívejte se na pád hodnoty dolaru od té doby - od té doby jsou lidi uvrhováni v závratné míře do zadlužení. Dolar je dnes, co byly tehdy tři centy. Když dnes chcete v USA na studia, musíte si vzít půjčku - třeba 25 tisíc dolarů za rok. Celý národ posluhuje dluhu. Všichni pracují na banky. To je Federální rezerva!

Válka, to znamená zbrojení. Doporučujete nyní investovat do společností, které se nějakým způsobem podílejí na dodávkách vojenských zařízení či třeba obranných systémů?

To bych nikdy nedoporučil, pro mě je to amorální.

A čistě z ekonomického hlediska?

Ano, lidem, kteří se nestarají o to, jak vydělávají své peníze, těm bych to doporučil. Samozřejmě. Harvard-Princeton-Yale, kulky-bomby-banky, nezapomeňte.

K devalvaci dojde tak jako tak

S příchodem války dle vás dojde k oficiální devalvaci dolaru...

K oficiální devalvaci dojde tak jako tak.

I bez války?

Ano, protože dojde k finančnímu kolapsu. Už se to děje.

Kdy přesně nastane devalvace?

Ještě před rokem 2011. Abych byl přesný, do roku 2011 nepřijde nutně devalvace, ale přijde krize, která nenechá nikoho na pochybách, že míříme do největší deprese.

Nyní se však zdá, že ekonomiky po celém světě oživují. Některé rychleji, jiné pomaleji.

Podívejte se na data z USA - mluví sama za sebe. Rekordní množství konfiskací domů během prvních tří měsíců roku 2010. Ceny domů jsou letos o třicet procent níže ve srovnání s cenami v roce 2006. Počet konfiskací letos v prvním čtvrtletí stoupl meziročně o 35 procent. Počet domácností, jimž je bankou zabavována nemovitost, vzrostl v tom samém období o šestnáct procent meziročně a o sedm procent mezičtvrtletně - oproti posledním třem měsícům roku 2009. Počet nákupů nových domů klesl v květnu o 33 procent na dějinné minimum. Delikvence na hypotékách vzrostly v prvním čtvrtletí roku 2010, údajně roku oživení, na 9,4 procenta - z loňských 8,2, a to byl údajně rok velké recese. A tak dále a tak dále. Prostě žádné oživení se nekoná. Data na ně neukazují. A ta o nezaměstnanosti už vůbec ne.

Do čeho nyní doporučujete investovat?

Mám rád zlato. Dal jsem ale nyní peníze zpět do svého byznysu. Investoval jsem do sebe. Ale jinak je moji strategií investovat do zlata, kanadského dolaru a švýcarského franku.

Kdo sází peníze na Číňany, sází na loosery

Říkáte, že dvacáté století bylo stoletím Ameriky. A co 21. století? Bude to čínské storočí?

Ne, nebude. Kdo sází své peníze na Číňany, sází na loosery. Nezvládnou to. Nejvíce se obávám toho, že s tím, jak upadnou Spojené státy, vznikne vakuum - nebude žádná skutečná mocnost. Nezapomeňme, že americká ekonomika je mnohem větší než kterákoli jiná. Až se zhroutí, nastane období temna podobně jako po pádu Říma.

Opravdu? Přece jenom, žijeme ve věku globalizace, všeobecné propojenosti. Oproti středověku je to dosti odlišná doba - z jednoho konce světa na druhý se dostanete za den...

...je to jiné, vždycky je vše jiné. Ale do období temna lze doletět i letadlem...

...díky internetu je obtížnější cenzura.

To platí jen do jisté míry. Většina lidí stejně věří tomu, co je jim nabulíkováno. Potřebujeme renesanci. Bez renesance vyhlížím jen ruiny. Jste z Prahy, města umění, ale dívejte na Ameriku. Kdo ji změnil v zemi všech těch nechutných obchodních center, dálnic? Potřebujeme renesanci, návrat ke kráse a kultuře. To je vyšší smysl života. Bez toho... ano, internet, dochází jeho prostřednictvím i k revolucím. Než jej ovšem vláda ukradne. V USA se tak již děje.

Myslíte regulaci webu? V Evropě se proslýchá o celosvětových zákonech ACTA, které mají obsahovat legislativu regulující internet. Mluví se přitom o hrozbě kyberterorismu, dětské pornografii...

...já vím, to je pořád dokola o dětském pornu. Miluji tyhle politiky. Kdo to prosazuje? Snad bývalý guvernér New Yorku, Elliot Spitzer, který prosadil zákon, dle něhož mohou být uvězněni muži, jež využívají služeb prostitutek, přičemž byl sám s nevěstkou načapán. Ale ne, možná ty zákony navrhují všichni ti katoličtí pedofilní kněží - ti z Německa, Belgie, Irska i odjinud. A nenavrhuje je také John Edwards, muž, jenž chtěl být prezidentem USA, velký moralista, který měl aféru s jednou ze svých asistentek a nyní s ní má nemanželské dítě. Tyhle lidi mluví o dětské pornografii?! Vždycky ji užívají jako záminku. Jak říkám, jsou to sociopati. Nazývejme věci pravými jmény. Faktem ovšem je, že vláda se nejvíc děsí toho, že se lidé dovtípí, co se ve skutečnosti všechno děje, oč opravdu jde. A že budou lidé informovaní a znalí. Z toho mají vlády největší strach. Pak totiž lidé nemůžou být kontrolováni. Všechny ty lži snadno prohlédnou.

