Řízený rozklad pořádku – body zlomu. „Za revoluci od Tunisu po Sibiř!“ (II)

Současná světová situace je výsledkem kombinace kroků při realizaci projektu, započatého téměř před 50 lety představiteli globální elity, jehož cílem je vytvoření celosvětové technotronicko-síťové společnosti (3). Tento projekt je také bezprecedentně rozsáhlý, velmi složitý a mnohostranný, a proto obsahuje velký počet různých „tahů“, zajišťujících nevratnost těch sociálně-ekonomicko-politických změn, do kterých je zatahováno celé lidstvo.

Jedním z takových „tahů“ je informační neúplnost popisů ekonomické struktury „nového světového řádu“ předkládaných veřejnosti. Jde o to, že všechny ekonomické modely – jak neokonzervativní, tak monetaristické – o kterých v extázi polemizují komentátoři a experti, pokoušející se dát dohromady prognózy budoucího vývoje (fakticky ho uhodnout), neberou v úvahu dvě věci.

Zaprvé, celý systém hospodaření se posuzuje bez toho, aby byly brány v úvahu aktuální lokální změny ve struktuře společnosti. A zadruhé, z popisů modelů ekonomiky se odstraňuje historický čas, jehož ignorování (a to ještě s výhradami) je přípustné pouze v tom případě, kdy je rychlost sociálních změn velmi, velmi malá (jak tomu bylo například před 2-3 stoletími).

Nicméně nikdo nijak zvláště neskrývá, že oba směry teoretizování – konzervativní a liberální, doplněné předponou „neo-„ – předkládané k „široké společenské diskusi“ jsou pokračováním staré klasické představy o ekonomice, přizpůsobené současným podmínkám. Jinými slovy, současný ekonomický systém popisují v podstatě v kategoriích starých dvě stě let, a vykreslují ho vytrvale jako funkční mechanismus, „otevřený“ nebo „zavřený“, v závislosti na podmínkách modelu, pro styk s nějakým abstraktním „vnějším světem“.

Nicméně již v r. 1996, tedy téměř čtvrt století po začátku globalizačního projektu (jehož začátek je orientačně v letech 1969-1971 (4)) a patnáct let před dnešní, globální, svět již drtící finančně-ekonomickou krizí, redaktoři německého týdeníku Spiegel H. P. Martin a H. Schumann zveřejnili výzkum (5), ve kterém na velkém množství empirických dat ukázali negativní stránky „globální perestrojky“, jejíž optimistické vykreslování bylo v silném rozporu s důsledky plynoucími z ekonomických modelů. Čili „staré ekonomické paradigma“ poskytovalo nepravdivé výsledky již tehdy, a během kritického zhoršení situace potřebovalo vyměnit (6).

Tendence uvedené v práci Martina a Schumanna se ve své úplnosti projevily v současném globálním světě. S výjimkou, zdá se, pouze prvního a pravděpodobně nejdůležitějšího postřehu, se kterým němečtí autoři přišli a který spočíval v tom, že globalizace sebou nese změnu sociální struktury v souladu s Paretovou distribucí. Přičemž, jak vysvětlili redaktoři Spiegel na základě komunikace s „otci globalizace“, pro ně to není nijak náhodný, ale zcela očekávaný a dokonce cílový výsledek (5).

V sociologii a ekonomice se Paretovou distribucí popisuje situace, kdy vršící se změny v systému vedou k přerozdělení zdrojů mezi některými geometrickými progresemi, které ji tvoří – například 20:80. V případě společnosti to znamená, že aby nebohatla (nebo nechudla) a aby nerostla (nebo neklesala) populace, bude 20% vždy patřit 80% celkového bohatství. Totéž se týká i rozdělení moci, čilosti, způsobilosti atd., tedy všeho toho, co může souviset s procesy autoorganizace (7).

Z toho je zřejmé, proč je veřejná diskuse o globalizaci jako projektu budování „společnosti 20:80“ nejpřísnějším tabu. Sjednocení světa do jediného finančně-ekonomického systému by z něj udělalo, díky uzavření sociálního prostoru, na jednu stranu uzavřený systém. Pro poražené nezůstane jediný kout nebo oblast, kam by se mohli přestěhovat a začít „nový život“. A na druhou stranu ve „velké ekonomické hře“ by byla zachována „otevřenost“: zdroje její energie (8) by, stejně jako dříve, zůstaly vnějšími a (aspoň dočasně) nevyčerpatelnými. A konečnou cenou pro vítěze bude i nadále totální zrychlující se monopolizace veškerých jimi kontrolovaných oblastí sociálního a hospodářského života a zmocnění se veškerého reálného bohatství planety. No a samozřejmě že informovat o tom ty, kteří v důsledku globálního podvodu zůstanou bez existenčních prostředků, nemá pro šejdíře, kteří již do svých rukou zkoncentrovali převážnou část moci a majetku lidstva, smysl (9).

