Čína snížila hodnocení amerických státních dluhopisů na A+, poslouchá někdo?

Avšak nejdůležitějším hlasem v debatě o úvěrové způsobilosti zadlužení Ameriky nejsou pokřivené názory amerických ratingových agentur, ale spíše názor ratingové agentury Číny – Dagong Global Credit Rating, která snížila minulý týden rating amerického státního dluhu z A+ na A. „Rozhodnutí USA zvýšit úvěrový strop nezmění fakt, že nárůst jejich dluhů předčil jejich ekonomický růst a fiskální příjmy. To může dále nahlodat schopnost země splácet dluhy v příštích letech“ – uvedla Dagong Global. Rovněž vydala negativní výhled. „Zvýšení stropu pro americký dluh pomohlo dočasně se vyhnout nesplacení, ale nijak nezlepšilo americkou solventnost, a rostoucí dluhové zatížení vlády zhorší suverénní dluhovou krizi USA.“

Peking si zasloužil právo kritizovat závislost americké vlády na dluhu proto, že je největším zahraničním držitelem amerických státních dluhopisů a je mnohem lepší v řízení státních financí. Čína dosáhla v první polovině roku fiskální přebytek 1,25 bilionu juanů (193 mld dolarů), když pevný ekonomický růst zvýšil příjmy vlády, uvedlo 14. července ministerstvo financí. Rozpočtový přebytek, rovnající se 6,1% GDP Číny od ledna do června, značně převyšuje cíl Pekingu mít celoroční fiskální deficit ve výši 2% GDP.

Po většinu minulého desetiletí byl Peking loajálním věřitelem amerického ministerstva financí a recykloval více než 2 biliony dolarů svých zahraničních rezerv v dolarech denominovaných dluhopisech, čímž pomáhal udržet americké úrokové sazby uměle nízkými. Americké státní dluhopisy představují z velké části jedinou dostatečně velkou destinaci, kam umístit obrovské čínské rezervy, a která může absorbovat obchodování se státními dluhopisy v desítkách miliard dolarů, aniž by se příliš pohnuly ceny. Nicméně v rámci šokujícího vývoje se náhle Peking rozhodl začít jednat s americkým ministerstvem financí tvrdě a otevřeně vyzývá Washington, aby „léčil svoji závislost na dluhu a naučil se žít v rámci svých prostředků“ dříve, než obnoví americkému ministerstvu financí půjčky.

V komentáři zveřejněném China News Agency večer 7. srpna technokrati v politbyru odpálili ekvivalent jaderné bomby, která zažehla celosvětový pád globálních akciových trhů a poslala zlato nad 1,700 dolarů za unci. „Čína, největší věřitel jediné světové super velmoci, má veškeré právo požadovat, aby se USA vypořádaly se svými strukturálními dluhovými problémy a zajistily bezpečnost dolarových aktiv Číny. Pokud nebudou provedeny výrazné škrty v obrovských vojenských výdajích USA a zduřelých sociálních programech, bude poslední snížení ratingu pouhou předehrou k více devastujícím snižováním úvěrového ratingu, což dále rozvíří globální finanční trhy,“ uvádí se tam.

Tato zpráva následovala po dalším úvodníku zveřejněném China News Agency 6. srpna. „Dagong Global snížila rating amerických státních dluhopisů vloni, avšak tento její krok se tehdy setkal s arogancí a cynismem některých západních komentátorů,“ uvádí se v sobotním úvodníku China News Agency. „Nyní S&P dokázala, že to, co její čínský protějšek udělal, je pouze řečením hořké pravdy globálním investorům.“

8. srpna šokoval Peking trhy opět, ostrým komentářem přineseným zpravodajskou agenturou Xinhua. „Čína má veškeré právo požadovat po USA, aby se zabývaly svými problémy strukturálních dluhů a ochránily dolarová aktiva Číny. Washington musí souhlasit s bolestivým faktem, že staré dobré časy, kdy si mohl cestu z vlastního bordelu zajistit půjčkami, jsou konečně pryč. Aby vyléčily svoji závislost na dluhu, musí USA obnovit princip zdravého rozumu, že nikdo by si neměl žít nad poměry,“ uvedla Xinhua.

