Lidské činy nemáme odsuzovat ani zesměšňovat, ale pochopit

Drtivá většina komentářů se totiž omezuje na prostý odsudek, případně konstatování o Norově šílenství. Ale co nám říká filosof Spinoza? „Lidské činy nemáme odsuzovat ani zesměšňovat, ale pochopit.“

Právě snaha pochopit mi u většiny komentátorů chybí. Je snadné vraždu 76 lidí označit za neodpustitelný, chladnokrevný, nelidský čin, který v Evropě (a v demokracii vůbec) nemá místo, a jeho vykonavatele za pomateného blázna žijícího ve vlastním světě; světě, kde probíhá válka mezi bojovníky za evropskou civilizaci a její tradice, proti všem jejím nepřátelům, především muslimům. A výjimečná doba si – podle přesvědčení některých – vynucuje výjimečné prostředky, což v tomto případě znamenalo smrt výše zmíněného počtu lidí (jež nepovažoval za nevinné vzhledem k tomu, že šlo o mladé členy či příznivce sociálních demokratů, kteří mají být hrobaři toho, zač bojoval). Sám pachatel přiznává, že šlo o zlý skutek, k němuž však muselo dojít ve jménu budoucnosti naší civilizace.

Podívejme se nyní ve stručnosti na základní teze jeho manifestu, nazvaného „2083 – Evropská deklarace nezávislosti“.

Především odsuzuje multikulturalismus, jejž pokládá za zhoubný pro evropskou civilizaci, která vyrostla na antické a křesťanské tradici. Je zřejmé, že vzájemné obohacování různých kultur (s různou relativní hodnotou a stupněm vyspělosti) je přirozeným procesem, probíhajícím již tisíce let.

Položme si však otázku, zda islamizace Evropy je právě tímto přirozeným procesem, zda nivelizace rozdílů mezi jednotlivými národními státy v rámci EU je takovým přirozeným procesem, zda se přinejmenším v druhém případě nejedná o účelový, umělý proces vedený z bruselského centra, jenž má napomoci vytvořit nový jednotný superstát.

Procesy, které dnes v Unii probíhají, mají vskutku blízko ke kulturnímu marxismu (či neomarxismu), o němž Breivik píše.

Nyní budeme parafrázovat slova významného amerického konzervativce P. Buchanana z jeho knihy „Smrt Západu: jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši zemi a civilizaci“:

Neomarxisté nevidí jako utlačovanou dělnickou třídu, ale jako domněle utlačované skupiny vidí lidi na sociální podpoře, ženy, nebělošské přistěhovalce, homosexuály a jiné sexuální menšiny, rasové a některé náboženské menšiny v západních státech, národy třetího světa, narkomany a další skupiny. Za práva těchto skupin je třeba podle neomarxistů bojovat. Viníkem útlaku jsou západní civilizace a její hodnoty, od kterých je třeba lidi osvobodit. (Wikipedia)

Ano, právě ochrana těchto skupin je pro bruselskou nomenklaturu záminkou k přijímání nespočtu nových zákonů a direktiv (připomeňme na tomto místě alespoň tzv. antidiskriminační zákon), záminkou k omezování občanských práv a svobod, k prosazování tak řečené politické korektnosti apod.

Značný vliv rovněž získávají neziskové organizace, jež zájmy těchto menšin – často na úkor většiny – prosazují.

Jsou tyto mechanismy skutečně demokratické, alespoň v tom pojetí, jaké jsme dosud znali?

Jak bylo uvedeno, neomarxisté označují za příčinu útlaku výše zmíněných skupin západní civilizaci a její tisícileté hodnoty. Usilují o jejich odstranění, o umělou demontáž a vytvoření zcela nových morálních a hodnotových systémů. Zdá se, že právě v EU našli nástroj k naplnění svých zvrhlých plánů.

Když se takto zamyslíme nad Breivikovou motivací k onomu činu, mnozí třeba uznáme, že leccos z toho, co napsal, není šílenost ani hloupost. To, zač bojoval, není demokracie, a forma, již zvolil, je neomluvitelná.

Na druhou stranu – jak z mého textu vyplývá – upozornil na několik skutečností, které jsou vskutku hrozbou pro naši společnost a civilizaci; elementární hodnoty jako svoboda člověka, rodina jako základ společnosti, láska k vlasti či křesťanská víra jsou v ohrožení. Proti tomu je třeba se rozhodně postavit; jinak bude přibývat Breiviků a jemu podobných, jinak se skutečně může naplnit scénář, o němž on sám psal.

Autor je studentem septimy pražského osmiletého gymnázia.