Pozadí podvodných obvinění ICC o „znásilňování“ v Libyi

Toto obvinění ohledně zorganizované budoucí kampaně znásilňování bylo vzneseno na velké tiskové konferenci, svolané hlavním žalobcem Mezinárodního trestního soudu 8. června 2011. A ještě divočejší nepodložené obvinění ICC, že Libye plánuje masovou distribuci Viagry svým jednotkám, potvrzuje, že jde o nejnevkusnější a ošumělou formu válečné propagandy.

Je důležité pochopit, že země NATO, za plné spoluviny korporátních médií a ICC, šíří tuto Velkou lež proto, aby získaly podporu a umlčely jakoukoliv opozici ohledně pozemního útoku na Libyi, tedy pro něco, co by jinak bylo nepopulární jak v Evropě, tak ve Spojených státech. Toto divoké obvinění je dalším důkazem, mimo masivní eskalace bombardování městských cílů v Libyi, nasazení britských a francouzských vrtulníků poskytujících podporu pozemním jednotkám a rozmístění amerických válečných lodí u středozemního pobřeží Libye, které mohou rychle vyslat na zemi jednotky. Aliance NATO se zoufale snaží dostat Libyi mimo veškerou diskusi nebo obranu, a povýšit válku NATO na úroveň svaté křížové výpravy na obranu žen.

Obviňování ze znásilňování coby politická zbraň bylo šířeno – bez důkazů – proti srbským jednotkám, aby se ospravedlnily americké plány na první bombardovací kampaň NATO v historii této aliance v r. 1994 v Bosně, a bylo opět použito v r. 1999 v Srbsku v rámci první okupace NATO. Obviňování ze znásilňování bylo používáno pro zpacifikování americké a evropské populace a získání její podpory pro zločinnou válku proti Jugoslávii. Nyní je v běhu podobný plán u Libye.

Až příliš často jsou šířeny od základů vymyšlené lži, aby se ospravedlnily imperiální války. V r. 1991 byla první válka proti Iráku ospravedlněna odporným obviněním, že irácká armáda vyhazovala kuvajtské děti z inkubátorů a mlátila jimi o podlahu. To bylo předkládáno jako hodnověrné „svědectví“ v americkém kongresu a v OSN. O několik měsíců později to bylo potvrzeno jako naprostý výmysl. Ale tato lež posloužila svému účelu. V r. 2001 korporátní média a američtí politici tvrdili, že musí bombardovat a pak rozsáhle okupovat Afghánistán, aby vrátili práva ženám, která jim Taliban odebral. Situace žen a celé populace se za okupace USA/NATO nadále zhoršila.

Navzdory video a fotografickým důkazům, které viděl celý svět prostřednictvím WikiLeaks, Mezinárodní trestní soud ani na okamžik neuvažoval o trestním obvinění amerických, britských, francouzských nebo německých jednotek.

Obrázky, videa a zprávy o sexuálním mučení a ponižování ve věznici Abu Ghraib v Iráku, páchaného americkými vojáky, v hlavních novinách, a svědectví amerických vojáků zapojených do znásilňování, mučení, mrzačení a poprav v Iráku a Afghánistánu potvrzují brutální realitu amerických válek. Války se nikdy nevedly na „záchranu“ žen.

Jako africká země může Libye od ICC stěží očekávat spravedlivé slyšení nebo jakoukoliv jinou formu spravedlnosti. Mezinárodní trestní soud, vytvořený za velkých nadějí na mezinárodní spravedlnost v r. 2002, byl použit proti 7 zemím – všechny v Africe. Mezitím ICC nikdy nepřezkoumal americké útoky bezpilotními letouny na bezbranné civilisty nejméně v 8 afrických, arabských a jihoasijských zemích. Ani se nikdy nedotkl amerických invazí a okupací. Izraelské bombardování Palestinců je „zakázáno řešit“.

Nyní je klíčová doba pro připomenutí všem dotyčným lidem znepokojeným právy žen, že americké intervence nebo jakékoliv imperialistické intervence ženy nikdy nechránily. Dokonce ani ženy sloužící v americké vojenské mašinérii nejsou v „bezpečí“. Podle studie zveřejněné Journal of Military Medicine bylo 71% vojaček během své služby v armádě sexuálně napadeno nebo znásilněno. Ženy, které byly napadeny, konzistentně zmiňují špatnou lékařskou péči, absenci poradenství, nekompletní trestní vyšetřování a výhružky potrestáním za oznámení napadení. V r. 2009 Pentagon připustil, že přibližně 80% znásilnění nebylo nikdy oznámeno – což z něj činí nejvíce nedostatečně zdokumentovaný zločin v armádě. Navíc americké vojenské základny jsou příliš často obklopeny celým průmyslem sexu, kdy jsou zneužívané ženy nuceny k práci v barech a klubech hladem, přemístěním a ztrátou rodin.

Znásilnění má v každé společnosti jen málo co společného se sexualitou a chtíčem. Vždy to bylo o projevu moci a nadvládě.

Obvinění z „politického znásilňování“ v tomto případě nedává žádný smysl a mimo přání USA-NATO ospravedlnit rozšiřující se válku proti Libyi nemá žádný základ.

Zastavte intervenci USA-NATO v Libyi!