Možná globální geofyzikální katastrofa a vojensko-politická situace ve světě (I)

Rozsah probíhající katastrofy v Japonsku je takový, že dnes připomínají televizní reportáže záběry ze známého katastrofického filmu ze 70. let „Smrt Japonska“. V Libyi se roztáčí kolotoč vojenské mašinérie NATO. Pro západ se již stalo jakousi tradicí „zavádět demokracii“ a „chránit civilní obyvatelstvo“ před „neproporcionálním použitím síly“ ze strany „odporných“ vůdců různých zemí pomocí náletů v březnu, blízko u jarní rovnodennosti. Bylo tomu tak v r. 1999 v Jugoslávii, v r. 2003 v Iráku, a dnes to probíhá v Libyi.

Důvodem vojenské intervence západu není pochopitelně osoba „diktátora“ Kaddáfího. Ani to, že při potlačování ozbrojené vzpoury přikázal střílet do lidí. Dnes je ve světě u moci mnoho diktátorů (jen v tomto regionu v Saudské Arábii a v různých emirátech). Střílí se také na Blízkém a Středním východě. Střílí především USA a jejich spojenci. Lidské ztráty v Iráku za období „zavádění demokracie“ již dalece překročily ztráty za celou dobu vlády Saddama Husseina.

Vše, co se dnes ve světě děje, je předzvěstí nastupujících globálních změn katastrofického charakteru. Vzniká dojem, že na naší planetě končí období „globální stability“ a před námi je období palčivých změn. Je to cítit jak v geofyzikální, tak společensko-ekonomické sféře. Příroda a společnost bouří a mnozí se dnes zamýšlejí nad otázkou, jestli se bouřící živly v arabském světě mohly být důsledkem jako zemětřesení v Japonsku, jako lidská vlna zaplavující města, jako tsunami – či naopak jestli by předtucha přírodních katastrof mohla vyvolat katastrofy sociální. Na první pohled to může vypadat jako metafora, nijak nesouvisející se skutečným životem. Nicméně pouze na první pohled.

Klimatické změny na Zemi nemusí mít pouze pozvolný charakter. Je možný i katastrofický posun, který si vyžaduje mimořádných opatření v rámci reakce, včetně vojenských. Takový je základní závěr zprávy „Zpráva o počasí: 2012-2020“, vypracované profesionálními futurology na objednávku amerického ministerstva obrany. Očekávané globální klimatické změny, uvádí se v tomto dokumentu, mohou zcela destabilizovat politickou situaci na planetě.

Základem prognóz autorů zprávy (Petera Schwartze a Douglase Randalla) je hypotéza, že je možné, aby se v důsledku přírodních změn silně změnila dynamika oceánských proudů. V takovém případě Evropa, Asie a severní Amerika přijdou o obvyklé teplo. A na jižní polokouli bude naopak tepleji. Pokud dojde ke katastrofické změně klimatu, tak bude základním globálním nebezpečím nedostatek potravin, vody a strategických surovin (v neposlední řadě ropy). To vše vytvoří základ pro vojenské konflikty kvůli jejich ovládnutí. Pak se stane nevyhnutelným i šíření jaderných zbraní.

Autoři zmíněné zprávy poznamenávají: „Protože ve světě je pouze pět až šest klíčových obilnářských oblastí (USA, Austrálie, Argentina, Rusko, Čína a Indie), je přebytek u globálních dodávek potravin nedostatečný na to, aby neutralizoval následky drastických klimatických podmínek v řadě regionů najednou, ale pouze v čtyřech nebo pěti.“

Pokud se zmíněná prognóza stane realitou, pak je třeba na „globalizaci“, v každém případě v tom stavu, v jakém je dnes, třeba zapomenout. Ve zprávě je předložena možná mapa rozdělení a nepřátelství mezi zeměmi a regiony v podmínkách prudkých změn klimatu na zemském povrchu a s tím související distribuce blahobytu. Podle názorů autorů zprávy se v těžké situaci může ocitnout Evropa, která „bude chladnější, sušší, větrnější a bude se více podobat Sibiři“. Za stavu nedostatku potravin začne hromadný přesun populace. Studenější zimy a poměrně horká léta jsou schopny způsobit rozsáhlý hladomor v Číně. Autoři zprávy poznamenávají, že jaderně vyzbrojená Indie, Pákistán a Čína mohou být zataženy do pohraničních konfliktů kvůli proudu uprchlíků, a také kvůli právu na obdělavatelnou půdu a vodu společných řek. Za takových podmínek budou muset Spojené státy zadržovat hromadu uprchlíků z ostatních zemí.

