Atentát v Norsku a bombardování civilistů v Libyi

Na celém světě odsoudily hlavy států a vlád toto krveprolití co nejostřejším možným způsobem. Země, které jsou součástí NATO nebyly výjimkou. Podobný čin je zcela nepřípustný. Pachatel tohoto činu musí být souzen a odsouzen.

Přesto, ve stejném okamžiku pokračovaly země NATO v bombardování civilních cílů v Libyi. Před vice než týdnem to byla nemocnice a škola. Před několika dny bylo zničeno Národní centrum pro komunikaci v Tripolisu. Během tohoto druhého útoku byly zabity tři osoby a patnáct dalších bylo zraněno.

Motivem bylo zabránit libyjskému vůdci Kaddáfímu, aby se obrátil na svůj lid. Nedávno se sešlo více než 1,5 milionu občanů Libye, země, která má celkově 6 milionů obyvatel, na manifestaci, jejímž účelem bylo Kaddáfího podpořit.

Další takováto obrovská manifestace se nyní připravuje. Zodpovědní činitelé NATO, kteří prostřednictvím všech svých mluvčí tvrdí, že Kaddáfí je osamocen a lidé ho už nechtějí by se měli stydět. Tedy země, které o sobě prohlašují, že jsou apoštoly svobody slova zničily infrastrukturu a komunikace, které Kaddáfímu, mimo jiné umožňovaly, aby hovořil ke svému lidu.

Od začátku intervence NATO v Libyi zemřelo již 1118 osob a tisíce dalších bylo zraněno. Všechno to jsou oběti vice než 6086 útoků prostřednictvím bomb a řízených střel. Celkem proběhlo vice než 16000 vzdušných operací NATO. Také tyto útoky odpovídaly na ideologický a politický imperativ: znovudobytí zón vlivu na Středním východě a v Africe a přivlastnění si bohatství těchto zemí.

Řekněte mi jaký je rozdíl mezi piloty F-16 nebo těmi, kteří shazují bomby a posílají řízené střely na civilní cíle v Libyi a vrahem, který zabíjel civilisty v Norsku? Když jsme sledovali záběry z místa kde zemřelo 76 lidí a záběry rozvalin budovy, jež byla napůl zničena náložemi s dynamitem, svět byl po právu šokován. Ale pokud letadla NATO a žoldáci, kteří slouží v jejích jednotkách zničí infrastrukturu celé jedné země, pokud vraždí civilisty a způsobí zranění tisícům dalších, je úplné ticho. Mrtví, bombardování, destrukce infrastruktury včetně zásobovacích skladů, na nichž závisí zásobování obyvatelstva potravinami, to vše se stalo zcela normálním. Jsou to, říkají nám, humanitární akce. Zejména si nesmíme myslet, že se jedná o válku. Prezident Obama toto potvrdil v americkém kongresu, když prohlásil, že to co se odehrává v Libyi není válka. Z jakého důvodu nejsme s to vnímat krveprolití v Libyi se stejným zděšením jaké pociťujeme spolu s našimi elitami pokud se jedná o masakr v Oslu? Ovlivňují snad naše city, spíše než spáchané zločiny, politické zájmy, jež za těmito zločiny bývají ukryté? Postihla nás v tomto ohledu amnézie již natolik, že nevnímáme naše vlastní zločiny? Tyto závažné otázky jsou adresované těm, kteří roní slzy nad určitými hrůznými činy a jiné se jich vůbec nedotknou.

Úloha sdělovacích prostředků je v tomto ohledu stále důležitější. Jsou to média, která poukazují na hrůzy způsobené jedněmi a zamlčují hrůzy způsobené těmi druhými. Jsou to opět média, která přehánějí zločiny jedněch a krveprolití, jež byla způsobena těmi druhými ukazují v lepším světle. Smrt, která byla způsobena nepřáteli nazývají zločiny proti lidskosti a smrt, kterou způsobili spojenci označují jako humanitární činy.