Zabíjení na dálku jako sport

Je to nejnovější americký sport. Ze vzdálených řídících středisek, daleko od vizí, zvuků a zápachů cíle, operátoři přezíravě ignorují lidské masakry, které se na počítačových obrazovkách ukazují jako malá blikání, jen trochu se lišící od obrázků ve video hrách. Tím rozdílem samozřejmě je, že umírají lidé, většinou civilisté.

10. března 2010 autor Der Spiegel Marc Pitzke do titulku napsal „Jak piloti dronů vedou válku“ a pokračoval:

„Sedí v klimatizovaných místnostech někde daleko (od amerických válek). Řídí své zbraně pomocí joysticků a monitorů. Dálkoví válečníci pracují s velkou přesností – za zlomek nákladů na bojové letadlo“, ale stejně smrtícím způsobem.

Operátoři používají počítačové klávesnice a pět monitorů. Jeden říká „mám osm raket a dvě bomby na dvou Predátorech. Zbraně připraveny“.

Hlavní monitor ukazuje letecký pohled na cíl „z výrazné výšky… tři, dva, jedna, dopad“, po zmáčknutí červeného tlačítka. „Skvělá práce“, říká muž po ničivé explozi. Celá mise trvala dvě minuty, byla vedena „proti nepříteli bez tváře“, a útok proběhl přes dálkové ovládání na druhém konci světa.

„Celá ta věc vypadá jako počítačová hra“, virtuální válka, „která si nevyžaduje, aby si bojovníci ušpinili ruce“, nebo aby utrpěli šrámy na duši z toho, že bezmyšlenkovitě nezákonně zabíjí civilisty – což americká média nikdy nevysvětlují, ani to, proč Washington válku vede.

Součástí každého systému dronů jsou čtyři letouny, pozemní stanice, satelitní spojení a mechanici na startovní pozici, kteří udržují UAV nepřetržitě připravené pro okamžité použití. Stejně jako americké války je i technologie dronů rostoucím byznysem, kdy Steven Sliwa z Isitu říká, že toto odvětví má pevné základy, jako mělo letectví za druhé světové války – stále výše za dalšími zisky.

Americká řídící střediska dronů

V provozu jsou v současné době dvě, CIA je v Lengley, v jejím sídle ve Virginii, a středisko Pentagonu je na letecké základně Creech, asi 35 mil od Las Vegas.

Vypadají stejně, jsou sterilní, izolované, se zajištěnými počítačovými sály osazenými „bojovými počítači“. Ve dne vedou válku, pak odjedou domů na večeři, relaxaci a tráví čas s rodinou, přezírají vraždění kvůli obživě stejně, jako ranaři mafie, vyjma toho, že to dělají každý den v globálním měřítku proti bezejmenným cílům bez tváře.

Pracují ve dvojicích, pilot sedí na jednom konci počítačové stanice, operátor senzorů na druhém, a kontroluje obraz, je schopen věci zvětšit pro bližší pohled, a zaznamenává obraz z kamer dronů a satelitů.

Tým Pentagonu udržuje nepřetržitý rádiový kontakt se svým Střediskem kombinovaných vzdušných operací (CAOC) v centrále v Kataru a na americké základně v afghánském Kandaháru, odkud UAV vzlétají a kde přistávají.

Ředitelka Národního bezpečnostního projektu ACLU Hina Shamsi označuje letouny Predator za „cílené mezinárodní vraždění státem“. 8. února 2010 spolu s profesorem práva Philipem Alstonem v článku pro londýnský Guardian s titulkem „Zabiják nad zákonem?“ uvedla:

Odlidštěné levné zabíjení ponechává bez odpovědi znepokojivé záležitosti, včetně toho, že je program zahalen tajemstvím, neexistuje žádná zodpovědnost a o civilních obětech se pochybně „neinformuje“, navzdory důvěryhodným informacím, že byly zabity stovky nevinných.

Mezinárodní právo požaduje zodpovědnost. „Když převažuje naprosté utajení, je to negováno. Utajení také poskytuje stimuly pro posouvání mezí problematickým způsobem… Stejně tak iritující je „mentalita PlayStation“, která zabíjení drony obklopuje. Mladí vojáci (rekruti, operativci CIA a soukromí civilní kontraktoři) vychovaní na video hrách nyní zabíjejí skutečné lidi na dálku, za použití joysticků“.