Okruh těch, které globální podvod uvrhl na okraj existence, lze popsat jednoduše – „téměř celé lidstvo“. Mezi informačními úniky z posledního zasedání skupiny Bilderberg, s jejímiž členy je, opodstatněně, spojováno řízení globalizačního projektu, zaznělo, že „podle jejich odhadů“ činí počet úspěšných lidí na světě zhruba 150 milionů (s členy domácnosti 250-280 milionů), tedy zhruba 4% z téměř 7 miliard obyvatel Země. Není těžké si domyslet, že tento „velemoudrý výpočet“ byl odvozen z Paretovy distribuce (1/5 z 1/5) (a vysvětluje to také ono číslo na kamenech v Georgii a množství lidí, které chtějí na planetě eliminovat – p.p.).

A ostatní? Ostatní přirozeně spadají do kategorie „poražených“, „zbytečných“, „zbytných“ a… podléhají nepřímé redukci, a přinejmenším vytěsnění do oblasti sociální degradace. K vyklučení jsou odsouzeny celé geografické oblasti, a k likvidaci je určen i samotný institut státnosti, který přestane být ve světě rozděleném na sféry vlivu GSF a TNK potřebným.

Poslední zasedání skupiny Bilderberg, které proběhlo 9-12. června 2011 ve švýcarském Svatém Mořici, se mimo zveřejněných témat (havárie ve Fukušimě, uzavření jaderných elektráren v Německu, revoluce v arabském světě, problémy internetu) zaměřilo také, podle předpokladů, na „zničení Evropy“ (podle tvrzení generálního ředitele Deutsche Bank J. Ackermanna) a na umělé prodloužení světové finanční krize, s cílem dále oslabit národní ekonomiky a vytvořit systém nadnárodního řízení… (10). Samozřejmě, vše jsou to pouze návrhy – rozhodnutí členů skupiny Bilderberg zůstanou za sedmero petlicemi, ale probíhající události tuto osnovu zcela potvrzují.

Skutečně, středobodem bouřlivého jara 2011 je právě Evropa. Jejím základním „proviněním“, z pohledu globálního projektu, je „přemrštěně“ vysoká životní úroveň 400 milionové evropské populace, zajištěná důkladnými sociálními zárukami. V podstatě jsou tyto záruky zajištěny na úkor renty z exportu technologií, kterou TNK a GSF, zaregistrované v Evropě, získávají „tam někde“, díky levné lidské práci v Číně a jihovýchodní Asii. A k tomu všemu jsou ještě státy a obyvatelé Starého světa „staromódně“ strukturovány, plné demokraticky-liberálních iluzí, a… mají co ztratit.

Lze vyčlenit několik směrů, kterými je veden útok s cílem zničit evropskou tvrz: 1) finančně-ekonomický (podkopání ekonomiky evropských států), 2) politický (zničení Evropské unie), 3) sociální (zavedení „řízeného chaosu“ prostřednictvím vývozu revolucí, přílivu muslimských přistěhovalců, narkotizace populace).

První směr se neomezuje jen na podkopání eura. Obecně krach měn nemůže být omezen jen na evropské země. Krach je přímým důsledkem před čtyřmi lety započavší finanční krize a v té či oné míře se týká všech účastníků měnové pyramidy, vytvořené pány takového soukromého hokynářství, jako americké Federální rezervy. Vlastně i sám výrobce hlavních platebních žetonů na planetě dospěl skoro do bodu, kdy bude muset informovat o své platební neschopnosti (11). A tento jeho krach, jehož veškerou tíhu ponese obyvatelstvo USA, je logickým završením čtyřicetiletého globálního švindlu, do poslední minuty výnosného pro ty, kteří ho zorganizovali, odsuzujícího k ožebračení všechny ostatní (12).