Skutečnost dle vás pomáhají zakrývat i velká, mainstreamová média jako televize CNN či list New York Times. Kritizujete je, ale přesto v rámci reklamy na svém webu anoncujete, že jste jejich častým hostem, že jste byl v show Oprah Winfreyové a tak dále. To mi přijde zvláštní.  

Neřekl bych, že jsem až tak častým hostem. Říkám si totiž, co chci. New York Times mi nedaly významnější prostor od roku 2000. Jsou arogantní. Vždy omílají, že to a to nikdo nepředpověděl, že to nikdo neočekával, a přitom to není pravda. Jsem jediný, kdo předpověděl krach roku 1987 - už v lednu toho roku. Jako jediný jsem předpověděl paniku roku 2008 - už v roce 2007, je to černé na bílém. Jsem jediný, kdo v USA Today, 14. prosince 2000, předpověděl, co nás čeká v roce 2001.

Samozřejmě, že jsem cenzurován

Máte pocit, že jste nyní cenzurován.

Samozřejmě. Nechtějí, abych byl v médiích. Nemají mě rádi. Nejsem jedním z těch hochů. Nejsem z klubu. Vyrostl jsem v Bronxu. Býval jsem asistentem tajemníka senátu státu New York. Dělal jsem politické kampaně, studoval jsem je. Byla to nejhorší práce, kterou jsem kdy měl. Jednou takhle jdu na schůzku s asistentem senátora, mladý kluk kolem pětadvaceti. Přišel senátor, ten hoch kolem něj začal tancovat jako psíček. Když si senátor chtěl sednout, patolízalsky mu přisunul židli. Zeptal jsem se ho, proč to dělá, zda si senátor neumí sednout sám. Jsou to všechno řiťolezci! A média jsou stejná. Byl to New York Times, který vzal Američany do válek - s Irákem i Afghánistánem.

Dobře. V médiích se ale ukazujete. I když patrně ne ve všech. Pozorujete nějaký sestupný trend v počtu pozvánek do vysílání?

Jednoznačně. Teď jsem zván mnohem méně. Vystoupil jsem totiž proti válce - říkal jsem, že Spojené státy válku prohrají. Psal jsem o tom Trends Journal i jinam. Ocitl jsem se na černé listině. Takhle vám to ale neřeknou, jen vás už prostě více nezvou.

A co počet odběratelů vašeho magazínu. Roste?

Ano. Náš byznys na tom nikdy nebyl lépe. My vlastně ani média nepotřebujeme.

Ale určitě byste nepohrdl, být na CNN. Pak byste měl mnohem více diváků. Mohl byste oslovit více řadových Američanů - lidí, co si vás třeba sami nenajdou.

Jsem ale nevhodný pro zadavatele reklamy. Jsem špatný pro byznys.

Protože jste pesimistický?

Nikoli. Pesimismus je druh emoce, já hledím na fakta. Není to o tom být pesimistou či optimistou, je to o tom, jaké to skutečně je. Když někdo umírá, umírá. Když někdo lže, tak lže. Vidím, že ekonomika umírá. Oni ale jsou jako malé děti - a mohl byste nám teď říct něco optimistického? Nemůžu říct nic optimistického. Chci vidět méně vládního utrácení, nižší daně - ale ne pro bohaté. Chci vidět vysoké daně pro miliardáře. Středním vrstvám by se měly snížit.

Jste tedy obhájcem progresivního zdanění?

Jednoznačně.

A co teorie, že bohatí jsou bohatí, protože tvrdě pracují, protože riskují, protože inovují?

Ne. Harvard-Princeton-Yale, kulky-bomby-banky, v tom to je. Je to o bratrstvech, co se rodí už na těch univerzitách. Dívejte, kde se vydělává nejvíce peněz? Ve finančnictví. Co reálného ale finančníci vyrábí? Co montují? Co staví? Co užitečného vynalézají? Čím obohacují společnost?

Rozhovor vedl Lukáš Kovanda, Kingston, NY, USA.

Video: Kterak Celente předpověděl finanční krizi v prosinci 2007

Zdroj: http://www.trendsresearch.com/index.htm

Gerald Celente (63)

„Není lepšího trendového prognostika, než je Gerald Celente. On ví, o čem mluví," vysekla televize CNBC poklonu rodákovi z newyorského Bronxu. Podle amerického tisku Celente precizně předpověděl burzovní krach roku 1987, rozpad Sovětského svazu, asijskou měnovou krizi sklonku devadesátých let i aktuální finanční krizi. Ve své show jej hostila Oprah Winfreyová. Svoji kariéru zahájil v sedmdesátých letech, kdy řídil politické kampaně komunálních politiků. V letech 1973 až 1979 pendloval mezi Chicagem a Washingtonem coby specialista pro vládní záležitosti - dobře tedy poznal americký politický život „zevnitř". V roce 1980, znechucen politickou scénou, zakládá Trends Research Institute, organizaci, jež dodnes působí ve sféře trendových prognóz. Celente vydává čtvrtletník Trends Journal, v němž nešetří kritikou zejména amerického establishmentu. Kanceláře institutu, které mají doslova podobu barové tančírny třicátých let, jsou situovány v Kingstonu, malebném městečku za New Yorkem. Celente, jehož předci pocházeli z Itálie, miluje dobré jídlo a pití, rád zahradničí. Je bezdětný.