Obviněný nacistický pomahač John Demjanjuk: vrah nebo oběť?

Prázdné nastavitelné nemocniční lůžko s bílou dekou a žlutým polštářem bylo postaveno před lavici soudců, v soudní místnosti v Mnichově. Těsně před začátkem slyšení přivezla stráž a medici obviněného starce do místnosti v kolečkovém křesle. Pak byl přesunut na postel a přikryt.

Byla to neobvyklá a bizarní scéna, ale pro tento soud typická. 91letý John Demjanjuk měl baseballovou čepici a sluneční brýle. Na své posteli ležel bez pohybu hodiny a neřekl jediné slovo, zatímco kolem něj probíhaly soudní procedury.

O přestávkách náhle vypadal mnohem méně chatrně. Gestikuloval, usmíval se a žertoval se svým tlumočníkem nebo představiteli soudu. Během zhruba 90 soudních slyšení Demjanjuk nijak nepřispěl, ani v případech svědčících proti němu, ani v jeho prospěch.

Obžaloba vznesla obvinění, že Demjanjuk pracoval v r. 1943 pro SS, elitní jednotky nacistické strany, jako strážce v koncentračním táboře Sobibor, na jihovýchodě současného Polska. Byl obviněn z pomáhání a spoluviny na zavraždění 27,900 židů v táboře, že je masový vrah, který zajišťoval, aby mašinérie destrukce běžela plynule.

V té době bylo na Ukrajině narozenému Demjanjukovi 23 let a měl své původní jméno Ivan. Jako dítě prožil velký hladomor způsobený v jeho zemi nucenou Stalinovou kolektivizací. Když vstoupilo Hitlerovo Německo a Sovětský svaz do války, byl Demjanjuk poslán na frontu bojovat.

Byl zajat jako válečný zajatec, což pro mnohé znamenalo rozsudek smrti. Miliony sovětských vojáků zemřely jako němečtí vězni na vyčerpání, zimu a podvýživu.

Žaloba řekla, že Demjanjuk zvážil vyhlídky a pak si zvolil spolupráci s nacisty. Byl, podle žaloby, tak zvaným Trawnikem, či místním neněmeckým dobrovolníkem, který byl vyškolen a rychle přidělen na práce v táboře Sobibor.

Chybná identita

Po druhé světové válce emigroval Demjanjuk do USA. Tam se z Ivana Demjanjuka stal John Demjanjuk, pracovník u Forda v Clevelandu v Ohiu, a manžel, otec a návštěvník kostela.

O čtvrt století později nabral nicméně jeho život další dramatický obrat. Začala první vyšetřování a americké úřady Demjanjuka obvinily, že je „Ivan Hrozný“. Měl údajně pracovat jako strojník v plynových komorách v Treblince, koncentračním táboře severně od Varšavy.

Demjanjuk přišel o svůj americký pas a byl vypovězen do Izraele, kde přeživší řekli, že ho poznali a že se účastnil zabíjení. Byl odsouzen k smrti. O pět let později bylo jeho usvědčení zrušeno, když nově objevené dokumenty dokázaly, že „Ivanem Hrozným“ byl zcela jiný člověk. Demjanjuk se vrátil do USA.

Ale němečtí vyšetřovatelé v hledání důkazů proti Demjanjukovi pokračovali. Nyní věří, že skutečně pracoval jako stráž pro SS v Sobiboru, kde bylo v letech 1942-43 zabito zhruba 250,000 lidí.

Po rozsáhlých právních hádkách byl Demjanjuk opět vypovězen, tentokrát do Německa, kde v r. 2009 začal jeho nový proces.

Byl to emocionální proces, kterému se dostalo celosvětové pozornosti od samého počátku. Právník obhajoby Ulrich Busch opakovaně verbálně útočil na obžalobu a žalobce, zatímco přeživší a příbuzní obětí smutkem a vztekem plakali. Ale Demjanjukovi stoupenci tvrdili, že celá věc je prostě monstrprocesem.

Oběť okolností?

Během celého procesu se soud pokoušel vrhnout světlo na temné stránky historie. Byli dotazováni historici, vojenští experti a specialisté na rukopis a byly analyzovány stovky dokumentů. Ale nakonec zůstalo mnoho nejasného. Co přesně dělal Demjanjuk v Sobiboru? Mohl tam své práce zanechat?

Z velmi málo starých přeživších se nenašel nikdo, kdo by mohl dosvědčit konkrétní čin spáchaný Demjanjukem. „Pokud byl v Sobiboru, byl to vrah,“ řekl Thomas Blatt, který byl za mlada uvězněn v tomto táboře. Ale ostatní pochybovali, jestli člověk, kterému byla vnucena role kata okolnostmi, může být za své činy činěn zodpovědným.

Žaloba tvrdila, že každý, kdo pracoval v Sobiboru, byl spolupachatelem masového vraždění, které se tam odehrávalo. Identifikační karta ze Sobiboru byla hlavním důkazem, spojujícím Demjanjuka s táborem, ačkoliv obhajoba tvrdila, že tato karta byla zfalšována KGB.

Demjanjukův právník popřel, že by obviněný byl vůbec někdy v Sobiboru. A i kdyby tam byl, řekl, neexistují žádné důkazy, že jeho klient byl zapojen do zabíjení tisíců židů.

„Skutečným viníkem bylo Německo,“ řekl Busch obviňovatelům Demjanjuka. Německo vytvořilo systém, který nutil zahraniční pracovníky účastnit se holokoustu, řekl.

Obžaloba tlačila na šestiletý trest odnětí svobody pro Demjanjuka, zatímco obhajoba prosazovala zproštění obvinění.

Rodinní příslušníci obětí Sobiboru řekli, že doufají aspoň v rozsudek vinen, ačkoliv někteří z nich již neviděli k odsouzení do vězení smysl.

Historická lekce

Mnozí z těch, kteří u soudu seděli, přijeli do Mnichova z Holandska, odkud pocházela většina obětí Sobiboru. „Je to pro nás důležitá historická lekce,“ řekl Willem Bofink z novin Trouw, založených v r. 1943 jako ilegální noviny za německé okupace.

Soud byl vyčerpávající a dokonce nudný, řekl Bofink, ale byl to důležitý příklad jednoho z posledních velkých nacistických procesů. Ti, kteří byli v Sobiboru, řekli, že chtějí především dosvědčit, co se tam stalo, aby k takové genocidě již nikdy nedošlo.

Rozsudek se očekává tento týden.

Doplnění editora

John Demjanuk byl 12. května uznán vinnym z (cituji) vraždy Židů a dostal 5 let natvrdo. Vzhledem k tomu, že je mu 91 let, soud vlastně vynesl trest pomalé smrti. Považuji ten rozsudek za zvrácený.