V Pekingu vědí, kdo nahradí „globálního hegemona“

Položme si otázku: Proč by náčelník generálního štábu čínské Národně-osvobozenecké armády Chan Binde odjížděl do Spojených států na osm dní? Vojáci se sotva v našem světě bratří, a čínský náčelník štábu nebyl v USA posledních sedm let. To znamená, že během těchto sedmi let, a přesněji od okamžiku začátku americké finanční krize, se stalo něco, co nejen sblížilo postoje vlád dvou největších ekonomik světa, ale učinilo to z nich téměř pokrevní příbuzné. A zde je důvod.

Když před rokem přesáhla výše devizových rezerv Číny 2 biliony dolarů, stalo se definitivně jasným, že Čína může během několika dní poslat americkou měnu ke dnu a předložit Spojeným státům účet, který nejsou schopny zaplatit. Co lze říct nyní, když za poslední rok čínská centrální banka přidala do kasičky další bilion dolarů? Díky tomu je nyní Čína na prvním místě na světě, kdy dalece předehnala Japonsko, nacházející se na druhém místě.

Hlavní ekonom společnosti Goldman Sachs Jim O’Neill, považovaný za jednoho z nejlepších profesionálů v oblasti devizových záležitostí, je přesvědčen, že velikost devizových rezerv Číny již značně překročila praktickou potřebu – je dvojnásobná, než čínský obchodní obrat za rok, přičemž podle teorie se dostatečný objem devizových rezerv rovná objemu exportu za tři měsíce.

Předseda čínské centrální banky Zhou Xiaochuan říká, že v současnou chvíli již výše čínských devizových rezerv přesáhla racionální úroveň, která, podle výpočtů analytika Blue Oak Captial Jamese Stewarta, představuje pro Čínu pouhých 0,8 – 1,25 bilionů dolarů.

V prvním čtvrtletí 2011 činil meziroční nárůst devizových rezerv 25%. Při negativní bilanci zahraničního obchodu Číny se takový nárůst vysvětluje tím, že posilování juanu stimuluje očekávání investorů a obrovské sumy spekulačních „horkých peněz“ proudí intenzivně do Číny.

Za umělé devalvace dolaru, prováděné prostřednictvím finančního ovlivňování soukromých bank vládou, investoři z celého světa nespěchají s hromaděním zlevňujících dolarů a snaží se přejít na něco tvrdšího – a čínský juan, nabírající na síle, se k tomu velmi hodí. (Jen ruské ministerstvo financí a ministr A. Kudrin z jakéhosi důvodu podporují kurs dolaru v zemi a vyvolávají rublovou inflaci, zatímco logika událostí si vyžaduje postupovat přesně naopak, neboť ruské devizové rezervy, stejně jako čínské, jsou z poloviny v dolaru – není to pouze Rusko, poskoci západu a vlastizrádci tak postupují ve všech zemích, kde jsou i koryta, a tím drží říši nad vodou a její inflaci dováží do svých zemí, což je nejvíce viditelné třeba na cenách pohonných hmot – p.p.).

Samozřejmě, že posilování inflačního tlaku za existence obrovského objemu devizových rezerv nedá centrální bance Číny spát, kvůli snižování likvidity. Potměšilý Američan O‘Neill navrhl následující metodu řešení této otázky: zrychlit tempo a zvýšit míru revalvace čínského juanu, což podle jeho názoru vytvoří tendenci kolísání kurzu juanu, který bude méně předvídatelný, a investice budou nejistější. A to je pro čínskou měnu užitečné. Zbývá jen poznamenat, že právě předvídatelnost juanu a tvrdá kontrola kurzu poskytly Číně možnost uskutečnit ekonomický průlom, bez ohledu na „komunistickou ideologii a neexistenci na západě obvyklé demokracie“.

V souladu s tím, jak Čína přitlačila svým juanem dolar, se chování Američanů k Číně změnilo. Nedávno v Pekingu Hitlary Clinton skuhrala. Vyzývala Čínu k pokračování nákupů amerických dluhových závazků: „Je v čínském zájmu, aby americká ekonomika opět začala vykazovat růst. Tím, že podpoří americké finanční instrumenty, uzná Čína naši vzájemnou závislost. Buď se vzchopíme, nebo společně padneme. Jsme na jedné lodi a je dobře, že pádlujeme stejným směrem“ – přesvědčovala šéfka amerického ministerstva zahraničí.

Nemyslím si, že by si totéž mysleli v Pekingu. A teze Clinton o tom, že „Číňané vědí, že až začnou opět vyvážet na svůj největší trh, konkrétně do USA, pak musí být realizován stimulační balíček, znamenající nové úvěry“, žádný komentář ohledně toho, kdo si bude půjčovat od koho, nepotřebuje.