Obavy, že se Peking připravuje na konfrontaci s Washingtonem, způsobily 8. srpna masové prodeje na asijských akciových trzích a poslaly cenu zlata nad 1,700 dolarů za unci, poprvé v historii. Bývalý vrcholový představitel Národního lidového kongresu, Cheng Siwei, v rozhovoru řekl, že Peking by měl použít budoucí cizoměnové rezervy na nákup dluhopisů jiných zemí, namísto nákupu amerických státních dluhopisů. „Podle mého názoru je ohledně amerických státních dluhopisů nejlepší strategií nekupovat, neprodávat. Myslím, že by to mohla být nejlepší strategie,“ řekl Cheng.

Ratingová agentura S&P byla v médiích napadena šéfem amerického ministerstva financí a několika manažery investičních fondů, kteří byli načapáni se staženými kalhotami a měli v držení velké pozice na akciovém trhu. Když nastoupila panika prodejů, Dow Jones se 8. srpna propadl o 634 bodů, což byl šestý největší bodový propad v historii. Následovalo to po osmém nejhorším denním poklesu Dow 4. srpna. Akcie 500 S&P ztratily 15% své hodnoty za pouhého dva a půl týdne, zatímco index Russell 2000 spadl do medvědího trhu a poklesl ze svého maxima 29. dubna o 25%. Obviňujícím prstem za poprask na trhu by se mělo ukázat na křivácké politiky ve Washingtonu, kteří pohřbili Ameriku hluboko do dluhu. Nikdo by neměl být překvapen, že americký věřitel č. 1 – Peking – vyhrožuje, že odstřihne úvěrové linky.

U amerického akciového trhu zde byly dříve varovné signály ukazující na velké problémy, které však byly obchodníky s teplou vodou z Wall Street ignorovány, a nadále nabádají k investování do akciového trhu. Nicméně v rozporu s býčími očekáváními začala americká výrobní aktivita v květnu prudce klesat. Býci akciového trhu řekli, že je tento pokles dočasný – souvisí s japonskou tsunami. V posledním týdnu června došlo k explozivnímu růstu akciového trhu, kdy býčí obchodníci byli intoxikovaní pod vlivem QE. Avšak poslední vzedmutí bylo býčí pastí – dokončením klasického vrcholícího vzoru „hlava a ramena“. Jakmile 500 Industrials S&P zkolaboval pod „obojkem“, nastala prodejní panika.

Býci akciového trhu jsou silně závislí na halucinogenní droze Fedu QE, a brzy poté, co Fed přestal 1. července vstřikovat heroin, začaly se projevovat závažné symptomy odebrání drogy. Bezpochyby oligarchové Wall Street a jejich klienti – 10% nejbohatších Američanů, kteří vlastní 80% amerického akciového trhu, budou vyzývat „bublinového“ Bernanke, aby provedl neslavně známou „Bernankeho vsádku“ – tedy zaplavení systému další přílivovou vlnou levných peněz, aby se nouzově vyplatili spekulanti, když jim jejich riskantní sázky zhořknou.

QE není nic jiného, že „smlouva s ďáblem“. Problémem je, že nízké úvěrové náklady vytváří také úrodnou půdu pro bubliny, které nakonec prasknou. Spekulanti si půjčují levně a umísťují na akciovém trhu vyšší sázky. „Snaha pomoct ekonomice vytváří další, nebezpečnější bublinu,“ varoval Jeremy Grantham, hlavní investiční stratég Grantham Mayo Van Otterloo, 27. října 2010. „Zdá se být jistým, že Fed si je vědom, že nízké sazby a morální hazard vede k vyšším cenám aktiv a zvýšené spekulaci, a že vyšší ceny aktiv mají prospěšný krátkodobý účinek na ekonomiku, především prostřednictvím efektu bohatství. Je také pravděpodobné, že Fed ví, že ostatní přímé účinky monetární politiky na ekonomiku jsou zanedbatelné,“ řekl.

