Jsem pro trest smrti – a vykonat ho rychle

Jeden člověk s vírou má takovou moc, jako 100 tisíc lidí, kteří mají pouze zájem, napsal dvaatřicetiletý Anders Behring Breivik na Twitter týden před svou akcí.

O tom, že Breivik je cvok a nebezpečný blázen, snad nepochybuje nikdo. Pro společnost teď ale vzniká otázka, jak takového člověka v davu najít dříve, než něco provede. A pokud bychom ho našli, jak ho potrestat, když dosud nic neprovedl? Zavřít do blázince? A co kdybychom se spletli a ten, koho jsme označili za nebezpečného, ve skutečnosti nebezpečný není? Můžeme omezit něčí svobodu jen na základě předpokladu, že by mohl něco udělat? Těžká věc. Myslím, že jasná odpověď neexistuje.

Breivik je ovšem exemplárním případem osoby (vyhýbám se ho nazvat člověkem), který dokonale splynul se společností a nebudil naprosto žádné podezření. Nikdy netrestán, dobře vzdělán, ze střední vrstvy, hezký, vysoký, s milým úsměvem, materiálně nestrádající. V jeho případě v podstatě neexistovala možnost jej zastavit. Kolik takových Breiviků je mezi námi?

Obávám se toho, že vyděšená společnost ve zkratkovitém jednání sáhne k jedinému „řešení“, které se nabízí: k ještě větší restrikci, ještě větší šmírování každého, kdo se jen malinko svými názory odlišuje od těch mainstreamových. K tomu existuje dostatek technologií a nové a ještě dokonalejší se objevují každý měsíc. Už teď, několik dnů po tragedií, si někteří političtí hlavouni ohřívají svou politickou polívčičku. Breivik byl pravicový extrémista, říkají. Je tedy zřejmé, že pravicoví extrémisté jsou nebezpeční. Je třeba si na ně posvítit. Nelze je úplně zakázat, ale lze zvýšit jejich pronásledování, ostrakizaci a hlídání. (Je zajímavé, že neříkají „Breivik je Svobodný zednář a přítel Izraele, z toho vyplývá, že všichni Svobodní zednáři a přátelé Izraele jsou nebezpeční“. To ne, to se do krámu nehodí, takový závěr neuslyšíte.)

Mít takovou skupinu nepřizpůsobivých jedinců (a potencionálních masových vrahů) ve vlastních řadách je ovšem výhodné i z dalších důvodů. Umožňuje to zdůvodňování další ztráty soukromí, ke kterým by stejně došlo i bez Breivika, ještě většího plošného šmírování a sledování všech. Budou nám zase říkat „je to pro vaši bezpečnost“.

Co tedy dělat? Jak takovým případům zabránit? Podle mého názoru nemůžeme dělat vůbec nic. Tedy skoro nic. Nelze hlídat všechno a všude. Ale něco málo by přece jen dělat šlo.

Na tom ostrově, kde Breivik řádil, zřejmě nebyl nikdo ozbrojen. Jak by se situace vyvíjela, kdyby, řekněme 10 % přítomných mělo v kapsách pistole? Došlo by to tak daleko? Nechali by šílence vraždit? Osobně si myslím, že ne.

Když se v listopadu 2009 v Americe pokusil jiný masový vrah, Nidal Hasan, vyjádřit svou nespokojenost s válkami Ameriky na Středním východě a útokem na muslimy střelbou do svých kolegů na vojenské základně Ford Hood, stačil zastřelit pouze 13 lidí, než ho zasáhla střela z policejní pistole.

Není bez zajímavosti, že si Hassan při střelbě vybíral pouze lidi v uniformách vojáků. Když v průběhu řeže našel pod jedním stolem ukrytých pět civilistů, pouze po nich přejel laserovým paprskem zaměřovače na svých pistolích a nechal je být. Breivik si, naproti tomu, zbaběle vybral místo i oběti tak, aby se nemohly bránit, a aby mohl nadělat co nejvíce mrtvých. Považuji to za zvlášť hnusné.

Odpůrci zbraní mezi veřejnosti ovšem budou argumentovat tím, že snadná dostupnost zbraní zvýší pravděpodobnost takových událostí. Spíše si myslím, že ne. Že právě naopak. Pokud někdo chce vraždit a plánuje to dlouho dopředu, zbraň si opatří i v nejrestriktivnějším režimu. Na černém trhu se dá koupit vždy. A naopak vědomí, že se jeho oběti budou moci bránit, bude působit spíše odrazujícím způsobem.

Liberální společnost má kromě toho, že dělá ze svých občanů snadné cíle neschopné se bránit, ještě jeden velký problém. A sice trest za podobný zločin. Breivik může podle norských zákonů dostat nejvíce 21 let vězení. (Srovnejte s 22 lety pro vítkovské žháře, kde není mrtev nikdo.) Předpokládám, že bude-li se ve vězení dobře chovat, propustí jej i dříve. Ve většině společností to bývá po odkroucení si třetiny trestu. Ten chlap může být na svobodě v nepříliš vzdálené době.

V případech, jako je tento, kdy o vině nejsou absolutně žádné pochybnosti, a nehrozí justiční vražda – častý argument, vlastně jediný argument odpůrců trestu smrti –, je jedinou správnou reakcí společnosti smrt za smrt. Poprava. A provedena okamžitě. Tady není co zkoumat, ani proč váhat. Případ je jasný a průhledný. Domnívám se, že by to bylo nejen fair ke společnosti, ale i milosrdné k vrahovi. Trest vězení nejen že nevychovává, ale ještě je nehumánní, krutý a velmi drahý. S nebezpečím, že to chlap někdy v budoucnu zopakuje.