NATO zkouší v Libyi a Sýrii „kosovský model“

V Bruselu tvrdí, že „Phoenix Express“ je běžné cvičení mající za cíl zdokonalit „součinnost vojenských jednotek členských zemí“ při provádění společných operací k zajištění bezpečnosti ve Středomoří. Nicméně fakta říkají něco jiného: jde o vypracovávání algoritmu pro vojenské akce již nejen v Libyi, ale také v Sýrii. Během cvičení „Phoenix Express“ se zdokonaluje výměna informací o situaci na moři, včetně s pobřežním střediskem a systémem automatické identifikace cílů (AIS), zdokonalují se možnosti vedení „mírotvorných operací“ u vybraného subjektu.

Program manévrů zcela odpovídá nové strategické koncepci Severoatlantické aliance, podle které musí mít NATO „unikátní a výkonný soubor politických a vojenských možností, aby se mohlo vypořádat s celým spektrem krizí – před, v době a po konfliktu“. „NATO bude aktivně kombinovat takové politické a vojenské prostředky, aby pomohlo řešit vývoj krizí, které jsou potenciálně schopny ovlivnit bezpečnost aliance,“ stojí v tomto dokumentu.

Vzhledem k rychlosti, s jakou se vlna nepokojů a nestability šíři po obvodu Středozemí, jsou Libye, Sýrie, a pak zřejmě Irán, Alžír a některé další státy předurčeny stát se prvními oblastmi odzkoušení nové strategické koncepce NATO v bojových podmínkách (1). Úspěch v tom mimo jiného také přiblíží realizaci plánů neokonzervativního lobby v USA na konečné zrušení účasti v mezinárodních záležitostech OSN.

Je již jen málo pochyb o tom, že právě pro Damašek je uchystáno stát se dalším cílem bombardování NATO, po Tripolisu. „Myslím, že bude čestné říct, že se chystáme povolat syrskou vládu k odpovědnosti. To, co se nyní děje, samotný sled událostí, je obecně projevem naší práce…“ – těmito slovy Hitlary Clinton fakticky přiznala fakt přímého vměšování USA do vývoje událostí v Sýrii.

Nedávné veřejné hodnocení „arabského jara“ Barackem Obamou mělo poskytnout nový impulz protivládním vystoupením v Libyi a Sýrii. „Náš signál je jednoduchý: pokud na sebe vezmete riziko a závazky a provedete reformy, dostane se vám plné podpory Spojených států,“ řekl Obama. A sdělení šéfa Bílého domu, že „Kaddáfí nevyhnutelně odejde nebo bude moci zbaven“, naznačuje, jaký osud připravují pro Bashera Assada. Rozhodnutí odhlasované 23. května Radou Evropy na úrovni ministrů zahraničí zařadit Bashera Assada na „seznam sankcí“ EU vyjasnilo v této otázce také postoj Bruselu.

Přesto je však stav věcí v severní Africe a na Blízkém východě mnohem složitější, než si to představují rozhodovací centra ve Washingtonu a Bruselu. O tom ve své poslední zprávě o Libyi mluví přímo už i „Mezinárodní krizová skupina“: „…tvrzení, že čas hraje pro opozici, že režimu brzy dojde munice, palivo nebo peníze (nebo bude svržen v důsledku palácového puče) odsunuje, zdá se, do ústraní přání zamyslet se nad prováděním vážné politiky.“

Za takových podmínek je vedení NATO nuceno manévrovat – mít „v zásobě“ pro Libyi, jak řekl předseda Vojenského výboru NATO admirál Giampaolo Di Paola, „100 nebo 1000 hypotetických scénářů“. I když jich ve skutečnosti není 100 ani 1000, je jedním ze scénářů rozmístění mnohonárodních pozemních kontingentů pod vlajkou NATO na území některých arabských zemí, podle balkánského vzoru (2), k čemuž se přiklání jak ve Washingtonu, tak v Bruselu.

Na rozdíl od Bosny a Hercegoviny, Kosova a Makedonie, je v případě Libye a Sýrie realizace takových plánů usnadněna přístupem těchto zemí k moři. Je nutné pouze propracovat vzájemnou součinnost během výsadku z nástupiště na lodích ve Středozemním moři – což je i úkolem účastníků manévrů „Phoenix Express“.

[1] http://www.nato.int/lisbon2010/strategic-concept-2010-eng.pdf

[2] Commentary: Libya overshadowed by "Kosovo model"