„V téměř každém ohledu lpění na politice nízkých sazeb, použití kvantitativního uvolňování, vědomá stimulace cen aktiv, ignorování následků prasknutí bublin a naprosté odmítání poučit se ze zkušeností způsobilo, že politika Fedu měla z velké části čisté negativní důsledky pro vytváření zdravé stabilní ekonomiky se silnou zaměstnaností,“ napsal Grantham ve zprávě s názvem „Noc života ve Fedu“.

Politika Fedu měla za následek „mimořádnou destruktivnost a ruinující náklady. Nutil bych Fed, aby se zapřísáhl, že nebude manipulovat ceny aktiv prostřednictvím uměle nízkých sazeb a asymetrických slibů o pomoci v těžkých časech“ – vsádku Greenspana/Bernankeho. „Byl by to lepší, jednodušší a méně nebezpečný svět, ačkoliv pro nás, studenty bublin, mnohem méně vzrušující,“ dodal Grantham. Skutečně, v posledním desetiletí byla stimulace americké ekonomiky založena na nafukování jedné bubliny za druhou. Jakmile Fed přestal 1. července s denními injekcemi v rámci QE, začala bublina QE-2 na Wall Street okázale praskat a vedla ke ztrátě papírového bohatství ve výši 3,8 bilionů dolarů na celém světě.

Uběhlo pouhých pět týdnů od okamžiku, kdy Fed dokončil svůj 600 miliardový plán QE-2, a již nervózní manažeři investičních fondů z Wall Street volají o pomoc. Nicméně 7. srpna čínský ministr zahraničí Yang Jiechi varoval amerického prezidenta Obamu, že Fedu nesmí být umožněno začít s dalším kolem tištění peněz, které by zlikvidovalo hodnotu amerického dolaru. „Doufáme také, že Spojené státy mohou přijmout opatření, aby zajistily bezpečnost aktiv v USA držených jinými zeměmi. Ekonomický trend v USA má výrazný dopad na globální ekonomiku. Stabilní hodnota amerického dolaru, jako hlavní globální rezervní měny, je pro globální ekonomiku a stav financí velmi významná,“ řekl.

Věří se, že přes 60% čínských cizoměnových rezerv je v dolarových aktivech. Mimo státních dluhopisů drží Čína stovky miliard v hypotékami krytých cenných papírech, vydaných Freddie Mac a Fannie Mae, a v korporátních akciích a dluhopisech. Dolarová aktiva držená Čínou mají nyní činit 2 biliony dolarů. Odhaduje se, že v prvních čtyřech měsících 2011 Čína investovala tři čtvrtiny svých cizoměnových přebytků do nedolarových aktiv. V důsledku toho je Čína zranitelná destrukcí dolaru, ale také evropskou dluhovou krizí, která ohrožuje existenci eura jako jednotné měny.

People’s Bank of China (PBC) stále nebyla schopna dostat inflační spirálu v zemi pod kontrolu. Bylo oznámeno, že index spotřebitelských cen byl v červenci o 6,5% výše než před rokem, což je nejrychlejší nárůst za tři roky. Peking připravuje půdu pro další zvýšení sazeb o čtvrt procenta v příštích týdnech tím, že směruje výnos 1letých čínských pokladničních poukázek na 3,80%. Další kolo QE-3 v USA by donutilo Peking vytisknout obrovské množství juanů, aby zabránil kolapsu amerického dolaru, což by nadále urychlilo inflaci v čínské ekonomice. V takovém případě by PBC byla nucena zvýšit krátkodobé úrokové sazby mnohem agresivněji – tudíž riskovat možnost svržení světové ekonomické lokomotivy do „tvrdého přistání“. Již existují signály, že obrovský výrobní sektor Číny zpomaluje a hlavní akcie v Šanghaji přepadly do medvědího tržního teritoria.

Japonsko je druhým největším věřitelem amerického ministerstva financí a Tokio se silně staví proti další kletbě QE, protože jeho rozviklaná ekonomika by byla dalším oslabením amerického dolaru vůči jenu rozdrcena. Minulý týden spadl americký dolar až na 76,50 jenů, když se spread mezi americkými státními dluhopisy a japonskými 2letými dluhopisy zúžil na rekordní minimum pouhých několika bazických bodů. Výnosový spread se také zužoval, když Fed vyloučil jakékoliv zvýšení úrokových sazeb federálních financí do doby, kam oko dohlédne.