Nezákonné zneužití následuje vždy, když existuje utajení bez odpovědnosti, a zabijácké drony jsou dokonalým příkladem. 12. července 2009 se v článku Grega Granta na Infowars.com, s titulkem „Drony zabíjí stěží byť i jen zlé hochy“, píše:

Poradce pro boj s povstalci David Kilcullen „zákonodárcům minulý týden řekl, že útoky dronů zasahují ozbrojence úspěšně ve 2% případů“. Všichni ostatní jsou civilisté. Tyto oběti se pak stávají „pokračováním války jinými prostředky. Taktiky, která fyzicky ničí prvky nepřítele a populaci vede k prohrání války“, a to mimo rámec zákonnosti.

Ve své knize „Připoután k válce“ Peter Singer nazval technologii dronů „lákavou“, protože válčení vypadá „nenákladně“.

Bývalý britský vrchní maršál letectva v Iráku řekl, že je to „nečestná válka“, která si nevyžaduje žádnou statečnost nebo ušpinění si rukou.

Podle profesorky práva Mary Dudziak „jsou drony technologickým krokem, který nadále izoluje Američany od vojenských akcí, podkopává politickou zodpovědnost… u nekonečné války“, jakož i jejích dopadů, včetně lidských nákladů a ilegálního amerického programu cílených vražd.

Nárůst válčení pomocí dronů

Ve fiskálním roce 2012 má letectvo v plánu zdvojnásobit svoji letku vyspělých bezpilotních letounů, včetně letounů třídy RQ-4 Global Hawk, MQ-9 Reaper a MQ-1 Predator.

MQ-9 Reaper firmy General Atomics je obzvláště ceněn, protože jde o první lovecký zabijácký UAV určený pro dlouhou výdrž, vyhledávání cílů s vysokým rozlišením, který používají letectvo, námořnictvo, americká celní správa a ochrana hranic, britské letectvo a italské letectvo. CIA dává při zabíjení přednost menším, lehčím a nenápadnějším dronům.

Pentagon nedávno zveřejnil svůj 30letý plán na pořizování letadel, kde se projektuje, že budou více robotická, než kdy předtím, přijdou ročně asi na 25 miliard dolarů, a spadá to toho zdvojnásobení robotické letky do r. 2021:

„Počet platforem v této kategorii – třídě UAV RQ-4 Global Hawk, MQ-9 Reaper a MQ-1 Predator – vzroste přibližně z 340 v (FY) 2012 na přibližně 650 ve FY 2021.“

Armáda dostala Gray Eagle, drone podobný Reaperu. Námořní pěchota chce podobný, jako součást svého programu Systému bezpilotních vzdušných systémů Skupiny 4. Tak zvaná iniciativa námořnictva Bezpilotní nosič – Provádění leteckých útoků a rozvědky má za cíl dostat proudové zabijácké drony na paluby letadlových lodí nejpozději do r. 2018. Zhruba ve stejné době má letectvo začít kupovat proudové letouny jako doplněk vrtulových Reaperů.

Na konci desetiletí doufá, že bude mít k dispozici dostatek středních a velkých dronů, aby jich mohlo být neustále „ve vzduchu“ aspoň 65. V kombinaci s dalšími strukturami může 100 nebo více permanentně rozmístěných dronů provádět přesné bombové a raketové útoky na cíle prakticky kdekoliv.

Navíc vylepšené senzory, jako Gorgon Stare letectva, a nové olistěním pronikající radary umožní jednomu dronu nové generace dělat to, na co je jich nyní potřeba několik.

Vzhledem k ziskovému potenciálu se američtí zbrojní kontraktoři snaží urvat větší kus koláče a vyvíjejí nové modely zabijáckých dronů, včetně X-45C od Boeing, X-47B od Northrop Grumman a Avenger General Electric. Další budou následovat, aby uspokojili neukojitelnou chuť Pentagonu pro vraždění na dálku a destrukci v globálním měřítku.

Pokud by americké ozbrojené síly měly motto, tak by jím bylo „válka je dobrá, a čím víc, tím lépe“. Jak jinak mohou generálové dostat své hvězdičky?

Zabíjení na dálku z velké výšky

V březnu 2010 podala ACLU žalobu na základě zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA):

„Požadujeme, aby vláda zveřejnila právní základ pro používání bezpilotních letounů k provádění cíleného zabíjení v zahraničí. Konkrétně tato žaloba žádá o informace o tom, kdy, kde a proti komu byly útoky dronů nařízeny, a o počtu civilních obětí a o další základní informace, klíčové pro vyhodnocení moudrosti a legálnosti používání ozbrojených dronů k cílenému zabíjení.“

Ty jsou používány proti civilistům, včetně amerických občanů v zahraničí, poté, co Obamova vláda schválila likvidování jakýchkoliv podezřelých teroristů, s nebo bez důkazů.

