Hovořil jsem s mužem obviněným z dvojnásobné vraždy

Olomouc neznám. Chvílí přemýšlím, zda se ptát kolemjdoucích, jak se dostanu do vězení, ale pak si raději beru taxíka. Co kdyby mi vtipálkové poradili, ať spáchám trestný čin. V kapse mám povolenku k návštěvě, kameru, diktafon a blok s tužkou. Připadám si divně. Nikdy jsem ve vězení nebyl, znám to jen z filmu.

Ukázalo se, že vazební věznice je zhruba kilometr od nádraží, hned za budovou soudu. Ve vrátnici je průchozí rám pro detekci kovů jako na letišti a také letištní rentgen na případná zavazadla návštěvníků. Služba mi odebírá fotoaparát, diktafon, mobil, vrátí mi to při návratu; ponechávají mi jen tužku a blok. Pak čekám spolu se dvěma vyzývavě obléknutými ženami, dvěma staršími ženami a několika dětmi, až si pro nás přijde služba. Ostraha se chová slušně, ale nesmlouvavě.

Pavla si možná stálí čtenáři Zvědavce vybaví jako diskutujícího pod přezdívkou Trodas. Byl a stále je členem našeho občanského sdružení. Momentálně tento člověk čelí obvinění z dvojnásobné vraždy. Domluvili jsme se už dříve, že o jeho případu napíšu. Pavel se cítí nevinen a domnívá se, že si policie zkrátila vyšetřování, že vyloučila řadu jim navrhovaných důkazů svědčících o jeho nevině. Později mi ukázal dva listy návrhů na dodatečné důkazy, co návrh, to odstavec a na jeho konci připsáno „zamítnuto“.

Konečně přichází služba. Vedou nás přes dvůr, pak po schodech nahoru a chodbou do návštěvní místnosti. Řada stolů složena do písmene U. Z vnitřní strany sedí vězni vazební věznice vždy dva metry od sebe. Je jich tam snad pět. Jak ho poznám? Nikdy jsem Pavla neviděl. Vyčkávám, až se ostatní usadí. Pavel už na mě mává. Vysoký, sympatický kluk. Jen pleť má mírně popelavou, ostatně jako všichni vězni, vězeňský vzduch asi není moc zdravý.

„Ahoj,“ podává mi ruku. Pevný stisk, žádná beztvará ploutev. Sedám si proti němu z druhé strany stolu. V čele místnosti na zvýšené židli sedí ozbrojená služba a pozorně sleduje dění v místnosti. Vytahuji blok a začínám se ptát.

Tak začneme od začátku. Kdy a kde se to stalo?

Stalo se to v Přerově 7. nebo 8. listopadu 2009. To byla sobota nebo neděle. Toho 8. mi policie volala, bylo 17. hod. Za několik minut volali znovu.

A co chtěli?

Ptali se, jestli nevím, kde je otec. A také chtěli vědět, kdy jsem ho viděl naposledy. Já jsem ho v tom víkendu ale vůbec neviděl.

Tobě to nebylo divné?

To víš, že bylo. Proto jsem se sebral a šel se do otcova domu podívat. Ten dům je kousek od místa, kde bydlím se svou matkou, cca 600 metrů. Zkoušel jsem zvonit, dům byl tichý, nikdo neotevíral. Prošel jsem tedy dovnitř garáží – mám ovládač od brány. V domě nikdo nebyl. Nerozsvítil jsem, znám to tam po paměti. Prošel jsem chodbou až do patra do otcova pokoje. Byl tam nepořádek, rozházené věci, ale jinak nic podezřelého. Na zemi ale byly ťápoty, vypadalo to jako krev. Dole v hale byla opravdu zaschlá kaluž, později se ukázalo, že to je krev. Umyl jsem se v koupelně a šel domů. V koupelně zůstala jedna stopa mé nohy. To mi později přitížilo.

Jak vůbec policie přišla na to, že se tvému otci něco stalo?

8. 11. to v 17 hodin ohlásila dcera otcovy manželky pohřešování své matky a mého otce. Měli odpoledne přijít na nějakou rodinnou oslavu a nepřišli. Nebrali telefony.

(Tady dcera pohřešované i policie jednala neobyčejně rychle, nezdá se vám? Odpoledne matka nepřišla na návštěvu a už v 17 hodin se policie dobývala do jejich domů. Obvykle se u dospělých lidí čeká alespoň do druhé dne...)

Co bylo pak?

Ve 21.40 přišla policie znovu. Chtěla klíče od otcova domu. Ty jsem odmítl dát (podle obžaloby Pavel klíče nejprve policii slíbil, pak tvrdil, že je nemůže najít, nakonec jeho matka řekla policii, že je vyhodil, pozn. editora). Ptali se, jestli se mohou v bytě rozhlédnout. To jsem jim dovolil.