Ve světovém systému, tvrdí autoři zprávy, může dojít k nejnepravděpodobnějším a protikladným změnám. „Spojené státy a Kanada se mohou stát jedním celkem, aby se usnadnila ochrana hranic.“ Popřípadě „může Kanada odříznout ostatní od svých hydroenergetických zdrojů, což vytvoří energetické problémy pro USA. Severní a Jižní Korea se mohou sjednotit, aby vytvořily jeden útvar, disponující vyspělými technologiemi a jaderným zbraněmi. Evropa může fungovat jako jeden blok, vyřešit problémy s migrací mezi jednotlivými evropskými státy a zajistit si obrany před agresory.“ A dále: „Rusko, mající bohaté zásoby minerálů, ropy a zemního plynu, se může přidružit k Evropě.“ Nicméně právě díky svým zdrojům se může Rusko stát předmětem chtíče ostatních zemí.

Autoři zprávy dali dohromady následující „grafikon“ pravděpodobných dramatických událostí, souvisejících s klimatickými změnami, pro různé regiony světa:

Evropa:

- 2012 – Silné ochlazení může vyvolat přesun obyvatel Skandinávie na jih, kde narazí na odpor ze strany ostatních zemí Evropské unie;

- 2015 – Dojde ke konfliktu uvnitř EU kvůli problémům s dodávkami potravin a vody, což povede k potyčkám a napětí v diplomatických vztazích;

- 2018 – Rusko vstoupí do EU a zabezpečí ji energetickými zdroji;

- 2020 – Dojde k migraci obyvatel ze severních zemí, jako Holandsko a Německo, do Španělska a Itálie;

- 2020 – Dojde k zintenzivnění potyček kvůli využívání vody a přistěhovalectví;

- 2022 – Dojde ke střetu mezi Francií a Německem kvůli komerčnímu přístupu k Rýnu;

- 2025 – EU se přiblíží k rozpadu;

- 2027 – Zesílí proud migrantů do zemí Středozemí, jako Alžír, Maroko a Izrael;

- 2030 – Asi 10% evropského obyvatelstva se přestěhuje do jiných zemí.

Asie:

- 2012 – Regionální nestabilita donutí Japonsko vytvořit si potenciál pro zahraniční vojenské působení;

- 2015 – Dojde k uzavření strategické dohody mezi Japonskem a Ruskem o využívání energetických zdrojů Sibiře a Sachalinu;

- 2018 – Čína zasáhne v Kazachstánu kvůli obraně produktovodů, na kterých bude docházet k neustálým sabotážím;

- 2020 – Dojde k otevřenému konfliktu v jihovýchodní Asii, za účasti Barmy, Laosu, Vietnamu, Indie a Číny;

- 2025 – Dojde k prudkému zhoršení podmínek v Číně, což povede k občanské válce a pohraničním válkám;

- 2030 – Vzroste napětí ve vztazích mezi Čínou a Japonskem kvůli energetickým zdrojům Ruska.

Amerika:

- 2012 – Dojde k přílivu uprchlíků na jihovýchod USA a do Mexika z ostrovů Karibského moře;

- 2015 – Dojde k migraci Evropanů do Spojených států (převážně bohatých);

- 2016 – Bude možný konflikt s evropskými zeměmi kvůli právu na provozování rybolovu;

- 2018 – Bude potřeba bránit severní Ameriku po obvodu, budou vytvořeny integrované bezpečnostní systémy s Kanadou a Mexikem;

- 2020 – Americké ministerstvo obrany dostane na starost otázky ochrany hranic a zadržování přílivu uprchlíků ze zemí karibského bazénu a z Evropy;

- 2020 – Porostou ceny ropy, kdy budou bezpečnost dodávek ohrožovat konflikty v oblasti Perského zálivu a Kaspiku;

- 2025 – V souvislosti s vnitřními boji v Saudské Arábii se námořní síly Číny a USA stáhnou do Perského zálivu – kvůli přímé konfrontaci.

Podle údajů vědců Země již něco podobného prožila před 8,200 lety. Lidstvo konkrétně ví o v historickém měřítku nedávném jevu – malé době ledové. Trvala zhruba od r. 1,300 do r. 1850. Kvůli zhoršeným klimatickým podmínkám museli Evropané opustit Grónsko, upadla civilizace Vikingů. Jen v letech 1315-1390 vyhubil hlad desítky tisíc lidí, zdůrazňuje se ve zprávě amerického ministerstva obrany. Avšak tehdy nebylo lidstvo tak početné.

A pak se nabízí přirozená otázka: do jaké míry je zmíněná prognóza amerických vojenských specialistů odůvodněná? Nejde jen o jeden z mnoha „strašáků“, kterých je v současné době plno nejen v „bulvárním tisku“, ale i ve zcela vážných médiích?

