Plánovaná demontáž mezinárodního práva jako nová strategie globální vlády

Nejdůležitějším zde je, že se vojenské operace s cílem svrhnout zákonně zvolenou hlavu sátu účastní „mírotvorné“ jednotky OSN. Poprvé od ledna 1961 (kdy belgické jednotky pod praporem „mírotvorné“ mise OSN provedly v Kongu operaci s cílem zabít premiéra Patrice Lumumbu) se vojska OSN opět dopustila mezinárodního zločinu a pokoušejí se svrhnout hlavu suverénního státu.

Západní a jim přizvukující ruská média lžou a tvrdí, že L. Gbagbo volby na konci roku 2010 prohrál a již není prezidentem země. Nacvičená fráze o tom, že „volební komisí byl určen jako vítěz prezidentských voleb A. Uttara“, skrývá fakt, že podle ústavy Pobřeží slonoviny nesděluje výsledky prezidentských voleb v případě sporného výsledku volební komise, ale Ústavní rada (1). Ústavní rada prohlásila prezidentem právě L. Gbagbo. Tudíž hlavní věcí je, že právně je L. Gbagbo 100% zákonným prezidentem země. A stejně tak je vojenská operace na jeho svržení agresí.

Afrika je již dávno zkušebním polygonem pro vyzkoušení „nového“ mezinárodního práva. Mezinárodní trestní soud (ICC), vytvořený v r. 2003, si svoji praxi vybrušuje výhradně na Afričanech: za osm let se mimo Afriky žádný jiný kontinent nestal předmětem jeho šetření. Právě na Africe měla být odzkoušena nová etapa posílení globální moci – volby prováděné OSN. Přirozeně s „žádoucím“ výsledkem. Přičemž se nejedná o volby provedené za dozoru OSN, což není nic nového, ale vyloženě o volby plně řízené a plně financované OSN. A tyto volby v Pobřeží slonoviny proběhly a „žádoucí“ kandidát – A. Uttara, jeden z bývalých vysokých funkcionářů Mezinárodní měnového fondu v letech 1968-1988 – prohrál. Brutalita událostí probíhajících dnes v Pobřeží slonoviny je zdůvodňována především tím, že „zkouška“ se neslavně nezdařila. V době psaní tohoto článku probíhají v hlavním městě boje. Umírají jak stoupenci Gbagbo, tak stoupenci Uttary.

Jaká činnost byla zvolena pro dovršení experimentu v Pobřeží slonoviny? Z počátku Mezinárodní trestní soud sdělil, že začíná šetřit činnost L. Gbagbo jako „možnou genocidu“. 30. března 2011 byla přijata rezoluce RB OSN č. 1975, která zavedla vůči zákonně zvolenému prezidentovi země sankce, prohlásila ho nezákonným, ale toto tvrzení nijak nedoložila, což samo o sobě je zcela novým právním precedentem.

To, že se vojenské operace na svržení prezidenta země účastní vojska OSN, je jasným překročením mandátu mise OSN. Ostatně tato mise již dávno ztratila svoji funkci, když se postavila na stranu Uttary. Mimochodem, samotné mírotvorné mise OSN jsou vynálezem jdoucím za rámec Charty OSN. Již jsme si na tyto mise na celém světě zvykli a považujeme je za zákonné. Nicméně v Chartě OSN nejsou obsaženy žádné pravomoci Rady bezpečnosti pro vysílání takových misí! Vezměme si rezoluci RB OSN z 24. února 2004 o vyslání mise OSN do Pobřeží slonoviny. Tato mise byla vyslána „na základě hlavy VII“. Ne na základě nějakého článku, paragrafu, ale najednou celé hlavy! Ale vždyť to je přeci totéž, jako například odsoudit člověka k odnětí svobody „na základě trestního zákoníku“ a neobtěžovat se odkazem na konkrétní paragraf! To znamená, že žádný jasný právní základ pro vytvoření „mírotvorných“ misí OSN neexistoval a neexistuje. Po zločinu v Kongu v r. 1961 se misím OSN nedostávalo zvláštní pozornosti jen proto, že doposud byly posílány na žádost či aspoň se souhlasem státních orgánů dané země. V případě Pobřeží slonoviny však vedení státu přímo požadovalo, aby mise z území země odešla. Na což generální tajemník OSN odpověděl, že Gbagbo nepovažuje za zákonnou moc!

O tom, že organizátoři „zkoušky“ si stanovili za cíl dosadit k moci Uttaru, vypovídá reakce „mezinárodního společenství“ na pokus prezidenta L. Gbagbo vyřešit krizi mírovými prostředky, konkrétně jeho návrh přepočítat hlasy. Generální tajemník OSN byl tímto návrhem „pohoršen“. Proč? Co vyvolalo u Ban Ki Moona šok? Že by to, že velmi dobře ví, kdo skutečně v prezidentských volbách v Pobřeží slonoviny vyhrál?

Čím se liší události v Pobřeží slonoviny od všeho, co jsme doposud viděli? Koloniální dobývání a státní převraty, prováděné zahraničními ozbrojenými silami, probíhaly i dříve, ale dříve k nim docházelo v rozporu s mezinárodním právem. Agresor se nemohl spoléhat na podporu RB OSN, která nese hlavní zodpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Dříve probíhaly agrese bez rozhodnutí a schválení OSN, což podtrhovalo jejich nezákonnost a zločinnost. Dnes se situace zásadně změnila. Agrese probíhají na základě mezinárodního práva. Úpadek je neskutečně obrovský: pokud byla agrese proti Libyi provedena na základě souhlasu OSN, tak agresi proti Pobřeží slonoviny provedly již jednotky samotné OSN.

Mezinárodní právo přestalo být stabilizačním faktorem mezinárodních vztahů. Posledních více než 60 let byl samotný výraz „mezinárodní právo“ vnímán výhradně kladně, ale nebylo tomu tak vždy – jen jsme na to zapomněli! Dnes nás opět uvrhávají do koloniální éry, kdy bylo mezinárodní právo nástrojem teritoriálních záborů a ospravedlněním agresí (vzpomeňme na „právo války“ Hugo Grotia a „koloniální mezinárodní právo“ 19. století!).

Události v Libyi a Pobřeží slonoviny jsou epochálními převratnými událostmi 21. století. Poprvé od r. 1945, kdy ve znamení Velkého vítězství začal vzestupný progresivní rozvoj mezinárodního práva, byl zahájen opačný, regresivní, proces. Vše, co se dnes děje, je zjevně naplánovanou zvláštní operací s cílem „zrušit a anulovat“ základní principy mezinárodního práva a rozložit základy světového řádu. Není to již pouhé narušení – je to obrat k radikálnímu regresivnímu „zjednodušení“ uspořádání světa!

Jsme svědky počátku nové celosvětové historické epochy – úmyslné demontáže celého systému mezinárodního práva odshora dolů.

Odkazy

1) V pozoruhodném článku J. Pustovojtové „“Slonová kost“ v hrdle západní demokracie“, zveřejněném na stránce Fondu strategické kultury 4. dubna, se uvádí, že situaci je třeba řešit „v souladu s ústavou“. Doplníme, že v ústavě Pobřeží slonoviny je odpovídající definice uvedena úžasně přesně. Článek 94 praví: „Konečné výsledky prezidentských voleb sděluje Ústavní rada.“