Slabší dolar uštědřuje drtící ránu ziskům japonských nadnárodních skupin kótovaných na tokijské burze. Index Nikkei-225 tento týden krátce spadl pod hranici 9,000 – což ohrozilo kapitálovou přiměřenost největších japonských bank. Aby zastavilo pád amerického dolaru do zapomnění, zahájilo Tokio největší denní tržní intervenci u jediné měny a japonští finanční magnáti nalili na měnové trhy asi 4,66 bilionů jenů, výměnou za 59,4 miliard dolarů. Široce se věří, že Tokio recyklovalo americké dolary, které získalo prostřednictvím cizoměnových intervencí, do amerických státních dluhopisů, a tím pomohlo zmírnit pád, pokud se Peking rozhodne odstřihnout USA od dalších úvěrů.

„Důvěrou v americké státní dluhopisy nebylo otřeseno. Zůstávají atraktivní investicí,“ řekl 7. srpna japonský šéf financí Yoshihiko. Japonsko drželo od května v amerických státních dluhopisech 912 miliard dolarů, a toto číslo by mohlo výrazně přesáhnout 1 bilion, pokud Tokio zrychlí své intervenční operace na obranu sužovaného dolaru. Přesto však bylo Tokio 8. srpna otřeseno, když Moody’s Investors Service náhle varovala, že jeho snaha oslabit jen by mohla mít za následek snížení jeho státního ratingu AA-.

Přesto by mohlo být Tokio na pokraji masivních prodejů jenu, které by mohly konkurovat jeho historickým intervenčním operacím v r. 2003 a 1. čtvrtletí r. 2004, kdy japonští finanční magnáti nalili na trh 35 bilionů jenů. Tokio by mohlo ukončit monetizaci obrovského balíku amerických státních dluhopisů. Přesto by snaha zvrátit padající trend dolaru mohla pravděpodobně selhat, když nyní Bernankeho Fed přislíbil, že nebude v příštích dvou letech zvyšovat sazbu federálních fondů.

ECB začala s QE, tištěním euro pro nouzová vyplácení – zlato se 10. srpna vyšplhalo ve Frankfurtu na historické maximum 1,250 euro za unci, po zprávách, že Evropská centrální banka (ECB) konečně překročila Rubikon do halucinogenního světa QE. ECB souhlasila s tištěním peněz, aby monetizovala dluh Itálie a Španělska, a kolují zvěsti, že objem operace tištění peněz ECB by mohl dosáhnout v příštích měsících 100 miliard euro. „Jsme na sekundárním trhu. Neřeknu vám, co kupujeme nebo objemy, ale objemy jsou samozřejmě známy a v tomto smyslu jsme zcela transparentní,“ řekl šéf ECB Jean „Úskočný“ Trichet 9. srpna.

Právě v tuto chvíli jsou evropský bankovní systém a dluhopisové trhy zemí eurozóny zapojeny na systémy umělé podpory života, zřízené ECB a zaražené daňovými poplatníky Francie, Německa a Holandska. 7. srpna, jen pár hodin před otevřením asijských akciových trhů, se ECB pokusila odvrátit kolaps akciového trhu tím, že uvedla, že „bude intervenovat velmi výrazně a vytrvale“, aby zastavila nákazu finančního trhu. ECB vstoupila na trh 8. srpna, aby nakoupila italské a španělské dluhopisy, a byla schopna srazit výnos italských 10letých dluhopisů o 1% na zhruba 5,20%.

Rozhodnutí německé kancléřky Angela Merkel umožnit záchrannému fondu pro nouzové vyplácení eurozóny nakoupit dluhopisy Řecka, Irska, Itálie, Španělska a Portugalska na volném trhu se setkává s odporem německých daňových poplatníků, kteří jsou nuceni dotovat dluhy ostatních. Více znepokojující je, že nákupy italského a španělského dluhu ECB jsou posledním krokem v rámci nebezpečného posunu k dezintegraci eura, a představují riziko poškození důvěryhodnosti ECB v boji s inflací. Nouzové balíčky pro Řecko, Irsko a Portugalsko schvaluje pouze 42% konzervativní vládnoucí strany Merkel, takže neexistuje žádná záruka, že fond pro nouzové vyplácení eurozóny bude v říjnu navýšen, aby pokryl dluhy Itálie a Španělska. Jestřábi z Bundesbanky by nikdy nesouhlasili se vstupem do eura, pokud by věděli o tom, co se děje nyní.