Jak poznamenává spousta výzkumníků, lavinovitý nárůst geofyzikálních kataklyzmat a anomálních klimatických jevů v poslední době nemá v dohledné minulosti obdobu. Počet zemětřesení a klimatických anomálií za posledních 15 let se rovná počtu zemětřesení a anomálií za všechny předešlé roky pozorování, tedy minimálně za 150 let. Nejen rok 2011, ale i 2010 byl poznamenán nebývalým množstvím ničivých živelných pohrom na nejrůznějších místech zeměkoule – počínaje velkým lednovým (2010) zemětřesením na Haiti, v jehož důsledku zemřelo kolem 300,000 lidí, a konče nepřetržitými (zářijovými) průtržemi mračen v Německu, v jejichž důsledku byla v Sasku 28. září 2010 vyhlášena mimořádná situace v souvislosti s hrozícími záplavami.

Přičemž dynamika nárůstu zemětřesení v průběhu let dává důvod předpokládat, že v nejbližších letech může počet seizmických katastrof vzrůst několikanásobně, možná až desetinásobně.

Mimo změny dynamiky oceánských proudů je vážným globálním faktorem, který může určovat geofyzikální situaci, (podle názoru značného počtu geofyziků) započavší obrácení magnetických pólů planety, ke kterému podle vědeckých prognóz dojde v dohledné budoucnosti. A jeho následky se budou v menší míře projevovat až do roku 2015-2020. „Přepólování“ se projevuje významným snížením napětí magnetického pole Země, což může po jistou dobu vést k zesílení vlivů kosmického záření na povrch planety a vyvolat zemětřesení a silné klimatické změny.

Třetím faktorem (vyvolávajícím „přepólování“) je podle názoru mnohých expertů započavší přeuspořádání cirkulace hmoty v zemském jádru. Dochází při tom k prudkému nárůstu tepelných proudění ze středu Země k povrchu, dalším klimatickým změnám a k prudkému skoku u intenzity zemětřesení.

Čtvrtým globálním faktorem je katastrofický nárůst aktivity slunce, kterou věda doposud nepoznala. Změny jsou natolik velké, že vědecký svět byl nucen zavrhnout existující teorie o sluneční aktivitě. Tento faktor vede zároveň také k nárůstu seizmické aktivity a klimatickým změnám.

Všechny faktory, působící zároveň, vedou k lavinovitému nárůstu u globálních geofyzikálních a klimatických změn na planetě. Jasnými projevy těchto změn byly klimatické anomálie minulého léta.

Co se týká faktoru sluneční aktivity, tak bylo vědci zdůrazněno, že prakticky všechna vážná geofyzikální kataklyzma a klimatické anomálie roku 2010 korelují se změnami sluneční aktivity.

Například únor 2010 byl charakteristický prudkým nárůstem sluneční aktivity: během celého měsíce byly na viditelné straně hvězdy registrovány erupce různé síly. Přičemž 24. února došlo k erupci třídy M (podle vědecké klasifikace střední mohutnost) a 1. března k super mohutné erupci nejvyšší třídy X, ke kterým dochází dosti zřídka. V období mezi těmito erupcemi došlo 27. února v Chile k silnému zemětřesení síly 8,8, v jehož důsledku utrpělo jedno z největších měst země Concepcion. Poté byly zaznamenány podzemní otřesy menší intenzity.

Ve stejné době uragán „Xynthia“ zasáhl Evropu. 27. února došel tento uragán do Španělska a Portugalska, kde dosáhla rychlost větru 200 km/h, pak se přesunul do Francie, kde byl úder této živelné pohromy největší. Vítr, jehož poryvy dosáhly 150 km/h, připravil 28. února o elektřinu kolem milionu domácností, v pobřežních oblastech byly narušeny přehrady, což způsobilo povodně. „Xynthia“ přešel také přes Německo a Belgii. Tento uragán byl ohledně demoličních následků označen za nejsilnější za posledních deset let.

6. dubna 2010 byla na Zemi zaznamenána bezprecedentně silná magnetická bouře, byla pozoruhodná tím, že ji nikdo nečekal – zpravidla magnetické bouře souvisí a erupcemi na slunci. Nicméně v ten den došlo k jedné sluneční anomálii – k nevelké protuberanci trvající sedm hodin – což byla pro takový jev necharakteristická doba. Ve stejném časovém období došlo v Brazílii k velmi prudkým dešťům trvajícím 15 hodin bez přestání. Množství srážek během nich přesáhlo měsíční normu a stalo se rekordními za posledních 44 let. V důsledku toho byla 7. dubna výrazná část státu Rio de Janeiro zatopena.

13. dubna slunce vyvrhlo jednu z největších protuberancí za poslední roky, a 14. dubna ráno došlo v Číně na hranici s Tibetskou autonomní oblastí k silnému zemětřesení, kde síla největšího otřesu činila 7,1. Nejblíže se u epicentra nacházející město Tzegu bylo zničeno prakticky zcela a postiženo bylo nejméně 10,000 lidí. V USA v té době zaznamenali podzemní otřesy o síle 6,9 a jen díky velké vzdálenosti obydlených míst nebyl postižen nikdo.