Řecko a další evropské outsiderské státy (13) se staly „obětními beránky“ jen proto, že 1) neustály konkurenci na úkor vlastních vnitřních zdrojů, které z nich doslova vysála účast v globálním kasinu („Paretova distribuce“). 2) Saturování těchto států na úkor renty získávané „vlastními“ globálními finančními skupinami se ukázalo být nedostatečným, a také – což je mnohem důležitější – 3) zjistilo se, že čistě politická solidarita konfederace Evropské unie již celistvost EU nezajišťuje.

Všichni se v podstatě propadli do situace „každý sám za sebe“ a dávají přednost „zemřít samostatně“. A pokud se v první etapě problémů s Řeckem ještě ozývaly hlasy mluvící o „dominovém efektu“ a katastrofičnosti vystoupení Řecka z EU (14), tak na konci června se rozpad jediné evropské ekonomiky stal krátkodobou prognózou (15), a zazněly přímé požadavky na vyloučení bankrotářů z evropské konfederace (16).

Upadající a rozpadající se ekonomika, která sebou nese na jedné straně politickou desintegraci EU, a na druhé straně stále větší osekávání sociálních programů a rozvrstvení obyvatel v evropských zemích, představuje první, vnější, vlnu do Evropy zvenčí tlačeného a řízeného chaosu. Nicméně tento společnost rozbíjející útok je také útokem základním.

Zhoršení klimatických podmínek v důsledku technogenní katastrofy v Atlantiku, ropná krize, zplozená „řízeným chaosem“ v arabském světě, havárie v japonské jaderné elektrárně, která podkopala důvěru k jaderné energetice a posílila uhlovodíkovou problematiku, tlupy migrantů ze severní Afriky – to vše dohromady vytvoří silnou sociálně-ekonomickou zátěž pro národy Evropy, která se již tak nachází ve složité situaci. I když se zdá, že vskutku bezprecedentní je biologická diverze, jejímž očividným cílem je podkopání zemědělství Evropanů. Jakkoliv by byly střídavě se na různých místech objevující kmeny bakterie E.coli virulentní, nejsou schopné vyvinout se do měřítka plnohodnotné epidemie a vést ke značným obětem mezi populací, zcela jistě se to může přeměnit na paniku, srazit poptávku po zemědělské produkci, vést ke zruinování celého sektoru ekonomiky a vyvolat krach malých výrobců. Což se vlastně již děje (17).

A zde přichází druhá vlna řízeného chaosu, ke kterému Evropany odsoudili. Čím horší ekonomika, tím více nespokojených jak kvůli vlastní svízelné situaci, tak kvůli redukci sociálních programů, a tím vyšší ochota lidí vyjít do ulic pod hesly sociálního protestu. A již vycházejí: pravda, zatím tam, kde vzniklo největší napětí – v Řecku, Španělsku (18). Nicméně to je jen začátek. Již byl aktivován mechanismus barevných revolucí podle vzoru revolucí zorganizovaných v arabském světě, pod hesly „skutečná demokracie!“, „Za revoluci od Tunisu po Sibiř!“ (19).

Zatím to má ještě pokojný charakter – čas ještě nenadešel, ale velmi patrná je ideová složka: řešit své problémy na úkor společnosti, zbavit zodpovědnosti za tyto problémy vlády. Stěží by šlo vymyslet hutnější ztělesnění globalistického neotrockismu, a není žádných pochyb o tom, že dnes hojně rozhazovaný žhavý materiál revolucí způsobí požár, jakmile se ekonomická situace přiblíží k nebezpečné kritické hranici, a mládež a afro-arabská spodina, dovezená do Evropy z nepokoji zachvácených zemí Blízkého východu a severní Afriky, zajistí podmínky pro šíření zažehnutého požáru.

Takže zde máte řízený chaos a redukci populace Země na požadované stovky milionů, a „opodstatněný zákonem“ přivlastnění si národních majetků – jedním vrzem. Jak správně poznamenal autor jedné poznámky o skupině Bilderberg (10), bilderbergiáni dlouho a důkladně zapřahají, ale zato rychle jezdí.

Takže léto a podzim 2011 v Evropě nudný nebude.