Měli soudní příkaz?

Neměli. Byla to má dobrá vůle.

Jak to rozhlédnutí probíhalo?

Bylo jich asi šest nebo osm. Byla to normální domovní prohlídka.

Našli něco?

Nic. Ale vzali mi oblečení, které jsem ten večer na sobě měl.

A to už jsi věděl, co se stalo?

Nic jsem nevěděl. Jenom to, že policie vstoupila násilím do domu mého otce a že tam zřejmě došlo k trestnému činu. Že tam byla krev. Také tam našli bundu, která nebyla moje. I na na ní byla krev. To bylo ve 21.30. Ve 22 hodin mě vzali na policii k podání vysvětlení. Od jedné hodiny noční do osmé ráno mě vyslýchali. A v devět mě obvinili z vraždy mého otce a jeho manželky.

Bez nálezu těl obětí?

Ano, bez nálezu. Těla se nenašla.

A vražedný nástroj?

Také ne.

Jak tedy policie ví, že došlo k trestnému činu, když nemá oběti?

No právě. Podle krve a dalších stop v tom domku. Měl jsem je ubít nějakým tupým předmětem v chodbičce, přičemž jsem se dokázal nepotřísnit ani kapkou jejich krve. Aspoň ji na mém oděvu nenašli.

Komu patřila krev v té chodbičce na zemi a na zdech, se ví?

To se zjistilo později rozborem DNA. Opravdu patřila mému otci a jeho nové ženě. A když jsme u toho DNA, dům byl zamčen zevnitř a klíč vězel v zámku. Na tom klíči se našlo DNA tří lidí, z toho dvou žen. Jedna stopa je poškozena, takže není jasné, komu patří.

Co se podle tebe v tom domku stalo? Máš nějakou teorii?

Nevím, co se stalo. Nemám žádné vysvětlení.

Jeden z tvých přátel si myslí, že možná tvůj otec obchodoval s někým z Ruska. A že možná někomu dlužil peníze. Že ho odrovnali, anebo to on sám zaranžoval jako trestný čin a utekl ze země, aby ho nehledali, a že teď žije někde v zahraničí pod cizí identitou...

O tom, že by obchodoval s někým z Ruska, nic nevím. I když vyloučit to nemohu. Jestli někomu dlužil peníze? Nevím. A jestli by mohl žít někde pod cizí identitou? V podstatě mohl. Už dříve udělal to, že nikomu nic neřekl a odjel do Ameriky a byl tam roky. Tohle udělal dvakrát.

Vy jste nevycházeli spolu dobře, že?

Ne, nevycházeli. Měli jsme konflikty. To mi pak přitížilo. Policie patrně soudí, že když tady dříve bylo trestní stíhání kvůli konfliktu, po kterém měl otec zhmoždění hlavy a já zlomený malíček, že jsem apriori nejpravděpodobnější pachatel.

Cos vlastně dělal v době, kdy mělo dojít k trestnému činu?

Byl jsem doma. Na internetu. Chatoval jsem. Navíc jsme na dobu, kdy mělo dojít k vraždě, měli pozvanou návštěvu – svědecky dokázáno. Matka byla v té době na setkání absolventů po 40 létech. Pak jela domů. Návštěva měla přijít po jejím návratu.

Kdo může dokázat to chatování?

No, lidé, se kterými jsem chatoval. Jejich přezdívky jsem předal advokátovi, bohužel, neozývají se zpět. Asi nechtějí svědčit. (Šlo, myslím, o tři nebo čtyři lidi, podařilo se je najít, ale nějak to vyšumělo do prázdna, pozn. editora.)

Jenomže to podle mě není důkaz. V podstatě za tou klávesnicí mohl sedět kdokoliv...

Ano, mohl. Ale byl jsem to já... Policie navíc smazala všechny logy z mého počítače a z routeru. Záleželo jí na tom, aby byl případ jasný.

Smazala? Schválně?

Ano. Smazali ji při čtvrtém zapnutí mého počítače 26.11.2009. Je to potvrzeno ve znaleckém posudku. Udělali to schválně a udělali to způsobem, který vylučuje obnovení smazaných souborů – speciální utilitou, kterou za tím účelem na můj počítač znalec nainstaloval. A výpisy z routeru zase smazali tím, že ho odpojili od sítě.

Co ještě policie podle tebe udělala špatně?

Například vůbec neudělala mapu výskytu obou mobilů – mého otce a jeho ženy.

Jak to bylo s tím autem?

To bylo otcovo auto. V garáži nebylo, když jsem tam byl. Našli ho ale kolem 19. hodiny zaparkované ve vedlejší ulici. Zajistili ho. Později se zjistilo, že v kufru byly stopy krve obou pohřešovaných. Na volantu byly biologické stopy, rozbor DNA ukázal, že šlo o neznámou ženu. V tom autě nenašli jedinou mou stopu. Ani DNA, ani daktyloskopickou, ani trasologickou (šlápota, otisk podešve či tkaniny), ani trichologickou (vlas), ani mikrostopu.