Vlastně je zde i odpověď na otázku, co dělají čínští vojáci dnes v USA: až bude Washington usazovat Číňany za stůl k rozhovorům, bude jim houževnatě vnucovat, že „čínská a americká armáda mají široké a společné zájmy na zachování míru a stability v regionu Asie a Pacifiku a v oblasti boje s terorismem, ochrany mořeplavby a mírotvorných aktivit“, atd. Myslím, že se v odpověď budou Číňané mírně usmívat…

V Pekingu nezakrývají, že otevřené dveře v Bílém domě neodstraňují problém amerických prodejů zbraní Taiwanu, provádění intenzivních amerických výzvědných operací z lodí a letadel v čínských výsostných vodách, a implementace zákonných zákazů diskriminačního charakteru v USA, které omezují vývoz vyspělých technologií do Číny. A Peking se od toho může nyní odpíchnout plnou silou.

Číňané v posledních měsících pozoruhodně změnili taktiku komunikace se světem. Pokud se dříve vyhýbali rozsáhlým sdělením o své rostoucí moci, tak nedávné prohlášení šéfa Centra pro výzkum čínské a světové ekonomiky univerzity Xinhua a člena Komise pro devizovou politiku centrální banky Li Dao Kui na třetím Mezinárodním fóru komerčního rozvoje vypadalo jinak: „V příštích 5-10 letech vstoupí světová ekonomika do období složitého řízení a finanční krize v rozvojových zemích bude pravděpodobně nevyhnutelná. Čína bude hrát v budoucím řízení světových finančních záležitostí důležitou roli. Ale protože se liší od převážné většiny rozvojových a vyspělých zemí, Čína takovou krizi zažívat nebude.“ Podle jeho slov budou v nejbližší době americký dolar, euro a jen zažívat pokles své mezinárodní pověsti, čímž se „nevyhnutelně zvýší mezinárodní statut měn dalších významných ekonomických subjektů, konkrétně čínského juanu. Je to obecnější směr větru. Mezinárodní společenství potřebuje, aby se stal juan mezinárodní měnou.“

V Pekingu vědí, kdo nahradí „globálního hegemona“.

Jak poznamenal Li Dao Kui, Čína hodně dělá a málo mluví – na rozdíl od Američanů. To se týká i zavraždění bin Ladena v Abbottabadu. Tato událost vyvolala tsunami anti-amerikanismu, která pohltila celý Pákistán. Členové všech velkých politických stran, a také Pákistánské národní strany, dospěli k jednotnému názoru – USA nelze důvěřovat v ničem. Ale příznačné je, že „tyto události jsou předzvěstí posílení Číny coby hlavní asijské velmoci ve vztahu jih-západ“, jak napsaly pákistánské noviny Pakistan Patriot. „Čína již s jistotou směřuje ke statutu velmoci.  A nejisté pákistánsko-americké vztahy byly vyhroceny na ostří nože. Smrt bin Ladena otevřela dveře pro vzkvétající a mocnou Čínu, a ta může zvyšovat svoji přítomnost jako regionální hráč.“

Číňany není třeba zvát dvakrát. Ti rychle provedli otočku a hlasitě pochválili Pákistán za jeho energickou snahu v boji proti terorismu. Čínský ministr zahraničí vysoce ocenil úspěchy Islámábádu v boji s teroristickými uskupeními.

Také Moskva signalizovala Islámábádu svoji podporu, a tento signál podepřela mnohamiliardovými projekty. „Na rozdíl od americké pomoci, která pouze korumpuje a napomáhá nárůstu úplatkářství, a rovněž plní kufry amerických dodavatelů, bude ruská pomoc směřovat do výstavby oceláren a dalších objektů infrastruktury, které budou zemi k užitku a dají práci tisícům lidí,“ napsaly Pakistan Patriot. A pákistánský premiér, který Čínu označil za inspirující příklad pro svoji zemi, vysoce ocenil přátelství Číny a řekl, že je „vyšší než Himálaje a hlubší než oceány. Vzkvétající ekonomika, silné a velké ozbrojené síly, společné hranice a také tři biliony čínských devizových rezerv poskytují Pákistánu, a nejen jemu, mohutnou protiváhu k choutkám a rozmarům „nespolehlivé a zrádcovské Ameriky“.

„V r. 2025 bude na šest hlavních vynořujících se ekonomik – Brazílii, Čínu, Indii, Indonésii, Jižní Koreu a Rusko – připadat více než polovina růstu světové ekonomiky,“ uvádí se v nové zprávě Světové banky „Horizonty světového rozvoje, rok 2011 – Multipolárnost: Nová globální ekonomika“. „Rychlý vzestup vynořujících se ekonomik vyvolal změny, v jejichž důsledku se centra ekonomického růstu rozdělila mezi vyspělé a rozvojové země – to je skutečně multipolární svět,“ řekl hlavní ekonom a vice-prezident pro otázky ekonomického rozvoje Světové banky Justin Yifu Lin. Neuběhne příliš času a sdělí to, o čem již v Pekingu vědí…