Odkazy

1. Například jako Japonci, kteří se chystají vyrábět hamburgery pro chudé z fekálií, nebo jako počítačový magnát B. Gates, který tutéž surovinu vnucuje stejným lidem jako palivo: Japonští vědci vytvořili maso z odpadu a vyrábějí shitburgery http://www.newsru.com/world/17jun2011/shitburger.html
2. O reakci na extremismus.
3. K. Gordějev, Nekrokracie – moc zombie (http://www.kongord.ru/cgi-bin/necrocraty2.pl)
4. V r. 1969 byl vytvořen první prototyp sítě – ARPANET, v r. 1970 vyšel první manifest o budoucích globálních změnách (Z. Brzezinski, Mezi dvěma věky: Role Ameriky v technotronické éře, Viking Press, New York, 1970), v r. 1971 byl zrušen u dolaru jako světové rezervní měnu zlatý standard a tehdy přišel Římský klub s „odůvodněním“ nutnosti a účelnosti sociálně-ekonomických změn (Forrester J. W., Světová dynamika, Cambridge Mass., 1971; Meadows et al., Limity růstu, New York 1972).
5. H. P. Martin, H. Schumann, Die Globalisierungsfalle: Der Angriff auf Demokratien und Wohlstand, Rowohlt Verlag GMBH, 1996,
6. M. Chazin, O rentabilitě reálné ekonomiky, http://worldcrisis.ru/crisis/861968
7. Existuje systém diferenciálních rovnic, ve kterých je schopnost každé komponenty, účastnící se procesu autoorganizace, konkurovat ostatním komponentám u nějakého zdroje závisí nejen na jejích vlastních vlastnostech, ale i na již získaném množství tohoto zdroje.
8. Produktivní práce vs. peněžní tiskařsk lis.
9. srov.: „V nastávajícím novém světovém řádu budou jak poražení, tak vítězové. Počet poražených bude samozřejmě převyšovat počet vítězů. Budou usilovat o získání šance na důstojný život, ale taková šance jim nejspíše poskytnuta nebude. Setkají se s otevřenými předsudky a strachem. Ocitnou se v ohradě, budou se dusit otrávenou atmosférou a nikdo jim nebude věnovat pozornost, z čisté lhostejnosti. Všechny hrůzu 20. století budou ve srovnání s takovým obrazem blednout.“ (J. Attali, Na prahu nového tisíciletí, kap- 3, Poražení budoucího tisíciletí)
10. Skupinami s tajnými zájmy. Poprvé byl zveřejněn seznam pro ty, kteří ho budou projednávat na svém setkání skupiny Bilderberg, http://www.vz.ru/politics/2011/6/8/497918.html; Bilderberg plánuje více ekonomického chaosu a zvýšení daní, ; Bilderberg 2011. Zprávy ze setkání – Konference Bilderberg odhaleny, rozhvor se švýcarským bankéřem odhaluje plány Bilderberg 2011 na nadcházející cenzuru internetu, bilderberg2011.com
11. Bez kvantitativního uvolňování, http://www.newsru.com/columnists/21jun2011/blant.html
12. M. Chazin. Ekonomický scénář apokalypsy, www.apokalipsis.su
13. Podle hodnocení S. Strojeva (http://kprf.ru/international/86493.html) je k nim třeba přiřadit i země v jižní části Evropy – Portugalsko, Španělsko, Itálii, ve východní Evropě Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Lotyšsko a Litvu, v severní Evropě Island a Irsko.
14. Holandské ministerstvo financí: bankrot Řecka může mít „dominový“ efekt, http://www.newsru.com/finance/19may2011/grecdebt.html
15. Eurozóna může přestat existovat již v r. 2013, http://www.newsru.com/finance/21jun2011/eur.html, N. Roubini, Eurozóna směřuje k rozpadu, Financial Times: blogs.ft.com...
16. Velká Británie sdělila, že již nebude poskytovat finanční pomoc Řecku, http://www.newsru.com/finance/21jun2011/straw.html
17. E.coli přijde Evropu na stovky milionů euro, http://www.newsru.com/finance/08jun2011/ogur.html, Evropští farmáři začali se zeleninovými vzpourami, http://news.mail.ru/economics/6090710/?frommail=1
18. V Řecku a Španělsku vypukly pouliční nepokoje, http://news.mail.ru/politics/6125012/, Ve španělských městech proběhly masové protesty, http://www.newsru.com/world/19jun2011/spain.html
19. Náměstí svobody jako místo revoluce, http://lotus-a-paris.livejournal.com/9499.html (v odkazy uvnitř a stránky na sociálních sítích regionálních hnutí).