Česká republika nemá účinný protikorupční zákon

V únoru 2011 přidala Top 09 kauzu Promopro, kde došlo k předražení zakázky o 440 miliónů korun. Právo psalo 5. února letošního roku, že ho svědek z úřadu vlády informoval, že tehdejší vicepremiér pro evropské záležitosti, Alexandr Vondra, několikrát naléhal na tehdejšího vedoucího úřadu vlády, Nováka, aby nevýhodnou smlouvu podepsal. V obou případech nesli zodpovědnost politici z ODS. ODS zřejmě nechtěla nechat tyto činy koaličních stran bez odvety.

Začátkem dubna poslanec za stranu Věci Veřejné, Jaroslav Škárka, někdejší člen ODS, poskytl novinářům nahrávku, ze které vyplývalo, že bezpečnostní agentura ABL, spojená s Věcmi Veřejnými, na pokyn vedoucího představitele Věcí Veřejných, Víta Bárty, zřejmě sbírala informace na své zákazníky.

Škárka také řekl, že dostával od Víta Bárty peníze za loajalitu ke straně a vzápětí obvinila Víta Bártu z uplácení i další členka Věcí Veřejných, Kristina Kočí.

Každého napadne otázka, zda se Vít Bárta úplatky pokoušel odvrátit odchod těchto dvou poslanců k ODS a zda byl jejich odchod motivován penězi od ODS. Kristina Kočí na zveřejněné nahrávce řekla:

„Já to samozřejmě hraju s těma ODS kmotrama“ a „tahleta akce je projekt společnej, tři čtvrtě roku chystanej.“

V zásadě tím přiznala, že spolupracovala s ODS na diskreditaci Věcí Veřejných. Ve zveřejněné nahrávce také řekla: „My máme na účtech už 120 miliónů na novou stranu“

Tento její výrok vyvolává podezření, že odpadlíci z Věcí Veřejných byli od ODS náležitě odměněni. Z nahrávky bylo zřejmé i to, že cílem Věcí Veřejných při vstupu do vládní koalice bylo získání peněz z veřejných zakázek.

Kristina Kočí se později podrobila zkoušce na detektoru lži, jejíž výsledky byly nepřesvědčivé. Výslech se ale týkal jenom toho, jestli jí Vít Bárta předal úplatek a nikoli oněch 120 miliónů korun, které si odpadlíci z Věcí Veřejných těžko mohli vydělat prací. Policie tedy nevyšetřovala všechna podezření, která v případu vznikla. Ministrem vnitra v té době už přestával být Radek John, který musel odstoupit kvůli zveřejnění nahrávek od poslance Škárky a o vyšetření tohoto podezření se tedy nemohl postarat.

V půlce června policie odložila vyšetřování případu místopředsedy ODS, Pavla Drobila s odůvodněním, že se nepokusil podplatit Libora Michálka, který si o této nabídce pořídil nahrávku, ze které nabídka na úplatek formou povýšení dost jednoznačně vyplývá. Policie odložila vyšetřování na pokyn státní zástupkyně, Šárky Pokorné.

Policejní prezident Petr Lessy to komentoval, že chtěli „požádat sněmovnu o vydání pana Drobila ke stíhání, státní zastupitelství bylo ale proti“. Ministr obrany, Alexandr Vondra, podle dosavadních rozhodnutí policie, nebude vyšetřován kvůli kauze Prompro, přestože v ní byl nejvyšším nadřízeným, nesl tedy největší zodpovědnost a existuje svědek, který Právu potvrdil, že o zakázce věděl a prosazoval podpis smlouvy (Nečas: Ministra obrany Vondru z vlády neodvolám).

Vysocí představitelé ODS, důvodně podezřelí z korupčního jednání, tedy byli buď policií nebo státním žalobcem zbaveni obvinění. Policie přitom podléhá ministru Kubicemu, který před několika lety pomohl ODS vyhrát volby a ministerstvo spravedlnosti vede Jiří Pospíšil, který je zároveň místopředsedou ODS.

Jednání poslanecké sněmovny o zbavení imunity Víta Bárty a Jaroslava Škárky za stotisícové úplatky se tak, bez vyšetřování Pavla Drobila, který, podle zveřejněné nahrávky, nabízel funkci náměstka ministra za mlčení o připravované půlmiliardové krádeži a Alexandra Vondry, za sta miliónové předražení zakázky (a bez vyšetřování původu 120 miliónů korun, o kterých mluvila Kristina Kočí) zdá být pomstou ODS za podíl na vyzrazení zřejmého korupčního jednání Pavla Drobila a politickým tahem ve vyjednávání o zachování vládní koalice.

Po vystoupení Věcí Veřejných z vládní koalice by si Vít Bárta nemohl být jistý, že nebude zbaven poslanecké imunity. Alexandr Vondra zůstává ministrem obrany a Pavel Drobil místopředsedou ODS.

ODS tedy, poté, co úspěšně a oprávněně (po zveřejnění nahrávek Jaroslava Škárky) zbavila Věci Veřejné postu ministra vnitra, získala ve státě neomezenou a nekontrolovanou moc a podle toho se i chová. Obvinění čelí politici z Věcí Veřejných a nikoli špičkoví politici ODS.

Celá hra ale nemá žádnou morální ani právní pointu. Veřejnost z toho může usoudit jedině to, že korupce je na české politické scéně normálním jevem, se kterým se má smířit a že pro ní neexistuje postih, když se týká vysokých státních úředníků, za kterými stojí strany, pro které vybírají ze státní pokladny peníze. Pokud ale je tomu tak, je čím dál obtížnější mluvit o tom, že se Česká republika neproměňuje v mafiánský stát, ve kterém pro politické strany neexistuje žádný zákon.

Bylo by na místě, aby politické strany, které veřejnosti tvrdí, že chtějí bojovat proti korupci, veřejnosti přiznaly, že český politický systém je nastaven tak, že strany, které získají moc, získávají zároveň přístup ke stamiliardám, které mohou, při troše koaliční spolupráce, bez potíží rozkrádat, když i kontrolní útvar na ministerstvu financí, vybavený na odhalování korupčních finančních toků, je pod kontrolou jedné z nich. Zjevně chybí právní norma a kontrolní mechanismus, které by jim účinně vnucovaly respekt ke státním penězům.

Jednou z cest, která by mohla vést k zavedení kontroly nad činností politických stran, by mohlo být zřízení protikorupčního týmu, který by nespadal pod kontrolu české vlády a tím i politických stran. Mohl by být řízen nestranickým prezidentem, voleným občany státu. Pokud nebude zákonem vynucena kontrola nad finanční činností politických stran, bude česká demokracie čím dál víc ovládána mafiánskými stranami, které budou řešit snižování státního zadlužení na úkor daňových poplatníků, místo aby zastavily odčerpávání peněz ze státní pokladny pro stranické a nejspíš i soukromé účely.