ACLU žalovala ministerstvo obrany, zahraničí a spravedlnosti, kdy poté všechna žádné vyžádané informace neposkytla, „ani neudala jakýkoliv důvod pro zadržování dokumentů. CIA odpověděla na požadavek ACLU tím, že odmítla potvrdit nebo popřít existenci jakýchkoliv relevantních dokumentů“. CIA žalována nebyla, protože ACLU se obrátila ohledně jejího nereagování na Výbor agentury pro uvolňování.

UAV byly poprvé použity ve Vietnamu, především jako výzvědné platformy. V 80. letech byly zavedeny radarové zabijácké drony s názvem Systémy obranného potlačování Harpy (boha, kam ty hovada chodí na ty názvy – p.p.). Ve válce v Zálivu byly použity bezpilotní bojové vzdušné systémy (UCAS) a stroje X-45.

Další byly nasazeny v Bosně v r. 1995 a proti Srbsku v r. 1999. Nová oblíbená zbraň Ameriky je nyní běžná v Iráku, Pákistánu, Libyi, Jemenu, Somálsku a doma, kde je používána rovněž pro vynucování práva – v podstatě se používá pro cílené útoky kdekoliv a pro šmírování globálně.

Co se týká jejich legálnosti, tak vzhledem k jejich použití mimo tradiční bojiště pro mimosoudní vraždy jde o něco, co americké a mezinárodní právo zakazuje. Přesto zprávy potvrzují, že Obama používání rozšířil a urychlil, v rámci dlouhodobých velkých plánů – což je důvod, proč ACLU a další skupiny za lidská práva vyjadřují obavy.

Právní studie Social Science Research Network Notre Dame z prosince 2009 s názvem „Nezákonné zabíjení bojovými drony: Případová studie Pákistánu, 2004-2009“ uvedla následující:

„Nejprve drony odpalovaly rakety nebo shazovaly bomby, ten druh zbraní, které lze zákonně použít pouze v ozbrojeném konfliktu. Až do jara 2009 žádný ozbrojený konflikt nebyl (v Pákistánu). Mezinárodní právo neuznává mimo skutečný ozbrojený konflikt právo zabíjet bez varování. Zabíjení bez varování je tolerováno pouze během nepřátelských akcí v rámci ozbrojeného konfliktu, a i tehdy to mohou zákonně činit pouze zákonní bojovníci.“

Příslušníci CIA „nejsou zákonní bojovníci, a jejich účast na zabíjení osob – dokonce i v ozbrojeném konfliktu – je zločin“. Americké ozbrojené síly mohou být „zákonnými bojovníky v Pákistánu“ pouze tehdy, pokud si to tamní vláda vyžádala. A ta si to nevyžádala.

Dále, mimo cílů-jednotlivců je běžné kolaterální zabíjení. „Drony jen zřídka, pokud vůbec někdy, zabily jen zamýšlený cíl. K říjnu 2009 byl tento poměr 50 civilistů na každého ozbrojence. V důsledku toho drony porušují „principy vedení války, a to rozlišování, nezbytnost, proporcionálnost a lidskost.“

Nicméně porušování pokračuje denně v Iráku, Afghánistánu, Pákistánu, a nyní v Libyi, kdy v posledních letech došlo k dramatické eskalaci. Spolu s bombardéry a útočnými vrtulníky je jejich používání v Afghánistánu (a Severním Waziristánu v Pákistánu) tak rozšířené, že kdokoliv na volném prostranství nebo poblíž cíle riskuje smrt – civilisté, včetně zranitelných žen a dětí, které jsou na špatném místě ve špatnou dobu.

13. března 2010 přinesl Spiegel titulek „Drony jsou páteří Obamovy války proti terorismu“ a označil je za jeho oblíbenou zbraň. „Ale politické, vojenské a morální následky jsou nevypočitatelné.“

Jedna zpráva uvedla, že v posledních dvou letech spustily Výzkumné laboratoře letectva program na „vytvoření základního vražedného robota, (popsaného jako) malý vyzbrojený drone, který budou americké zvláštní jednotky používat k likvidaci „cílů vysoké hodnoty“, což jsou nejčastěji civilisté.

4. dubna 2010 autoři New York Times Jane Perlez a Pir Zubair Shah přišli s článkem s titulkem „Drony drtí Kejdu a spojence v Pákistánu (Severním Waziristánu)“, kde se zmiňují o „vystupňované kampani… která v posledních třech měsících přináší nad tuto oblast mrak strachu, kdy drony létají nad hlavami lidí, někdy čtyři najednou, a vydávají bzučivý hluk 24 hodin denně, sledují cíle a pak je loví raketami…“

Divokost útoků v podstatě přiměla jednoho Pákistánce říct: „Zdá se, že opravdu chtějí zabít všechny…“, kdy jsou samozřejmě nejzranitelnější civilisté. Téměř denně jsou hlášeny oběti z řad civilistů, což vyvolává veřejné protesty a vztek, včetně kvůli americké přítomnost v regionu.

