„Zásadní záležitost“: Válka v Gaze a Goldstoneův morální kolaps

Goldstone je jak žid, tak sionista. Svoji lásku k Izraeli dal široce a jasně najevo. V tomto konkrétním případě byl, zdá se, zcela zmítán mezi ideologickou a kmenovou pozicí a svým závazkem vůči spravedlnosti a pravdě, který je uveden v mandátu Rady OSN pro lidská práva.

Po 18 měsících toho, co vypadalo jako zcela osobní sebezpytování, doprovázené nekonečnou nátlakovou kampaní a zastrašováním sionisty a pro-izraelskými židovskými skupinami z celého světa, tento muž konečně kapituloval.

„Pokud bych věděl tehdy to, co vím dnes, byla by Goldstoneova zpráva zcela jiným dokumentem,“ napsal 1. dubna do Washington Post. Ale co se Goldstone dozvěděl od doby, kdy vydal v září 2009 svoji 575 stránkovou zprávu, nového?

Údajným základem Goldstoneova přehodnocení je následná zpráva vydaná výborem OSN, kterému předsedá penzionovaná newyorská soudkyně Mary McGowan Davis. Její zpráva nebyla novým vyšetřováním údajných válečných zločinů Izraele – a Hamasu – v Gaze, ale následovala po zjištění Goldstoneovy komise, která vyzývala k předání této záležitosti Mezinárodními trestnímu soudu. McGowan Davis to v posledních rozhovorech pro izraelský Jerusalem Post jasně vysvětila. Řekla: „Naše práce byla zcela oddělená od práce Goldstona.“ Dále uvedla: „Naším mandátem bylo vzít tuto zprávu jako fakt a vycházet z ní.“

Takže jak mohlo zkoumání, které použilo Goldstoneova zjištění jako východisko, vyvolat tak velké popírání jednoho z autorů původní zprávy?

Zpráva McGowan Davis pouze seznala, že Izrael provedl vyšetřování možných „operačních pochybení“ v rámci toho, co je mimo Izrael známo jako masakr v Gaze. Následná zpráva OSN údajných 400 vyšetřování uznala, ale nepotvrdila jejich platnost. Tato tajná vyšetřování vedla v podstatě jen k nepatrným disciplinárním trestům.

A co víc, tým expertů OSN tvrdil, že neexistovaly „žádné náznaky, že Izrael zahájil vyšetřování činů těch, kteří operaci Lité olovo navrhli, naplánovali, nařídili a dohlíželi na ni“.

O Izraeli je v podstatě známo, že vyšetřuje sám sebe, a také to, že téměř vždy najde viníka všude jinde, jen ne ve vlastním vedení. Izraelská vyšetřování jsou očividným výsměchem spravedlnosti. Většina jejich nálezů, jako ty, které následovaly po vyšetřování izraelské války v Libanonu v r. 2006, pouze poukazuje na selhání vyhrát válku a vysvětlit činy Izraele světu. O zkoumání úmrtí a zranění nevinných civilistů neříkají téměř nic. To měl Goldstone na mysli, když použil slova „pokud bych tedy věděl to, co vím nyní“? A mohla by tato dodatečná znalost izraelských tajných – a zcela fraškovitých – vyšetřování postačovat, aby se dospělo k tak extrémnímu závěru, jako že „záměrné útočení na civilisty nebylo zásadní záležitostí“?

To byl argument Izraele, když se pokoušel bagatelizovat svoji trvalou politiku kolektivního trestání – kdy používal kontroverzní a přímo ilegální zbraně proti civilistům – a shodit to na neuváženost jednotlivých vojáků. Goldstoneovo vykalkulované odvolání znamená přijetí „izraelského postoje, že jakékoliv zločiny během útoku na Gazu byly spáchány jednotlivými devianty, nikoliv že je zapříčinila politika nebo rozkazy nařizující způsoby chování vydané vojenskými veliteli“, uvedl George Bisharat, profesor Hastings College of Law (jak napsal 7. dubna San Francisco Chronicle). Bisharat dodal: „Avšak původní zpráva nikdy Izrael z široce používaných záměrných útoků na civilisty neobvinila, tudíž Goldstone odvolal tvrzení, které nebylo nikdy učiněno. Většina základních zjištění zůstává nesporná.“

John Dugard, profesor práva na univerzitě v Pretorii a bývalý zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva na okupovaných palestinských územích souhlasí. „Richard Goldstone je bývalým soudcem a ví velmi dobře, že faktická zpráva čtyř lidí, z nichž byl on pouze jedním, nemůže být podle soudních pravidel a zákona změněna následnou reflexí jediného člena výboru.“

Dugard, známý svými principiálními postoji v minulosti, je také známý svojí konzistentností. „Je smutné, že tento zastánce zodpovědnosti a mezinárodní trestní spravedlnosti se zřekl případu tak neuváženým, nicméně však tak extrémně zhoubným výrokem,“ napsal 6. dubna do New Statesman.

Není nijak překvapivé, že izraelští vůdci mají radost. „Vše, co jsme řekli, se ukázalo být pravdivým,“ prohlásil premiér Benjamin Netanyahu v reakci na Goldstoneův morální kolaps. New York Times 5. dubna oznámily, že Goldstone souhlasil s návštěvou Izraele v červenci, během telefonického rozhovoru s izraelským ministrem vnitra Eli Yishai. „Budu šťastný, když budu moct přijet,“ ocitoval Yishai Goldstona. „Vždy jsem stát Izrael miloval.“

Faktem je, že Goldstoneova popření některých nálezů jeho komise nemají evidentně žádnou právní platnost. Jsou motivována osobně, a v podstatě sobecky a zištně, a dokazují, že politické a ideologické vazby mají pro Goldstona větší váhu, než lidské utrpení a mezinárodní právo a spravedlnost. Není nicméně pochyb, že Goldstoneovo přehodnocení bude představovat páteř izraelského zdůvodňování budoucích útoků na Gazu. Goldstone, kdysi považovaný prominentním stoupencem Izraele v USA za „zlého, zlého člověka“, se stane prodejním místem budoucích válečných zločinů Izraele.

Pokud zabití více než 1400 Palestinců není „zásadní záležitostí“ a zabití čtyř Izraelců Hamasem je „záměrné“ – jak tvrdil Goldstone – pak pro izraelskou válečnou mašinérii neexistují žádné hranice.

Skutečně, „šokující“ není správný výraz. Vhodnější je „ostudné“.

Ramzy Baroud (www.ramzybaroud.net) je mezinárodně syndikovaný sloupkař a redaktor PalestineChronicle.com. jeho poslední knihou je „Můj otec byl bojovník za svobodu: Nevyslovený příběh Gazy (Pluto Press, Londýn).

Poznámka editora

Je snadné Goldstonea odsoudit a označit ho za zbabělce za jeho selhání. Nechci ho obhajovat, nelíbí se mi to. Ale pravdou patrně je, že si nikdo z nás nedovede představit tlak, jakému byl od svých sionistických soudruhů vystaven. Od vyčítek, škemrání, fňukání přes ostrakizaci, nadávky, zesměšňování, znevažování, nálepkování až po temné vyhrůžky smrti jeho a členů jeho rodiny. Tady šlo o hodně a sionisté si nesměli dovolit ztratit. Jejich nenávistné náboženství neuznává žádnou etiku, jakmile někoho označí za nepřítele, udělají jakoukoliv špinavost, jakýkoliv podraz a je jim jedno, že ještě včera byl jejich cíl jedním z nich. Účel světí prostředky. Takže než po něm hodíme kamenem, ptejme se, jestli bychom to my sami ustáli.