Cyklický vrchol u německého DAX? Ačkoliv nákupy ECB vyvolaly prudký nárůst u italských a španělských dluhopisů, nemohly zabránit tomu, aby slovutný německý index DAX poklesl do medvědího teritoria. 9. srpna spadl německý DAX na denní minimum 5,425 – kdy od vrcholu 4. července klesl až o 28%. Nervózní šokovaní investoři hledali bezpečí u německých státních dluhopisů. Zatímco akcioví investoři do nadnárodních firem německého DAX začali opět trpět ztrátami, investoři do zlata vydělávají nad rámec svých nejdivočejších představ.

Akciový trh v Řecku, Irsku a Portugalsku již spadl pod svá minima z března 2009, pod tlakem destruktivně vysokých dluhopisových výnosů ve svých zemích, nicméně německý DAX byl schopen proplout krizí relativně bez újmy, když jeho nadnárodní firmy vykazovaly vynikající exporty a zisky a míra německé nezaměstnanosti poklesla na svoji nejnižší úroveň od r. 1992. Nicméně za poklesu indexu DAX je to signálem, že obchodníci se začínají obávat, že zpomalující se ekonomika v Itálii, Španělsku, Francii, Číně a USA by mohla oslabit poptávku po německých vývozech. V červnu poklesl německý vývoz o 1,1% na 88,3 miliard euro, či byl o 3,1% výše než před rokem, což je nejmenší meziroční nárůst za 16 měsíců.

Pro investory do německého DAX – nejlépe si vedoucího akciového trhu eurozóny – to byla dekáda ztraceného růstu, uzamčeného v mezích sekulárního medvědího trhu, a divokého víření, které nevedlo nikam. Nicméně měřeno oproti ceně zlata je DAX stále v sevření medvědího grizzlího trhu. Dnes může 1 akcie z DAX vynést 5 uncí zlata, v porovnání s 26 uncemi před jedenácti lety, a žádné dno není v dohledu. A co je pro býky DAX ještě horší, je, že cyklický býčí nástup, v posledních 26 měsících nedotčený, by mohl dosáhnout svého zenitu a brzy by mohla začít medvědí fáze.

V Curychu Švýcarská národní banka (SNB) nepřišla s účinným způsobem jak čelit síle své měny. Švýcarský frank 9. srpna silně vzrostl a za jediný den posílil o 5% a rostl nad rámec představivosti průměrného obchodníka. Švýcarský frank krátce překročil hranici 1.400 k dolaru, brzy poté, co šéf Fedu Bublinový Bernanke řekl, že sazba federálních fondů bude uzamčena na nule, dokud jeho šéfování ve Fedu neskončí. Frank je oproti dolaru v meziročním srovnání o 65% výše a vysílá signál, že statut amerického dolaru coby světové rezervní měny se rychle rozpadá. MMF uvedl, že americký dolar tvořil v prvním čtvrtletí pouhých 60,7% globálních měnových rezerv, oproti 73% před deseti lety. Podíl eura poklesl mírně na 26,6%, z vrcholu 28% v r. 2009.

V r. 2010 bylo zhruba 6,4% všech cizoměnových transakcí provedeno ve švýcarském franku, což z něj učinilo pátou nejobchodovatelnější měnu na světě, uvedla BIS. Přesto tvoří švýcarský frank pouhé 0,1% veškerých devizových rezerv držených centrálními bankami. Ale to z něj stále činí pátou nejoblíbenější měnu na světě. Švýcarský frank je tak zvaným „bezpečným přístavem“, což znamená, že investoři a spekulanti ho kupují, když jsou ostatní rezervní měny, včetně eura a amerického dolaru, pod tlakem.