Koncem dubna Obama schválil silnou eskalaci války v Libyi a nařídil použít zabijácké drony. Na tiskové konferenci 21. dubna ministr obrany Gates a zástupce náčelníka generální štábu generál James Cartwright oznámili nasazení UAV Predator a řekli:

„To, co do tohoto konfliktu přinesou jedinečného, je jejich schopnost dostat se níže, a proto budou schopny dosáhnout lepší viditelnosti… u cílů, když se nyní začali zakopávat do obranných pozic.“

Oznámeno bylo rovněž to, že v konfliktu létají také výzvědné drony. Nyní jsou používány rakety Hellfire, doplňující denní teror bombardování, a útočné vrtulníky Apache střílí na zemi po všem, co se hýbe.

Nedávný průzkum CBS ukázal, že 60% Američanů je proti válce v Libyi, a pouze 30% řeklo, že vojenské zapojení v severní Africe je oprávněné. To představuje oproti březnu prudký pokles, kdy tehdy intervenci podporovalo 70% lidí.

Pobouření světa také roste, včetně u Panafrického řídícího výboru Namibie proti rezoluci OSN 1973 (PSCNAUNR), který označil válku NATO proti Libyi za „znesvěcení africké domoviny bandou Evropanů“.

Uvedl, že jde o „děsivé zvěrstvo“, a západem podporování „žoldáci“ jsou používáni pro „zabíjení, mrzačení, ničení místní infrastruktury a útoky na Afričany… žijící v Libyi ve strachu o svůj život „.

NATO, „pod rouškou OSN, záměrně začalo bombardování, v rámci skryté agendy na změnu režimu“, a porušilo mezinárodní právo. „Nyní je křišťálově jasné, že motiv stojící za rezolucí 1973 byl nekalé povahy, a prakticky se jedná o vyhlášení války neválčícímu státu“.

12. června Cynthia McKinney v Progressive Radio News Hour informovala z Tripolisu, že byly bombardovány nemocnice, školy, obytné domy a další nevojenské cíle, což mělo za následek řadu civilních obětí. NATO a americká média to popírají.

Nicméně další nezávislé zdroje útoky na komerční letiště, přístavy, elektrárny a další místa nesouvisející s armádou potvrzují, a libyjští civilisté jsou těmito zintenzivněnými útoky terorizováni, zabíjeni a zraňováni.

Závěrečný komentář

Jak prezident Obama zintenzivňuje válčení USA na řadě bojišť, porušuje mezinárodní právo a ústavní zákony, může mít v podstatě na mysli další cíl, jak naznačuje tiskové prohlášení Bílého domu z 10. června, kde stojí:

„Spojené státy silně odsuzují odporné použití násilí syrskou vládou… obzvláště na severozápadu země. Brutalita a násilí musí okamžitě přestat. Litujeme ztráty životů a vyjadřujeme naši soustrast všem, kteří trpěli.“

Sprosté pokrytectví dvojího metru nepotřebuje žádný komentář, obzvláště ve světle projektu aliance Washingtonu, Izraele, Saudů a libanonského 14. března destabilizovat Assadovu vládu, včetně vyvoláním konfliktů a podporou ozbrojených bojůvek, a změnit režim.

Doposud Rusko a Čína navrhovanou rezoluci Rady bezpečnosti, odsuzující syrské násilnosti, blokovaly, v obavě, že její schválení znamená zřejmě další válku. Je to oblíbená strategie Ameriky vůči režimům, které nekontroluje.

Pozoruhodné je, že tři gaunerští senátoři (John McCain, Joe Lieberman a Lindsey Graham) změnu režimu otevřeně podporují, kdy ve společném prohlášení uvedli:

„Kráčeje ve stopách Kaddáfího a nasazením vojenských jednotek na potlačení mírumilovných demonstrantů al-Assad a lidé jemu loajální ztratili legitimitu zůstat v Sýrii u moci. Vyzýváme prezidenta Obamu, aby jednoznačně řekl, že je čas, aby odešel,“ a vyzvali k válce, kdy počítají, že se k nim přidají další a budou ji požadovat.

Navzdory tomu, že vede řadu imperiálních válek, jim Obama může v podstatě vyhovět, a dovést Ameriku nebezpečně blízko totální obecné válce, obzvláště aby se odvedla pozornost milionů lidí od jejich ekonomické bídy doma.