(Pavel mi neřekl, že policie provedla šetření v okolí domu obětí a jeden ze sousedů přišel s vážným svědectvím. Viděl prý Pavla za volantem otcova vozu ve dvě ráno. Soused do protokolu uvedl, že ho „zamrazilo, protože věděl, že otec by nikdy Pavlovi vůz nepůjčil, vzhledem ke sporům, které mezi sebou měli.“ Je ale možné, že mi to prostě říct nestihl vzhledem k omezenému čase návštěv. Poznámka editora.)

Říkal jsi něco o pachových stopách

Ano. To si policie pak vypomohla, když se jí nepodařilo najít mé stopy v autě. Po čtyřech měsících a třech dnech. Ze 124 stop je jeden můj otisk a jediné DNA stopa na pístu injekční stříkačky. No bodejť! Vždy jsem s ní zvlhčoval díry pro hmoždinky, když jsem pomáhal otci s rekonstrukcí baráku. V domě otce zajistili 26 pachových stop. Jenomže při tom nepoužili bezpečnostní sáčky, takže by ty důkazy neměly být platné. Ale jsou...

Co tvoje matka?

Tu obvinili pět měsíců po mém zatčení. Čelí obvinění z vraždy a z porušování domovní svobody. Je ve stejné vazební věznici jako já.

Z porušování domovní svobody?

Ano. Původně i mě obvinili z porušení domovní svobody. Té jsem se měl dopustit tím, že jsem neoprávněně vnikl do domu svého otce. Co na tom, že jsem tam byl úředně přihlášen, měl jsem tam své věci a klíče od domu? Nakonec to obvinění stáhli a viní mě „jenom“ z vraždy, ale matce to obvinění zůstalo.

Jaké jsou poměry ve vazbě?

Jsme v cele tři. Ta cela má rozměr 2x4 metrů. Stačí?

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.

Cituji z obžaloby Pavla N:

Státní žalobkyně … podává obžalobu na Pavla N. … že v přesně nezjištěnou dobu od večerních hodin 7.11.2009 do večerních hodin dne 8.11.2009, v Přerově vnikl do rodinného domu ...adresa..., kde v prostorách přízemí domu, v úmyslu je usmrtit, spolu se svou matkou Hanou N., razantně fyzicky napadl, za použití blíže nezjištěného nástroje svého otce Miroslava N., nar. … a jeho manželku Zdeňku N., nar. … a způsobil jim tak masivně krvácející smrtelná zranění, kterým poškození na místě podlehli, a následně společně s Hanou N. Jejich těla naložili do osobního motorového vozidla Škoda Felice RZ … Miloslava N., odvezli je a ukryli na dosud neznámém místě, a poté částečně na místě činu uklidili krevní stopy, což se jim však v plném rozsahu nepodařilo, tedy jiného úmyslně usmrtil a spáchal tento čin na dvou osobách, čímž spáchal tr. Čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona.

Můj osobní pocit

Pavel je velmi inteligentní. Překvapil mě přesnou citací jednacích čísel a odkazových materiálů. Má to nastudováno dokonale. Uvědomuje si vážnost obvinění i svou situaci, ví, že mu jde o všechno. Lpí na podle mě nepříliš významných detailech, které zřejmě soud stejně nebude ochoten uznat, například vynaložil enormní úsilí, aby jeho známí kontaktovali ty tři, čtyři lidi, se kterými v době, kdy mělo dojít k vraždě, chatoval. Na druhé straně – pokud to neudělal – je jeho počínání pochopitelné. Je to typická snaha tonoucího chytající se stébla. Myslím, že bychom v jeho situaci jednali asi podobně.

Tak udělal to nebo ne? Nevím. Netroufám si na názor. Nedělám si iluze o práci naší policie, ani o úrovní našeho soudnictví – vždyť jsem to zažil sám na vlastní kůži. Nebylo by to poprvé, kdy si policie zjednodušila vyšetřování. Je také nutno upozornit na to, že těla poškozených se dosud nenašla, stejně jako se nenašel vražedný nástroj. A ukrýt v Přerově dvě těla dospělých lidí, přičemž otec Pavla N. nebyl se svou výškou 190 cm žádný drobeček, není tak úplně snadné. Na druhé straně proti Pavlovi mluví to, že měl motiv (osobní zášť), měl čas to provést, je tady svědectví souseda, který Pavla poznal v autě svého otce nad ránem té osudné noci a Pavlovo alibi na dobu činu není příliš pevné.

Soudní líčení začíná dnes, 20. června, a je plánováno do 24. června. Bude-li Pavel shledán vinným, hrozí mu až dvacet let vězení nebo výjimečný trest.