Nejsilnější sluneční magnetická bouře (nejsilnější od srpna 2005) o rekordní době trvání 18 hodin, ke které došlo 2. až 3. května, se na Zemi projevila silným zemětřesením v Chile, o síle 6,4, ke kterému došlo 3. května.

Dvě obrovské erupce na slunci, zaznamenané 1. srpna všemi astrofyzikálními observatořemi světa, vyvolaly skutečné „kosmické tsunami“, jejichž první náraz Země pocítila 4. srpna. V následujících dnech došlo k přírodním katastrofám různého druhu, včetně silných povodní ve východních oblastech Německa a v pohraničních oblastech Polska a České republiky.

Moderní věda nedokáže říct, co se s naší hvězdou děje. Všechny teorie o sluneční aktivitě utrpěly v poslední době naprosté fiasko. Na rok 2008 připadl největší propad sluneční aktivity, po kterém měla následovat aktivizace hvězdy v rámci hypotézy 11letého cyklu, který probíhal pravidelně po více než půldruhého století. Maximální aktivita byla očekávána v květnu 2009, nicméně období klidu se anomálně protáhlo. K explozím na viditelné části slunečního kotouče prakticky po většinu dní jak roku 2008, tak 2009 nedocházelo. V létě 2010 se slunce již aktivizovalo natolik, že exploze a magnetické bouře se staly pravidelnými a stále silnějšími, a skvrny, které se během předcházejících let v podstatě neobjevovaly, se začaly objevovat neustálé a ve velkém množství.

Podle názoru řady výzkumníků byla sluneční aktivita jednou ze základních příčin anomálně horkého léta na ruském území. Ke konci června se nad evropskou částí Ruska vytvořila oblast vyššího tlaku, která se držela 2-3, dokonce až 4 týdny. Ale v té době se neobvykle aktivizovalo slunce: exploze a magnetické bouře následovaly jedna za druhou a skvrn se objevilo najednou několik. Při zvýšené sluneční aktivitě jsou tlakové útvary, cyklony a anticyklony stabilnější a existují mnohem déle, než obvykle. Tam, kde bylo horko, začalo být horko ještě více, a tam kde pršelo, ještě deštivěji. Proto začalo být horko charakteristické pro horké léto neobvyklými teplotami 30-32 stupňů, a nakonec přesáhly 40 stupňů, a tyto teploty se pro naši zeměpisnou šířku držely rekordní dobu.

Zesílení sluneční aktivity vyvolává nejen geofyzikální kataklyzma a klimatické anomálie na Zemi. Procesy, probíhající na slunci, ovlivňují vše živé na planetě, včetně psychiky a chování lidí.

Zakladatel „sluneční vědy“ heliobiologie A. L. Čiževskij věnoval celý svůj život výzkumu vlivu sluneční aktivita na biologické a sociální procesy probíhající na Zemi. Domníval se, že periodicita válek a revolucí, konjunktury a úpadky v ekonomice, pády říší a kulturní vzryvy, vrcholy epidemií a katastrof, tedy všechny tyto procesy, souvisí se sluneční aktivitou. Přičemž své závěru dokládal obrovským množstvím historických údajů.

Čiževskij na základě přísně vědeckého výzkumu dokázal, že sluneční aktivita, konkrétně intenzita „tvorby skvrn“, má velmi významný vliv na lidské chování, vyvolává prudké změny nálad, neočekávané návaly agresivity, nebo hlubokou apatii a pasivity v situacích, které si vyžadují okamžitou reakci.

Přenos výše uvedených vzorců chování na velké skupiny lidí se nazývá „psychická epidemie“ či „vlna demence“. Obecnou charakteristikou „vlny demence“ je masová ztráta schopnosti adekvátně reagovat, kdy zůstanou zachovány buď jen nadměrně pasivní reakce, nebo nadměrně agresivní. Čím silnější „epidemie“, tím větší počet lidí zasáhne a tím zřetelněji se projevují zmíněné charakteristiky v chování. Což vytváří nanejvýš nebezpečné a nikým nekontrolovatelné sociální efekty.

Ve světle výše uvedeného lze do jisté míry vysvětlit (v geofyzikální oblasti) „revoluční vlnu“, valící se Blízkým východem a zeměmi Maghrebu. Teorie Čiževského vysvětluje, kde se vzal „horký materiál“ pro sociální explozi, které jsme nyní svědky. Nicméně neposkytuje odpověď na otázku, kdo, a především proč „zapálil požár“ arabských revolucí.

(pokračování bude následovat)