Odhaduje se, že 28% všech finančních zdrojů držených mimo zemi původu je drženo ve švýcarských bankách. Z tohoto důvodu se SNB držela u švýcarského franku obecně politiky „ruce pryč“ a držela místní peněžní zásobu relativně pevně v rukou. Od počátku 2011 se míra růstu švýcarské peněžní zásoby M3 zpomalila a v červnu činila 5,1%, v porovnání s 7,1% na počátku roku. Nicméně vzhledem k explozivnímu nárůstu směnného kurzu švýcarského franku jak oproti euro, tak dolaru, je SNB pod enormním tlakem, aby rozšířila místní peněžní zásobu, zatímco vláda by mohla zvážit uvalení daně na zahraniční peníze držené ve švýcarských bankách, aby frank oslabila.

Proto pokud SNB začne s vlastní verzí QE, aby zastavila růst švýcarského franku, obchodníci by měli raději vlastnit zlato, jako zajištění proti hrozbě tištění peněz – nejen Curychem, ale i ECB, Bank of Japan, Fedem a Bank of England.

Australský dolar je symbolem globálního riskování. A protože jsou japonské a americké úrokové sazby téměř na nule, tyto centrální banky v podstatě dotují riskování na komoditních a akciových trzích. Carry trade na globálním dluhopisovém trhu umožnil oligarchům z bank „příliš velkých na krach“ vydělat miliardy. Množství papírových peněz obíhajících v globální ekonomice je na své historicky nejvyšší úrovni. Tato obrovská vlna horkých peněz nemůže najít ziskové východisko ve výrobě, takže se používá pro spekulace u komodit a měn, jako australský dolar, který se v červenci oproti americkému dolaru vyšplhal na 1.100, což představuje prudký nárůst oproti 0.60 v dolní úvrati globální finanční krize v r. 2008.

Jen před něco málo než 2 týdny se australský dolar krátce vyšplhal oproti americkému na 1,10, poprvé od doby, kdy se stal volně plovoucí měnou. Pak australský dolar prudce obrátil a klesl na paritu s americkým dolarem, na 1,00. Po výnosech hladoví kupující čekali, připraveni vrhnout se na aussie, který náhle vypadal jako skutečně výhodná koupě. Když se podíváme na poslední hodinu zotavení na Wall Street, tak Dow Jones Industrial vyskočil z denního minima o 620 bodů, australský dolar se zotavil vzápětí, vzrostl o 5 centů oproti dennímu minimu a v New Yorku dosáhl vůči americkému dolaru maxima 1,0435.

Ceny komodit v nebeské výši pomohly zlepšit australské obchodní podmínky, či poměr exportních a importních cen, a dostat ho na maximum od doby, kdy se začal v r. 1870 zaznamenávat, a zdvojnásobit jeho průměr za celá 90. léta. Reserve Bank of Australia (RBA) odhadla, že každý rok, kdy obchodní podmínky zůstanou na této stratosférické úrovni, má neskutečnou hodnotu 12 až 15% ročního ekonomického výkonu země ve výši 1,3 bilionu australských dolarů. Přesto se uprostřed náhlého propadu na globálních akciových trzích a prudkého poklesu klíčových průmyslových kovů a koksovatelného uhlí australský dolar náhle ocitá v defenzivě.

Klíčová kotva supportu australského dolaru, jeho relativně vysoké úrokové sazby, byla náhle podkopána ostrým poklesem výnosu 1letých australských pokladničních poukázek, který od poloviny května klesl o 150 bazických bodů, zhruba na dnešních 3,50%. Prudký pokles výnosů australských pokladničních poukázek naznačuje, že RBA by mohla být v pozici, kdy by mohla v příštích měsících snížit své sazby u hotovosti, pokud australská ekonomika bude zasažena globální nákazou. Pokles v čínské produkční aktivitě představuje pro australský dolar také soužení, ačkoliv čínské dovozy z Austrálie vzrostly v květnu o 15%, oproti předešlému měsíci, na 7,6 miliard amerických dolarů, což patří k nejvyšším hodnotám v záznamech. To znamenalo, že Čína měla jen v samotném červenci s Austrálií deficit ve výši 4,6 miliard amerických dolarů.